Jo, to bylo dávno, kdysi loni v létě... Tehdy, teprve coby desetiměsíční muž, jsem dostal hlad... Dal jsem tedy smluvený signál (hlasitý řev), že bych chtěl nakrmit. Maminka nebyla doma a tátovi se nechtělo ztrácet krmením zbytečný čas a pojal tedy odvážný nápad, že bych to mohl pro jednou zkusit sám. Dostal jsem tedy velkou misku jogurtu, oblíbenou lžičku a spoustu času na učení. Táta se odebral dál řešit své věci...
¨
Zjistil jsem následující:
trefit se do pusy na poprvé není úplně jednoduché
to že si dám do pusy ruku ještě nutně neznamená, že mám v puse i lžičku
i když se do ní nakonec trefím i lžičkou, nemusí na ní zbýt už žádný jogurt
jíst jogurt rukama se dá, ale lžička je přeci jen asi lepší
Když se táta po nějaké době vrátil, byl jsem už najedený a spokojený.
Psi pod stolem už byli také sytí, ale na rozdíl ode mě vypadali stejně jako před jídlem.
Táta mě vzal, nahrubo olámal, odrolil a oškrábal z nejhoršího
a poté jsem se mohl za odměnu ještě
vycachtat v bazénku.
Fotku a text sem za mně vložil táta - OPAS
Když se sousedovic dítě konečně naučilo jíst samo, tak vymalovali kuchyň a normálně v ní bydlí dál....vy jste toho chudáka dítě vyváželi na dvorek koukám.
Jen jednou na nás ten starší koukal hodně podezřívavě, když jsme mu doporučovali, aby si hrneček chytil za ouško, že se mu bude lépe pít: tak, poslechl, chytil se jednou rukou za své ouško a hrnek držel v té druhé Vypadalo to hrozně komicky, tož jsme se rozesmáli, on se urazil a museli jsme si ho pracně udobřovat 
A pak jsem měla kamarádku a spoustu věcí na probrání, a tak jsme šly na kávu a miminko do kočárku dostalo plněnou oplatku s čoko polevou...
A pak za námi přišel do cukrárny manžel a divil se převelice :-) jojo, když kvokají slepice...
dala bych k ní komentář - co myslíte byl ten tvaroh Bio nebo ne?