Naší Natálce jsme od září 2014 začali říkat "malá Klausová". Nemá to s politikou nic společného, jde o tu známou a veskrze vydařenou scénku Kaisera a Lábuse... snad ji všichni znáte. Přišla první školní týden domů ze školy, byl čtvrtek, a přednesla rodičům stížnost, že všichni pořád jen chodí s učitelkou po škole aby trefili, učí se zamykat a odmykat skřínku, zařazovat se v jídelně do fronty…. Ten její tón a dikce - přesně klausovsky. „To už umím, to je zbytečný, proč tam chodím...“
Nastaly hodiny čtení. A že je z rodiny čtenářů, číst už uměla. A to bylo – „Jsi na správné stránce, Maruško? A nechceš pomoct, Pepo? A co ty?“ Učitelé tohle nemají rádi, protože to ruší.
Tak paní učitelka povídá: „Natálie vstane!“ Ta se vyděsila, vstala a poslouchala: "Natálka si zamkne slabikář do skřínky, nebude ho nosit na hodiny ani domů, ale přinese si nějakou svoji knížku, sedne si támhle do poslední lavice, a nebude vyrušovat."
A byl klid.
x x x
Když měli jet na horskou školu, pár dětí nemohlo z finančních důvodů, mezi nimi i její kamarádka, co spolu seděly. Tak to nemohla skousnout. Chtěla jsem ji trochu rozptýlit a povídám jí - naučím tě karetní kouzlo a ty ho pak na horách předvedeš dětem, až budete mít volno.“
Pak jsem mluvila s Michalem, jestli jí nezapomněli dát sebou karty. A on na to: "To si myslíš, že čekala až na hory? Hned v pondělí ráno nastoupila před katedru, rozhodila karty a pravila paní učitelce - předvedu vám kouzlo!"
x x x
Malý Filip je studentem školky od září. Protože tam jezdil s maminkou a Naty, nebyl celkem problém. Jednou paní učitelka stála u skříně a vyskakovala, protože potřebovala na něco nahoře dohlédnout. Filda jí přinesl stoličku, podíval se na ni, rozhodil rukama a odešel středem. Ono psané to nevypadá, ale učitelky byly mrtvý smíchy.. Prostě - maličkej frajer…
Tak se s vámi zase na čas loučím, hory volají!!!
WENDY
Naší Natálce jsme od září 2014 začali říkat "malá Klausová".
Ráno jesm volala s mladýma - Naty organizuje ve škole burzu...
Na jednom, dnes už zaniklém, fóru, bylo málo příspěvků pod tzv. pohodoývmi tématy, ale na rodělujících tématech, tam se to řezalo, že tady to je čajíček vodou ze studánky lesní ředěný. Je to dobře, píšu to že jsem si vzpomněla, že jsme si tam pár lidiček dali téma VÁNOCE a pod ním jsme si pokecávali. Měli jsme třeba období, kdy jsme psali staročesky, nebo výroky z filmů a knih, nebo se tam dva jako profesoři z Oxfordu hádali proč by výrokem o nesmrtelnosti měl být poctěn právě chroust...dětinské, směšné, nedůstojné ? ozaj, zvonku to tak vyzerá, ale kolik srandy jsme si takhle užili ! a pochopitelně že osazenstvo bylo schopno i utvořit větu rozvitou na vážné témata. Jenže - těch je kolem
dost a dost. Všude jinde.
Máte se ještě jistě na co těšit...
Tuhle jsem s ním měla rozhovor. Líbí se ti ve školce? NE. Máš tam přece kamarády? NE. A kamarádky? NE. A hraješ si tam? NE. A co tam tedy děláš? SEDÍM A ČEKÁM, AŽ PŘIJDE MÁMA. Ale není to pravda. Po raním výstupu spojeným s řevem, se prý za chvíli uklidní a je v pohodě, hraje si. A nepláče. Tak si snad jednou zvykne. 