V úžasném bílém tichu bylo slyšet jen oddechování psů a šustění skluznic po suchém krystalovém sněhu. Polární zář spouštěla na zmrzlou zemí zelenavé záclony a ve sněhu se třpitily drobné stříbrné krystalky. Tři mladí zlatokopové tuhle severskou krásu nevnímali. Měli ten den za sebou už třicet mil, byli promrzlí, unaveni a skleslí. Štědrý den.. jak jiné to bývalo v jejich domovech dole na jihu...
Johny Lind, nejstarší z trojice ve svých dvaadvaceti letech přemýšlel, jestli Grace Sommerton ještě na něj čeká - proč by vlastně měla? Odjel tak narychlo a na dopisy odtud se nedá spoléhat. Bill Wilkinson myslel na svou mámu, po tátově smrti zůstala sama, neví ani jestli on je na živu - ta asi nemá pěkně vánoce.,, Dave Mittchel byl v duchu také doma v Texasu. Pět pod nulou u nich byla zima! Co by řekli tomuhle? Povzdechl si při myšlence, že zítra bude maminka dělat krůtu. S nádivkou, pro kterou by se utloukl, mírně kořenou, s bramborovou kaši a hnědou omckou, skoro ji cítil na jazyků.
Ještě tři mile jim zbývaly k jejich srubu na Eldorádu.Tu najednou vpravo u cesty spatřili osamělý srub.Tenounký proužek dýmu stoupal z komína.
"Pojďme dovnitř se ohřát", navrhl Johny. "Asi jeli na Štědrý den do Dawsonu, aspoň jim roztopíme oheň!" Otevřeli dveře a vešli dovnitř. Uslyšeli tiché vzlykání a vzdychání z rohu místnosti, kde stala postel. Dave nahmatal v kapse svíčku a zapálil ji.V blikotavém světle uviděli mladou ženu, 
ležící v tratolišti krve s novorozeným dítětem přitisknutým k prsům. Přestala naříkat a lehce se usmála na Davyho, který rychle přiklekl k její posteli. Pak oči zavřela a z tváře ji mizel výraz bolesti. Dave ji chytil za ruku. Byla bezvládná. Podíval se vyděšeně na svoje dva kamarády: "je mrtvá - ona umřela!"
Tři mladí muži se v šoku dívali jeden na druhého.Ticho přerušilo dítě které začalo plakat.Pak si teprve uvědomili , že je tu život právě započatý a neschopný se starat sám o sebe. Johny rozdmýchal oheň v kamnech a Bill si vysvlékl parku a novorozenou holčičku do ní zabalil. V tom okamžiku se otevřely dveře a v oblaku páry dovnitř vrazil mladý muž. "Jenny Jenny, sehnal jsem doktora!" Zasípal a sklesl na podlahu vedle postele.To už doktor vcházel dovnitř. Podíval se na ženu na posteli a potom na muže na zemí. "Oba jsou mrtví. Namrzly mu plíce, není divu, běžel až do Grand Forks a je -45C°. A matka..... k čertu tihle lidé neměli nikdy přijít na sever! Je tu nějaká žena, ke které můžete vzít to dítě?" "Ne" řekl Bill, který stále držel holčičku v obrovských pažích.
"Hm,hm" řekl doktor "už abych tedy šel. Musíte se o ní nějak postarat!" Zapadly za ním dveře a mladí zlatokopové zůstali sami s novorozenětem a dvěma mrtvými.
"Nemyslím že bych tu chtěl zůstat" řekl Dave a ostatní s ním souhlasili. "Do našeho srubu je to jen tři mile, ale jak tam dopravit to mimino?" "Spřahneme dva týmy dohromady" navrhl Bill "já si sednu na saně a dám si ji pod parku". "OK"souhlasil Dave. Johny začal prohledávat srub. "Co hledáš?"zeptal se Dave. "Ale - mělo by tu být nějaké oblečení ne? Přece věděli, že budou mít dítě!" "To je fakt. Počkej podívám se pod postel", a Dave vytáhl z pod postele krabici. "Jo je to tady! Fajn, máme oblečení a pár plenek!" "To jsem si oddechl" řekl Johny, "Hrozně nerad bych sháněl teďka mech." "Mech? A na co?" "No, kdybychom neměli plenky, co by nám zbývalo? Ty nevíš, jak to dělají Indiáni?" "Ani ne." "Vezmou pytel, nacpou ho suchým mechem, a do toho zasadí dítě. A to čůrá a kaká - a až pytel prosakuje, tak mech vyměni. A pojďte mi pomoct s tím mrtvým!"
Společně položili mrtvého na postel vedle jeho ženy. "Z jara je přijdeme pohřbít."
Zatímco Johny a Dave pracovali na zajištění oken a dveří srubu, aby jimi nevnikla dravá zvěř, Bill s dítětem v náručí se zastavil nad ložem rodičů. "Bože, prosíme Tě, ochraňuj duše těch dvou, které jsi povolal k sobě a děj nám dost síly abychom byli schopni se postarat o tuto maličkou, kterou jsi svěřil do naší péče právě dnes, v předvečer zrození Tvého syna, Ježíše Krista. Amen." " Tak a jedem" prohlásil Johny a zarazil ještě poslední hřeb do trámů upevňujícího dveře. Vůdci týmu, teď už odpočinutí, nečekali ani na povel a vyrazili po zmrzlém trailu k domovů. Na obloze plála polární záře jako poslední svíce za zemřelé.
Za necelé půlhodiny byli doma. Ačkoliv v kamnech doutnalo ještě pár uhlíků, do výše dvou stop, od země se vše již pokrývalo jinovatkou. Dave hodil rychle do kámen pár kusů dřeva. Johny venku vypřahal psy a Bill si sedl na pryčnu s holčičkou v náručí. Na saních v teple jeho těla spala, ale teď plakala a nebyla k utišení. Bill jí zpíval, houpal a hladil, ale mimino řvalo čím dál víc. Dave se zvedl od kamen. " To se ti nepodaří ji takhle uklidnit.Má hlad!" "A co budeme dělat?" "Musíme ji nakrmit!" "Nakrmit? Jak a čím?Zvládnu ledacos,ale kojit teda neumím!" "To věřím. Nevíš náhodou nemáme někde nějakou konservu mléka?" "Mléko?" Bill se skoro vyděsil."To jsem už neviděl půl roku!" "A co tady je?" 
"No počkej..... brandy a whisky, ale už jenom na dně..." "Bille,vždyť se dneska narodila!" "No ptáš se co tady je. Jo a ten vařenej medvěd od včera."
Johny vešel dovnitř a nad kamnama si ohříval ruce. "Co se děje? Proč vám to dítě tady tak řve?" "Má asi hlad." odpověděl Bill. "To je teda malér. Co jí dáme?" "Nevím. Zjistili jsme, že jediné co tu je, je medvěd, brandy a whisky."
Bill strčil holčičku do náruče Davovi. "Na, teď to zkus ty!" Miminko místo křiku už jen poplakávalo. "Jak dlouho vydrží bez jídla?" "Co já vím? Já nevím nic o dětech." Johny si dál hltá z láhve whisky. „Co je hrozné je to, že tohle první dítě co máme, nemáme s nějakou hezkou holkou, ale spolu. Fuj".
"Hele Johny, vynech legrácky. Co jí proboha dáme?" "No co? Máme snad na výběr? Trochu polívky z toho medvěda. Nic jiného tu není, tak není co řešit." "Máš pravdu." řekl Dave a Bill přisunul na kamna hrnec s medvědem vařeným ve vodě. Po chvíli důležitě zkusil palcem, jestli je polévka už vhodná k pití. Potom vzal lžíci a ochutnal. "Nic moc to není, ale co se dá dělat!" "Počkej, trochu to spravím", řekl Johny a cvrkl do hrnce trošku brandy. "Jo, už je to lepší", znovu ochutnal Bill. "Kam se hrabe mateřský mlíko! Máš tam ještě trochu tý brandy?" "Stačí", rozhodl Johny "je to přece jen mimino!" - "Tak ukaž, já ji podržím."
Zatím co Johny držel holčičku na klíně, Bill se snažil ji vpravit do pusy lžičku s vývarem. Holčička začala kuckat a prskat. "Tak to nepůjde", otřel si Johny rukávem tvář, "nebyla v tom srubu nějaká flaška?" "Neviděl jsem tam nic takovyho", Bill položil lžíci, "tak co teď?" "To jsem netušil jak je to složitý mít dítě! Ještě že nejsem ženská!" "Já bych radši kdybys byl! Hele, Dave kolik je tam ve flašce ještě ty whisky?" "Žádná!" řekl Dave a dopil poslední hlt.
"Tak a máme flašku", řekl spokojeně Johny "teď ještě dudlík, Dave ty máš dvoje kožené rukavice, dej mi jedny." Dave se nešťastně díval, jak Johny nelítostně uřízl z rukavice jeden prst. "Ty ses zbláznil! Jiný tady neseženu!" "Máš druhý, dál bych svoji, ale pak abych do konce zimy nosil ruku v kapse a to po mne nemůžeš chtít." Johny navlékl prst z rukavice na hrdlo láhve. "Půjde to!" Nalili do flašky vývar a strčili holčičce do pusy. Dítě několikrát improvizovaný dudlík vyplivlo, ale pak začalo pít a pomlaskávat. Všichni tři chlapci na ní s nadšením koukali. "Tak jsme to zvládli" pochválil Bill.
Ve srubu už bylo příjemné teplo. Rozbalili holčičku a Dave začal jemně hadříkem otírat z neuvěřitelně drobného tělíčka zbytky krve po porodu. Holčičce se už zavírala očička a než ji znovu oblékli, spokojeně spala. S úžasem se dívali na nenadálý vánoční dárek. Johny začal zpívat rozechvělým hlasem... "Tichá noc,svatá noc"... Bill a Dave se k němu přidali a z dálky je doprovázelo táhlé vytí vlčí smečky.
Holčička se stala středem pozornosti na Eldorádu, miláčkem všech zlatokopů. Pokřtili ji na jaře jménem Edna Eldorádo. Křest se odehrával venku a holčička kolem sebe měla hromadu nugetů a pytlíků se zlatým prachem - dary od několika desítek kmotrů. I ti nejtvrdší muži severu ten den plakali dojetím...
Alena Polárka
UPOZORNĚNÍ:
Soutěž trvá do 30. 11. 2008
Prosím, své texty posílejte na adresu:
redakce - zavináč - kudlanka.cz
díky, d@niela
