ve které vypíšete všechno to, co jsi napsala sem. V současné (byť nesezdané) rodině Tvého přítele došlo k výrazným změnám poměrů - partnerka na rodičovské dovolené s ročním dítětem, partner má méně placenou práci, než v době, kdy mu bylo vyměřeno výživné na dcery z 1. manželství.
Soud posoudí a nejspíš výživné sníží.
Ale partner by se měl snažit sehnat lépe placenou práci, nebo další pracovní úvazek, když si nadělal tolik dětí, které nedokáže uživit.

Blbá situace. Asi si bude muset tvůj partner a otec tvého dítěte hledat jinou, lépe placenou práci, nebo další práci. Stejná rada, která tu vždy padne, když si některá samoživitelka stěžuje na to, že otec jejího dítěte/jejích dětí neplatí alimenty, nebo platí pár kaček.

a malý plat,dluhy,exekuce.Určitě máte nárok na sociální dávky,přídavky,příspěvek na bydlení atd.Vy si k mateřskému příspěvku také můžete přivydělat.Otce své dcery jste vybrala sama,tak
jste asi věděla,jak na tom je.

...to je jak v rodině, mamča s babi :-))

No, a já bych ještě poradila koupit arzenic, napéct linecké cukroví, marmeládou nešetřit...no a to by bylo, aby děvenky vyživovaný nepřešel hlad, navíc by nějakou dobu vystačily jen s pyžamem do postele a pak už by možná nepotřebovaly vůbec nic.

Já vím, já vím, tazatelka se ptala na radu a já takhle hnusně ironicky, jenže poradit se měla předtím, než s ním počala, a radit tak, aby ve prospěch jejího dítěte jiné dvě děti chcípaly hladem, nebo jejich máma padala na držku vyčerpáním, to se mi fakt nechce.¨

Jo, sociální dávky, Renata není provdaná, přítel má nebo by mohl mít trvalé bydliště jinde.

měla jsem připomenout, že už současné výživné na 1 dítě činí 2 000 Kč. Takže všechno ostatní musí pokrýt máma

Já bych poradila jediné.... vzít nohy na ramena a od takového "přítele" se vzdálit co nejdál....

... co spojí plodivou sílu s zodpovědným pohledem do peněženky, dostane Nobelovu cenu za sociální pokrok.

nejenom že mi mluvíš z duše, ale nějak se mi při čtení Tvého příspěvku udělalo líp nebo co....protože bych se to takhle úderně napsat neodvážila a usadilo by se mi to zase v krku a kolem žaludku.Takhle se mi ulevilo.

Nic proti Renatě a jejímu příteli, mají starosti. Ale kurňa - kde je nějaká zodpovědnost vůči svým bližním? Děti se dělí na minulé a současné? Víc a míň potřebné? Důležité a otravné?

Četla jsem někde - když máš málo, musíš víc pracovat. Jiná cesta není, než si najít další zdroj příjmů i když je to dnes nelehké.A nepřivádět na svět další děti.

A micko - přesně tak, krásně vyjádřeno.

No,tak děkuji za názory...je hrozně lehké soudit,když o tom nic nevíte.Říkat,že si nemám pořizovat dítě s člověkem,který už má děti z 1.manželství je necitelné...Copak nemám nárok na to mít vlastní dítě a rodinu?V době,kdy jsme si miminko pořídili měl dostačující plat,tak proč ne?O práci nepřišel vlastní vinou,lépe placenou si samozřejmě hledá!!!Nemyslete si,že chodí makat za pár šupů dobrovolně!Je to pořád lepší,než být na podpoře.Když je možnost,dělá za příplatky i o víkendech.Já se brigádě nebráním,ale to si mám vzít dceru na záda?Nebo kam jí dám,když pro ní nemám hlídání?A nohy na ramena???To jako,že když se mu momentálně nedaří,tak ho kopnu do prdele?!No,tak na to nemám žaludek...Děkuji za názory,jsem poučena...raději držet hubu a krok,jíst suchý chleba...jo a mimochodem,nemějte obavy,že starší dcery a bývalá manželka nějak strádají a že se dře z kůže,aby měly co jíst,mají se moc dobře!Asi se nikdo z vás nedostal do podobné situace,když jste schopní vyjadřovat takovéto názory!!!Nejsme žádní blbečci,kteří si nadělají děti a pak si chodí pro podpory,upozorňuji,že jsme SLUŠNÁ RODINA,která se dostala do problémů.

No, ve slušné rodině se výrazy jako "kopnout do pr.ele" nepoužívají.

tak promiň, ono se to fakt blbě radí, člověk jen soudí aniž by znal úplně všechny okolnosti.Ale jiná cesta, než zvýšit si nějak nedostačující příjem určitě neexistuje.Nám některým se tu zase příčí, když se přemýšlí nad tím, jak snížit příjem bývalé rodině, no...Píšeš, že si lepší práci partner hledá, tak tedy mu upřímně držím palce, ať ji najde co nejdřív. Do té doby holt asi trochu strádat budete.

Mně osobně se nelíbí (ale nic s tím neudělám), že si prostě lidé pořizují druhé nebo třetí rodiny i s dalšími dětmi, aniž by měli jistotu, že je uživí. Je těžká doba a zajistit dobře byť jen jednu rodinu není sranda. O dobrou práci přijdeš coby dup.

Ty máš dítě první, bohužel sis vzala chlapa se závazkem - to je Renato na celý život, ty děti jsou jeho navždy, všechny. Kdyby si nedejbože pořídil s další ženskou další dítě, určitě budeš bojovat za práva toho svého dítěte jako lvice. Jo a jestli se jeho bývalka a jeho děti mají dobře nebo ne také nemůžeš objetivně posuzovat, nežiješ s nimi a jsi jistě zaujatá, což je pochopitelné.

A nějaké drobné rady, jak si pomoci díky některým sociálním příspěvkům jsi od nás také výše dostala, nebuď nespravedlivá,Hodně štěstí

Copak nemám nárok na to mít vlastní dítě a rodinu?

inu, pořídit si dítě s člověkem, jehož příjem činí 10000 Kč (15000 plat mínus 5000 alimenty) a navíc splácí úvěry (kladu důraz na množnéé číslo) a nemít záložní řešení z čeho vyžijeme, když tento už tak hubený příjem vypadne, je přinejmenším odvážné

PS. radu, která by tu již nenazněla nemám

píšeš že jste "slušná rodina co se dostala do problémů"A co jsi čekala tady za rady? Že někdo vytáhne kešeni a pomůže ti? Takových lidí je dnes většina co se potýká s nedostatkem peněz.Chce to vydržet,střídat se s manželem v hlídání a jít také někam na brigádu např. noční vybyl. zboží ap.Ale pokus jsi si našla chlapa co platí na 2 děti tak budeš celý život jen počítat. a jen můj názor. 5000 na 2 děti v dnešní době. Ty by jsi byla s takovou částkou spokojená? Každý svého štěstí strůjce,nic od nikoho nečekej a poper se s tím

Renato, píšeš, jak Tě tu my, diskutující, nespravedlivě soudíme..... ale Tvůj příspěvek opravdu hovoří o tom, že bys to chtěla takto, cituji:

....jsem se zeptat, zda si nemám zažádat o vypočítání alimentů od něho i pro svou dceru a pro sebe (jsem na rodičovské dovolené). Budou pak tyto alimenty zohledňovány u soudu na snížení výživného? Nebo jak to bude dál? Bude ze svého platu dávat 4000,- na alimenty pro první dvě dcery a ještě pro mě a mou dceru např. 2000,- Kč?

Z čehož mi jednoznačně vyplývá, že přemýšlíš nad tím, jak oškubat bývalou rodinu.... tož se na nás nehněvej, ale já to tak vidím!

i tu radu vyškrábnu: zkus, renato, nabídnout hlídání, žehlení, šití, úklid, péči o zahradu a tak podobně, dá se dělat doma i s malým dítětem nebo si můžeš dceru vzít s sebou.

...je hrozně lehké soudit,když o tom nic nevíte

víme cos napsala

Říkat,že si nemám pořizovat dítě s člověkem,který už má děti z 1.manželství je necitelné...

není to necitelné, pokud pak nežádáš, aby starší děti měly nižší výživné než tvá malá dcera. Ony dostávají 2000 a ty jím ho chceš ještě snížit, přičemž pro své dítě si představuješ stejnou částku.
Kalkuluješ s tím, že když výživné pro tvou dceru bude soudem určené, automaticky se sníží výživné pro první dvě děti a vám dvěma, resp. třem, zbude víc - ať si matka starších dětí nějak poradí. TOHLE je necitelné, řekla bych sprosté.

V době,kdy jsme si miminko pořídili měl dostačující plat,tak proč ne?

lež jako věž.
15 000 pro 3 děti a jednu manželku na mateřské, vlastní potřeby a splátky NĚKOLIKA úvěrů - to je ŽALOSTNĚ MÁLO. Bylo to málo i před miminkem.
15 000 je možná dostačující pro samotného člověka, který bydlí v malém bytě nebo ve vlastním nenáročném bydlení, je skromný, nepije, nekouří. Ne pro rodinu se 3 dětma a několika úvěry.

O práci nepřišel vlastní vinou,lépe placenou si samozřejmě hledá!!!Nemyslete si,že chodí makat za pár šupů dobrovolně!Je to pořád lepší,než být na podpoře.Když je možnost,dělá za příplatky i o víkendech.Já se brigádě nebráním,ale to si mám vzít dceru na záda?Nebo kam jí dám,když pro ní nemám hlídání?A nohy na ramena???To jako,že když se mu momentálně nedaří,tak ho kopnu do prdele?!No,tak na to nemám žaludek...

Tomu se říká složitá životní situace a ty se neřeší tím, že ubereme dvěma dětem ze tří, aby to třetí mělo víc. To by měl ohlídat jejich otec, samozřejmě, ty se chováš pochopitelně stejně jako tehdy, když sis s ním miminko pořizovala - jako zvířátko, prostě teď urveš co půjde a nebudeš se ohlížet. To tak zvířátka dělají.

Děkuji za názory,jsem poučena..

kdyby pánbu dal

raději držet hubu a krok,

ne, líná huba, holý neštěstí - jdi se dožadovat svých práv na sociální dávky, jdi si hledat práci - přítel dělá ranní? tak si najdi odpolední, noční, v nonstop marketech, nonstop barech, v třídírnách na poště aj..

jíst suchý chleba

no a co? na to ještě nikdo neumřel. Hlavně že je co jíst, ne? Obalíš ve vajíčku, osmahneš, obložíš salátem nebo rajčetem, co si na balkoně v kyblíku od Primalexu vypěstuješ, k tomu uštoucháš pár vařených brambor s osmaženou cibulkou a máš večeři. Ze zbylých brambor uvaříš mrněti bramborovou polívčičku.

nemějte obavy,že starší dcery a bývalá manželka nějak strádají a že se dře z kůže,aby měly co jíst,mají se moc dobře

no rozhodně to není zásluhou tvého přítele, že se jeho děti mají skvěle, že? Je naprosto jedno, jak moc dobře se mají, on je jejich táta a má k nim taky své povinnosti. Bylo by teda dobré, kdyby to neomezil jen na výživné, kdyby se pokoušel udržet s dětma vztah nejen skrz bankovní převody.
Co takhle vzít si jeho první dvě děti k sobě, na víkend?

Nejsme žádní blbečci,kteří si nadělají děti a pak si chodí pro podpory,upozorňuji,že jsme SLUŠNÁ RODINA,která se dostala do problémů

takových je...a některé se do nich nedostanou ani vlastní vinou jako ty. Ty sis mohla vybrat, jestli dítě mít s ním a jestli právě teď.

Jediné, co se vám děje, je nedostatek financí. Jo, je to starost a stres, chápu, ale nejhorší, co se vám může stát, je to, že budete pořád na nule a jíst z ruky do huby. Pořád ale jste zdraví a ne staří, máte možnosti se z toho dna zvednout a jít dál.
Lidi, co jsou nemocní nebo mají nemocného v rodině, tuhle možnost nemají. A TOHLE je teprve zlá situace, to jsou teprve problémy.

Jinými slovy - do prdele kopni leda sama sebe, a jinak kopněte do vrtule,snažte se fungovat jako normální lidi, ne jako vyžírky.

no já se radši zdržel komentáře, když radu nemám. Vidím to jako beznaděj, když lidi neumí počítat a pořád nechápou, že se o sebe musí především postarat sami i když jim socialisté tvrdí, že se o ně postará stát . . .

hustý, ale dobrý. Někdy zrovna trochu tvrdší slova člověka postaví nohama na zem a nakopnou ho k akci - sama znám. A je velmi pravdivá ta část o skutečně potřebných, tohle když člověk zavnímá, zjistí, že je na tom pořád dobře - když má zdraví, mládí, ruce k práci a pár věcí k tomu.

Drsný rozbor, ale pravdivý.
Klobouk dolů !

"do prdele" se neříká! To pak nebudeš ze slušný rodiny!
(Taky to řikám, neboj. Umim bejt sprostej jak dlaždič, když je třeba. Asi nejsem slušná rodina.)
Furt mi nejni jasný, proč si chlapi, který dělaj za pár šupů a maj na hrbu už x dětí, upletou někde dítě další. Na co to je jako dobrý. Někoho to plození asi fakt hodně baví . Radit nemám co a ani se mi nechce, už tu bylo všecko řečený.

Taky občas použiju citoslovce "do prdele", ale nekřičím do světa (viz Renata VELKÝMI PÍSMENY) že jsme slušná rodina...

ale když se tím někdo ohání, tak mu to vrátím z druhé strany, ať si to svoje citoslovce taky užije, no ne? :-)

Pro běžné situace mám naučené "doprkennývohrady" a "doprkvančic", třeba když z auta vystoupím až po kotník rovnou do obrovské čerstvé hromady. Nebo když zapomenu, že jsou čerstvě naostřené nože a a prstem setřu z ostří pažitku..

Prdel je silnější kalibr, ten jsem vytáhla naposledy asi zjara. To jsem v květnu volala jednomu pánovi, se kterým manžel mluvil předtím v únoru. V únoru se spolu bavili o tom, co jak kde udělat kolem domu, jaká je tu politika, vláda, počasí, korupce, fotbal. V květnu mi jeho mobil zvedl kolega a sdělil mi, že volaný před několika týdny zemřel na rakovinu. V tom únoru už o ní věděl, ale nemluvil, bral to jako takové malé zdržení bokem..

Nebo když jsem loni volala jinému pánovi, mladšímu o pár let, abych něco objednala, tak jako několikrát do roka už skoro šestnáct let. Taky už nebyl, dovolala jsem se jeho nástupci.

Nebo když náš známý z branže, ne blízký, prostě známý, šikovný docela mladý kluk, dostal velkou zakázku pro obří stavební firmu. Přáli jsme mu to a fandili, aby to klaplo, trošku ho předem varovali, aby si ohlídal co půjde a bez zálohy to nevzal. Že na velkých stavbách termíny neplatí, u malých obzvlášť, budou čekat, že bude viset na hřebíčku a skočí na plac kdykoli si písknou, takže bude třeba dva týdny stát, jeho lidi taky, ale netroune si vzít jinou práci. I tak to vzal. Zálohu mu nedali, na ty u těchhle moc nehraje. Zato splatnost faktur tři měsíce, předtím tři měsíce protahovcat předávku, cenu o třetinu seškrtat za "závady", za pohozený pytel od materiálu, to umí, to mají v malíčku. Suďte se, drobní živnostníci, s naším právním oddělením.. Na materiál dostal úvěr, nakoupil...a za půl roku se jim přímo na stavbě, na místě, kde on a jeho lidi odvedli moře práce a dodali fůru materiálu, oběsil. Živnostník ručí za dluhy z podnikání vším, z čeho by zaplatil ten úvěr, když kvůli jejich zakázce několik měsíců nebral jiné zakázky a neměl z čeho platit ani běžný provoz, rodinu živili jeho a její rodiče?


...ale musím uznat, že mojí babičce by ani v takové situaci nevyklouzlo tak silné citoslovce, ta by mě kárala pohledem i za doprkennouvohradu. Pravda je, že musela v životě řešit hodně náročných situací, hodně těžkostí, a zvládala je mlčky a elegantně. Co pamatuju,její nejsilnější reakcí bylo mlasknutí nebo syknutí.
Kdo ví, proč my si musíme tolik verbálně ulevovat :-)

a za půl roku

poté, co skončil práci. Další kontrolní den na stavbě, další nervy, jestli to konečně předá, nebo si najdou zase něco. Nebyly to jen závady, ale i vícepráce, kdy zjistili, že instalovali něco jinak a jinam, takže předělat. Tudíž on musel své instalace odinstalovat, pak znovu nainstalovat, což ho stálo další práci a materiál. Vícepráce se řeší s předávkou kompletní dodávky, samozřejmě, ne dřív. Po dalším z nekonečné řady kontrolních dnů neměl předáno, neměl vyfakturováno, neměl peníze, jen se mu vršily výdaje, neuhrazené závazky a před sebou několik dalších měsíců bez peněz.

mlasknutí nebo syknutí rovněž absolutně nestačilo Jsem na takovou svévolnou likvidaci schopných lidí naprosto alergická!

To jsem v květnu volala jednomu pánovi

ten první pán zmizel z našeho světa loni.
Několik dalších prdelí však následovalo, bohužel, viz výše.

u mě už se alergie rozvinula v chorobu, mám z takových lidí - protože ty firmy dělají lidi, že - hrůzu a cítím hnus. Nějak se mi za ty roky rozvinuy radary, rozeznávám mezi tisíci a vyhýbám se jim. Lidí, co na svoji slušnost a jejich neslušnost dojedou, je mi pak strašně líto a cítím vztek, bezmoc. A co bych nikdy nečekala, že na stará kolena budu litovat toho, že nežijeme jinde..Že jsme se nenarodili jinde, ve společnosti, která prošla normálním vývojem a kde není tak zatraceně těžké slušně žít, slušně podnikat, slušně pracovat, dodržovat pravidla.

v jiné debatě tady na Kudlance se přu, že lidé nejsou stejní, některé společnosti lidí jsou zparchantělé a zaslouží snad zmizet, v regeneraci nevěřím...
Cítím z Tebe nespokojenost a stres, přiznám se, že já zase přestávám zvládat tu bolest a umírání dobrých lidí, které znám a mám celý život kolem sebe. Dnes a denně, víc a víc..

Je to tak, jsem velmi nespokojená. Nečekala jsem, že to za 25 let dopracujeme k tomu, že dobré věci se nebudou zařizovat, ale prosazovat a i to bude leckdy nemožné, že slušní dobří lidé budou mít složitější život. Čekala jsem vývoj sice pomalý a postupný, ale zcela opačným směrem.
K tomu se přidá pár věcí jako zcela nečekané úmrtí v rodině, naštěstí ne přímo v mé, ale pořád dost blízko na to, aby mi ten člověk intenzivně chyběl, nebo blbnoucí jiný podobně blízký příbuzný, tak blbnoucí, že to jeho mámu přivedlo na antidepresiva. Mně to pak občas sebere neplánovaně den dva času a přivodí mi to vztek, že by zasloužil ve svém dospělém věku seřezat na holou, obzvlášť, když na druhou stranu vidím lidi, co mají skutečné starosti. Samozřejmě starosti s prací, na které jsem zvyklá, ale v kombinaci s otatním to vede ke stresu.
Dělám to co jindy - vypínám zvuk u "veřejného" mobilu, už jsou stejně naučení, že volají jen když už nic jinéné nezbývá, mail otvírám třikrát za den, vyřídím a vypnu, co jde odpracuju z notebooku, vyřídím mailem, pracovní záležitosti v kanclu nebo prostě mimo domov kumuluju co to jde a jakmile vyřídím nezbytné, prchám ke svým lidem a zvířatům doma, na zahradu, na terasu. Tady jsem blažená :-)

chápu a cítím s tebou.
Ještě že máš kam a ke komu se utíkat, to je velká výhra. To mi chybí.
Jinak včera mi zčistajasna umřel můj první tchán,to je "úžasné" na tom opakovaném vdávání, že si člověk vytvoří citovou vazbu k dalším lidem a pláče pak nad dvoj (nebo více) násobným úmrtím rodičů svých partnerů.
Jsou asi nějaké sluneční "interrupce", bude zase veseleji doufám...