S Natašou jsme už přes dva roky žili v hříchu a proto je naše příští stanice peklíčko. Abych se pokusil zvrátit nepříznivé vyhlídky, rozhodl jsem se, že je pomalu čas, abychom do toho praštili. Aneb hezky podle dlouhodobého plánu - nejdřív práce, potom dítě, potom se nechat vyhodit z práce, potom byt a pak svatba.
Dovolená v Chorvatsku, nové auto a další jistoty nás zatím nečekají, ale během toho, co píšu tyto řádky, Čeněk okusuje zuřivě televizi, takže z toho snad něco bude. Jelikož jsem romantik, jakého svět ještě neviděl, hodlal jsem tu svatbu vzít z gruntu se vším všudy. Tedy v první fázi požádat Natašu o ruku.
Největší romantik, jakého kdy svět viděl, se tedy vydal koupit zásnubní prstýnek. To jsem ještě nevěděl, že se jmenuje zásnubní a u zlatníků jsem ho zkušeně prezentoval jako "předsvatební". Zlatníci ve mně rozpoznali neznalého hejla, kterého bude lehké oškubat. To oni ale netušili, že neznalý hejl nemá prachy a coby ten největší romantik, jakého kdy svět viděl, přišel vybírat zásnubní prstýnek s pětikilem v kapse.
Poté, co se dozvěděli můj finanční strop, přestali o mě jevit zájem a odkázali mě na nějakou bižuterii. To já jsem ale nechtěl. Jedině platina a nebo přinejhorším bílé zlato.
Jelikož jsem za pětistovku žádný zásnubní prstýnek neobjevil, musel jsem přitvrdit a Nataše zakoupil prstýnek za dva tisíce a to do konce s kamínkem. Zlatník mi potvrdil, že to je zirkon (Což je podle mě drahokam jenom trochu pod úrovní diamantu), takže romantika byla zaručená.
Krok číslo dvě bylo předávání prstýnku. To byl úkol pro Čeňka. Napadlo mě, že když jí ho jakože předá on, že to bude děsně dojemný.
Doma jsem tedy s prstýnkem v kapse čekal na tu správnou chvíli. Nataša šla zrovna na záchod, takže to byla moje šance. Až vyjde, Čeněk jí překvapí. Měl mít jedné ruce prstýnek a ve druhé vzkaz s nápisem: "Mami, vezmeš si tátu"?. Už když jsem ten vzkaz psal, dojetím mi tekly slzy. Jsem opravdu velmi pozorný a romantický.
Jakmile po půl hodině vylezla Nataša ze záchodu, vyslal jsem jejím směrem z pokojíčku Čeňka s prstýnkem a lístečkem, aby to dal mámě. Byla to jednoduchá cesta přes chodbu. Nikde žádné zatáčky. Nic. Délka cesty byla asi tak pět metrů. Přesto Čeněk cestou ztratil prstýnek i lísteček. Nataše předal Čeněk holuba, kterého si vytáhl z nosu, a tím bylo romantice učiněno za dost.
Prstýnek se nakonec našel, když jsem na něho šlápnul bosou nohou v noci, když jsem naháněl Čeňka, abych ho mohl zastlat do postele a ještě tu noc předal rozespalé Nataše. Řekla "Ano". Respektive nejdřív řekla něco v tom smyslu, že si dělám prdel, že jí budím a ať jí dám pokoj, že ráno vstává do práce, ale pak nakonec jsem jí prstýnek předal, řekla, že teda jo a zase usnula. Romantika nic moc, ale svatba bude.
Ano, svatba bude, ale ne tak úplně v mojí režii. Zatím ani jeden můj návrh neprošel a Nataša se úplně urvala ze řetězů. Plánuje všude hrozně moc balónků a pořád si neví jistá, v jaké barvě svatba bude a neustále mě s tím otravuje. Já jsem tedy původně netušil, že svatba má být v nějaké barvě, ale když jsem jí řekl, že je mi fakt ukradený, v jaké bude barvě, tak se rozohnila a oznámila, že jsem k ničemu.
Navíc mě objednala ke krejčímu, který mi ušije oblek na míru. Za dvacet tisíc. No kde to jsme? V Tescu mají obleky v akci, když si koupím dva, dostanu ještě půl kila točeńáku zdarma a to celé za dva tisíce a ona chce dát takovou dardu za oblek? Jsou věci, které nechápu.
Kapelu na svatbu jsem si původně myslel, že zařídím já. Sehnal jsem vydařenou svatební kapelu: "Satanovi potomci", která zahraje klidné a něžné melodie s mírně rockovým podkladem. Nataša mi jí zakázala a sama objednala přihřáté svatební duo "Rozkošníci", která má být něco jako revival Celine Dione, kdy jeden chlap hraje na klávesy, druhý zpívá a po půlnoci si to kluci na pódium rozdají a všechno to bude jako jeden velký sladký Titanic. Paráda.
Aby toho nebylo málo, ještě mě čekala další prstýnková anabáze. Tentokrát to byly snubní prstýnky. Dozvěděl jsem se, že po svatbě už budu do konce života nosit prstýnek, takže jsem byl z toho takový posmutnělý a tím pádem bylo třeba vybrat nějaký, který ze mě udělá opravdového muže.
U výběru snubních prstýnků jsem byl v podobné formě, jako když jsem Nataše kupoval ten zásnubní. Nechali jsme si vyndat na pult všechny prstýnky, které měli ve zlatnictví na prodej a já jsem je zkušeně začal ohmatávat a nahlas říkat: "Ty vole, to je drahý jako kráva", čímž jsem zlatníkovi dal jasně najevo, že nejenom, že ze mě toho moc nekápne, ale taktéž jsem nefalšovaný a poctivý buran.
S Natašou jsme chvilku prohlíželi plata s prstýnky, když tu jsem se dostal k velmi zajímavému platu, kde u prstýnků nebyly cenovky: "Šéfe, tenhle prstýnek je super. Ten bych bral. Kolik stojí". Zlatník se decentně nade mě naklonil a diskrétně tichým hlasem povídá: "To jsou pouze vzorkovníky velikosti. Na těchto kroužcích si vyzkoušíte, jakou máte velikost prstu. To nejsou prstýnky". To už Nataša začala dělat, že mě nezná.
Pak jsem chvilku se klopenýma očima prohlížel další prstýnky. Nataša si vybrala jeden prstýnek s šutrem a ptala se zlatníka, co že to je za kámen? "To je briliant paní". To jsem si řekl, že si napravím reputaci a rázně jsem zlatníkovi oznámil, že my se s žádným briliantem nespokojíme, že my chceme diamant. Zlatník mi oznámil, že briliant je vlastně diamant, akorát, že opracovaný. V ten moment mě Nataša vzala za ruku a smýkala se mnou pryč ze zlatnictví.
Prý prstýnky vybere sama. Do zlatnictví už se mnou nikdy nepůjde.
DOMINIK LANDSMAN
Tyto znaky opiště:
horor?
No, s takovým potomkem, ano!
Vždyť se může stát, že si po svatbě pořídíte dalšího "Čeňka", a to už tě pak čeká jen vypolstrovaná cela v nějakém zdravotnickém zařízení, kde nemají kliky zevnitř.
A třeba by to na druhý pokus mohla být i dvojčátka...
A díky svému skvělému synovi se stal úspěšným spisovatelem :-))
(knižní vydání Fotříka se stalo mým oblíbeným dárkem pro novopečené rodiče :-))
Po vlastních životních zkušenostech vím, že mladší dítě (děti) bývá málokdy klidnější a hodnější než ten první, láskou a všestrannou péčí obhospodařovaný jedináček. Přičemž ten z trůnu sesazený jedináček dokáže rodičům taky pěkně zatopit.
Ale zase by si "Fotřík" mohl odpočinout někde v práci (i kdyby měl vykládat vagóny s uhlím) pokud by "Nataša" zůstala prvního půl roku na Mateřské dovolené.
Ale zase by to byl záslužný čin v boji proti islamizaci Evropy.
