Zabalit, a položit. Už během balení byla klidnější, zavřela kukadla i tu hladovou a uřvanou noru, stalo se z ní najednou roztomilé miminko.
Zavinování kojenců má stejně jako nošení dětí bohatou tradici a jako „červená nit" se táhne napříč rasami a kontinenty. Od indiánských kmenů v Severní Americe, přes Aztéky a Eskymáky, po Tichomořské národy a pouštní kultury. Dokonce Ježíšek je na mnoha plastikách, reliéfech či některých obrazech zobrazen jako miminko v povijanu či zavinovačce.
Zajímavé je, že ani v době komunistických let, nebylo zavinování dětí považováno za „buržoazní přežitek". Přestože děti byly odnášeny od maminek na novorozenecké oddělení, zůstávaly zavinuté. Stačí se podívat na starší filmy a fotografie s řadou miminek, vyrovnaných jako housky na krámě. Připomínalo to sice „výrobnu správných socialistických kádrů", nicméně zůstal zachován přínos této historicky velmi staré metody.
Při zavádění systému rooming-in, tedy s velmi progresivní změnou poporodní péče, se ale děti přestaly balit do peřinek a zůstávaly na pokoji s maminkou v samostatné postýlce. Ležely na pevné matraci a přikrývaly se dekou. Důsledkem toho děti bývaly neklidné a maminky si je pak raději braly do postele k sobě. Dříve to bylo z bezpečnostních a hygienických důvodů zakázané, dnes se nad touto praxí nikdo příliš nepozastavuje.
zavzpomínala si
d@niela
opište: bbeeee
PS: Teda Danielo, co Ty jsi musela v těhotenství provádět za gymnastiku, když Tvoje holčička vyžadovala uspávání drncáním přes barikády...
