Moc zkušeností s létáním nemám, věřte-nevěřte, pouze jednu jedinou. Bylo mi dvacet a poprvé - a také naposledy - jsem letěla. Konkrétně do Londýna, abych tam dělala au-pair. Byla jsem z toho značně vyjevená, neb jsem nikdy neletěla a všichni, které jsem znala a co někdy letěli, mě strašili turbulencemi, nevolnostmi a podobně.

      Jak taková nevolnost probíhá, jsem věděla zatraceně dobře. Pravidelně jsem totiž zvracívala jak v autě, tak i v autobuse - tam zejména. Na školním výletě do Moravského krasu jen kvůli mně autobus zastavil čtrnáctkrát. Zásobila jsem se tedy kinedrylem, který - jak jsem až na letišti zjistila - jsem nakonec stejně zapomněla doma.

     Nu, prošla jsem celní a pasovou kontrolou a byla spolu s ostatními cestujícími odvedena letuškou do letadla. Jednalo se o britskou společnost BEA, letušky tam nosily krásné červené zástěrky a neuměly než anglicky. Já - naopak - jsem anglicky mluvila plynně - ale absolutně nerozuměla jedinému slovu těch letušek. Letadlo se tedy zvedlo ze země, vedle mne na sedadlech seděl pán s paní. Když nám naservírovali jídlo - tedy šunkovou rolku, čokoládovou trubičku se šlehačkou a kafe (nebo čaj), obrátila se na mně ta paní, jestli se jako neurazím, že voni jsou muslimové a tu šunku nesměj a jestli by mi ji mohli dát...

    No, já se tedy vůůůbec neurazila, a s těžkým srdcem jsem jim nabídla na výměnu svou trubičku - ale oni ji s díky odmítli. Tak jsem sumasumárum sežrala tři šunkové rolky plus čokoládovou trubičku se šlehačkou a zapila to kafem. Když jsem zjistila, že to kafe je zadarmo, tak jsem si dala ještě jedno. Bylo to super!

     Venku bylo sice bylo zataženo, takže jsem neviděla ani domy, ani lidi malé jako mravenečky - ale mraky svrchu, to je taky zážitek. Paní Muslimová si povolala letušku a nechala si ukázat drahý parfémy - o kterejch já - dítě reálného socialismu - v životě neslyšela. Tak jsem paní Muslimové pomáhala s očmucháváním parfémům - mně se nejvíc líbil parfém "La Femme" - býval v takový krajkovaný lahvičce - jí se ale líbil jinej, tak si koupila ten. No a to bylo všecko.

     Když jsem pak v Londýně - opět patřičně vyjevená - lezla z letadla, tak jsem si uvědomila, že díky tý nádherný náplni a zážitkům mi vůbec nebylo špatně.

Alena Puntíkovaná 

UPOZORNĚNÍ:   

Soutěž trvá do 30.  6. 2008

Prosím, své texty posílejte na adresu:   

redakce - zavináč - kudlanka.cz

díky, d@niela