Dalším počinkem do naší soutěže o půvabnou knížku Jany Abelson Tržilové "Manuál pro začínající maminky", je přímo dopis od jednoho miminka. Je datován před těmito vánocemi, takže když malá holčička v něm píše o prvních svátcích vánočních, nemyslí tím ty právě minulé, ale ještě ty předtím. Ale teď se už začtěte a případně napište, jak se vám dopis líbí...
Milý tatínku a maminko,
tady jsem já, váš největší a nejcennější a nejkrásnější vánoční dárek - vaše Gábinka. Prožila jsem s tebou a s maminkou jedny moc krásné a milé vánoce, sice jsem byla ještě hodně maličkatá a proto jsem byla schovaná v bříšku u maminky, kde jsem měla tu největší ochranu, lásku a péči, teplo a měkkoučko, i když jste o mně ještě nevěděli. A ty vánoce se vším všudy se mi zalíbily tak, že jsem si je co nejdřív chtěla zopakovat, chtěla jsem znovu vidět, tentokrát na vlastní oči, rozsvícený stromeček, šťastné oči maminky, když viděla, jakou mají z jejích dárků všichni okolo radost, chtěla jsem slyšet tu příjemnou a u srdíčka hřejivou melodii koled, znovu být s vámi na půlnoční a vnímat maminčinu pohodu a cítit tvoje doteky, když jste seděli v kostele na studené, tvrdé lavici a drželi se za ruce a oba dva jste mysleli na budoucnost, na lásku a na to, jak je krásné, že můžete být spolu a že někde v duši myslíte i na to, jaké by to bylo, kdybych přišla já.
A já jsem se snažila říct Vám to, že už jsem tady, ale byla jsem ještě tak maličká a slaboučká, že mě nebylo slyšet. Jen jsem tušila, že ve Vašich srdcích jsem už dávno a mám tam své místečko. Potom přišla chvíle, kdy jste už věděli, že jsem tady a že za chvíli nás už bude o jednoho víc. V bříšku u maminky bylo moc dobře. Tak dobře, že bych tam nejraději zůstala napořád. To krásné houpání, když maminka někam šla a pohybovala se, teploučko, plavala jsem si ve v teplé vodě a bylo to příjemné. Neměla jsem vůbec hlad a nemusela jsem se o nic starat. A jak bylo nádherné, když mě maminka přes bříško hladila, povídala si se mnou, pouštěla mi tu krásnou písničku vždy večer, když šla spát a já jsem nechtěla usnout, když jsem měla všechno to krásné nadosah, já jsem si ještě chtěla povídat a hladit, vyspaná jsem přece byla dost, když mě maminka houpala. A tak jsem začala kopat a natahovat ručky a nožky, kam až to šlo, a dělala jsem kotrmelce a otáčela jsem se, cucala si ty legrační věci na ručičkách, prý se tomu říká prstíčky, pila jsem plodovou vodu a těšila se, až si maminka dá něco dobrého k snědku a já si pochutnám s ní.
A když potom přijel z práce i tatínek a začal si se mnou povídat, broukat a bručet jako medvěd, začal hladit bříško svou velikou rukou, bylo to jiné než od maminky a jak moc jsem se na to těšila. Jak bylo od něho pozorné, když dal ucho na bříško a poslouchal, jak mi prý bije srdíčko. A já jsem ho do toho ucha vždycky šťouchala a kopala a taky jsem ho chtěla pohladit.
Nejhezčí bylo poslouchat vaše hlasy, jak jste mi povídali o tom, jak moc se mne mě těšíte a jaké to bude krásné, až budu s vámi na světe a jaký mám krásný kočárek, postýlku s nebesy a co všechno na mě v životě čeká. Začala jsem se těšit na to, až půjdu z bříška ven a uvidím to všechno na vlastní oči. Ale říkala jsem si, že by bylo moc krásné narodit se na vánoce, být jedním z dárečků pod rozsvíceným stromečkem, abyste měli oba dva takovou velikou radost, abych mohla být tím Vaším nejkrásnějším dárkem.
Ale v bříšku začalo být těsno, už jsem se nemohla tak moc protáhnout, kotrmelce nešly vůbec a já jsem zůstala viset hlavou dolů a žádné divočení už nešlo. I když jste mě oba dva stále tak hezky hladili, povídali si se mnou a ujišťovali mě, jak mě máte rádi a jak krásně rostu, tak jsem si říkala, že už asi jsou ty vánoce a já musím ven, protože můj domeček neroste se mnou a už v něm mám stále méně místa. No a tak jsem si jednou řekla, že se půjdu podívat za maminkou a tatínkem. Ráno si maminka šla ještě zaplavat, celý den se smála a říkala, jak je jí krásně, jak je to fajn a zvědavost mi nedala a chtěla jsem taky poznat, jaké je to být někomu krásně a fajn. Ale než jsem přišla na to, kudy a jak se jde ven, na svět, tak byla půlnoc. Takže když mi to tak dlouho trvalo, než jsem pochopila, co a jak, tak jsem musela potom své zdržení dohnat. Žádné zdržování, hup hup a rychle ven, když už se mě tam nemohli dočkat. Ještě si pamatuji na to, jak maminka tatínka popoháněla, když ho poslali zaparkovat auto ven z areálu nemocnice, aby nemusel platit parkovné, a potom už to všechno bylo tak rychlé, že jsem na nějaké přemýšlení neměla ani čas, ani myšlenky.
Bylo to sice hodně náročné, najednou jsem byla venku, byla mi zima a všechno to známé měkoučké a teplé bydleníčko bylo pryč. Ale potom mě položili mamince na bříško a já jsem zase slyšela tep jejího srdce, cítila její teplo a její vůni, byla to moje maminka a hladila mě a pořád jen opakovala, jak je šťastná, a jak jsem krásná, jak jsem její zlatíčko a její Hemžílečka. Říkala mi Hemží, Hemžíku, slečno Hemživá, to bylo to správné oslovení, co jsem si pamatovala z bříška, takže jsem tu byla správně, maminka mě objímala a tatínek objímal nás dvě dohromady a já jsem si je oba dva pořádně prohlížela svýma očima, konečně jsem přišla na to, na co je mám, a oni se oba radovali, jaké mám tmavé oči a kolik mám vlásků a jak jsem krásná. A bylo moc pěkné, jak tatínek pořád opakoval: holky moje, tak vás tady konečně mám obě.
Taky ještě říkali, že jsem se narodila ve tři hodiny nula osm minut, že mám tři kila osmdesát, třiapadesát centimetrů a že jsem to nejvlasatější miminko, co se tu narodilo. No a myslím si, že je úplně jedno, jestli byly nebo nebyly ty vánoce, radost jsem Vám udělala i tak. Teď mám tři a půl měsíce, umím se smát i nahlas, občas se mi povede přetočit ze zad na bříško, umím se našponovat tak, že mi maminka tu plínku nemůže nasadit, ale to my si s maminkou rády takhle hrajeme, umím krásně držet, abych tatínkovi ukázala, jak je snadné mi tu plenku zapnout a jak jsem hodná, strašně ráda si hraju se všemi krásnými hračkami, které mám a jsem šťastná, když se mi povede ty hračky vzít do ručky a ochutnat v pusince, chutnají úplně jinak než prstíčky, a jsem nejšťastnější, protože maminka mi vždycky dá čistou plínku a pořádně najíst, obejme mě, když potřebuji a mám strašnou radost, když mě tatínek začne lechtat svými vousy.
Takže ať už jsem se narodila v srpnu nebo v prosinci, stejně jsem tím vaším nejkrásnějším vánočním dárkem já,
Gabruška.
UPOZORNĚNÍ:
Soutěž trvá do 11. 1. 2009
Prosím, své texty posílejte na adresu:
redakce - zavináč - kudlanka.cz
díky, d@niela
Moc, moc se mi líbil.
preji hodne stesti a hlavne zdravi.
nam se podarilo zapocat presne prvni svatek vanocni v 2007 25.12.takze pokud se k tomu dostanu,tak to zkusim taky nejak popsat
Narodil se další sqělý občánek....
A Gabča je tam v teple, až jí to někdy závidíme... 