Tak a babí léto je tady... Můj velmi oblíbený čas v roce, i když v tomhle směru to mám velmi jednoduché. Mám totiž ráda všechna roční období a jen ztuha bych hledala nějaké oblíbenější, než ty ostatní.
V zimě lyžujeme, bobujeme, pijeme svařák; jaro voní, kvete, probouzí se; léto - to jsou prázdniny, koupání, moře, teplo a konečně podzim a jeho barvy, podzim a unavené slunko, podzim a příjemné čtení knížek za deštiva a podzim a les... Máme moc rádi podzimní les a podzimní houby. Hlavně my dva s Kryštofem. Já už jsem na tuhle svoji zálibu přišla před lety, ale pro Kryštofa je to zatím úplná novinka. Je tak nadšený, že rodinnou lesní vycházku komentuje celou dobu a tak hlasitě, že by uteklo i hluché prase.
Sbírá všechno. Všechno co mu přijde pod ruky a nohy. Ty nejprašivější prašivky, plesnivé holubinky, bedle jako kola od traktoru, šišky, zaječí bobky, klacky, jen ty praváky mu zatím unikají. Všechno mi nosí do košíku a říká, že "to spapáme". Občas ho přesvědčím, že přesně tahle muchomůrka citrónová by se šikla nějakému jezevci či jelínkovi, nebo že tenhle dvoumetrový klacek je pro takového chlapečka opravdu veliký. Navíc ho skoro celou dobu vytahuju a vyplétám z maliní či ostružiní, stavím na nohy, přenáším přes klády, držím za ruku, když skáče z pařezu a odpovídám na otázky typu: „Maminko, co je to za stlomek?" „To je smrk, Kryštůfku". „A ploč?" Tímto většinou náš plodný hovor končí. Kryštof se s neodpovězenou otázkou většinou spokojí a dá se z plna hrdla do zpěvu Jožina Zbažina. Zatím si ovšem pamatuje pouze dvě první slova.
A tak, zatímco my dva se prokousáváme kousek po kousku nástrahami valašského lesa, moje maminka si tiše sbírá ty nejkrásnější hříbky, co tu kde jsou, a ani nedutá. Protože kdyby náš princ náhodou zmerčil, že se směr babička něco děje, zůstala by z hřibového pokladu jen hlava bez tělíčka a tělíčko bez hlavy a to v nejlepším případě.
Po dvouhodinovém výletu se vynoříme z lesa. Já s sebou táhnu koš plný všeho možného, jen ne jedlého, dva klacky ve druhé ruce a za krkem mi visí blemcající, úplně vyčerpané mimino, které se mě drží za uši, případně za oči. Kousek za námi se nad zemí nadnáší babička s plnou taškou a košíkem praváků, bedel, babek a bůhvíčeho ještě.
Když potom doma vysypeme vedle sebe svoje poklady, vidím, jak se dme pýchou; já pak vyhazuju klacky, bobky, holubinky a pozorně zkoumám, jestli mi tam Kryštof nehodil něco opravdu cenného. Třeba nějakou náhodně ztracenou a znovu nalezenou zlatou cihlu. Zatím bez úspěchu, ale k jeho velmi širokému portfoliu různých rolí se přidal i houbař. Není to sice ještě úplně dokonalé, ale já to z něho časem dostanu, já si ho vycvičím...
Paula,
totálně nekritická maminka
nejbáječnějšího kluka
Zato v lese super, vi kudy se jde domu, sam si natrha boruvky, maliny, ostruziny. Do kaluzi leze jen v holinkach, jinak se jim vyhne.
Po snidani vezme auto, vyrazi k brance a pozaduje prochazku. Uznavam, ze neni obvykle vozit nakladni auto plne hub, ale jemu se to libi a pripada si velmi dulezity a uzitecny. Sam je nesbira, to je podradna prace - jako spravny chlap veze naklad a ukazuje mi, na kterou stranu cesty mam jit hledat.
http://opas.sweb.cz/nahoubach.jpg
V lese je to moc fajn, Gabča taky komentuje všechno, co vidí a na co se zeptá, to pak opakuje... včera jsem jednomu malému hříbečku utrhla hlavičku a nejméně půl hodiny malá chodila po lese se slovy "maminka utrhla hlavičku", "hlavičku utrhla maminka hříbečkovi" a "nožičku utrhla maminka" a "maminka utrhla nožičku hříbečkovi"... nakonec mě od žalování na ten hrůzný počin vysvobodily ostružiny a slova "otužiny utrhneme spapáme".
Takže jsme si daly otužiny a otužily se a ostružily a spokojeně jsme mohly odejít domů...
A ano, i když GAbča je ve městě stejně tak často, jako v lese, už odmalička má k loužím zodpovědný přístup... jen v gumákách... a když nemá gumáčky, tak se smutně dívá na louže a říká, že "Gábinka nemá gumáčky, nemůže do vodičky". Na houbách chce nosit košík, dokud ho unese a budiž jí ke cti, že ho ještě ani jednou nevysypala...
Jo - a až začne hnědnout kapradí, je tu neodvratně zima...
Oblečení a boty se nestačily sušit.
