Studenti vysokých škol, co absolvovali studia v dobách, kdy svět spěl nezadržitelně k vítězství „míru a socialismu“, se učili o Marxově ekonomicko-sociální poučce o „ekonomických maskách“. Najdete ji třeba v Kapitálu I: „Kritika politické ekonomie“, věnované „nezapomenutelnému příteli, odvážnému, oddanému a šlechetnému bojovníku za proletariát Wilhelmu Wolfovi, který zemřel v Manchesteru 9. května 1864“.
Ta teorie není tak hloupá, říká totiž, že podle našeho postavení z hlediska kapitálu a kontaktu s formou ekonomické a společenské hodnoty vystupujeme, bez ohledu na své skutečné „já“, jako nositelé ekonomické masky. Profesor Machovec, pokud si dobře pamatuji, říkal, že jde také o masku sociální. Tak existuje třeba maska „kapitalisty“, ale zároveň také maska „otce rodiny“, u žen „vědkyně“, ale také „matky“, všichni v mládí vystupujeme v masce „syna či dcery“ a podobně. Ty masky jsou determinovány ekonomikou a společenským postavením a řídí se nepsanými, ale i psanými zákony a jednotlivými zvyky zvanými „úzus“. Úzus je „užití, dovednost, zvyk“, tedy uzanci, která je jedním z hlavních zdrojů norem chování.
Marx, vycházeje z Hegela, nás tedy učí o různých společenských a ekonomických maskách. Ale masku dnes mimořádně frekventovanou, kterou jsem si pojmenoval jako „masku nabubřelé přemoudřelosti“, nějak nepopsal. Přestože už v jeho době se dosti často vyskytovala. No, možná proto, že právě Marx a Engels byli jejími reprezentanty, když se domnívali, že jejich teorie jsou dokonalé a závěry z nich jedině správné. Což se ukázalo jako omyl, který stál desetimiliony lidských životů.
Zanechme však divokých dějinných zvratů, v médiích je jich jak máku, a věnujme se nižším a běžnějším patrům lidského života. Přivedla mne k tomuto zamyšlení informace o dalším vývoji žabomyší intelektuální války o divadlo v zahradě Krumlovského zámku.
Toto jinde ve světě nevídané otočné hlediště uprostřed barokního zámeckého parku z nějakého důvodu nesmírně dráždí skupinu „vysokých estétů“. Snad proto, že nějak ruší jejich učebnicovou představu, co by měla společnost činit a co si myslet. Tedy přesvědčení tak podobné blouznění Marxe a jeho následovníků.
Divadlo v Krumlovském zámku má staletou tradici. Uvnitř zámku naleznete od dob druhé poloviny 16. století jedno z mála světově zachovaných barokních divadel, které nechali zřídit Rožmberkové a Eggenbergové. Celá ta krása vznikla při celkové přestavbě původního hradu, založeného před rokem 1240, na barokní zámek. Jedno je jasné: pokud by byli v té době ve společnosti zahnízděni dnešní pachatelé dobra, zvaní lidově „dobroserové“, zvláště různí „estéti“ a „památkáři“, kteří vědí, co se nám má líbit, byl by tam dodnes nějaký hrad s „reteráty“ na stěnách. Odkud by padaly výkaly dolů ke stěnám hradů.
A žádný turistický a kulturní poklad zvaný Český Krumlov by nebyl. Zbytky spadlého hradu by opečovávali úředníci a nebyly by ani žádné barokní zahrady.
To, že barokní zahrady jsou, že je navštěvují statitisíce nadšených návštěvníků a tisíce jich tam zhlédlo - v prostoru jinde na světě nevídaném - úžasná divadelní představení, zřejmě strašlivě vadí právě „vysokým estétům“. Kteří jsou pevně přesvědčeni, že barokní zahrada má zůstat už navěky neporušená. Čert ví, proč. Snad proto, aby tam mohli jednou za několik let dovézt dva anebo i pět „vysokých odborníků“ a ti by se pět minut kochali krásou „neporušeného baroka“ a pak… pak už nic. Vy se na tu údajnou „hrůzu“ můžete podívat zde.
Mimochodem, připadá vám jako trefné použít titulek k článku o otočném hledišti na MfD slova: „Nový skandál ´krumlovské obludy´“?!?
To, že - byť v poněkud dobou poznamenaným způsobem - bylo v parku postaveno otáčivé hlediště, tuhle partu egoistů nesmírně rozčiluje. Oni jsou zde totiž proto, aby určovali, co má být a co je správné. Oni na to mají „papíry“. Že se v parku hrají například i barokní hry, je „nepodstatné“. I to, že tam divadelní hry ročně zhlédne v neuvěřitelně inspirativním prostředí víc než 50 000 lidí, je nezajímá.
Hraje se tam nejen baroko, ale třeba i lehčí kus, jakým je „Pes Baskervilský“, ale zní tam i operní árie Bizetovy Carmen. Lidé nadšeně tleskají výkonům a prostředí při zhlédnutí Labutího jezera od Čajkovského. Pod překrásnými stromy tam zní Dvořákova světová Rusalka. Což je nabubřelcům jedno. Oni požadují, aby tam nic nebylo. Nejlépe tedy aby tam lidi vůbec nelezli. Aby se vše uchovalo v „neporušeném stavu“.
Egoismus, nafoukanost, to, čemu Němci říkají fachidiotismus, zde tryská všemi směry.
Dnes, v okamžiku, kdy probíhá soutěž na řešení modernějšího otáčivého hlediště, parta přemoudřelých estétů požaduje, aby se divadlo zrušilo, případně přeneslo někam jinam. Logiku tohoto nápadu lze porovnat třeba s nápadem, kdyby se parta podobných estétů rozhodla, že ta negotická věž na chrámu svatého Víta ruší. A že by se měla zbourat, páč není originální, případně postavit ji třeba v Podolí. Že miliony lidí považují pohled na Hradčany za geniální právě díky tomu, jaký je, nepovažují za směrodatné. Oni vědí, co je pro „plebs“ dobré. (Doufám, že jsem jim nedal inspiraci.) Více informací o „boji proti točně“ naleznete zde.
Divadlo s otáčivým hlediště, postavené v roce 1958, navštívilo již jeden milion sedm set tisíc spokojených a většinou dokonce nadšených diváků. To je aktivistické skupince požadující jeho zrušení úplně fuk. Oni jsou elita, oni rozhodují. Anebo by chtěli. Nebo si to myslí. Dokazuje to úryvek z dopisu uveřejněný v MfD: „Vypsání mezinárodní architektonické soutěže na návrh nového otáčivého hlediště uvnitř historické českokrumlovské zahrady by bylo fatálním omylem, potvrzením dřívějších špatných rozhodnutí, výrazem pohrdání názory nejvyšších odborných autorit,“ píše architekt Emil Přikryl, profesor na Akademii výtvarných umění v Praze.
V podobném duchu se nese i vyjádření děkana Fakulty architektury ČVUT Ladislava Lábuse nebo Pavla Vlčka, experta na barokní architekturu. (zdroj) Co je pro samozvané estéty „fatálním omylem“, obdivují tisíce lidí, a pokud nalezneme někde nějaké „pohrdání“, tak je to podle mne a většiny návštěvníků, pohrdání podepsaných „odborníků na krásu“ obyčejnými lidmi a názorem většiny. Oni se zřejmě domnívají, že když získali před a za svá jména dost titulů, jsou jedinými oprávněnými rozhodovat, co je dobré a přínosné. Ta neskutečná sebestřednost, ta nafoukanost nositelů „jediné správné víry“, to je až neuvěřitelné. Ne něco zlepšit, nikoli najít lepší provedení hlediště, ale zakázat, zakázat, zakázat! Ta obludná touha dobových trpaslíků ukázat všem svoji moc!
Kdyby se snad bojovníci proti otočnému hledišti cítili pohoršeni tím, jak je nazývám, doporučuji, aby si našli něco v historii. Nejsou prvními. Naleznou tam idiotské výroky jiných slavných přemoudřelých estétů, třeba když protestovali proti „obludnosti Eiffelovy věže“ v Paříži. Také tehdá, když začala Eiffelova věž vyrůstat, zformovala se skupina spisovatelů a malířů, sama sebe považujících ze „elitu“ ve všem na světě, - například Guy de Maupassant, Émile Zola nebo Alexander Dumas. Zachváceni přesvědčením o své dokonalé moudrosti podepisovali protestní dopis proti stavbě věže. Protože prý bude narušovat siluetu Paříže. A tehdejší francoužští architekti vykřikovali, že věž bude urážkou jejich velkých staveb ve městě. Po tehdejších francouzských architektech dnes nevzdechne ani pes, Eiffelovku ročně navštíví přes 6 milionů lidí.
Také asanace starého židovského ghetta v Praze vyprovokovala různé aktivisty. A to bez ohledu na skutečnost tehdejšího stavu této části města, jak ji popsal článek v časopise Zlatá Praha, ročník IV, 1887, str. 350: „Nač cestovati daleko na východ, když nejzanedbanější kout (I)Stambulu nalézti lze uprostřed hlavního města království Českého!“ Okouzleni vlastním egem blbli i tehdy. Například Vilém Mrštík, který dokonce napsal dnes směšnou a dokonale hloupou protestní práci „Bestia triumphans“. I Jan Neruda si přisolil. Použil ironicky výsměšný tón vůči třem vystaveným plánům i jejich recenzentovi z Národních listů ve fejetonu z 12. března 1887. Čteme-li to dnes, ukazuje se slavný Neruda jako plácal a o problému nic nechápající pisálek. Jo, dějiny často ukáží i slavné lidi takříkajíc „svlečené“.
Ovšem popravdě řečeno, tehdejší noviny byly méně stádní než dnes, a tak v tehdejším tisku naleznete i skutečně zasvěcené práce, třeba ty od Renaty Tyršové.
Do akce se zapojil také bouřlivák Vojtěch Frič a s Mrštíkem si vynutili, aby byla roku 1896 zřízena Umělecká komise. Že aby se nejlépe nic nebouralo a nic nestavělo. Komise se roku 1898 sama - když vychladly vášně - rozpustila a nám po „asanaci“ zůstala jedna z nejpůvabnějších pražských ulic, Pařížská, a celá kouzelná secesní čtvrť kolem. Doba ukázala, že se často jednalo i u slavných a známých osob jen o nechuť k něčemu modernímu, o udržení pozic „neomylných“ geniů a také o obyčejné egoistické zájmy.
Nejvíce nechutné na dnešním boji proti otáčivému hledišti je to, že tato parta vydírá Českou republiku za pomoci nechvalně proslavené UNESCO. Organizace prolezlé aparátčíky diktátorských režimů, neomarxisty a antisemity. Ta na popud našich aktivistů vyhrožuje, že nechá Krumlovu odebrat zařazení na Seznam světového dědictví a označí jej za ohrožený (?!). V ohrožení je prý město kvůli jednomu otočnému hledišti v jedné zahradě. Drzost těchto českých aktivistů a úředníků UNESCO je do nebe volající...
Navrhuji, abychom to udělali jako v Drážďanech. Tam se prostě takovému vydírání nepodřídili, UNESCO je vyškrtlo a nic se nastalo. No a když se dneska tak podporuje ta „otevřenost“, snad nebude vadit, když použiji seznam aktivistů - estétů, uveřejněný v MfD, kteří vyhrožují UNESCem.
Tak tedy kdo soutěž zpochybňuje a chce otočné hlediště a tím i krumlovské divadlo zrušit:
- Ladislav Lábus, děkan Fakulty architektury ČVUT v Praze
- Václav Girsa, šéf ČNK ICOMOS
- Jiří Suchomel, proděkan Fakulty umění a architektury TU v Liberci
- Emil Přikryl, vedoucí Školy architektury AVU v Praze
- Pavel Gregor, Národní komitét ICOMOS – Slovensko
- Pavel Vlček, pedagog a expert na barokní architekturu
- Petr Urlich, vedoucí katedry architektury FSV ČVUT
- Vladimír Soukenka, šéf Ústavu interiéru a výstavnictví FA ČVUT
- Česká organizace scénografů a divadelních architektů a techniků
- Ivan Sucharda, Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu
Jako další, aby nebyli náhodou podezřelí, že používají svůj vlastní mozek, se přidali funkcionáři z české komory architektů. No, když se dívám na ty šílené stavby, třeba rodinné domky, za které dostávají jejich členové ceny, ani se nedivím. (zdroj) Jen tak by mne zajímalo, kde byli tito stateční a aktivističtí hoši za minulého režimu.
To když se u nás bourala centra historickým měst a stavěla se šílená paneláková sídliště. A města je dnes těžce a složitě přetváří na místa k bydlení a ne k použití jenom jako „noclehárny“. To jim nějak odvaha chyběla, co?! Ale jakmile už se to začalo vyplácet, nasadili si „neohrožení bojovníci“ masku nabubřelé přemoudřelosti, kterou prý musí ostatní poslouchat, a vydali se do boje za „nejvyšší ideály“. A za své vlastní cíle.
A vy, co jste nebyli už dlouho v českém Krumlově,
najděte si na Google-obrázky:
Krumlov barokní zahrada (nebo jen Krumlov) a uvidíte,
jak to tam dnes vypadá.
A jak je asi odborné tvrzení pánů estétů a UNESCO, že jedna točna v jedné zahradě ohrožuje význam a krásu této městské kulturní památky.
Takto zůstává točna až do poloviny 90. let, kdy ji v roce 1994 nahrazuje technicky vyspělejší otočné hlediště vyrobené a. s. Škoda Plzeň. Elektromotor zajišťuje oboustranně plynulý pohyb 650 tunového kolosu, který umožňuje jedinečnou divadelní podívanou již pro 644 diváků. Tato točna ještě vylepšuje technické podmínky pro uvádění světových děl činoherních, operních i baletních.
A co že tam budou chtít nahoru do té zahrady umístit? Zničí světový unikát a nejlepší bude, když to tam nechají vybetonovat, nebo alespoň zarůst.
Otáčivé hlediště Český Krumlov patří mezi přední evropské divadelní venkovní scény. Již více než půl století je významným a ve světovém měřítku i ojedinělým reprezentantem přírodního plenérového divadla s originálním využíváním scénického prostoru.
Jezdím každým rokem do Kamenného Újezda a vždy tam oběhnu okolí. To už jsem byla pěkně nasejřená, když jsem zjistila, že někdo vykradl Křížovou cestu v Římově a teď se nakonec ani nebudu moci podívat tradičně na představení na zámku v Krumlově. Ještě by mohli zbourat hvězdárnu a rozhlednu na Kleti, také Dívčí hrad, stejně to je ruina a z kláštera a kostela cisterciánů ve Zlaté Koruně udělat penzion.
Možná ti pánové, kteří odmítají vypsání mezinárodní soutěže, se prostě bojí, že se ukáže, že svou invencí nedosahují zahraničním autorům ani po kotníky.
Moc se mi třeba líbí jak umí ve Francii spojit staré památky s moderním uměním. Vůbec by mi nevadilo, kdyby byla točna zasouvací do země a na místě zasuté střechy by byly umístěné nějaké moderní sochy, nebo třeba fontána. To ale nemůže projít u "akademiků".
V neposlední řadě se divím, že se výše jmenovaní nepostavili třeba proti bourání 100 let starých domů na Václaváku a jejich nahrazování supermoderními skleníky, které jsou všude jak na jedno brdo.
Ale večer se to změní - otevře se jako květina a najednou je to zázrak, má to naprosto neopakovatelné kouzlo, zvlášť když se povede krásný letní večer. Divadlo s nejvyšším hvězdným stropem, nebo jak to říkají.
Jak píše bb, i ostatní představení pod širým nebem mají svoje kouzlo. Ale já jsem, stejně jako doktor i další, naprosto a totálně propadla kouzlu Českého Krumlova, musím ho mít alespoň jednou v roce pro sebe, no a ta točna a hlavně to jeviště kolem dokola, má pro mne tak neopakovatelnou atmosféru, že si to nedovedu představit jinde...jsem natěšená, jen o tom píšu.
Zkrátka letní noci a předvánoční období přidají na kouzlu všemu :-)
Marty, zasouvací točna do země s instalací soch se mi zdá jako báječné řešení, na které se však nikdy nenajde dost peněz.
v prostoru Anežského kláštera.
Kdysi jsem počítala i s Evou, ale ta se nám ztratila.
Je potřeba se na to dívat ve všech souvislostech. Při zařazování Krumlova na seznam unesco bylo vodstranění točny podmínkou a bylo českou stranou přislíbený - z hlediska zastánců zachování točny tedy hrubá chyba. Těžko potom ouřadům vyčítat, že na splnění slibu trvaj a že jen těžko z toho můžou vycouvat, vím, jak památková péče funguje na státní úrovni, na mezinárodní to bude to samý v bleděmodrym, jen ještě rigidnější - přes pravidla nejede vlak. Osvícenost (ve smyslu naznačeným vejš) je luxus, kterou si ouřada nesmí dovolit, protože vohrožuje svou kariéru - není důležitej názor, je důležitej předpis a jeho dodržení. Krumlov si asi kdysi v minulosti měl vybrat - buď točna, nebo unesco. Teď chce vobojí, čímž navíc, jak se píše v článku na idnes, zhoršuje možnost zařazení na seznam vostatním žadatelům z Česka - dostává se tak do dvojího tlaku. Je nepochybný, že zařazení na seznam unesco je ekonomicky přínosnější než samotnej provoz divadla, takže z hlediska kupeckejch počtů je jasný, čeho se vzdát v případě nutný volby "buď a nebo".
Je to jako v životě jednotlivce - vobčas stojí před volbou buď něco vobětovat a mít z toho zisk, nebo si trvat na svým a bejt zásadovej i za cenu ztráty. Možná by si krumlovští měli udělat referendum vo tom, jestli radší točnu v zahradě na stávajícím místě nebo unesco. Protože vobojí asi nepůjde.
A ještě by mě zajímalo, jak se unesco staví k zásahům v Praze a proč tam je možný prakticky všecko a nikdo Prahu ze seznamu nevyškrtne (viz vzpomínanej maršmeloun, brrrr). Napadá mě jediný vysvětlení - za nepřijatelnejma stavbama v Praze stojí narozdíl vod krumlovskýho divadla tak silnej kapitál, že už si dovede svý ouředníky patřičně zpracovat. :-
Co se týče dohod s Unesco, věřím, že kvůli zàpisu naslibovali úředíci cokoliv a teď by přece ztratili svou tvář, kdyby uznali chybu. Je to tady Kocourkov a kdo maže, ten jede viz.Praha.
Nová točna bude na místě stávající, bude mít stejnou kapacitu 650 míst k sezení, bude nižší asi o pět metrů. Zázemí bude z přilehlého zámečku Bellarie vymístěno na jih od točny za zdi zahrady, kde má divadlo pronajatou plochu od církevního nadačního fondu. Mimo sezonu nebude narušovat vzhled. Bellarie bude sloužit veřejnosti.
A nejnověji:
Nechceme další devastaci unikátní historické zahrady budováním něčeho, byť jistě populárního, co může být ve stejné lokalitě, v podstatě ale kdekoliv mimo prostředí požívající nejvyšší možný stupeň památkové ochrany. Nechceme, aby byl Český Krumlov pro preferování parciálních zájmů vyškrtnut ze seznamu UNESCO jako Drážďany,“ míní prezident Českého národního komitétu ICOMOS, který je poradním orgánem UNESCO. /quote]
Zajímavé je, že jim nevadilo před lety vykácení stromů kolem vodotrysku, ale nové už nikdo nezasadil. A nemohu se ubránit myšlence, že za zlikvidováním současné točny a myšlenkou umístit ji jinam, stojí finanční zájmy protestujících architektů. Že by se pak na stavbě nepodíleli a že by to tak nakonec nebyli oni, kdo by parcipoval na zisku z návrhu?
Zajímavé je, že jim nevadilo před lety vykácení stromů kolem vodotrysku, ale nové už nikdo nezasadil. A nemohu se ubránit myšlence, že za zlikvidováním současné točny a myšlenkou umístit ji jinam, stojí finanční zájmy protestujících architektů. Že by se pak na stavbě nepodíleli a že by to tak nakonec nebyli oni, kdo by parcipoval na zisku z návrhu?
