Švédský stůl vybraných událostí, jak šly dějinami. Dnešní menu: klaun s dvěma V, vada řeči, rytíř cizinec, otec science fiction, odbíjená, salát servírovaný na stříbře, zločin a trest, BBT, BBC, cesta do pravěku, a přece se kývá, metropole.
6.2. 1905 – narodil se Jan Werich, český herec.
Váhala jsem, váhala, co sem lupnout a nakonec jsem neodolala jedné z forbín z Balady z hadrů.
Takže, bacha, je to dlouhý :-)
6.2. 1952 – zemřel Jiří VI., muž, který se stal britský králem, přestože koktal. To jen krátce pro připomenutí prezidentského kandidáta, co huhňá.
7.2. 1311 – v zemích Českých Jan Lucemburský, v Evropě Jan Český, byl korunován 10. českým králem.
Když roku 1306 vykrvácel rukou neznámého vraha Přemyslovský rod po meči, vyvstala otázka, koho posadit na uprázdněný český trůn. Mužští Přemyslovci sice došli, ještě tu ale zbývalo několik princezen. Jedna z nich, Anna, byla provdána za německého vévodu Jindřicha Korutanského.
Prezidentský systém nebyl v zemích Českých populární ani ve středověku, proto se čeští páni poradili, kdo by tak mohl vhodně reprezentovat zemi a přitom jim moc nekecal do jejich záležitostí, a než se chudák Jindřich nadál, seděl nato šup na českém trůnu.
Užil si ho celé dva týdny, než do Čech přitáhl římský král Albrecht Habsburský, a prosadil na trůn svého syna Rudolfa. Ten slíbil zaplatit astronomické Přemyslovské dluhy, a aby bylo formalitám učiněno zadost, oženil se královnou vdovou Eliškou Rejčkou.
Rudolfova šetrnost, snaha zlepšit stav královských financí, kterému mělo napomoci především důsledné vymáhání daní a dávek, i zpochybnění pohledávek některých šlechticů vůči koruně, mu ovšem popularitu nezískaly.
Ani jeho vláda neměla dlouhého trvání, při obléhání Horažďovic, kdy se pokoušel přivést k poslušnosti Bavora ze Strakonic, dostal úplavici a umřel.
A tak se na český trůn zase vrátil Korutan, muž slabý, necharakterní, nerozhodný, za jehož vlády „upadlo království české skoro do nejhorší zkázy“ a země, která ho „měla dřív ráda, však posléze nenáviděla ho“.
I sešli se čeští páni, pro jednou zase výjimečně svorní, a řešili, co s tou polízanicí dál, až ji vyřešili poslední svobodnou Přemyslovnou Eliškou. I vyslali poselstvo k novému římskému císaři Jindřichu VII. Lucemburskému. „Vy máte syna, Výsosti“, pravila delegace, „takového zrovna šikovného na ženění, vždyť už mu je čtrnáct. A my máme princeznu, krásnou a urozenou, taky zrovna na vdávání.“
„Vždyť Jeníkovi je teprve čtrnáct, co by si chudák sám počal v takové barbarské zemi na výdrholci Evropy, kde vraždí své krále? A ta vaše Eliška je už dočista dospělá ženská, hele, já mám bratra Walrama, ten by se k ní hodil víc, co vy na to?“
„Bratr císaře není syn císaře, buď Jan nebo nic. Ale považte, Výsosti, ta princezna by přinesla věnem zemi mlékem a strdím oplývající a taky stříbrné doly v Kutné Hoře.“
„Tak ji sem tedy pošlete, ale musí tu být štandopede nejpozději za 5 týdnů“.
A tak si Eliška fofrem sbalila kufry a za 5 týdnů stála na dvoře Jindřicha VII. Jindřich se sice ještě jednou pokusil odvrátit budoucí sňatek tím, že jí poslal naproti svého bratra Walrama, nejkrásnějšího (a taky nejzhýralejšího) rytíře Evropy, ale Eliška vždycky věděla, co chce, a tak do nastražené pasti nespadla.
Při osobním setkání okouzlila krásná a hrdá princezna budoucího tchána i tchýni natolik, že ji vzali na milost a svého jediného syna jí dali.
I konala se slavná svatba, a po ní nezazvonil zvonec, ale mladí novomanželé se vrátili zpátky do Čech, do Prahy, do Podolí, do lékárny… Jindřich Korutanský nemínil dát svou korunu z hlavy jen tak zdarma, a tak se o ni musel Jan s ním poprat.
Prostý lid však už měl bojůvek plné zuby a novému králi prý otevřeli městskou bránu řezníci. Za to jim král věnoval do znaku lva, jak mává řeznickou sekerou.
Král Jan si představoval, že nastolí vládu pevné ruky, jenže čeští páni funkci hlavního monarchy viděli jako „první mezi rovnými“. A tak si začali s králem vyjasňovat pozice. Věčný boj s domácí šlechtou ho nakonec stál i manželství.
A tak si otrávený Jan udělal ze země, která mu přinesla jen zklamání, pokladničku a vydal se konat hrdinské skutky napříč Evropou. U nás navždy cizákem, v očích ostatního středověkého světa nejslavnějším českým vládcem. „Bez Boha a českého krále žádný svou při nevyhraje.“
Jako rytíř žil a jako rytíř zemřel, ale o tom až v srpnu.
8.2. 1828 – narodil se Jules Verne, francouzský spisovatel a otec moderní sci-fi literatury. S touhou po dobrodružství se už asi narodil. Jako jedenáctiletý se nechal najmout na loď plavící se do Indie. Než ale stihli zvednout kotvy, rodiče ho vypátrali.
Potkal ho typický osud prvorozeného syna: musel studovat práva, zatímco mladší bratr si mohl vesele námořničit.
9.2.1895 – byla poprvé představena hra Mintonette. Vymyslel ji William G. Morgan z YMCA v Massachusetts, který chtěl vytvořit bezkontaktní halový sport s minimálním rizikem zranění. Dneska mu říkáme volejbal :-)
9.2.1900 – byla založena tenisová soutěž Davis Cup.
Myšlenka přátelského mezinárodního týmového střetnutí mezi USA a Velkou Británií v tenise vznikla v tenisovém klubu na Harvardské universitě.
Student Dwight F. Davis vytvořil hrací schéma, zakoupil a věnoval pro vítěze putovní cenu - pozlacenou stříbrnou mísu na salát, kterou koupil přibližně za jeden tisíc dolarů.
První utkání se pak odehrálo v srpnu v univerzitním klubu v Longwoodu u Bostonu.
9.2.1881 – zemřel Fjodor Michajlovič Dostojevskij, ruský spisovatel a filozof . Jako utopický socialista byl téměř popraven a pak si užil své v kriminále a na nucených pracích na Sibiři. Jelikož si sám prošel peklem, dokázal se vcítit do lidí s narušenou osobností.
10.2.2000 – byl oznámen objev kvark–gluonového plazmatu, skupenství hmoty, které existovalo prvních asi 20 až 30 mikrosekund po velkém třesku.
Říká teorie.
Už představa, že na začátku bylo něco nekonečně hustého, co bouchlo, je dost divoká.
Ale kde se to něco, sakra, vzalo? Genesis mi přijde přinejmenším stejně uveřitelná :-)
11.2.1938 – Britská rozhlasová a televizní společnost BBC uvedla první vědeckofantastický televizní pořad – adaptaci části hry Karla Čapka R.U.R.
11.2.1905 – narodil se Zdeněk Burian, malíř. Jestlipak se ještě dneska věší v hodinách přírodopisu a dějepisu obrazy s pračlověky, mamuty, dinosaury, přesličkami a jinou paleolontogickou flórou a faunou?
11.2.1868 – zemřel Léon Foucault, francouzský fyzik, který roku 1851 provedl pokus v Pařížském Panteonu, kdy na lano dlouhé 67 m zavěsil závaží o hmotnosti 28 kg a rozkýval ho.
Závaží mělo na sobě umístěný hrot a tím vykreslovalo do písku na podlaze svůj pohyb. A nebyla to furt ta samá čára. O tom, že se Země točí, nebylo v roce 1851 žádných pochyb. Ale dosud to nikdo neviděl na vlastní oči :-)
Stáčení roviny kyvu způsobuje setrvačná Coriolisova síla. Na zeměkouli se tedy jakákoliv hmota, pohybující se ve směru poledníků, stáčí díky rotaci Země na severní polokouli doprava, na jižní polokouli pak doleva. Na severní polokouli je více vymletý pravý říční břeh, na jižní je to naopak. Stejná síla stáčí tlakové níže či výše a má vliv i na mořské proudy.
12.2.1784 – na základě Dvorského dekretu Josefa II. vzniklo Královské hlavní město Praha, spojením čtyř dosud samostatných královských měst:
Starého Města pražského, jemuž se také říkalo Pražské Město, Větší Město nebo prostě Praha; Malé Strany, která byla na město povýšena Přemyslem Otakarem II; Hradčan a Nového Města pražského, založeného Karlem IV.
Město – tehdy ještě sevřené hradbami – se rozkládalo na 143 hektarech
a bydlelo v něm něco kolem 76 000 obyvatel.
Můra Kosmasová
Takže děkuju, mlsám si u čtení a dovídám se na stará kolena věci.
Na severní polokouli je více vymletý pravý říční břeh, na jižní je to naopak.Ještě štěstí, že hladina moře je nejníže, jinak by řeky tekly do spirály.
Na vanoce davali film , ktery ma spojitost s Tvym kalendariem http://www.fdb.cz/film/kralova-rec-the-king-s-speech/69882
Foucaltovo kyvadlo máme též v Praze v budově ČVUT na Karlově náměstí (teda trochu kratčejší než to pařížské :-) )
Tak už si vtloukám do hlavy letopočet 1784, ale asi ho zase zapomenu. 
a ještě chci dodat, že se krásně celým příběhem vine tvoje znalost Cimrmana, to je velká radost :-)
Werich si dlouho nemohl najít odpovídajícího partnera, až ho našel v Horníčkovi. Něktečí lidičkové by měli být nesmrtelní !! žejo ?
Při obléhání Horažďovic onemocněl na úplavici a stav jeho stal se brzy beznadějným.
Ludmila Vaňková je spisovatelka a má tedy nárok na fikci a tady je zřejmě původ onoho drbu a stojí za ním Otokar Štýrský http://www.e-stredovek.cz/view.php?nazevclanku=richenza-alzbeta-rejcka&cisloclanku=2007010001
Páč navzdory běhu času nikdo jinej tak krásný ilustrace už nenamaloval...A zmlsaným dětem se pořád líbí a pořád v nich probouzejí fantazii... Vidíš Alodo - to je tak škola hrou ! Mohli bychom psát místo Můra Kosmasová Komenská...
