Určitě hodně z vás zná stařičký vtip, kdy čtete zápisy ze dvou deníčků: ona je zoufalá, neb on přišel naštvaný, zádumčivý, nemluvný... a tak se drásá výčitkami, co provedla, že on se s ní určitě, ale docela stoprocentně určitě chce rozejít... snaží se mu všemožně vyhovět. Udělá báječnou večeři, předvede přímo huriskový sex. Popíše svými obavami a depkami pět stránek... On nadrásne jen krátké konstatování: Sparta prohrála, véča byla super a sex ještě víc...
Našla jsem prima knížku, kde je podobným stylem popisováno jedno mladé manželství. Neodolám, a kousek z ní vám dnes "obtisknu":
(Pro jednodušší určení, kdo co psal, je to nadepsáno znaky - pro ženu, pro muže)
Úklid
aneb fatální selhání evoluce
Je jen pár činností, ke kterým mám bytostný odpor a které odmítám vykonávat. Děsí mě domácí škvaření sádla, ten smrad nevyvětráte nejmíň měsíc, posedávání s ostatními matkami na pískovišti, kde se pravidelně dozvídám, jak jsem mizerná matka (ne, že bych to nevěděla, ale nemusí mi to připomínat cizí lidi), a pak úklid. Ten mi vadí ze všeho nejvíc. Jde totiž o naprosto nesmyslnou a marnou činnost a těm já se ze zásady vyhýbám.
Můžete se snažit sebevíc, ale v domácnosti obývané dvěma psy, jednou kočkou a jedním umělecky nadaným batoletem (počmárá, co může a na co dosáhne) se pořádek udržet nedá. Zvířecí chlupy se z nějakého záhadného důvodu vyskytují snad i v jogurtech. Nejdřív jsem přemýšlela, jestli nemám zažalovat mlékárny, že vyrábějí zmetky plné chlupů, ale při bližším ohledání jsem zjistila, že jde nejčastěji o srst našeho Haryka. Jeho chlupy jsou nezaměnitelné, vždy do poloviny černé a pak bílé, takže bych u soudu asi nevyhrála.
Navíc pokud s vámi žije malé dítě, vyskakují na vás kostičky lega na nejméně pravděpodobných místech, třeba ve sprše, v troubě nebo v nudlové polévce. Nemluvě o tom, že naše dcera pravidelně pořádá výpravy po bytě se všemi svými plyšáky, jejichž počet si netroufám odhadnout. Ale při cestě na záchod potkám vždy nejméně dva slony, tři kočky a deset jiných oblud. I když žádné nekupuju, množí se u nás doma geometrickou řadou. Sama k životu potřebuju spoustu časopisů, novin a dalších nesmyslných papírů.
Plus zhruba dvě stě padesát kabelek, které je taky nutné někde skladovat.
Uznejte sami, že s tímhle materiálem (složením domácnosti) se pořádek prostě udržet nedá. Tak proč bych měla vyvíjet zbytečnou aktivitu? Celý život jsem si vystačila s hromádkovým systémem. Když něco hledám, leží to v konkrétní části konkrétní hromady věcí, takže nevidím důvod, proč svůj přístup k životu měnit. Navíc jsem nedávno četla, že děti žijící v ne zrovna vypiglované domácnosti mají mnohem lepší imunitu a méně alergií. A co bych pro své malé zlatíčko neudělala, že?
x x x x x x
„Bože, oni vás vykradli!“ vykřikla moje matka, když jsem ji k nám přivedl poprvé na návštěvu. Na první pohled to tak skutečně vypadalo. Na zemi ležely poházené kabelky, z nichž trčely kapesníčky, časopisy a nedopité lahve s vodou, a okolo nich se válely boty, ponožky, kalhotky, bundy a kousek od psí misky s granulemi se povalovala peněženka mojí ženy. Jako ukřižovaný Spartakus visely na otevřených dveřích do dětského pokoje několikery letní šaty. Byl to jistě hrůzostrašný pohled. Tedy pro někoho, kdo nežije s mojí manželkou.
Nohou jsem matce umetl mezi poházenými věcmi cestičku (okolo které se vytvořily zhruba půlmetrové závěje) a uvařil jí kafe. Tedy hned potom, co jsem z jídelního stolu smetl hromadu novin, okoralých sušenek, vyhodil tři shnilá rajčata a šel vzbudit manželku. Myslím, že ten den ji má matka přestala zbožňovat a od té doby ji prostě jenom… respektuje.
Můj starší bratr má opačný problém. Žije v úklidovém pekle. Jeho manželka luxuje dvakrát denně a každý večer utírá prach. Když si chceme, nedejbože, otevřít skleničku vína, musíme srolovat v kuchyni koberec a schovat ubrus, protože bychom „určitě něco vylili“. Zdá se, že evoluce v tomto případě fatálně selhala. Podle všech výzkumů, které jsem provedl mezi svými známými, jsou ženy v přístupu k úklidu buď jako moje manželka, nebo jako moje švagrová. Nic mezi.
Co s tím? Pochopil jsem, že jsou muži, kteří pořádek po manželce vyžadují za cenu hádek a jiných nátlakových způsobů, a potom ti, kteří zahanbují naše silnější pohlaví a začnou uklízet sami. A co já? Uzavřel jsem s manželkou dohodu, že když mi koupí smeták, savo a jar a při vytírání podlahy zvedne nohy, budu uklízet já. Ne, vážně. Jednou za čtrnáct dnů uklízím já a jednou si zase moje manželka zaplatí slečnu na úklid. Proč se kvůli pár centimetrům smetí na podlaze hádat, že?
A když náhodou jeden z nás zapomene, prostě si na podlaze odhrnu cestičku.
no, tak strašné to tam snad asi není.... :-)
Protože jsme už dlouho neměli žádnou soutěž - pochopitelně, že o ceny - tak ji tímto dnes zahajuji. Soutěž o nejlepší krátký text na téma, zadané vždy tou jednou právě publikovanou kapitolou. Budou ukázky tři, soutěží se proto o tři knížky!
Svůj textík pošlete e-mailem na adresu daniela zavináč kudlanka.cz. Poté bude uveřejněn a budete bodovat, jak se vám líbí. Ten u vás nejúspěšnější vyhraje návod, Jak přežít manželství!
Nezapomeňte proto uvést své jméno a adresu...
Takže soutěžní otázka č. 1:
jak se daří organizovat úklid u vás doma?
mám mezery - ale díky Kudle a googlu vím co je huriskový sex. Jsem sama , kdo slovo huriska nikdy neslyšel?? Když jsme u toho úklidu , náš malý (čerstvě 3 roky) tuhle parádně uklízel ve školce. Podařilo se mu počůrat po odpoledním spánku. Paní učitelka kouká po třídě, postýlky dětí po probuzení jako vždy s chaosem, peřinky rozházené, jen postýlka našeho malého pečlivě ustlaná. Už měla tušení, že to nebude jen tak. Odkryla a poznala, proč malej tak pečlivě všechno zastlal.
přijdu z práce domů, udělám si kafe...sednu na zahrádku a koukám... tuhle je potřeba něco vyplít, tuhle zalít, tuhle ustřihnout... (jooo mám krásnou zahradu), ještě si popovídat se slepičkama, nakrmit kočky, hladit psa a házet míček... a domů se dostanu po soumraku... A TEN PRACH NENÍ VIDĚT!!!
Jenže jednou za čas to chca-nechca udělat musím, ale myslím, že ta psychická energie se kterou to musím zvládnout, je asi stokrát větší, než ta fyzická. Protože nejtěžší je to odhodlání se k tomu.
Po odchodu dětí se u nás zabydlel pořádek, Ovšem jen do doby, než s námi začaly bydlet kočky. Ty naše dvě byly „vychované“ a nesměly na stůl a do postele. Následně k nám dorazil výsadek brutálních kocourů-mazličů našeho nejstaršího syna. Kocouři byli naopak zvyklí stolovat na kuchyňské lince, protože na podlaze měl svoje misky pes (po kočičím žrádle, které mu moc chutnalo, děsně prděl). Takže kocouři se pohybují kdesi pod stropem, do postele se proškrábou i přes zavřené dveře a já úklid v jejich přítomnosti vzdávám. Kdo k nám přijde v normálním svetru, odchází v kožichu.
Přes léto hospodaří chlupatci na chatě a doma vezmu jednu místnost po druhé a provedu desinfekci, desinsekci, deratizaci a odchlupení příbytku. „Do žní…“ (tedy do podzimka). Pak to začíná nanovo.
Odchlupovací válečky by se nám už vyplatilo nakupovat ve velkoobchodě.
takže to jsem okamžitě zavrhla Ne, teď vážně, huriska fakt čtu poprvé.
Ale to už je nemoc, a přestože je to jinak moc fajn člověk, tak manželka od něj včas utekla. Přesto zůstali přáteli, společně se vzorně starají o děti, ale bydlet a žít spolu nemůžou.
https://www.flickr.com/photos/astrosamantha/
Natiskla jsem služby na úklid společných prostor. Na lednici s podpisem po vykonání práce každý týden. Své pokoje si uklidí každý sám bez podpisu. Psa ráno venčí kluk a odpoledne slečna. Nákupy obstará prvorozený. Věci kolem techniky, počítačů a topení řeší druhorozený. Odvoz a dovozoba starří synové.
Potom se přiblíží víkend, zavolá maminka, brácha, tchyně, objedná se sousedka na kafe. A já dojedu pro velký nákup, vysmýčím dvě patra, naházím prádlo do pračky, nádobí do myčky, koláč do trouby, maso na gril, psa na zahradunu, manžela do koupelny, vytáhnu nový ubrus a sednu si za stůl a usmívám se.
Návštěva mě pochválí, jak máme vše krásně zorganizované a čisté.Večer se děti vypaří a manžel odpočívá. Tak rychle věci do myčky, připravit svačiny na zítřek, vyhodit svačiny z dneška, včerejška i předvčerejška, zkontrolovat úkoly, vyvenčit psa, umýt psa, převléknout postele po návštěvách, vyprat, pověsit nové, vyžehlit staré, udělat rychlou večeřivyčistit zuby, uspat děti a spáááááát.
nebo: ............................
