Dcera v dubnu ukončila studium a nahlásila se na ÚP. Já jsem se o tom ani dovědět neměl, zjistil jsem to až nyní. Můj dotaz zní: má student povinnost informovat o přerušení studia a jaké možnosti mám já jako plátce výživného i po dobu, co byla hlášena na ÚP?
Je to zamotané v tom, že podle dceřiných slov skončila se studiem v dubnu. Ale zároveň prý měla podanou přihlášku na jinou univerzitu, kam jí prý přijali, s tím, že nastoupí od první semestru 2013/14. A řekla, že vzhledem k tomu, že se učila na příjmačky, tak nemá pocit, že by udělala něco špatného.
Myslím, že žádost o skončení výživného by byla zamítnuta s tím, že studuje dál, i když na jiné škole. Při rozhovoru jsem jí řekl, že jestli se podobná situace bude opakovat, tak podám žádost o skončení výživného.
Jenže - mohu s tím vůbec uspět? A co když opět nastoupí na jinou - další - univerzitu, to zase bude výživné obnoveno? Kolikrát resp. jak dlouho se může takto chovat?
Děkuji za pomoc
FRANTA
O D P O V Ě Ď :
Milý Franto,
pravdu díš, dcerka to rozhodně měla ohlásit, že se jí to na té minulé škole nelíbí, že jí to tam nevyšlo, že ji vyrazili, že to není to pravé ořechové... Jenže ona si řekla, že kdyby tě informovala, a dokonce i o tom, že je na ÚP, tak bys plným právem s placením výživného přestal. Záleží na tobě, jak jsi na tom finančně, když ji budeš i nadále - ač nestudentku - podporovat. Protože nyní by klidně mohla být někde na brigádě či jinak si vydělávat.
No, je to dcera, snad jí to tentokrát vyjde. Nenapsal jsi, kolik jí je let, jestli ta druhá univerzita spíš odpovídá jejím schopnostem, zálibám atd., nebo jak to je. Podle všeho máš nejspíš dojem, že si děvče jen chce prodloužit studijní léta, kdy bude mít zajištěno výživné od tatínka. Tudíž bys měl opravdu sledovat její studium, a v případě dalšího neúspěchu podat žádost o zrušení výživného.
x x x
Právo na cokoliv by totiž nemělo odporovat dobrým mravům, proto jistě ne zcela bezúčelně také přímo Zákon o rodině obsahuje korektiv zmírňující tvrdost pozitivního práva na výživné, pokud by přiznání výživného odporovalo dobrým mravům. "Zákon o rodině § 96 - (2) : Výživné nelze přiznat, jestliže by to bylo v rozporu s dobrými mravy.
Přičiněním naší justice, která s tímto korektivem ve svých rozhodnutích značně šetří, se dnes „děti“ ani neobtěžují alespoň formálně ze slušnosti a úcty požádat svého rodiče, zda by byl ochoten se podílet na jejich výživě po dobu studia a vyživovací povinnost rodičů (zejména otců) považují za naprosto samozřejmou věc. Sice se opět jedná o všeobecnou formulaci, ale v demokratické společnosti by neměl být problém definovat jednání v rozporu s dobrými mravy. Navíc Zákon o rodině „dětem“ ukládá povinnost svoje rodiče ctít a respektovat.
Zákon o rodině § 35 : Dítě je povinno své rodiče ctít a respektovat. Na rozdíl od porušení povinnosti rodiče podílet se na výživě dítěte není porušování povinnosti ctít a respektovat svého rodiče trestným činem, nicméně stále jde o porušení zákonné povinnosti a takové jednání je tedy zcela nepochybně v rozporu s dobrými mravy. V tomto případě tedy není a nemělo by být rozhodující pro přiznání nároku na výživné případné pokračující studium.
Jenže ona si řekla, že kdyby tě informovala, a dokonce i o tom, že je na ÚP, tak bys plným právem s placením výživného přestal. Záleží na tobě, jak jsi na tom finančně, když ji budeš i nadále - ač nestudentku - podporovat.
ne, plným právem ne, o tom, zda má právo přestat platit výživné rozhoduje soud, nikoli plátce, takže pokud by Franta sám o své vůli přestal platit výživné aniž by rozhodnutí soudu měl, bude to dluh na výživném, který dcera může vymáhat
Něco jiného by bylo, kdyby dcera podala trestní oznámení pro neplacení výživného, tam by, předpokládám, soud přihlédl k okolnostem a Frantu trestně nestíhal. Pokud si Franta podá žádost o ukončení vyživovací povinnosti, možná mu bude vyhověno, ale velice pravděpodobně ne, pokud půjde o první přestup na jinou VŠ. Že byla dcera mezitím na ÚP je standardní postup, protože pokud studium ukončila, nikoli pouze přerušila, tak do nástupu na další školu by si musela hradit zdravotní pojištění (byla by tzv. osobou bez zdanitelných příjmů a platila by tuším 1080 Kč měsíčně).
Zákon o rodině § 35 : Dítě je povinno své rodiče ctít a respektovat. Na rozdíl od porušení povinnosti rodiče podílet se na výživě dítěte není porušování povinnosti ctít a respektovat svého rodiče trestným činem, nicméně stále jde o porušení zákonné povinnosti a takové jednání je tedy zcela nepochybně v rozporu s dobrými mravy. V tomto případě tedy není a nemělo by být rozhodující pro přiznání nároku na výživné případné pokračující studium.
To zní, jakoby bylo v §35 psalo to všechno napsané, ale tam se říká pouze toto: Dítě je povinno své rodiče ctít a respektovat.
Tohle: "V tomto případě tedy není a nemělo by být rozhodující pro přiznání nároku na výživné případné pokračující studium" už tam není a Frantovi vřele doporučuji, aby se něčím takovým neřídil a nespoléhal na to.
Dcera si může klidně vymyslet, že otci volala a chtěla ho informovat, ale nedovolala se, nebo že mu poslala běžnou poštou info dopis. Není povinna něco dokazovat, není povinna dokazovat, že otce informovala. Zákon o rodině způsob informování povinného výživou nijak nestanovuje. Neříkám, že tohle všechno platí absolutně, ale ještě jsem ani neslyšela o případu, kdy by soud zrušil výživné VŠ studentce jen proto, že jednou přestoupila na jinou VŠ a nemůže prokázat, že o tom otce neinformovala.
Každopádně, pokud by se stalo a mělo to vliv, tak ne na "staré" výživné, to by bylo stále považováno za dlužné a zpětně ho nikdo nezruší - čili dcera by mohla vymáhat.
Stručně: pokud máš, Franto, pochybnosti o tom, že dcera výživné potřebuje, tak si podej žádost o ukončení vyživovací povinnosti a počkej si na pravomocné rozhodnutí soudu.
Osobní poznámka: předpokládám, že jsi jako otec nikdy nepochybil, nedopustil ses žádného přehmatu, své děti i rodiče jsi vždy o všem včas informoval, a proto můžeš považovat to, že tě dcera neinformovala o přestupu na jinou VŠ (což bych samozřejmě považovala za standardní informaci dítěte rodičům v normálních vztazích) za natolik fatální prohřešek proti dobrým mravům, že se cítíš oprávněn dceru nadále nepodporovat.
(pokud teda skutečně bude studovat a nevymyslela si to)
My se ale bavíme už o situaci, kdy soud vyživovací povinnost zkonstatoval a stanovil výživné, bavíme se (my kudlank s Frantou) o placení výživného, jehož výši soud určil (nebo potvrdil, pokud se rodiče dohodli). V tu chvíli vzniká povinnost platit výživné do doby, dokud neskončí vyživovací povinnost. To, že ta povinnost skončí, si neurčuje plátce, ale zase to rozhoduje soud (ano, na základě skutečnosti, zda dítě je nebo není schopné se uživit).
Nemluvíme o situaci, kdy vyžírka vyčůrané dítě rok tají otci skutečnost, že má práci, slušný plat, a klidně dál bere alimenty od táty. Táta se to dozví, přestane platit, spratek ho dá k soudu, protože si myslí, že mu táta dluží alíky. V takovém případě je jasné, že vyživovací povinnost netrvala a soud teda, předpokládám, nebude mít tátu za dlužníka, po kterém by spratek mohl vymáhat alimenty zpětně.
Frantova dcera přerušila/ukončila vysokou kvůli přestupu na jinou vysokou. Pokud to udělala poprvé, tak je hodně nepravděpodobné, že by to soud vzal za nějaké provinění proti dobrým mravům, jak je nahoře naznačeno, a že by ty alimenty Frantovi prominul.
Proto by bylo docela riskantní od Franty, kdyby přestal platit sám od sebe.
Jestli je přesvědčený, že dcera šidí a podvádí, chce se přiživit, nebo se fláká a nejde jí o studium, ať si podá návrh na zrušení vyživovací povinnosti k dceři.
Ono tedy, přesně řečeno, Frantovi o tohle teď asi nejde, aspoň jak čtu, tak se spíš ptá tak nějak preventivně, co by mohl a nemohl kdyby dcerka přestup na jinou školu zopakovala podruhé, potřetí...Nedělám z něj upíra, co chce vyssát vlastní dcerku.
Ale rady a komentáře o dobrých mravech a ctění rodičů svých, které jsou pod jeho dotazem, mi vedly ruku na klávesnici :-)
to se za rozpor s dobrými mravy nepovažuje, a i když dítě vlastně prokázalo, že je schopno se samo živit prací, tak soud v takovém případě vyživovací povinnost uznal
Chci věřit tomu, že to není pravidlo a bylo to po pečlivém zvážení všech okolností.
slevu na daních může uplatnit jen ten rodič, se kterým nezaopatřené dítě žije ve společné domácnosti, takže opět ne Franta,ale dcery matka (pokud spolu bydlí), a nezaopatřenost dítěte se dokládá potvrzením jen jednou ročně
