Letošní Mikuláš se trochu zbláznil. Místo všelijakých dobrot, kokinek, čokoládových figurek, ořechů, pomerančů a kinder vajíček nadělil mým dětem dva malinké balíčky s barvami na sklo. Kdybych to všechno musela kupovat sama, nechala bych ve výtvarných potřebách bratru tak pětistovku. (No, však vy víte, jak to bylo opravdu :-)))
Tak jsem Mikuláškovi v duchu poděkovala za dobrý nápad, ostatně sladkostí si děti užily dost a dost u babiček. A jak to bylo dál? Markétka a Matýsek se nejdříve rozhodli, že si namalují každý svou skleničku. Své nápady si nakreslili na papír, který jsme potom společnými silami zastřihli do potřebované velikosti a přilepili dovnitř skleničky.
Obtahovat obrázek černou konturkou není žádná velká sranda a na zakulacený tvar to chce pevnou ruku, tak trochu přiskočila na pomoc ta maminčina, ale jinak vše ostatní zvládly samy. Skleničky jsme pak nechali čtyři hodiny schnout a následně vypálili v troubě při 160°C po dobu 90 min. Uznejte sami, z takové skleničky, která navíc patří jen a jen mě, chutná daleko lépe.
Druhý pokus - tentokrát mnohem lépe, téměř profesionálně vyvedený - byl talířek. Na fotografiích je jasně vidět, který má klučičí a který holčičí motiv.
Zatímco holčička malovala rozkvetlou louku s mráčkem, sluníčkem a barevným šnekem, chlapeček se vyřádil na třech prasátkách - jsou to, jak jinak, maminka, tatínek a prasátko potomek.
Výhodou talířků je, že tohle děti zvládly úplně samy. Své nápady si namalovaly smazatelnou fixou, obtáhly konturou a pak už jen podle fantazie plácaly barvy jednu vedle druhé. Takže už mají svůj snídaňový servis, neopakovatelný, originální - prostě jen svůj vlastní.
Včera jsem koupila čtyři hezké bílé hrníčky po devíti korunách. Děti mají další zábavu, a babičky a dědečci budou mít něco pro potěchu - kávový nebo čajový hrníček od vnoučat.
Paula
(tedy odpoledne nakoupím materiál)
akorat, co to mate za vypalovaci barvicky? my vzdycky meli takove, co se maluji na folii, sloupnou a na predmet lipnou.
