buď ráda že je zdravá, říkej si, že je lepší zdravá zlobivá, než klidná nemocná, když jsi byla malá, setkala ses snad s tím, že by rodiče tvého extrémně živého a zlobivého kamaráda šoupli přes týden do dětského domova? zabav ji, zaměstnej, tatínek ať ji utahá na kole, přihlašte ji do sportovního kroužku, kde ji utahají a kde se vyřád, kamarádky podobný problém vyřešilo karate - manžel tam přihlásil dcerku když jí bylo 8 a byl to malý ďábel, je jí 14, karatí pořád a je klid. neměla sis pořizovat 4 děti, cos čekala, že budeš mít 4 andílky?

neměla sis pořizovat 4 děti ?
Promiň, ale to je pěkně hloupá a zlá poznámka.

hloupá - proč jako? zlá - v čem?
nesmíš si ke komentářům jiných lidí přidávat své dojmy, své pohnutky, vykládat si je skrz optiku svých zkušeností, napsala jsem to bez zlého podtextu, bez úmyslu si rýpat, to mi laskavě nepřisuzuj
Mám výbornou mockrát prověřenou zkušenost, že jak mě, tak jiné lidi často vrátí na zem, srovná do kolejí, věcnost a reálný náhled na věc.
Z toho, co Káča napsala, je zřejmé, že ji zaskočilo, že nejsou všechny 4 děti stejně zvládnutelné.

a reálný náhled na věc?



Ona už ty čtyři děti má, takže poznámka, že si je neměla pořizovat, mi skutečně věcná nepřijde, spíš opravdu hloupá a zlá. To snad má jedno nebo dvě zaškrtit nebo co?

A to, co píšeš, z toho zřejmé není - nepřisuzuj druhým své vlastní pohnutky a dojmy Mně to spíš připadá, že už je z toho hodně utahaná, jinak by nejspíš neuvažovala o takto radikálním řešení. Rada s utaháním dítěte myslím vůbec není špatná, otázka je, jestli jí a jejímu muži k tomu ještě zbývá energie.

Káčo, co bys dělala, kdyby dcera měla mentální postižení, kdyby jí chyběla ruka nebo kdyby byla slepá? To bys ji rovnou zařídila euthanazii?
Lehká mozková dysfunkce a hyperaktivita jsou vzhledem k ostatním možným problémům s dítětem ještě ty lépe zvládnutelné. Ale vyžaduje to od rodičů trošku práce. Rodiče se musí takovému dítěti věnovat a musí chápat, v čem je zakopaný pes. Rodiče musí spolupracovat s poradnou a se školou. V poradně Ti určitě radili, že dítě potřebuje speciální režim, potřebuje často střídat aktivity, potřebuje důslednost a jistotu v zázemí, určitě Ti i dali doporučení do školy, jak s dítětem mají pracovat učitelky. Určitě by byl vhodný individuální studijní plán, kde byste se se školou domluvili, jak s dítětem pracovat doma a jak ve škole.
Rodič, který si s dítětem tu práci dá, nakonec zjistí, že ze "zlobivého" dítěte vyrostl dospělák, který si v životě bez problému poradí a od nikoho a ničeho si nenechá nic líbit. Je to přeci Tvá dcera, tak přestaň přemýšlet nad tím, jak se jí zbavit, a začni přemýšlet nad tím, jak jí pomoci.

az na to, ze rozhodne neni agresor. Spis se musel naucit agresi branit. Nekdy je opravdu techhle deti az dost, ale davej pozor, ono ty hadky a problemy nemusi vzdycky vyprovokovat zrovna ona. Nekdy i sourozenci zacnou nenavidet dite, ktere je "jine" Znam to z vlastni zkusenosti. Ja osobne mam dve deti, jedno s LMD a fakt je ze se navzajem nesnasi, ale je to vic kvuli tomu starsimu. Stejne to muze byt ve skole, ze se musi branit a pak jsou vsichni nevini a ona to schyta. Je to jedna z moznosti. Deti nesnasi, kdyz se nekdo vymyka z normalu. A ona patrne ma dneska pocit ze jde proti vsem a to je strasne narocne na osmilete dite.Ja jsem nikdy nedelala mezi detmi rozdil, jenom jsem si byla vedoma jejich limitu, nikdy jsem je neporovnavala. Nebo jsem se o to aspon navenek snazila. Problem s koncentraci je jeden z nich. Nadchnuti se necim, ale dlouho u toho nevydrzet.Presto, ze to neni lehke, nedovedu si predstavit proste nepohodlne dite odlozit, byt jen do tydenni skoly. Jen bys ji ukazala ze je nechtena, nemilovana! Ani vlastni matka ho nechce! Dovedes si predstavit vetsi hruzu? Skoda ze mas ctyri deti. Je to u nestesti tvoji dcerky. Kdybys mela jedno dve, tak by sis jich vic vazila...Takhle.....vzdyt mas doma dalsi tri, o co jde, ze?Muzu ti ale rict, zes mne po ranu dokonale vytocilaJde to to, ze potrebnuje aby ses ji vic venovala! Nasla k ni vztah. Ale na to ve vasi rodine asi neni cas a tak ma holka smulu!

Petronilo, když ti odpovím podobně, budeme se dohadovat jako dvě trhovkyně "já ne, to ty". Takže to rozvedu: že ji situace zaskočilo ze zřejmé z toho, že chce dát vlastní dítě v podstatě z domova pryč. Ty sis k tomu ale přidala zlý podtext, ten tam není, protože ji chápu, vyčerpaného člověka napadají zoufalá "řešení". Uvozovky proto,že dát vlastní dítě z domova pryč řešením pro Káču řešením není, teď je unavená a zaskočená, pak si bude - je-li normální citlivou mámou - vyčítat, že to udělala a trápit se steskem svým i dceřiným. Každý budoucí problém, který její dceru potká, si bude dávat za vinu, že kdyby ji tehdy "nedala z domu pryč", tak by si dcera se životem poradila jinak. V nejlepším případě vztah těch dvou v pubertě projde velkou krizí a pak bude ochládat, protože dcera bude navždy tou, kterou její máma poslala narozdíl od sourozenců pryč. Pryč od rodičů, od sourozenců. Bude to zvláštní a nemilá zkušenost i pro ostatní sourozence, že je sestra takto potrestána. I když teď všichni uvěří tomu, co budou rodiče říkat, tj. že je to pro dobro všech a hlavně Imogeny, tak to tak nebude nikdo brát a vždycky to někde vypluje. Rodiče nemocných, postižených dětí bývají unaveni až smrtelně a stane se, že je napadne, že by bylo líp, kdyby už byl konec, kdyby se dítě nenarodilo atd. To je normální, ale neopustí ho, pokud nemusí. Káča má problém a musí se s tím vypořádat se svým mužem, otcem dcerky, náhradní řešení se obrátí proti malé i proti nim.

Zajímavé je, že můj názor ti přijde hloupý a zlý, ale vyselektovat děti v rodině "tohle zlobí, tohle ne, tohle málo, tohle víc a půjde z kola ven" ti přijde v pořádku a lituješ unavenou matku.
Já tedy spíš hledám konkrétní radu, pomoc, jak z toho problému ven jinak než tak, že se pošle děcko na převýchovu.

Že si neměla pořizovat 4 děti je nabíledni. To je stejné jako s lidmi, co v životě neměli psa, pak si pořídí štěně labradora a zaskočí je, kolik energie má, kolik času, práce, pohybu mu musí věnovat a co to stojí peněz a nedejbože aby omarodil. Napsala bych jim totéž - neměli jste si pořizovat psa, nebo malého, nebo nejdřív vypomáhat chvíli v psím útulku, dvě hodky týdně, abyste měli představu.
Každý máme své představy a občas jsme zaskočeni tím, že nevyjdou. Zdá se mi, že je příznačné pro dnešní dobu, že se lidé snadno zbavují odpovědnosti a tak nějak počítají s tím, že mají prostě právo na štěstí a klid. Nemáme.
Káča si možná vysnila hezkou harmonickou rodinu s více dětmi, harmonii narušuje dítě s LMD, tak šup s ní pryč. To není hloupé a zlé?

Káčo, najděte pro dceru aktivitu, která ji unaví, zaměstná, taky hudba je výborná, dá řád a harmonii a zklidní. S kroužky může na tábory, ty si odpočineš.

a vidím, že tohle je první naťuknutí, jistě budou další, bude to přibývat, čili vznikne poptávka, a po ní následuje vždycky nabídka, někdo vycítí kšeft, vybuduje internát, budou mraky klientů, kteří budou mít problémové děti, tak je tam rádi dají, koneckonců tam bude i nějaká ta hudebka, výtvarka, ježdění na koni, tenis a angličtina, na víkend si dítě přivezou, zajdou na oběd a v neděli odvezou na internát. rodinný život jak vyšitý, vsadím boty, že na kolaudaci takového zařízení plno lidí bude čekat.
Nelíbí se nám lidi, co se při prvních problémech zbaví psa, kočky, tak tohle bude elegantní totéž pro děti. Já vím, jsem strašně zlááá.

zvlášť sebevrahy jako dˇArtagnan, kterej lítal už v 10 měsících a naposledy LEŽEL " v kočárku snad jako novorozeně. Jinak tam buď skákal, nebo z něj visel, atd. atd..vím, co je hyperaktivní dítě....tak je člověk kolikrát hotovej a nejradši by po nich něco hodil....ale pak když vidíš opravdu nemocný děti, chudinky, který se držej při životě za maximálního úsilí celý rodiny a nikdy zdravý nebudou..tak jsi pak říkáš Ať zloběj, ať jsou blbý..jenom proboha ne tohleto!Nakonec z toho vyrostou a je to dobrý. Kolikrát to je fakt vo nervy, jeden byl hyperaktivní, druhej dislektik a socialistický zglajšaltovaný školství.... jinak přesně utahat, utahat, utahat. Šli jsme třeba na procházku a Mirkovi jsem stopovala za jak dlouho to uběhne...trasu , kterou jsme s Píťou prošli volným krokem jednou, on proběhl šestkrát /zlepšoval si rekord/. Zoo - šli jsme k medvědům hnědejm - Mirek letěl napřed k malejm šelmám a musel se vrátit zpátky a sdělit nám, zda mají cukrovou vatu a jakou mají zmrzku, popř. letěl zpátky k mlejm šelmám a postavil se do fronty. atd. atd. Člověk pořád musel vymejšlet nějakou činnost...ale když jsem nechtěla skončit v kriminále pro zaqnedbání péče.....jo a mazlit mazlit mazlit a pusinkovat pusinkovat pusinkovat . Ty děti potřebujou cejtit, že jsou milovaný

to je strašné. Stejuně tak jako upřednostňovat jedno před ostatními, nebo vylučovat jedno z ostatních. Tohle se nepovedlo, tak pryč s ním..
Nechápu to - nezlob se Káčo, to je tvoje selhání!
A souhlasím s tím, že "udělat" si děti je děsně jednoduché, ovšem postarat se o ně, vychovat je, uvést do života - to chce holt víc, než jen to obléknout a nakrmit...

Omlouvám se, ale tohle mě fakt rozčílilo!

Není žádné selhání maminky, že nezvládá 1 děcko. Někdy prostě některé děti zvládnout nejdou a je to docela nápor. Nezbyde než vydržet.

konzultace se speciálním pedagogem, ale kvalitním. Je schopen nastínit postupy a náplně režimu dne. Odložit dítě do týdenní školy je nejhorší možná varianta. Ztratíte intenzivní kontakt, citovou vazbu a svůj vliv na vývoj dítěte a dění v jeho každodenním životě.
Toto dítě by ve vaší rodině mělo být na prvním místě. Potřebuje více vaší lásky než ty ostatní bezproblémové, více vašeho času a také informovanosti jak s ním zacházet. Ono má problém za který nemůže, který mohl vzniknout při porodu.
To se poddá, vyroste z toho. A je na vás, rodičích, jak kvalitním člověkem bude. Žádná škola ani ústav vaši rodičovskou zodpovědnost a péči nenahradí.
Řešením bych viděla velkou trpělivost, velkou vzájemnou lásku, stmelování rodiny (sourozenci navzájem) a denní činnosti.
Znám případné námitky, ale je to vaše dítě. A s výchovou souvisí hlavně starosti, únava, odříkání a obětavost.

syna, letos mu bude 17 let. Od narození má LMD, je hyperaktivní, má nerovnoměrný nervový vývoj a je středně mentálně postižený se sklonem k agresivitě.V úhrnu to je těžce vychovatelné a vzdělavatelné dítě. Několikráte mě již bylo nabídnut abych synka dala do ústavu. Dokonce jsem se v jednom zařízení byla podívat. Což o to měli to tam pěkně zařízené, všude kolem samé lesy, zdravý vzduch, ale dát tam své dítě, to ne.Takové děti jako je můj synek potřebují spoustu mateřské lásky, doteků a něhy. Také potřebují mít klid na odpočinutí, protože jsou lehce unavitelné. Když nemají svůj klid na odpočinek během dne jsou velice podrážděné, přetažené a hyperaktivní.Proto jsem se snažím, aby syn měl kolem sebe co možná nejklidnější prostředí. Od 6 let jsem s ním chodila na fotbalové tréninky, aby se mohl mez dětmi vybít z přemíry energie, ale také aby cítil pocit sounáležitosti, pocit že někam patří, že ho někde potřebují.Také tam získal kamarády, se kterými hrával fotbal před domem.Stále chodíme hodně na procházky do lesa nebo s ním jezdím po vedlejších cestách na kole. Neustále vyžaduje pozornost takže ho stále chválím a mluvím s ním jako s dospělým, aby se necítil odstrčený a méněcenný. Navštěvuji s ním vynikajícího specialistu dětské psychiatrie, který nám vždy odborně pomůže.Též navštěvujeme dětského psychologa a speciální pedagogické centrum.Také oni mě s výchovou synka velmi pomáhají. Jsem někdy velmi vyčerpaná a unavená, tak seberu synka a jdeme se psem do lesa. Jsem s ním úplně sama, takže bez něho nemohu nikam odejít. Nestěžuji si však, protože můj synek za své postižení nemůže, a proto jsem ho neodložím do ústavu, také proto že jsem za výchovu a vzdělání svého synka zodpovědná a chci pro něho jen to nejlepší, což v žádném sociálním zařízení nedostane. Věřte, že vím o čem tady píši.Vaše holčička Vás potřebuje, potřebuje Vaši lásku. Zdraví Libunna.

Toto dítě by ve vaší rodině mělo být na prvním místě. Potřebuje více vaší lásky než ty ostatní bezproblémové

s tim tedy nesouhlasim. jak ty ostatni deti k tomu prijdou? uz jsi nekdy , ahabibi, cetla rozhovory nebo vzpominky takovych deti. maji problemy s tim, ze nemocny sourozenec spotreboval veskery rodicovsky cas a zajem (casto i finance - tudiz zadne skoly v prirode, krouzky, hezke obleceni atd.). sourozenci to maji "za zle"a zaroven se trapi pocity viny, "vzdyt on je nemocny"....

ad libuna: je rozdil se starat o 1 problemove / postizene dite a mit k nemu jeste 3 zdrave...

neměla sis pořizovat 4 děti, cos čekala, že budeš mít 4 andílky?

jo, bb, naprosto zbytecna poznamka.

jo, nesud nikoho, v jehoz mokasinech jsi den nechodila.

já jí nesoudím, já se jí ptám, co čekala, když si pořizovala čtyři děti, jestli bezproblémovou rodinku, nebo počítala s tím, že každé dítě bude jiné a jeho výchova složitější

Zbytečná otázka? tak přidám ještě jednu: KDYBY VŠECHNY 4 byly takové, dá je všechny pryč z domova? I tato otázka je zbytečná, protože začíná na "kdyby", ale moje kamarádka Lidka (ne ta co tu píše) má obě holky takové. Protože měla děti, aby je měla, tak by je neodložila na internát (nebo něco takovýho) kvůli hyperaktivitě.
Souhlasím bohužel a nerada s Polárkou, že KDYBY měla jen ji, ani by ji to nenapadlo. Ale ta malá nemůže za to, že máma si pořídila 4.
Mimochodem, ty holky s LMD jsem doučovala, takže představu trošku mám (to k těm mokasínům).

t.j. říkala jsem jim, že až něco provedou, tak mě zavřou do kriminálu, protože onijsou nezletilý a já za ně nesu odpovědnost. A protože nikoho jinýho nemají, tak je dá sociálka do děcáku. Chce to stanovit pevný mantinely - tohle a tohle můžete a tzohle a tohle NE!!! Prostě NIKDY!!!! Za žádných okolností.!!!! A systém. V tolik a v tolik se vstává, v tolik a v tolik je oběd, v tolik a v tolik je večeře, v tolik a v tolik se jde spát. Žádná vojna, nebo tak...v sobotu a v neděli se vstávalo třeba v deset. Ale děti musí mít pocit pevného řádu. Musí vědět, že je všecko v pořádku, všecko funguje jak má, zítra bude zase den a vyjde slunce. A nenechat je jen tak flákat. Každý musí mít nějaké povinnosti. Třeba tenhle utře prach, tenhle zaleje kdytky, tenhle dá najíst kočce, tenhle jí vymění záchod. Je to jejich domov, tak se na něm musejí podílet - každý podle svých sil. Prostě týmová spolupráce. V noci jsem napekla cukroví, druhý den jsme ho všichni slepovali marmeládou a zdobili. (Čímž ho chlapci zredukovali na polovinu, neb si směli sníst ty zlomený - to byste koukali, jak se ty mrchy lámaly ) Prostě učit je, že jeden za všechny - všichni za jednoho. Jo taky jsem je jen nepusinkovala - těch vařeček, co jsem o ně zlomila. Hlavně musely vědět, že jsou milovaný a kde jsou mantinely. To dost pomáhá. Čím větší otloukánek a vyvrhel tvá dcerka bude, tím to bude horší. Co jí zkusit po nějakém průšvihů říct:"pocem , moje kočičko, já vím, že to nemáš jednoduchý.....neboj se, já tě mám ráda a nedám tě!" Na moje děti tohle zabíralo...oni potřebují jistotu a pevnou půdu po nohama. A čas...a pevný nervy. Držím ti palce. Třeba budeš nakonec ráda, že zrovna tohle dítě máš. Nikdy nevíš. Ona si totiž bude pamatovat, žes ji nezradila a neodložila.

Já bych neviděla nic tak špatného na tom, že maminka, která má 4 děti si chce také někdy odpočinout a proto shání pro své dítě školu, kam by ji mohla dát i v sobotu a v neděli. Přes den o víkendu bude mít čas se věnovat i svým ostatním dětem, dcera se přes den dostatečně unaví se svými vrstevníky a večer na ni bude čekat odpočatá a usměvavá maminka, co se na ni bude těšit.
bb, myslím, že se mýlíš- když si člověk pořizuje dítě, nepředvídá všechny možné katastrofické scénáře, které mohou nastat. Já bych také chtěla hodně dětí a nepřistupuji k tomu tak, že bych si řekla- hm, tak budu mít 4, tak to je dost velká šance, že minimálně jedno že nich bude postižené...to už by sis pak rovnou mohla říkat- hm, 4, to je hodně, tak to je dost pravděpodobné, že alespoň jedno z nich zemře...
a jak jsi to přirovnávala k těm lidem, co si koupí labradora, tak to také trochu pokulhává, protože autorka si vyzkoušela pořídit nejprve "malého psa a nejdřív vypomáhala chvíli v psím útulku, dvě hodky týdně" aby měla představu. Vždyť si ty děti pořizovala postupně, tak to ji to nemohlo zase až tolik zaskočit. S tou holčičkou sdílí 8 let domácnost... a teď je holt unavená, tak přemýšlí nad místem, kde by dcera mohla být v partě známých vrstevníků i o víkendu. Nevím, co je na tom nepochopitelného. Spousta rodičů (např. ti moji) přihlásí dítě do skauta a tím pádem jim to dítě na tři víkendy do měsíce odjíždí na akci. Taky možnost, ale princip se vlastně zas tak moc neliší.

hledá celotýdenní školu. Což si představuji jako celotýdenní stacionáře pro postižené děti a lidi, kam v neděli odpoledne rodiče odvezou dítě a v pátek odpoledne si ho odvezou domů. Celotýdenní škola tedy asi není "na chvilku odpočinout a zabavit se s vrstevníky". Vždyť malá chodí do školy a může chodit do školní družiny, tj. každý den od půl 8 ráno do min. 3 odpoledne je s vrstevníky a mimo domov.

K tomuhle:

když si člověk pořizuje dítě, nepředvídá všechny možné katastrofické scénáře, které mohou nastat. Já bych také chtěla hodně dětí a nepřistupuji k tomu tak, že bych si řekla- hm, tak budu mít 4, tak to je dost velká šance, že minimálně jedno že nich bude postižené..

Jasně, že ne. Já přeci nevytýkala Káče, že nepočítala s tím, že se něco stane. S tím člověk nepočítá, jen doufá, že se to nestane. Ale že když se stalo, tak Káča vidí řešení v tom, že malou odloží do celotýdenní školy, pryč z domova, od rodičů, od sourozenců. Kvůli hyperaktivitě způsobené LMD.
Nepočítáme s tím,že se vdáme a manželovi pár let po svatbě zjistí těžkou cukrovku, ale když se stane, tak ho asi neodložíme do celotýdenního stacionáře, i když ta nemoc zkomplikuje jak provoz rodiny tak vztah samotný. Nepočítáme s tím, že budeme sterilní a nebudeme moct mít děti, ale když se stane, tak nepočítáme s tím, že nás manžel odloží a najde si novou plodnou manželku, některé vztahy to rozloží, ale většina jich přežije a stmelí je to ještě víc. Představ si, že někdo sem na Kudlanku napíše, že se mu něco z těch dvou příkladů stalo, jaká smršť se snese na adresu "viníka" :-)

Děsí mě to. Chodím často se psem na veterinu. Lidi dělají a platí nemožné peníze, aby jejich psi měli všechno, aby se uzdravili, berou si půjčky na operace atd. Naopak člověk, který by přiznal, že dal utratit nemocného psa, protože nechce platit desetitisíce, bude za hyenu. Odložit psa do útulku je omluvitelné, tj. společensky přijatelné, jen v případě těžké dlouhodobé nemoci. Odložit problémovější dítě do celotýdenního stacionáře (výchovného ústavu, školy, internátu, to je jedno jak to nazveme) je pro lidi přijatelnější než odložit psa do útulku nebo utratit nemocné zvíře.

víkend se Skautem je něco jiného, protože to dítě není umístěno z domova na týden pryč proto, že je strašně živé a zlobí, ale jde na akci, na kterou jdou i jiné děti z jiných škol a rodin, z větších rodin navíc chodí většinou sourozenci, vrací se domů vítané, čekané, ne návštěvu na víkend. Rodiče je odváží na akci se skautem, ne potupně od ostatních sourozenců na týden do školy. skaut by mohl Káčině dcerce pomoct, a tak i Káče. Mohly by tam chodit i ostatní její děti.

zajímalo by mě, co na ten nápad říká tatínek, Káčin manžel? jak se staví k malé, jaký mají vztah, a taky co prarodiče

jak k tomu příjdou ostatní děti ?? Budou pomáhat své sestřičce, která má problém. Naučí se být chápaví, ohleduplní a vstřícní - samozřejmě s pomocí svých rodičů. Život není jen o značkovém oblečení.
LMD je to nejmenší ve srovnání s jinými problémy zdravotními, mentálními. Tato situace může rodinu buď stmelit, ale i rozložit. Je to na osobní síle rodičů.
Také jsem ze čtyř sourozenců, bratr měl podobné problémy, ale byl náš. Ano, porvali jsme se mezi sebou, ale proti vlivům zvenčí jsme ho bránili zubama. Velmi jsme na sobě lpěli, byli soudržní a tak to zůstalo dodnes, kdy jsme 60-níci.
Samozřejmě, že je to těžké pro všechny, ale také lehké právě proto, že je to velká rodina.
Libuna má život o moc složitější, protože je na všechno sama.

že znám, velmi dobře, rodinu, která měla stejný problém a vyřeila jej, jak chce Káča. Dvě dcery, otec kariéru i politickou, matka profesní. Vysokoškoláci.
Zmiňovaná dcera ve škole v Brně, o víkendech doma. Dnes je vdaná, má chlapečka.
Žije raději ve skromných poměrech svůj život bez rodičů, kterým nikdy neodpustila, že ji dali z domova. Nestýká se s nimi. Ani se svou sestrou.
Změnou režimu padla otcova kariéra, zůstal obrovský dům o 7-mi ložnicích, ve kterém žijí sami dva. Druhá dcera v Americe s americkým manželem.
Zpřetrhané vztahy, rodinné vazby mezi všema. Zhojí to čas ? Těžko říct.
Sama si myslím, že musíme procházet těžkými obdobími v životě, aby nás to polidštilo.

ad bb: neco jineho je stravit s hyperaktivnim ditetem hodinu denne (pri doucovani) a neco jineho 24*365*8. kaca je zrejme uplne vycerpana. nic nevime o tom, jestli ma moznost si nekde odpocinout nebo ji nekdo muze vystridat atd.

taky si myslim, ze neni lmd jako lmd. z kacina dopisu se zda, ze dcera je take dost agresivni.

ad ahabibi: pomahat problemove sestre je neco jineho nez "Toto dítě by ve vaší rodině mělo být na prvním místě". alespon ja v tom rozdil vidim.

taky máme 4 děti, teda 2 vlastní a dvě "přespolní" , nejstarší 10let je taky hyperaktivní, řeší se to vybitím při sportu, baví ho to. Další je v pohodě, ale předposlední má LMD, není agresivní, jen je prostě trošku jiný, pozoruju, ale že jsou světlý chvilky a taky kdy je to horší. Psycholožka radila co nejčastější kontakt s dětmi, tak mu ho dopřávám, ikdyž ostatní děti jdou někdy dost zlý, ale musím ho připravit na život, tak to beru. Jsem někdy strašně utahaná, ale ted´je pro mě a děti tohle důležitější než ostatní věci, co bych ráda dělala. Chce to všechno čas, situace se může zklidnit, zlepšit. Většinou když člověk už nemůže a skoro padá na hubu

mura - proto jsem nepsala že vím co to je, ale že "mám trošku představu". i když já s nimi netrávila jen hodinu denně, rodiny se stýkaly a děti byly u nás, u nich, i přes noc apod.

barbora - to se ti zdá, protože v té diskuzi vidíš spor, ve kterém chce někdo (třeba já) proti někomu (třeba můře) vyhrát. tak to není, pro mě je to opravdu jen debatou, odběhnutí od práce, kterou dělám, nebo pauza u kafe, a samotný článek - dopis je něco jako rébus, chci se dobrat nějaké podstaty, jádra pudla, jinak je mi většiou celkem jedno, jak to celé dopadne. Takže když mě něco k tomu ještě napadne, tak to napíšu, když ne, tak ne, ale jestli to napíšu jako 50. z diskutujících nebo poslední nebo první je mi taktéž šumafuk.

docela by mě zajímalo, jak to u vás půjde dál, po pubertě. Mám pocit, že osvojení skoro vždycky dopadne dobře tam, kde už dítě, děti byly, vlastní, a pak přišly teprve další. Přijatý jedináček jak kdy, a osvojení a potom narození vlastního vždycky průšvih. Čtu teď Rok kohouta. Moje švadlena před 2 lety vrátila puberťáka zpátky do státní péče, nejen že to už nezvládala, říkala taky, že začala litovat, že do toho tehdy šla, přistihla se, že dává klukovi za vinu, že manžel těžce onemocněl a zemřel. Známí s tím bojují, ale asi to dopadne, klukovi je už 20, vyučil se a občas i pracuje.

starší články na Kudlance - Eva na toto téma psala několikrát a i v diskuzích pod tím určitě najdeš spoustu tipů a zkušeností.

ty (a jiné) se rozohňujete, že chce Káča dát holčičku do internátní školy, a nadáváte jí, jaká je špatná matka.

Já s vámi naprosto souhlasím v tom, že internátní škola asi nebude to pravé ořechové, i v tom, že by nejlepší asi bylo navštívit psychologa a udělat všechno pro to, aby si uspořádali život tak, aby holčička mohla zůstat doma a cítit se přijímaná tak jak je, i se všemi svými nedokonalostmi. Moc hezky o podobných zkušenostech s adoptovanými dětmi s různými "vadami" píše nick Maceška na serveru Rodina.cz, myslím, že jí o soužití s nimi vyšly i nějaké knížky. Možná by to mohlo sloužit jako inspirace...

Ale nevěřím, že Káča to myslí jako nezvratné rozhodnutí. Neznám ji, ale vím, jak vypadá únava materiálu a co by občas člověk dal za chvilku klidu jen pro sebe - a to mám děti jen dvě a myslím, že ne hyperaktivní. Možná je jen už natolik vyčerpaná, že nevidí před sebou jinou cestu a jen touží chvilku si odpočinout. A možná potřebuje jen trochu pochopení pro svou situaci, aby ji to zase "nakoplo" a byla schopná jít dál.

Nevím, nevíme, jak to je ve skutečnosti. Ale u některých reakcí mám pocit, že si pisatelky kromě třeba opravdu dobrých rad přihřívají vlastní polívčičku a otáčejí nožem v ráně. Když budu vyždímaná jako hadr, opravdu mě "potěší" například tvrzení, že v rodičovství je nutné odříkání a obětavost, nebo řeči o útulcích a psech.

z toho všeho cítím, že Káča je už asi unavená a nešťastná, zřejmě na ní visí celá domácnost a děti, manžel asi tyhle problémy moc neřeší nebo je prostě jen chlapsky přehlíží a diví se, že ženská to všechno nezvládne sama. Potřebuje na chvíli vypnout, odpočinout si a přijít na jiné myšlenky než jsou jen starosti s těžko zvládnutelným dítětem. A v tuto chvíli, když si přečte, jaká že je vlastně krkavčí matka, navíc od lidí, kteří si to v životě na vlastní kůži nezažili, jaké to je mít na starosti takového divoška a k tomu ještě další tři děti a vše ostatní, to člověku moc nepomůže. Spíš ho to srazí ještě hlouběji do beznaděje. Přibudou výčitky, že je neschopná, že je špatná a všichni ostatní jsou jen lepší a lepší.
Možná je Káčina dcera opravdu víc vymknutá normálnímu pojetí LMD, a její projevy jsou živelnější a nepředvídatelné, třeba by nám o tom mohla napsat víc, ale já bych ji tak lehce neodsuzovala. A už vůbec bych si netroufla radit, že si neměla pořizovat tolik dětí.
Káča je jen opravdu hodně vyčerpaná a hledá nějakou možnost, jak si na chvíli ulehčit a odpočinout. Copak je údělem matky padnout až do naprostého vysílení? Nebylo by lepší jí třeba poradit něco konkrétního, nějakého dobrého psychologa, jestli někdo z kudlanek zná, než zatracovat? Já o nikom takovém nevím, takže poradit nemůžu. Ale odsuzovat nebudu... nejsem sama tak dokonalá, abych byla rovna Bohu a troufla si na to :-)

tady většinou bývají pěkné a konstruktivní. Vadí mi jakékoliv odsouzení stávajícího stavu - neměla jsi dělat to a to. To pisateka většinou už ví a na tom nelze nic změnit. Jde o to, jak dál, ne o to, co měla dělat a neměla, po bitvě každý generálem. Vadí mi to i u jiných diskuzí typu - neměla sis ho brát, neměla sis to dítě pořizovat. To není rada, to je odsouzení a pro to sem lidi nechodí!
Též si myslím, Káčo, že by sis měla pročíst starší články a příspěvky od Evy o LMD, píše krásně, citlivě a navíc věcně. O internátu bych být tebou zatím neuvažovala, myslím, že by sis to později vyčítala. Zkus jí naložit náročné kroužky - nejen fyzicky, prostě ji vytížit, třeba to pomůže!

Ta knížka od Macešky se jmenuje Domov je místo odkud tě nevyhodí, ale ta situace v knize popsaná je trochu jiná. Maceška má svoje dvě zdravé děti a pak se ROZHODLA po zralé úvaze adoptovat další a další postižené děti. Je to bezesporu obdivuhodná žena a ty situace, které popisuje svým laskavým tónem zní tak nějak jednoduše...ale myslím, že se mezi řádky dá vyčíst, že to také neměla jednoduché. Fakt je, že na to nebyla sama, ale že měla obrovskou podporu ve svém manželovi a ve svých dvou synech- ale stejně klobouk dolů.
U biologických rodičů ale chybí ten prvek rozhodnutí. Každý z nás by si nevybral mít postižené dítě, každý na to nemá...

Petronilo, Vodoměrko, vaše komentáře jsou plná slov jako "možná", "třeba", "kdyby". Píšete, že nevíme jak na tom Káča je a v dalších větách rozvinete spekulace o tom, že LMD Káčiny dcerky se MOŽNÁ vymyká normálu, že na Káče MOŽNÁ leží celá domácnost, že Káčin manžel se MOŽNÁ o nic nestará atd. No, ale Káča píše jen tohle: "máme čtyři děti a jedno z nich má určenou LMD v kombinaci hypeaktivitou, takže v podstatě klasika. Je to osmileté děvče, které začíná být pro mě i zbytek naší rodiny vážně nezvladatelné".
Nepíše nic o extrému, o agresi, píše "v podstatě klasika".
A na to jsem reagovala 1) konkrétní radou - věnovat se jí, zaměstnat, vytížit, utahat, unavit 2) názorem - že dát ji z domu je špatně,obrátí se to proti všem, že kdyby měla jedno dítě, ne 4, tak by ji to ani nenapadlo (o tom jsem vážně přesvědčená), a že lidi dnes očekávají hladký průběh života a při potížích hledají náhradní řešení.
Vím, že je unavená, když má 4 děti, nepsala jsem nic o tom, že je špatná krkavčí matka. Ale malá už chodí do školy a je tedy min. 6 hodin denně z domova, ne? Dokud se o malou stará a hledá řešení, tak je dobrá matka, i když se jí nepovede všechno, i když si neporadí jak podle příruček, i když se občas na děti utrhne, seřve je, i když občas dostanou k obědu chleba s máslem, protože si chce chvíli orazit. Ale kdyby ji dala z domu, tak to není řešení, to je pohodlnost, a to by pak špatnou mámou byla. Jaká máma vyroste z takové holčičky? Buď citově otupělá, chladná. Nebo skvělá, ale s vlastní matkou přeruší kontakty.
To všechno jsem jí napsala jako svůj názor a jen jako další jiný pohled na věc, které jí třeba ovlivní při rozhodování. To rozhodnutí navždycky ovlivní život holčičky i té rodiny, tak je podle mě absolutně nutný to zvážit a nahlas, natvrdo říkat všechna možná (i domnělá) proti. Ne politovat matku, k čemu jí bude, že si přečte, že ji na netu litují? To jí nepomůže. Leda v tom, že jí to potvrdí, že jedná správně. Ostatně, všimli jste si přece, že ona už je ve fázi, kdy shání ten internát, nás se ptá na konkrétní zařízení.
Taky jsem se ptala na manžela-tatínka. Vy všechny vždycky předpokládáte, že manžel je mimo :-)
Já naopak, podle mě je většina otců normálních, beru to podle svého dědy, svých strejdů, svého táty, svého muže, svých švagrů - všichni dělají pro svoje děcka maximum, a že to jsou někdy pěkný lumena. Ale šoupnout je pryč, to zatím nikoho nenapadlo, natož v 8 letech, i když úvahy o vyhazovu z domu u 17letého extra týpka tu byly. No, přežili to ve zdraví, teď je mu 22, pracuje, žije, funguje jako člověk i jako syn, vztahy ok. Kdyby na ten vyhazov došlo, kdo ví, na jaké dno by až spadl a kde by dneska byl.

At uz je to s dcerou Kaci, jak chce, tak souhlasim s ostatnimi, kteri pisou, ze vety typu "nemela sis porizovat 4 deti" jsou k nicemu a je to jen odsouzeni, nebo nekonstruktivni kritika. To nikomu nepomuze, tak proc to psat? Vzdycky si vzpomenu na knihu Roberta Fulghuma (snad jsem to napsala spravne), ktera se jmenuje "Uz horela, kdyz jsem do ni lehal". Pise tam o clanku, ktery kdysi cetl v novinach. Nejakeho cloveka vyprostili s horiciho domu ci bytu, a kdyz se ho pak ptali, jak se to stalo, ten clovek jen prohlasil neco jako, ze nevi, ze ta postel uz horela, kdyz si do ni lehal. Cele to pojednani pak bylo o tom, ze je lehke takoveho cloveka odsoudit, ale jak si to troufame udelat, kdyz o nem nemame dost informaci? Byl opily, nebo ma nejakou psychickou poruchu? Nevime, tak bychom nemeli soudit. Tak se i ja snazim zit a nikoho neodsuzovat. Ja vim, ze asi napises, zes Kacu neodsuzovala, ale nejak nechapu, jak jinak se da veta "nemela sis porizovat 4 deti" vysvetlit. Porad se to tu jeste nepodarilo objasnit.

právě že určitě ne tak, že když nechci shořet, nelehám si hořící postele
ale třeba tak, že když si pořizuju děti, další děti, tak protože toužím s nima žít a být v každé fázi jeho vyrůstání, sledovat tu rozdílnost, moji potomci jsou od malička každý úplně jiný, pořád se mění a je ohromné být při tom, obohacuje mě to, i když ta rozdílnost nespočívá zrovna v tom, že jeden je na jazyky a druhý na hudbu, ani jsem nečekala, že to budou děti pouze ke chlubení, i když nakonec vlastně jsou, prostě sleduju jak jdou životem dvě bezvadný, nový, samostatný bytosti, jak změnily i mě a co ještě přijde.
tak proto jsem se ptala, proč si pořizovala 4 děti
nemůžu za to, že vy ve všem vidíte jen zlo, za každou otázkou rejpnutí :-) jdu asi tvrdě na věc, to asi ano, ale Káča sem snad nepsala kvůli politování, taky není zatím proč ji litovat, má 4 zdravé děti a je z nich utahaná - jak píše, prostě klasika. Ona shání "detašované pracoviště na výchovu hyperaktivního dítěte" a já se zeptala, proč si ty 4 děti pořídila - co když budou všechny 4 problémové.

Prostě beru děti jako partnera, "v dobrém i zlém, v nemoci i ve zdraví". Asi bych nevítala z basy syna masového vraha s pekáčem buchet, ale tohle je hyperaktivní 8letá holčička...
Je brzy to vzdávat.

jinak už asi víc argumentů dohromady nedám :-) takže k tomu už asi nicmoc nenapíšu
Jen že pokud se syn jednou oženáčuje, tak mu přeju ženu a jejich dětem mámu, co vyrostla s rodinou, ne v internátní škole apod. zařízení.

Ja souhlasim s tim, ze odlozit "nepohodlne" dite neni reseni, jen se mi nelibila ta poznamka, ze si nemela porizovat 4 deti. To mi prijde nekonstruktivni a zbytecne, ne to, ze rikas, ze by se nemela dcery zbavovat. Ja v Tve poznamce ale nevidim "ZLO", mne to jen pripada zbytecne a zni to jako odsuzujici, to jen tak. Ale taky dobre vim, ze obcas napiseme ci rekneme ledacos, aniz bychom se opravdu zamysleli nad tim, jak to pusobi na okoli. Takze nic ve zlem.

Pokud má holčička opravdu problémy, je možné uvažovat o asistentce - jak ve škole, tak mimo ni. Holčička zůstane u svých a maminka si odpočine. Dál třeba některý z projektů respitní péče -fungují většinou zatím na principu vzájemné pomoci jednotlivých pěstounských rodin, ale princip je stejný - máma si potřebuje odpočinout a v rodině není nikdo, kdo by si např. na víkend vzal třeba čtyři děti. Je spousta neziskovek, které se dokáží k podobným problémům postavit a u kterých najde maminka pochopení a pomoc pokud o ni stojí. Výše uvedená Maceška pracuje např. ve sdružení Děti patří domů - je sice zaměřené primárně na děti, které vlastní domov nemají, ale v neposlední řadě i na rodiny, které potřebují pomoci, aby plnily svou funkci bez toho, aby někomu došly veškeré síly a možnosti.

i tobe patri smajlik se zvizenym palcem

dítě s LMD nespadá rozhodně do kategorie "mentálně, fyzicky poškozený", tudíž navrhované projekty jsou pro toto dítě zcela nejen zcela nedostupné, ale i zbytečné a vývojově osobnostně omezující.
Navíc tu vyjmenováváte projekty určené pro pěstounské rodiny, což není případ Káči a její holčičky, pochopila jsem jednoznačně, že jsou to děti vlastní. Takže tudy cesta není.
Asistenti by byli vynikající, ale zcela pro to chybí pro LMD školská legislativa, organizace, vůle a především finance, to je zatím sice krásná a lze předpokládat, že vysoce funkční, ale pro Kačky dceru, stále utopie. Problém, ale i výhra je, že LMD prostě nesplňuje potřebnou "míru poškození", (bohužel i bohudík), takže se to nikterak systémově opravdu zatím neřeší. individuální obraz dítěte je natolik různorodý, že všeobecné rady typu: "sousedka to všechno vyřešila kroužkem karate", jsou prostě jen ZCELA věci neznalé a úsměvné.
Ačkoliv i tyto děti potřebují pocit bezpečí a bezpodmínečné přijetí ze strany rodiny, neviděla bych v internátní škole, dozajista na přechodnou adaptační dobu, žádného strašáka. Ale představuji si ji na jako odkladiště "problémových dětí", ale jako vysoce specializované pracoviště, které dítěti napomůže se objevit, rozvinout a nedopustí, aby se v tak velkém u něj rozjely všemožné patologie vývoje, které pramení i třeba z láskyplného, ale zcela neznalého a neadekvátního přístupu k nim. Tak jsou země, kde zcela normálně funguje standardní internátní školy a nejsou rozhodně známy žádné výsledky, které by nás opravňovali, byť jen nakrátko, se domnívat, že jejich absolventi jsou v dospělosti nějak internátní školou plošně narušeni.Rozhodně si myslím, že vysoce odborná individuální péče, i v internátní škole, napáchá méně škody, než rodina, která na, třeba jen na přechodnou dobu, se necítí. A vůbec Káču neodsuzuji, není to nikdy legrace a může to bát i velmi vyčerpávající pro celé nejbližší okolí. Želbohu, internátní školy pro děti s LMD, je v českých podmínkách rovněž zatím utopie. Já si jí snad budu muset založit?

výsledky opravňovaly

všeobecné rady typu: "sousedka to všechno vyřešila kroužkem karate", jsou prostě jen ZCELA věci neznalé a úsměvné.

To byl konkrétní příklad ze života, kterými se to tu pod diskuzemi vždy jen hemží, ne? Vy děláte z Káčiny dcerky těžký příklad, my co radíme dítěti se věnovat a zaměstnat ho, se držíme popisu, který tu zatím je - "hyperaktivní s LMD - klasika"
Jako radu jsme dávaly (bylo nás víc) utahat nadmíru živé dítě aktivitou, zapojit ho do činnosti. Což se jako rada osvědčilo mockrát, ale nikdo netvrdí, že vždycky. O tom, jak moc je dítě narušené, postižené apod. nepadlo slovo, držím se tedy toho, co napsala Káča. O těžce narušeném dítěti, které potřebuje ústavní, asistenční a kdovíjakou péči se "klasika" obvykle neříká, z toho vycházím.

Tak jsou země, kde zcela normálně funguje standardní internátní školy a nejsou rozhodně známy žádné výsledky, které by nás opravňovali, byť jen nakrátko, se domnívat, že jejich absolventi jsou v dospělosti nějak internátní školou plošně narušeni.

O plošném narušení internátních dětí tu řeč nebyla, ne? taky proč zacházet do extrémů. Mluvily jsme o tom, že takové vytržení z rodiny, od sourozenců a rodičů, dítěti ublíží a rodinné vztahy rozhodí - a o tom jsem přesvědčená, ty třeba ne.
Vzpomínám, že kdysi byly velmi vychvalované jesle, přesný režim pro kojeňátka, plačící dítě nechovat a nechat vyřvat a jiné metody, které jsou dnes překonané, přičemž jejich autory byly také odborníci.

Předpokládám taky, že Káča nehledá umístění mimo ČR, takže příklady ze zahraničí jsou nám asi k ničemu (ostatně určitě se najdou studie, jejichž výsledky budou říkat něco jiného) - podstatné nakonec je, že žádné takové internátní skvěle fungující zařízení pro hyperaktivní děti s LMD tu není.

Rozhodně si myslím, že vysoce odborná individuální péče, i v internátní škole, napáchá méně škody, než rodina, která na, třeba jen na přechodnou dobu, se necítí.

Kdyby to byla vysoce odborná individuální péče a Káči dcera by ji potřebovala, tak si budu myslet totéž. Ale to nebude vysoce odborná péče, za málo peněz málo muziky. A jak vznikne nějaké soukromé zařízení toho druhu, kde by se odborníkům vyplatilo se angažovat, stane se z toho pouze ždímačka na peníze ("Marie Luisa by mohla jít příští týden domů, ale pokladně by prospěla ještě malá recidiva....")

Já nevím, zda někde ve světe existuje takové báječné zařízení typu týdenní domov se školou pro hyperaktivní děti,s péčí výborných odborníků, kde by se "klasicky" hyperaktivní dítě cítilo dobře jako v druhém domově, netrpělo odtržením od rodiny, necítilo se tam jako v ústavě, v nemocnici nebo ve vězení, a přitom to bylo dostupné za běžné rozumné částky. Pokud ano,je to výborné a bylo by fajn, kdybys sem takový příklad dala. Jak to tam chodí, jak to vysvětlují rodiče doma dětem a případně seznámila s těmi studiemi, které zkoumají vliv takového zařízení na dítě, s odstupem času.

Pořád by mě zajímalo, jak to mají doma, jestli to rozhodnutí hledat nějaké celotýdenní zařízení pro malou přišlo od obou rodičů, nebo jestli je to jen Káčin výkřik do tmy a manžel vůbec netuší, jak je ona na tom a že se to doma otřásá.
Přečetla jsem článek svému muži, je teda pravda mírně ovíněn a vláčný po oslavě narozenin a svátků, ze které jsme dorazili, ale zareagoval rychle a docela střízlivě - napadlo ho úplně to samý: "má čtyři, kdyby měla jen tu osmiletou, tak by jí to ani nenapadlo". A "chudák holka".
Ale asi jsme moc ovlivnění tou Boučkovou, co jsme přečetli. Jdem taky spát, začínají nám prázdniny, hurá.

takové, tenkrát se o tom tak nepsalo a moc nevědělo, hodně jsem ho zaměstnávala, byla to taková moje vnitřní, intuitivní a sedlácká úvaha, hodně sportoval a měl hodně lásky od nás všech, měl psa o kterého se staral. Nikdy bych ho nikam na týden nedala, to nemůže nahradit lásku rodičů a on to moc potřeboval. Dnes je z něj prima kluk, spolehlivej a pracovitej, vše co udělá, dělá důkladně a moc mi v životě pomáhá a já jemu, v současné době se mnou dělá ve firmě a můžu se na něj naprosto ve všem spolehnout. Má dva pejsky a koucourka, malinkou chatu ve které bydlí s velkou zahrádkou a o všechno se moc dobře stará, tady najednou vidím ten můj investovaný čas do něj - jak se to vrací. Tím, že dítě někam odložíš, ztratíš s ním kontakt, kdybych tohle udělala se svým synem, nikdy bych ho v pubertě nezvádla a že to teda nijak lehké nebylo. Každé dítě je jiné i když jsou to sourozenci. Přišli na svět takoví jací jsou k nějakému mému duchovnímu vývoji a já se tomu musím postavit čelem. Kdybych ho někam odoložila, cítila bych, že jsem v životě zklamala, což ale neznamená, že se nemohu poradit s fundovanými lidmi, jak tuto situaci mohu co nejlépe zvládnout, ale denní kontakt a spousta lásky udělá zázraky. Nikdo z nás není geniální.

zlatý slova, Inko

dooost podstatnou věc, že ta chudák malá holčička už teď v rodině žije v tvrdém odmítání a zřejmé citové deprivaci, a ty vztahy jsou zcela evidentně narušené už teď. Ona obtěžuje všechny: sourozence, matku, ve škole, i často spolužáky...a to není nijak situace v praxi ojedinělá. Ale nebudu se opakovat, už jsem to psala dávno, jen si myslím, že hlavně v jejím zájmu by bylo, aby se setkala konečně s lidským a znalým přístupem. Jinak to nemůže neodnést. Zbytečně.A proto třeba i stacionář, cokoliv, jen aby na to nebyla tak zoufale sama, vždyť jí je 8! Jaký obraz o sobě si v tom vašem pojetí rodiny za každou myslitelnou cenu, asi tak odnese??? Vím, je to krizové řešení, sama si nedokážu představit, co by mne mohlo natolik zlomit, abych se rozhodla pro své děti pro stacionář...
A proboha, to, že máme někteří duchovní rozměr života přeci neznamená, že ho můžeme nějak implantovat všem ostatním. To tedy opravdu nefunguje.
Navíc mám dost evidentní pocit, že Káče je to dost jedno, chce se z toho nějak společensky elegantně a únosně vyvlíknout, vždyť tady ani vůbec nic celou dobu nenapsala. Já bych denní nebo i týdenní stacionář viděla jako záchranu pro tu holčičku. Jinak bude dost chudák.Alespoň po dobu svého dětství a těžko lze předpokládat, že ji to vůbec neovlivní pro život dospělého.