snad nebude tak zle. Je ti 54, takže budeš mít nárok na 9 měsíců podpory v nzm. První 3 měsíce 50%, pak 45% čistého. Pokud jsi brala alespoň 10 tisíc čistého, dostaneš každý měsíc 5000, pak 4500. Pokud sis vydělala víc, dostaneš víc. To by ti při troše skromnosti pro sebe samotnou na jídlo a základní potřeby mohlo chvíli stačit, s tím, že se příští půlrok oblečeš z toho, co máš ve skříni a knížky a časopisy si půjčíš v knihovně.

Na bydlení nebudeš přispívat teď nic, protože na to nemáš a manželovi povíš, že tu částku za bydlení, co nezaplatíš, vyrovnává to, ti na jídlo nedával on. Víc se s ním o tom nebav, jen to sděl, klidně, ne výhružně, to by nakonec rozhodilo jen tebe, ale jasně a pokud začne vyvádět, pověz, že to máš ověřené z úřadů a že se víc o tom bavit nebudeš.

Rozhodně si zařiď vlastní účet, kam ti bude chodit podpora. Nenech ji na společném účtu, ani poukázkou do schránky, může ti ji schválně vyhodit a na úřadu potrvá než vyřídíš zaslání nové podpory, mezitím bys byla bez peněz. Takže vlastní účet a všechno své tam. Doma žádnou hotovost, peníze nos stále u sebe.

Moc s ním nebojuj. Výživné ti sice za určitých okolností poskytovat musí, ale když nebude, musíš se s ním soudit. Tj. najít právníka, zažalovat manžela, zaplatit poplatek, aby soud žalobu přijal, pak uspět u soudu a s rozsudkem pak najít exekutora. Ten zjistí třeba, že manžel má malý příjem, a zabaví mu mikrovlnku nebo televizi, které jste kupovali spolu. Z dražby těch předmětů bude vyplácené tvé výživné... To tě nechci odrazovat, jen nastiňuju možný vývoj.

Takže bych neztrácela čas, peníze a energii bojem s ním. Napni síly na vybudování nového samostatného života, protože u vás podle mne není už co lepit a když to neuděláš teď, tak za 10 let budeš nemocná (psychika narušená tím soužitím udělá své) a nešťastná. Teď můžeš ještě začít znovu.

Šetři si energii na hledání nové práce a na plánování, jak se osamostatníš. Nemusíš se hned rozvádět, tím se teď nezabývej, samozřejmě pokud se nebojíš, že manželovi hrozí dluhy, exekuce. Pak se naopak rozveď co nejdřív, abys nepřišla o svoji polovinu domu.

Popřemýšlej, jestli by šlo rozdělit stávající bydlení - např. ty horní patro, bratři v triku spodní. Pokud ne, intenzivně bych zvažovala bydlení jinde. Nemusí to být hned tvoje vlastní,pronájem garsonky třeba - ale to až budeš mít zase nějaký jiný příjem než podporu, samozřejmě.
(Vycházím z předpokladu, že nemáte zúžené společné jmění manželů (SJM). Pokud se zužuje, třeba kvůli podnikání jednoho z manželů, je dobré, ale často opomíjené, zřídit ve prospěch "vyňatého" manžela věcné břemeno bydlení v domě, bytě, který bude po zúžení patřit jen tomu druhému. Ve smlouvě o věcném břemeni uvést, ale to doporučí právník/notář, že to platí na dožití i v případě rozvodu.)

A co práce? Jsou nějaké možnosti? Máš teď před sebou 9 měsíců relativní malé jistoty (bydlení máš, platit nic nemusíš, podpora pro tebe samotnou vystačí). V současné době je na ÚP široká nabídka rekvalifikací. Existují myslím různé programy na podporu rozjezdu drobného podnikání pro nezaměstnané. Neuvažovalas někdy o maličkém květinářství, trafice, malém bistru? Masáže, kadeřničení, kosmetika, účetnictví, doučování dětí, hlídání dětí...

A co kamarádky, máš? K nějaké se pozvi na chatu na víkend, ty upečeš uvaříš, ona poskytne chatu a na benzin se složíte, když pozvete další dvě, ani to peněženka nepozná a rozptýlíš se, poradíš, vypovídáš.

Na dědka doma se vykašli, ať se stará o bráchu a ty se starej o sebe. Od něj nic moc nečekej, a rozhodně nečekej, že ti něco od něj kápne prostřednictvím úřadů, to je dlouhý a vysilující boj. Mezitím ti kdosi rozbije památeční hrneček po mamince, spálí v kotli obrázek od syna, atd.

Hlavu vzhůru :-)

bez komentáře.

ty jsi úžasná. K věci, konkrétní, výborný!

je jedno z nejhorších. Ideální by bylo, kdyby Ester mohla svoji polovinu prodat nebo pronajmout nějakému ranaři...jenže to se asi nestane, že. Skoro ideální by bylo, kdyby si tam mohla taky někoho nastěhovat. Máš někoho takového ? Dědek by byl otrávenej a nebyla bys na něj sama. Jestli ne, pouvažuj o tom, co navrhuje bb s rozdělením domečku.

Jak je to ve vašem, regionu s prací nevím, asi žádná sláva, nechci ti brát vítr z plachet, ale rekvalifkace jsou většinou na prdlačku, v drobném podnikání konkurence, dotace vázané,bb to myslí dobře, ale z praxe mohu říci, že je to jen jako čtení z příručky odboráře. Praxe je poněkud jiná. Sama musíš vědět, co bys podle své kvalifikace mohla v současné době najít jako zaměstnanec, případně posoudit čáku na to zařídit se jako OSVČ.

A co takhle rozvod ?

nárok sice máš, ale než vymáhat nárok, věnoval bych všechnu energii přípravě na rozvod a samostatnost. Udělalas jednu chybu - vzala sis totálního 3,14čuse. Tak neudělej druhou - nezůstávej s ním. Jestli je barák v SJM, budeš mít po rozvodu ňákej peníz do začátku z majetkovýho vyrovnání.
Na začátek doporučuju nastěhovat si do svý půlky nějakýho urostlýho bezdomovce, aby rozvod proběhl rychle a bez zádrhelů .

Jó, a kdyby tu zase ňákej chytrák měl tendence vykládat blbosti, jakože v dobrým i zlým a žes slíbila, že s ním budeš, i kdyby ti na*ral na hlavu 5x denně, tak si toho nevšímej. To jen vobčas nějakej chudáček zmatenej, co nechápe pojmy "rodina", "partner", "manželství" atd., potřebuje ulevit svýmu přetlaku.

na výživné na manželku nemusíš utrácet za právníka. Vzor je určitě ke stažení na internetu, stačí hledat, jinak lze použít vzor pro návrh na výživné pro dítě a příslušně ho upravit.

Podle zákona o rodině k sobě mají manželé vzájemnou vyživovací povinnost - to je poměrně známá věc. Méně známé ale je, že o důležitých společných věcech mají manželé rozhodovat společně a pokud se nejsou schopni dohodnout, lze rovněž požádat o pomoc soud. Doslova cituji §20 Zákona č. 94/1963 Sb., zákona o rodině:

"O záležitostech rodiny rozhodují manželé společně. ‡Nedohodnou-li se o podstatných věcech, rozhodne na návrh jednoho z nich soud."

Takže si zase tolik vyskakovat nemůže.

Ale za sebe můžu říct, že bych v takovém manželství nebyl... Souhlasím s Wendy - také bych volil rozvod.

S tím rozhodování soudu za jednoho za manželů to je dobrý. Když jsme měli doma chalupářskou krizi, informovala jsem se na to: když si dám zrenovovat koupelnu a použuji na to společné peníze (cca 30.000) bez souhlasu manžela, soud zhodnotí důležitost a potřebnost výdaje a vydá souhlas ZA druhého manžela. Jo, kdybych si koupila kožich nebo to prohrála v kasinu, to by byla jiná. Ale to nebude si ani tvůj případ, Ester, takže se neboj a jdi do akce. Nikdo jiný to za tebe neudělá. Nežebrej o drobky. Vem si podporu někoho blízkého a NEBOJ se.

Sinix, jedna věc je co by kdo dělat měl a neměl, druhá věc je vyhamatelnost.


Máňo Š, moje rady pro Esterku vycházejí z její momentální situace - psychika na dně z toho, co se děje doma a z toho, že přišla o práci, navíc jí není 25 a má začít v podstatě od nuly znovu.

Jistěže ze všeho nejlepší by bylo oba vykopnout, ale to se hůř realizuje, když pán má minimálně stejný nárok na barák jako ona (pokud mu nepatří celý barák).
Jistěže nejlepší by bylo s ním pořádně zatočit - ale konkrétně jak?
Najmout si pár ranařů by bylo dobré, ale málokterá 54letá dáma to zrealizuje, že ano. Nehledě na to, že tyhle partičky nepracují zadarmo. Nehledě na to, že by pán teda měl nějakou dobu pár modřin a zlomenin, ale pak by zase byl zpět a problémy taky.
Pokud by ranař, když už tak fantazírujeme, pravil cosi o tom, že odteď nechá Esterku na pokoji, jinak ho příště zmordujou víc, tak by pro Ester mohla začít ta pravá polízanice. Když sem na Kudlanku píše někdo o radu v takové obtížné situaci, tak není v kondici na ranařské řešení ani na následné policejní výslechy. Tam by se paní Esterka dost pravděpodobně složila a měla by pak o pár let bydlení v teple zdarma postaráno. Zatím by se s ní pacholek rozvedl na dálku a připravil by ji nejen o svobodu, ale i o podíl na domě, protože z basy a úplně bez peněz by se Esterka těžko soudila o svůj podíl.

Je myslím nutné rady zvažovat, promýšlet do důsledků a radit podle situace druhého, ne podle svojí

Proto radím pracovat spíš na sobě a ty další věci, co jsou nahoře.
Rozvod samozřejmě, ale ne úplně hned, až bude trošku v lepší kondici, psychické i finanční.

jasně, nemá cenu si lakovat na růžovo, že by Esterce pracák obrátil život naruby k lepšímu, ale já plus těch aktivit vnímám spíš v tom, že nastartují psychiku. Něco se začne hýbat, někam ten člověk musí jít, s někým jednat, něco řešit. Neupadne do letargie, nerezignuje.

S rekvalifikacemi bych tak úplně skeptická nebyla, dcera kamarádky, je na pracáku po sš, udělala si kurz účetnictví a pedikůru, za oba by jinak zaplatila docela pálku. Máma jí přidala na masérský kurz. U nich v obci se uvolnily 2 malé místnosti v budově obecního úřadu, už má vyběhaný pronájem a od června začíná živnostnit, masáže, kosmetika, pedikůra, manikůra.
Jistě, ve 20 se začíná snáz a jak říkáš, záleží na tom kde Ester žije. Jenže Ester nic jiného nezbývá.

Možná by stačilo pozvat na delší návštěvu nějakou razantnější dámu typu Alenky P. (ve fší úctě!). Na jazyk zbrojního pasu netřeba

možná že jo, dost často to bývají docela sralbotkové

a nejlepší je "vyhamatelnost" :-) jak si tak po sobě čtu. Zjevně čas na oběd.

když se cokoliv podaří, zvedne to sebevědomí. Já jen aby do něčeho člověk nevkládal zbytečné naděje. Držím palce, aby se věci začaly měnit k lepšímu.

To nebyl úžas nad Vaším příspěvkem.
Úžas byl nad článkem. Chlápkovi docela rozumím, dělá co může. Ale ona...???? Není vymyšlená?

no a kdyby se vyzbrojila hadicí vod vysavače, tak má Esterka po problémech...
Esterko se omlouvám za znevážení problému

stane se... lidi se mění...
Hlavně že ho neomlouvá a nechce, aby ji miloval, známe to

Maličko odbíhám od tématu, ale známá je půl roku na pracáku a tvrdí mi, že veškeré rekvalifikační kurzy by si musela platit sama, proto že se do ničeho nehrne. Je lenoch nebo má fakt smůlu?

Jo a rada Esterce s tím podnikáním , no nevím, nevím. Bez peněz a s minimálním sebevědomím by se do toho pouštět neměla, ani doba není vstřícná. Spíš si ujasnit bydlení a důrazný hovor s manželem o dnech budoucích absolvovat.

nevím jak tvoje známá a možná to funguje jinde jinak, ale tady jsou RK pro dlouhodobě nezaměstnané zdarma. Pokud jsou to RK od ÚP. Dlouhodobě nzm. jsou tady u nás ti, co jsou v evidenci více než 6 měsíců - pak přejdou do jiné skupiny a tam s nimi řeší právě ty rekvalifikace aj. Osobně sem viděla několik listů s nabízenými rekvalifikačními kurzy od obsluhy VZV přes různá řemesla a služby (kuchař číšník, obkladač, co si tak vybavuju) k až po účetnictví, personalistiku apod.

Podnikání nebyla rada, jak vyřešit situaci, ale spíš nasměrovat myšlenky jinam, do budoucnosti, k tomu, jak se o sebe postarat. Dokud se člověk utápí ve vlastní beznaději, tak se točí v kruhu a není cesty ven.
Podnikání nemusí být firma, je to i drobná živnost, kterou si vypomůže finančně a nebude vyžadovat vstupní kapitál. Ale ani s drobným podnikáním nezačne jen tak, vyžaduje přípravu, promyšlený plán, oběhání úřadů, a na to všechno má teď Esterka čas.
Docela klidně může dojít k tomu, že z toho nic nekouká, ale to přemýšlení ji dovede třeba k jinému zajímavému nápadu, vzpomene si třeba na bývalou spolužačku, která má malý podnik a na srazu si stěžovala, jaká je bída po spolehlivých důvěryhodných spolupracovnících...atp.

píšu déle než 6 měsíců, teď mi napovídají že 5

právě jsem se dočetla, že brání-li někdo oprávněné osobě vstupu do objektu - nebo do bytu - může býti potřestán vězením na dobu až pět let.

je pěkná vlastnost. Věřit všemu co kdo naslintá - má to něco do sebe.

pro nezaměstnané, pokud je poskytuje agentura s akreditací, jsou a vždycky byly zadarmo. Délka evidence s tím nemá co dělat. A pokud je to proti příslibu ukončení evidence (zaměstanec nebo OSVČ) lze je poskytnout i dříve. Jen tolik, že o rekvalifikovanou osobu na účetní třeba, která to dřív nedělala, není zájem. Je potřeba volit citlivě.

Díky za informace, spíš bude moje známá krapet líňoučká.

Proti veškeré nabízené práci si nachází výmluvy. Bude to asi " pěknej dáreček" .

je třeba napřed zjistit, jestli je příslušná odbornost na trhu práce žádoucí.
Když jsem docházela za svým otcem do domu s pečovatelskou službou, stále tam sháněli pedikérku. Ty staré jim odcházely na zasloužený odpočinek, a mladé se radši zabývají kosmetikou a manikúrou, než ošetřovat starouškům zarostlé nehty. Ani to není na zbohatnutí, ale je to práce velmi potřebná a žádaná. Nožičky se napřed hodinku odmáčejí, takže "smradlavky" nehrozí, nehledě na to, že starouškové se před pedikúrou gruntují doběla, až na kostru, protože je to jedna z mála "společenských a zkrášlovacích" událostí, kterou jednou za měsíc absolvují.
Kdo má rád staré lidi, a rád si s nimi popovídá, pro toho je to dobrá možnost uplatnění.
Rekvalifikační kurs (mimo PÚ) stojí kolem 8mi tisíc.

zřejmě postupují jednotlivé ÚP různě podle situace v regionu. U nás není tak velká nezaměstnanost, takže RK nabízejí až po 5 měsících registrace. Po 5 měsísích přejdou nezaměstnaní do jakéhosi jiného režimu. Zvou je hromadně po skupinkách 10-15. Nejdřív jdou individuálně ke své úřednici a pak na skupinovku, kterou vede jiný pracovník ÚP a probírají možnosti dalšího uplatnění a jiné záležitosti, včetně právě možných RK. Co by komu sedlo, jaké jsou možnosti uplatnění, jaká je poptávka na trhu atd.
Ve skupince jsou jak absolventi, tak nezaměstnaní z řad dříve už pracujících.

Rekvalifikací evidence na ÚP nekončí, ono by to asi ani nebylo v souladu se zákonem a nebylo by to logické. U kamarádky dcery nebyla podmíněna zřízením ŽL, to u některých profesí ani nejde, a podmíněna zaměstnáním taky nebyla, protože to zase člověk před rekvalifikací nemůže slíbit, že ho někde zaměstnají.
Ale museli samozřejmě podepsat papír, kde se zavázali aktivně hledat uplatnění nebo tak něco podobného. Konkrétně kamarádky dcera docházela na ÚP dál do doby, než si vyřídila živnosťák a pronajala prostory, měla tedy dál zaplacené zdravotní pojištění. Pouze už nechodila na ty skupinovky.

že když takovému zdarma rekvalifikovanému nabídnou práci v oboru byť za všelijakých podmínek a nevezme ji, druhou šanci nedostane a pustí ho z evidence a možná by musel i kurz zaplatit, to nevím, to si jen tak domýšlím.

Podmínkou bezplatného RK je taky řádné absolvování a ukončení předepsanými zkouškami. Synovec kdysi nedokončil rekvalifikační kurz od ÚP, kuchař - číšník, a jeho táta to za něj musel celé zaplatit.

ta akce po 5 měsících se jmenuje Individuální akční plán a jeho cílem je jaksi zaktivnit uchazeče v hledání práce. Pro mnohé to je formalita, je to nastaveno - jako všechno - podle nejhorších. Řetez je tak slabý, jako jeho nejslaší článek, že.

Mluvím o Praze a žádné akční plány tu nemáme.
Známá si po půl roce má sama obvolat ,nebo objet několik potenciálních zaměstnaní a předat na ÚP 8 adres, kde se údajně o práci hlásila.
Tohle mi moc motivační nepřipadá.

třeba v Anglii si uchazeči o práci sami hledají zaměstnání, a sami dokládají na ÚP - vše přes net, vše je virtuální, jejich zprostředkovatelka si to v počítači zkontroluje a kdo lajdá, je vyřazený z evidence a hotovo dvacet. A každý si tam dává pozor. Mně tohle věčný papírování taky vadí a zdržuje. To jsou výmysly našeho ministerstva.