Dnů, kdy je vám bídně, rapidně přibývá. Propady nálad jsou stále častější. Návrat do normálu trvá čím dál tím déle, už nestačí se dobře vyspat. Depky vám narušují osobní či pracovní život, způsobují vám problémy a výrazně snižují kvalitu vašeho života. Deprese je tady… Příčin je několik a nezanedbatelnou roli hrají i genetické predispozice.

V podstatě vám mozek nevyrábí ty správné látky, které pak musíte dodávat uměle. Mělo by to jít ruku v ruce s psychologickou terapií, správným jídlem a pravidelným pohybem (jenže je problém se v depresi k tomu správnému chování dokopat).

Deprese bývá často spojená s izolací od lidí. To nejlepší, co může „chudák člověk“ sam udělat, je vystavit se styku s lidmi i přes to, že má obavy. Začít s lidmi, které dobře zná a před nimiž se nemusí bát ani stydět. Aktivní odpočinek je rovněž vhodným prostředkem, jak se psychicky a fyzicky uvolnit. Zkusit si najít čas na koníčky, které jsou zpestřením dne. Neodkládat schůzky s přáteli. Protože vynecháním příjemných aktivit se deprese ještě více prohlubuje.

Je také známo, že nedostatek světla napomáhá výrazně depresím. Možná vám nepřipadá vhodné psát o nedostatku světla počátkem léta. Ale kolik jsme měli dosud plně slunečních dní? Moc ne. Přitom právě světlo kromě účinku na naší fyziologii ovlivňuje i naše chování a produktivitu. Ovlivnuje náš metabolismus, chuť k jídlu, zažívací systém, nálady a dokonce i naše libido. Světlo má proto zásadní vliv pro náš pocit spokojenosti, díky kterému jsme čilejší a zdravější a to jak fyzicky, tak psychicky.

„Jen tak s depresí bojovat“ se ale nedá, protože bojujete s něčím, co je vaší součástí a sama sebe porazit nemůžete - jediný způsob je přijmout to, co ve mně je - nejdříve to však musím zjistit. A uvědomit si, že deprese je závažná, dlouhotrvající porucha psychiky projevující se snížením až vymizením schopnosti prožívat potěšení, pokleslými náladami jedince a patologickým smutkem. Že člověk v depresi pociťuje často beznaděj, úzkost a osamocenost, pocity bezcennosti nebo viny, nedostatek motivace, neschopnost cítit potěšení, malou sebedůvěru, únavu, zhoršenou pozornost a soustředění. Jedná se o závažný, dokonce někdy i život ohrožující stav.

Je to jako byste např. člověku s chronickými angínami řekli, aby změnil svůj organismus tak, aby se v něm přestal vyskytovat příslušný streptokok. Je fakt, že spousta lidí stále brojí proti práškům, zvláště proti psychofarmakům, nebo je připouští maximálně jako prostředek "poslední volby". Což je ale smutný omyl, protože právě ty zatracované prášky mnohdy musejí být první volbou; člověk totiž musí fungovat -- pracovat, aby neskončil pod mostem, nějak fungovat v rodině, aby se mu nerozpadla a nepoškodil i ty, které miluje, atd.

A léky k tomu mnohdy významně pomohou. Nejsou to už dávno žádné "oblbováky", jsou to dost přesně cílené látky určené k vyrovnávání "biochemických deficitů" v organismu. Samozřejmě je výborné, když se zároveň nasadí psychoterapie (což ale také není zrovna časté). Ale hlavní je, aby se trpícímu (a netrpí jen pacient, ale i partner a rodina), při fyzické i duševní nemoci, co nejdřív ulevilo. Protože terapie sama o sobě není na nic v situaci, kdy na ni člověk, který nebere léky, ani není schopen dojít.

Zažili jste pořádnou "depku"?

Nebo dokonce s tou nefalšovanou zápolíte?

Jak vám  to jde?

d@niela