No totok, uteklo to. Je mi šest a půjdu do školy. Mám sice na aktovku ještě malá záda, ale to se poddá. Prý. Říká ta ženská, co s ní bydlím. Já teda bydlím se dvěma. Jedna je velká, má trochu velký zadek, a když ji na to upozorním, tak mě opravuje, že tohle se ženským neříká.

    To fakt nechápu proč. Plácám ji po něm a říkám: „Máš hezký, ale trochu tlustý zadeček.“ Doufám, že tak je to správně. Pak bydlím ještě s jednou. Ta ho nemá žádný, ale zato má pusu jako kulomet. Vůbec ty dvě ženské občas předvádí pěkné drama. Říkám si, že to mají opravdu dobře secvičené. Napřed ječí jedna, pak ječí druhá, pak jedna práskne dveřmi a ta druhá za ní letí. Pak za sebou práskne dveřmi i ta druhá a pak ještě jednou a je vymalováno.

     Starší bratr, co s ním bydlím taky, nad tím kroutí jen hlavou, trochu podkuřuje té starší ženské, ale chápu ho. Je dobré to s ní mít urovnané. Dokáže být taky jako kulomet. Pokud té jedné, co nemá zadek, ještě zadek naroste, budou skoro k nerozeznání.

     Máme ještě psa. Velikého. Je sice mladší než já, ale váhově na něj nemám. Je to kámoš. Honíme se po zahradě, bere mi klacky a kouše mě do zadku. Prý si jen hraje, ale my se ve školce taky nekoušeme do zadku a hrajeme si. Ženská se ho snaží trochu vychovat. Sice u nás se jí to moc nepovedlo, ale třeba to se psem bude lepší.

     Jinak jsem v životě docela spokojený. Sice ti starší sourozenci mě prudí s nějakým vyklízením příborů z myčky, uklízením si špinavého prádla do špíny atd., ale takový hnus, jako je naskládání špinavého nádobí do myčky, je zatím pořád jejich práce. Docela si je u toho užívám. To mají za to, jak se mě snažili, coby malé plínkaté robě, vykazovat z jejich pokojíčku, když jsem jim dělal pořádek ve skříních.

     Hraju fotbal a rád bych i hokej a florbal. Doufám, že mě nikdo nebude nutit do takových kravin. jako je hraní na housle nebo malování. Fuj. Maminka mi občas zpívá takovou praštěnou písničku – místo mozku míček, místo mozku puk… Nechápu, co tím myslí a je mi to jedno. Hokej je na třetiny a já to do tří zvládnu. Heč.

     Jsem velký srdcař. Když to naposledy Zlín nandal Kometě Brno, byl jsem šťastný jako blecha. Jeden zápas sice chlapci projeli a já jsem kvůli tomu byl ve veliké nepohodě, ale nakonec jsem jim to odpustil. Výhra byla o to sladší, když jsem finální zápas sledoval u babičky v Brně.

      Umím lyžovat a jezdit na vleku, taky na kole. Nedávno jsem dokonce potopil ve vaně hlavu, ale na žádné velké plavání to zatím nevidím. Nejsou tam branky ani hokejka, takže nuda, nuda.

     Rád chodím v noci za tou svojí ženskou. Má velikou postel, tak aby v ní nebyla sama. Trochu se k ní přitulím a děsné sny o Woldemortovi jsou pryč. Taky to s ní docela slušně koulím. Když jí řeknu: „Maminko, ty jsi ta nejlepší matka na světě“, skoro si cvrnkne. Fakt, nekecám. Ale abych se jen nekasal. Ona to se mnou koulí taky docela slušně. Sedím jí na klíně a ona mě pusinkuje a říká, že jsem jediný muž jejího života.

      Doufám, že si v budoucnu nestřihnu nějaký výživný oidipáč a taky doufám, že až už nebude při síle, dokážu si najít nějaký mladší model, který se ke mně postaví podobným způsobem.Takže nakročeno mám dobře. S ženskýma to umím. fakt. Fotbalista a hokejista budu rozhodně, tak si mě snad nějaká pěkná blondýna uloví.

KRYŠTOF

No, já když vidím : Sidon

nějaké "dílo", kde dospělí mluví jako děti a děti jako dospělí, tak hned vím, že to bude zaručeně "trhák". Ale nikdy nevydržím shlédnout to celé, ten začátek mi stačí. Použiju trošičku upravený citát, který vyřkl Jan Werich o "bidelnících" - mně se líbí ten optimismus těch tvůrců, co si myslí, že co divák, to blbec.

květen 13, 2014 18:13

a co teprve, : mura1

když mluví jako lidi zvířata

máš to, kryštofe, moc pěkný a dočetla jsem to až do konce

květen 13, 2014 21:10

Danielo, : Sidon

já jsem měl na mysli úplně jiná "díla", ale i tak se Paule omlouvám, jestli se jí moje kritika nějak dotkla.

květen 13, 2014 22:38