SOUTĚŽ - VŽDYŤ LÉTAT JE TAK SNADNÉ - IV. |
Středa, 11 červen 2008 | |
Rádi bychom se jako rodina v létě dostali dále, než autem do Chorvatska, ale všechno to bohužel stojí a padá na mé absolutní neochotě zatnout zuby a překonat pár hodin strachu. Kde všude jsem už mohla být....
Jako dítě inženýra, pracujícího na zahraničním oddělení jedné stavební firmy, jsem lítala opravdu hodně. Destinace nepatřily k těm nejbezpečnějším a dokonce jsem měla tu čest být v posledním letadle na lince Bagdád - Teherán, než vypukla válka Irák - Irán. Pamatuji si, že mi dokonce prohlíželi panenku Káju, co kdyby nesla ve svých útrobách pár deka semtexu. Tehdy to bylo zajímavé, úžasné, skvělé. Nejvíc mě bavilo odlítání a přistávání. Radostně jsem výskala a těšila se, až za dalších osm hodin náš přeobrovský letoun přistane na dalším letišti, které bude zase jinak vonět, a lidi budou zase trošku jiní.
Naprosto odlišně to vše prožíval můj tatínek. Několik týdnů před odjezdem s ním nebyla žádná řeč a dopřával si tak dlouho odpírané cigarety ve větším než přípustném množství, o alkoholu ani nemluvě. Jak jsem ale rostla, rostlo i moje pochopení pro jeho tehdejší chování. V současnosti se nacházíme přibližně na stejném levelu.
Nesnáším, ba musím prohlásit: nenávidím létání. Pocit, že nemám pevnou půdu pod nohama, jen těch pár centimetrů železa, mě děsí. Navíc jsem skrz naskrz prolezlá teorií, že i když je lítání údajně nejbezpečnější způsob cestování, tak při automobilové, autobusové, vlakové a bůhvíjaké bouračce máte přeci jen trochu šanci na přežití, ale když se takový boeing řítí uprostřed noci bičován lijákem a neúprosnou bouřkou doprostřed Atlantiku, jsou šance na přežití opravdu promilové.
Můj zatím poslední let z Prahy do Ženevy dopadl dobře. Sice mě to stálo pár dnů nervování, ale při přistání jsem na sebe byla pyšná. Opravdu, statečná holka. Říkám si, že si to lítání musím teď zas nejdřív trochu osahat po Evropě... a pak se třeba vydám i za oceán, ale to je otázka několikaletého tréninku a duševní přípravy.
Jinak to nevidím.
Paula
UPOZORNĚNÍ: Soutěž trvá do 30. 6. 2008
Prosím, své texty posílejte na adresu: redakce - zavináč - kudlanka.cz
díky, d@niela
Komentáře
Paulo, : giga
jak se to v tobě vlastně zlomilo? Když jsi předtím lítala ráda a nevadilo ti to?
červen 12, 2008 10:51
|