Já tyhle jednooké, chapadlovité, slizké a smradlavé bestie moc nemusím... Ještě tak v mražené formě v nějakém supermarketu, ale jakmile dojde k rozmrazení, začnou připomínat svou konzistencí stoletou „náčeňovou hadru", jak by řekla moje babička. :-))). Snad jen jednou jsem si pochutnala na něčem, co vyvrhlo samo moře, a nutno přiznat, že jsem si pochutnala přímo královsky.
Nejspíš to bylo hlavně tím, že se tak stalo v Chorvatsku a všechny nejdůležitější složky jídla jsme nakoupili brzy ráno na rybím trhu v Pule. Koupili jsme jen obyčejné ryby, snad makrely a pak ještě něco menšího, jak se to jmenovalo, to už opravdu nevím. V igelitkách jsme je dopravili na poloostrov Premantura, kde jsou na několika místech postaveny stařičké grily. Jeden takový jsme - jako asi dvacetičlenná skupinka - zabrali.
Já sama jsem se přípravy vůbec neúčastnila, ani žádná s ostatních děvčat - byla to čistě mužská záležitost. Pánové se tedy chopili ostrých nožů a milé mrtvé rybyčky jednu po druhé vykuchali, a aniž by se zdržovali nějakým umýváním, naskládali je na gril.
Netrvalo dlouho a začali nám servírovat vonící dobroty, k tomu jsme přikusovali bílý chleba, namočený v dresingu z oleje, čerstvé petrželky, česneku a soli a zapíjeli bílým vínem...
Lidi, byla to fakt úžasná dobrota, nad kterou se mi ještě teď po letech, když o tom jen píšu, sbíhají sliny. S plnýma břichama jsme se pak usídlili na travičce v chládku a nějakou tu hodinku dvě jen odfukovali a trávili - a pak hurá do mořských hrátek...
Moc fajn to bylo.... ale stejně musím přiznat, žádná velká láska mezi mnou a mořem - jako zdrojem potravy - nevznikla, ale na ten jeden "rybí den" ráda vzpomínám...
Klárka
UPOZORNĚNÍ -
Soutěž trvá do 17. 2. 2008. Prosím, texty posílejte na adresu:
redakce - zavináč - kudlanka.cz
díky, d@niela
..na mě to rozhodně zabíralo 
