Když jsem přemýšlela nad příhodou ze začátků mého kuchaření, vzpomněla jsem si, jak mi jednou do vařící se čočkové polévky spadla volně poletující andulka a z čočkové polévky jsme rázem měli polévku andulkovou. Nevím, zda se jedná o příhodu zajímavou, ale rozhodně se nejedná o příhodu vtipnou, což jsou hlavní kritéria k hodnocení příspěvků do soutěže.
S tím bych asi neuspěla, a tak jsem se snažila vybavit si něco jiného. Ať jsem zaměstnávala mozkové závity jak chtěla, nic zajímavého a vtipného mě nenapadlo. První bramborové knedlíky rozvaří snad každý a spálit guláš umí také kdekdo. Tak jsem se chtě-nechtě smířila s myšlenkou, že se této soutěže nezúčastním. Pak jsem se ale rozhodla pojmout výzvu trošku jinak a doufám, že to nebude až takové uchýlení od tématu, které by bylo hodnoceno o dva klasifikační stupně dolů. Rozhodla jsem se totiž provést hloubkovou studii mužů=kuchařů dle vzorkových typů, se kterými jsem měla možnost se setkat. Konec konců - pánských příspěvků do soutěže moc není, a tak mohu mluvit jakoby za ně. (Pozn. v rozboru jsou vynecháni kuchaři profesionálové.)
I. Do první skupiny patří muži, kteří zásadně nikdy nevaří. Buď jsou natolik líní anebo v tomto směru natolik nešikovní, že zvládnou maximálně namazat chleba máslem a otevřít konzervu sardinek. Do této sorty patří můj tatínek, ač člověk jinak velice šikovný a zručný, uvařit dokáže akorát čaj, a to jen díky tomu, že existují varné konvice. Pochybuji, že vůbec ví, jakým způsobem se aktivuje kuchyňský sporák (a myslím, že to ani nechce vědět).
II. Ve druhé skupině se nachází muži, kteří jsou schopni uvařit, jsou-li k tomu přinuceni okolnostmi. V jejich případě nikdy není jisté, zda započaté dílo dokončí a pokud ano, zda toto jídlo bude poživatelné a kuchyň nadále použitelná. Typickým příkladem kuchaře z donucení je můj syn, který začne vařit, když já odjedu na čtrnáctidenní dovolenou a po jednom týdnu konzumace párků, hamburgerů a hranolek dostane zažívací potíže. Ačkoliv si jinak potrpí na dobrou krmi, dostane-li se k vařečce on, netrvá až tolik na kvalitě a kreativitě. K uspokojení chuťových pohárků mu rázem stačí přičmuzená flaksa s rozvařenými bramborami, dál jeho kuchařská fantazie skutečně nejde. Anebo se prostě řídí heslem „V jednoduchosti je krása". Bohužel (k mé lítosti) - jednoduchost jím připravovaných pokrmů je nepřímo úměrná k zaneřáděnosti kuchyně.
Takže po návratu z dovolené mě s otevřenou náručí vítá kuchyň zaobalená do zežluklého tuku kapajícího ze stropu a stékajícího ze stěn. Abych i nadále mohla naši kuchyni využívat, musím umýt veškeré nádobí, které synek vytahal i z těch nezapadlejších koutů linky (z některého odstranit zbytky plesnivého neidentifikovatelného jídla), z okna seškrabat pozůstatky jakéhosi těsta (možná bramborové kaše - nelze určit), psovi odlepit z chlupů ublemtané skořápky od vajíček, vřískající kočce vyčesat ze srsti moučné žmolky, omýt skříňky, vydrhnout černé škvarky ze sklokeramické desky na sporáku, seškrabat umaštěný vrchní nátěr stropu (stejně už začínal opadávat) a následně nechat vymalovat. Je snad zbytečné podotýkat, že po úklidu své kuchyně bývám zralá na další 14denní dovolenou, ovšem strach už mi nedovolí udělat stejnou chybu dvakrát. Nakonec ale během roku na tyto útrapy zapomenu a další léto jedu na dovolenou znovu, čímž se dostávám k jedinému pozitivu celé věci - každý rok máme nově vymalovanou kuchyň.
Na základě této své zkušenosti mohu důvěryhodně potvrdit, že první typ mužů je pro život daleko snesitelnější než typ druhý. I když je v kuchyni naprosto nepoužitelný, alespoň nepřidělává práci navíc.
III. Pak existují muži, kteří se vyrovnají typickým českým kuchařinkám a jsou schopni uvařit jakoukoliv klasiku. Jejich výtvory sice postrádají nápad a experimenty, ale chutnají dobře. Muži z třetí kategorie jsou konzervativní, nevaří delikatesy ani žádná jídla, z jejichž názvu nepoznáte, zda se jedná o pokrm či o japonský překlad věty „Nejneobhospodařovávatelnějšími pozemky jsou louky na Šumavě". Tito muži nepodléhají kuchařské vášni a ke sporáku se postaví pouze tehdy, políbí-li je jakási múza. Žel bohu, nestává se tomu tak často, jak bysme si my ženy někdy představovaly...
Do této skupiny bych zařadila svého manžela. Dokáže stejně dobře uvařit moravské vrabce, jako nasmažit kopu bramboráků, či upéci nadýchané koblihy. Ač je takový muž hodný závisti od žen vlastnících muže z I.nebo II.kategorie, nutno podotknout, že činnost i tak dokonalého muže skrývá jistá úskalí. Takový muž se totiž díky tomu, že neobývá kuchyni často, špatně v tomto prostoru orientuje. Při tvorbě svého majstrštyku tak potřebuje nepřetržitou asistenci osoby, která jeho neznalost terénu kompenzuje. Výroba tradičního moučníku pak může probíhat následovně:
Manžel: „Jdu upéct bábovku."
Já: „No to je skvělý, zrovna mám chuť na něco sladkýho."
Manžel: „Ale nebudeš se mi tu motat a krafat mi do toho."
Já: „To víš že ne, já si aspoň v klidu umeju okna v obýváku."
Manžel: „To bude nejlepší."
Po chvíli -
Manžel: „Kde máme formu na bábovku?"
Já: „V kredenci."
Manžel: „Kde v kredenci? Tady nic takovýho není."
Já: „Skříňka vlevo dole, pravá dvířka."
Je slyšet řinčení nádobí a kutálení pokliček po podlaze.
Manžel: „To je bordel, jak se v TOMHLE můžeš vyznat?"
Slézám z okna, myju si ruce a jedním pohybem vyndávám formu ze skříňky.
Manžel: „Tam bych to teda nikdy nedával."
Po další chvíli -
Manžel: „Tady v tom receptu píšou, že se má použít polohrubá mouka. To je ale jedno, jaká se tam dá mouka, ne? Můžu dát i hrubou, když tou samou budu vysypávat formu?"
Já: „Když píšou polohrubou, tak dej polohrubou a ne hrubou. Nemůžeš si to nahrazovat, jak tě zrovna napadne."
Manžel: „A kde ji máš? Já jsem našel jen hrubou."
Já: „Ve špajzce, prostřední police vlevo..." Rozhoduju se, že mu tu mouku raději najdu, než zdemoluje půlku spižírny. Znovu slézám z okna, myju si ruce a vyndávám mouku.
Manžel: „Tady píšou: 3 středně velká vejce. Jak vypadá středně velký vejce?"
Já: „Není ani malý, ani velký, tak akorát."
Manžel: „Aha. To jsi řekla přesně."
Manžel: „Má se tam přidat asi jedna osmina mléka. Co myslejí tím asi? Jednu osminu, míň než jednu osminu nebo víc jak jednu osminu?"
Já: „No, dej o trochu míň, a když se ti těsto bude zdát moc hustý, můžeš přidat."
Manžel: „To je šlendrián, co je tohle za nepřesnej recept!?"
Opět slézám z okna, myju si ruce a přecházím do kuchyně. Snažím se manželovi pomoci se zaděláním těsta.
Manžel: „Néé, já si to udělám sám, nechrampej mi na to! Jdi si šmudlat to blbý vokno."
Já: „Dobře, tak se mě ale na nic neptej."
Manžel: „Nó, to je hroznej problém mi normálně odpovědět."
Já: „Vždyť jsem ti odpověděla. To se nedá přesně určit, protože taky záleží na mouce a na velikosti vajec."
Manžel: „No prosim! Kdyby nenapsali středně velký vejce, ale jak přesně velký to vejce má bejt, tak by nemuseli psát asi 1/8 mlíka. Jak pak má člověk vařit! A víš co, jdi pryč, zbytečně mě rozptyluješ, já pak zapomenu, co už jsem tam dal a co ještě ne."
Vracím se do obýváku a začínám mýt druhé okno.
Manžel: „Kde máme rumovou tresť?"
Já: „Nemáme rumovou tresť."
Manžel: „Ty nemáš rumovou tresť? Co to je za domácnost, kde chybí rumová tresť?"
Já: „Tak ji nahraď rumem."
Manžel: „No to je zajímavý. Polohrubá mouka se hrubou nahradit nesmí a najednou mám tresť nahradit rumem. To se jako smí."
Já: „Panebože... mně z něj snad jebne."
Manžel: „Co jsi říkala?"
Já: „Ále, nejdou mi tu vyčistit ty mušince. To je hrozný, jak ty mouchy se*ou. A mě se*ou taky."
Manžel: „Tvoje starosti bych chtěl mít."
A tak dále...
Nutno dodat, že manžel bábovku nakonec zdárně upeče a je skvělá. Nutno dále dodat, že kuchyň po sobě vzorně vyčistí, nádobí umyje a uklidí. Do třetice nutno dodat, že nádobí uklidí na jiné místo, než odkud jej vzal, tj. na místo, které jemu připadá jako více vyhovující. Problém spočívá v tom, že jdu-li po pár dnech vyndávat formu na bábovku, na místě obvyklém ji pochopitelně nenaleznu. Bohužel - manžel si již nevzpomíná, kam formu uklidil, a tak nemohu péci bábovku až do té doby, kdy formu mimoděk objevím mezi svátečním porcelánovým servisem.
IV. Do čtvrté skupiny spadají muži gourmeti, milovníci jídla a labužníci. Nevaří proto, že by museli, nebo že by je to zrovna napadlo, ale z důvodu, že jim to činí požitek. Jejich kuchařský um je přímo kreací na dané téma a do konečného výtvoru vloží kus sebe samého. Většinou si vyberou nějaký recept podle Edouarda Pomiane anebo alespoň od Jamie Olivera a s fantazií i s citem pro věc jej přemění v recept úplně nový. Výsledný efekt bývá vždy dokonalý (jak by řekli Kluci v akci: „Je to luxusní") a kuchař také za něj očekává neutuchající chválu.
O pokrmu nutno vést zasvěcenou konverzaci ve smyslu: „Ta terina z husích jater má příjemně oříškovou příchuť. Jedná se o pinie?" Ze zážitku při konzumaci bude nakonec žít po několik následujících dnů, neboť pro svůj delikátní pokrm vyčerpá celoměsíční rozpočet. Muž ze čtvrté kategorie totiž nikdy nekoupí vepřovou plec a sáčkovanou rýži ve slevě.
Muž ze čtvrté kategorie nakoupí argentinskou svíčkovou, amerického humra, zaručeně pravé shitake, sušenou mořskou řasu, pastu wasabi, proscuitto sušené na italském sluníčku a Chateau Canon La Gaffeliere, ročník 2002.
Do této skupiny zapadá můj bratr, gourmet šmrncnutý gurmánem. Rád a dobře jí, stejně rád a dobře i vaří. Kulinářství je jeho koníčkem a když o jídle zrovna nemluví, tak na něj aspoň myslí. Ve své miniaturní kuchyni dokáže připravit filet z bretaňské kambaly v kaštanovém pyré či vepřovou panenku pečenou v pergamenu s mandlovou omáčkou, za kteréžto pokrmy by se nemusel stydět ani Gordon Ramsay. Možná by se zdálo, že muž schopný takových kulinářských výtvorů je tím pravým pokladem do každé kuchyně, nutno si ovšem uvědomit, že pokud by se takto měly stravovat například malé děti, zaručeně by je opařený červený humr s černými kukadly rozplakal a kaštanové pyré by jim vyvolalo dávivý reflex, nehledě na to, že ve finančně méně zabezpečené domácnosti by po několik dnů následujících po hodech byla rodina nucena stravovat se více než skromně.
Z výše uvedené analýzy tedy vyplývá, že nejpřijatelnějšími muži = kuchaři jsou pro typickou českou domácnost ti ze 3.kategorie. No, nejsem já klikař?
PS. Zrovna včera se jal můj manžel připravovat sardinkovou pomazánku. Použil ruční elektrický mixér a vzhledem k tomu, že zvolil nižší misku a neúměrně tomu vysoký počet otáček, začaly v neuvěřitelné rychlosti od sekacích nožů mixéru odlétávat cucky mastného másla spojeného s ještě mastnějšími rybičkami. A to přímo na čerstvě předvánočně umyté okno olepené výzdobou a na vánočně načančaný parapet se všemi těmi jablíčky, oříšky, hvězdičkami, svíčičkami a podobnými pičičárničkami. Když jsem spatřila vedlejší efekt přípravy rybí pomazánky, nejdříve jsem myslela, že to se mnou švihne o zem a nadcházející vánoční svátky strávím na jednotce intenzivní péče. Poté, co mi manžel začal tvrdit, že ty plivance vypadají jako sněhové vločky (byť poněkud špinavější) a že tím vlastně dotvořil vánoční atmosféru v kuchyni, pojala jsem chuť vzít pomazánku a „zasněžit" s ní manželovu zamilovanou zrcadlovku NICON. Nakonec jsem dostala záchvat smíchu.
„No jo," durdil se manžel,
„to si to zejtra zase přečte celá Kudlanka, co?"
Řekněte sami:
takové vybídnutí přece nelze neakceptovat...
No ne? 
Míša
UPOZORNĚNÍ -
Soutěž trvá do 20. 12. 2007. Prosím, texty posílejte na adresu:
redakce - zavináč - kudlanka.cz
díky, d@niela
zarucene bys ji vyhrala
jinak, protoze mam doma 2 kucharska trdla (teda jedno hooodne velky a jedno mensi), vazne uvazuju o 2 exemplarich kucharky pro dceru pod stromecek
cimzto budu povazovat vybavu za vyrizenou
Analýza SKVĚLÁ!
Ach, ti detailisté...
, vstupuju do kuchyně pouze v případech české kuchyně, vánočního cukroví a ve stavech nouze ..... Muj starsi (studuje kompjutry) vymyslel jako skolni ukol kompjutrovou hru za kterou mohl dostat 40 bodu maximalne. Ucitel kdyz ji dohral tak mu rekl ze by mohla jit primo do prodeje a dal mu 45 bodu!!!!! A to je v 1.rocniku! Prominte mi moje nadseni!!!!!! Fakt Ti ho přeju, musí být šikula, tak kéž ho zažiješ v rodině ještě mockrát A zase dej vědět 
