Batole mi přenastavilo budík, takže na mě začal mluvit čínsky. Předpokládám, že mi sice jen každou půl hodinu oznamoval čas, přesto mě obtěžovalo sdílet tiché odpoledne s čínským hlasem. Budík jsem schovala, jelikož s mým nelogicky fungujícím mozkem mě nenapadlo vyndat baterie.
Případná návštěva by si ten den mohla snadno pomyslet, že zavírám Číňanky do šuplíku, odkud volají o pomoc zespodu hromady ručníků.
V dřívějších dobách (napadá mě specifikace těch věků někde kolem děje nesmrtelné knížky Malý Bobeš) si děvčátka hrála s panenkami vyrobenými ze špulek od nití. Chlapci za sebou zas tahali koníky vyřezané ze dřeva. Moje - stále ještě ani ne dvouleté dítě - za sebou tahá starou rozbitou myš od PC. Programuje budíky. Snaží se o samoobsluhu DVD přehrávače. Telefonuje.
Čas pokročil.
Když jsem se mu tuhle snažila spustit Krtečka a přehrávač mi tvrdil, že žádný disk neexistuje, chvilku mi trvalo, než jsem zjistila proč. Moje děťátko tam jedno dévédéčko s Krtkem už předtím narvalo, zatímco já mu připravovala oběd. Strčilo ho dovnitř tak šikovně, že předmětný Krteček vklouzl pod horní desku přehrávače, překryl laserovou čočku a nešel vytáhnout.
Koupili jsme mu dětské umělohmotné nářadí, aby se mohl bezpečně realizovat. Bral to téměř jako urážku na cti a s výrazem profesionála si šel do šuplíku pro tatínkův šroubovák, aby si mohl vyměnit v mašince baterie. V prádelně mi zapíná pračku dřív, neš stačím ustřihnout růžek od nové aviváže.
Myčku musím plnit a vyprazdňovat zásadně v noci, jinak mi tak procvičí čudlíky, že bude místo mytí ondulovat skleničky. Na mikrovlnku a varnou konvici naštěstí nedosáhne. Často máme v rodině o zábavu postaráno, neboť hledáme fotoaparát, mobilní telefony, nabíječky a ovladače, které jsme někam schovali, aby na ně také nedosáhl.
Takže zatím se z jeho schopností příliš neraduji, i když se snažím hledat pozitiva. Třeba že do budoucna jsou technické a počítačové znalosti pro každé batole přínosem. Marně dumám nad tím, co mu koupím k Vánocům. Nejspíš by ocenil vlastní počítač nebo třeba mixážní pult.
Když jsem ovšem tehdy (příhoda s Krtečkem...) pidišroubováčkem rozmontovávala pidišroubečky na DVD přehrávači, přemýšlela jsem spíš nad tím, zdalipak můj muž umí vyřezávat dřevěné koníky. Možná by dokonce stačily nití svázané špejle...
A když jsem by ještě úplně malé, ale už sedící batole v postýlce, rozebral jsem a složil baterku. V roce 1946 to byl naštěstí vrchol domácí elektroniky. Kdo ví, co bych rozebíral dnes.
Minulý týden mě uchvátil dopis z Unicef - shromažďují peníze na nedobrovolně pracující děti a pořízují jim za ně užitečné věci. Jen tam nebylo, kde by si mohla pastorka o ten párek koz nebo latrínu požádat.
