Mé milé, moji milí,

celý život jsem vršila jednu chybu na druhou. Kolikrát přímo s vědomím, že "tohle bych ale skutečně dělat neměla…". Roky uběhly a teď už mám k chybování podstatně méně příležitostí. Protože si myslím, že některé z omylů bylo možno vynechat, ráda se s vámi podělím o zkušenosti své i z moudrých knih vyčtené.

V každém případě je jedno stoprocentně jisté - i po tom nejošklivějším dnu přichází další, ve kterém je možno zkusit něco nového, snad lepšího. Člověk se nemá nikdy vzdávat, i když - jak staré přísloví praví, nic není tak hrozné, aby to nemohlo být horší. Ale – i ta nejhorší bolest jednou přebolí.

Zkuste tedy svému osudu podat zde nabízenou pomocnou ruku. Štěstí je kytička velmi citlivá, kterou nesmíme zapomenout občas zalévat...

vaše d@niela