Vzpomínáte na svá školní léta? Když se ohlédnete zpět, řekli byste, že vás škola nějakým způsobem změnila a že vám kromě znalostí dala i nějaký hodnotový rámec, který si v určité podobě držíte až do dospělosti? Ve většině případů asi nezbyde než do určité míry souhlasit. Přece jen mezi šestým a osmnáctým rokem života strávíme ve školních lavicích mnohdy více času než doma.
A často jsou to vedle rodičů právě učitelé, kdo žákům už od mala formuje jejich světonázor. Hranice mezi zdravým vzděláváním a vymýváním mozků je nicméně tenká. Na rasové/sexuální/náboženské a jakékoliv jiné diverzitě ve školách není nic špatného. Jen se nesmí dětem vtloukat do hlav na sílu.
K povinné školní docházce jsem nastoupil před 22 lety. Tehdy bylo samostatné Česko o tři roky mladší než mé prvňáčkovské já, a to se značně projevovalo i na stylu výuky a jeho vývoji. Moje první třídní učitelka byla starší a poněkud staromódní dáma. Upozorňovala nás, že ač na to můžeme být z domova od starších sourozenců i rodičů zvyklí, neměli bychom jí říkat soudružko učitelko, protože už se to nesmí, ale když to někomu ujede, tak to tolik nevadí. Pak třeba říkala místo dinosauři dinoještěři a ač byla chovatelkou psů, apelovala na nás, že pejskům nesmíme dávat pusu, protože budeme nemocní.
Velká změna přišla ve třetí třídě, kdy byla vystřídána čerstvou absolventkou pedagogické fakulty, která byla tehdy mladší než jsem já dnes. Ten rozdíl mezi ženou, která většinu své kariéry prožila za minulého režimu a mladou holkou, která už mohla vysokou školu absolvovat v prvních euforických letech demokracie byl vidět na první pohled. Mladá paní učitelka měla úplně jiný přístup k učení, ale i k životu a ten se nám pokoušela předat. Ač nám nebylo ani deset, všichni jsme pro ni byli rovnocennými partnery a nebála se při výuce vybočit z řady a podporovala to i u žáků.
Z jejích hodin jsem si odnesl, že všichni jsme si rovni, ale nikdo se nemá bát jít proti proudu a umět si své případné odlišné názory obhájit.
Dnes by možná liberální mladá učitelka jako byla ta naše narazila. Doba nově nabyté svobody, kdy si opravdu každý mohl říkat, co chtěl, je dnes spíše kapitolou v učebnici moderních dějin (o kterých se na většině škol neučí, protože dějepis se zasekne u pravěku a starověku, ale to je na jinou debatu).
Ano, máme demokracii, máme svobodu slova. Jen to slůvko „liberální" trochu změnilo na významu. Komu se stýská po školách, kde se dětem vtlouká do hlav jedna státem uznaná pravda a názory, aby jim to v budoucnu správně politicky myslelo, ten se možná brzy dočká návratu starých pořádků. Jen tentokrát asi nepřijdou z východu, ale ze západu. Angloamerické univerzity už z valné většiny moderní levicový progresivismus ovládl a za jiné názory hrozí různé formy perzekuce.
Nyní se samozvaní moderní liberálové očividně rozhodli zaměřit
i na indoktrinaci těch nejmenších.
Prvňáčci na britské škole dostali za úkol napsat milostný dopis dvou homosexuálů
Na jedné britské základní škole dostali prvňáčci za úkol napsat milostný dopis, který posílá jeden zamilovaný homosexuál druhému. Učitelka je pochopitelně hrdou LGBT feministkou, co se chlubí i tím, že škola zakázala dívčí a chlapecké uniformy a zavedla unifomy unisexové. Komu z rodičů se to nelíbí, ten je homofob a sexista.
O něco starší žáci v jiné britské školy pak měli napsat dopis rodičům, ve kterém jim líčí, proč se rozhodli konvertovat k islámu. A opět, kdo z rodičů se ozval, ten byl označen za rasistu. Z nás žádná podobná sexuální ani náboženská osvěta neprobíhala a troufám si tvrdit, že ze mě a mých spolužáků vyrostli tolerantní dospělí lidé, kterým nemusel onu toleranci nikdo na sílu vnucovat. Naopak to, co se dětem vnucovalo, k tomu si děti velmi rychle vybudovaly odpor. Nedělal bych si iluze, že to dnes bude jinak.
'I’ve been called a racist and a bigot':
Stepfather explains why he complained when school asked his girl to write a letter
for homework about becoming a Muslim Dailymail.co.uk
I u nás už máme jakési povinné multikulturní výchovy, nicméně na cestu kulturně marxistického obohacování se naše školství ještě nevydalo a snad ani nikdy nevydá.
Škoda, že učitelé v Anglii a USA nemohou také prožít ona svobodná devadesátá léta a zkusit ve třídě nějaký malý experiment, třeba nechat onen homosexuální dopis napsat muslimským žákům.
Nebo je nechat napsat domů, proč konvertovali ke křesťanství nebo ještě lépe k judaismu. Jenže to by asi dnešní "liberální" společnost neskousla a učitel by si jako rasistický provokatér balil kufry a s kariérou ve školství by se mohl rozloučit.
Ještě že to těm našim učitelům nehrozilo.
