takhle hned dát světu vědět o co vevnitř jde. Jen se obávám, že velkým řetězcům by to bylo jedno.

Jsem docela opatrná na to, co jím, ale už jsem si tam také našla. Mimo jiné i to máslo, na které jsem si stěžovala, že z něj nejde jíška. A mám obavu, že to nakonec potravinářské inspekci zatrhnou, výrobci už vyrukovali s tvrzením, že za kvalitu nemohou oni , ale prodejci.
Ano, to je někdy pravda, ale ne vždy. Zlatý socialistický jogurt, byl sice pořád stejný, jenom marmoška byla jahodová, nebo meruňková, ale věděla jsem, že není vyroben pouze z éček.

Zlatý socialistický jogurt mi nikdy nechutnal. Vždycky byl dost kyselý. Jestliže po něm stůněš, tak lepší než tehdy a velmi dobrý se dělá v Jižních Čechách - výrobce AGRO-LA s.r.o. Jindřichův Hradec a Madeta České Budějovice. Je ve skle a složení je - plnotučné mléko, sušené odtučněné mléko a živá jogurtová kultura. Pokud je ovocný, přidává se cca 12% ovocného protlaku. Bez konzervantů. Dvěstěgramová sklenička stojí dvacet korun.

Chodily jsm totiž n praxi do Laktosu ve Vysočanech.Jo, ten bílej byl kyslelej , ale dobrej a přidávala se do něj fakt dobrámarmeláda. Byl hustej a pevnej a jako přídavek do různých nálevů, salátů a podobně, neměl chybu.

Dříve jsem kvalitu potravin moc neřešila, šla jsem po ceně. Teď když peněz máme málo, jsem na mateřské, tak hoodně hlídám, co jím, a co dám malému kontroluji snad dvakrát. Koupili jsme domácí pekárnu, pečivo si dělám doma, ať vím co do něj dám, a dělám si i domácí jogurty. Docela bych uvítala,kdyby D test udělal test děckých výživ- přesnídávek a kojeneckých mlék, protože přesnídávky mi příjdou tááák sladké, že je synovi vůbec nedává, dělám si svoje bez curku, a u těch mlék nejsem schopna srovnat, liší se cenou v řádech stokorun, ale v čem je rozdíl?? Na německém Oko testu mléka testována byla, došli k šíleným výsledkům, tak je test pro jistotu stažený ( už jsme ho tam nenašla, nebo možná jen moje němčina nestačí k tomu, abych ho tam našla) sjdlhgfas

překvapilo mě, že se tam ocitly hodně i tvrdé sýry. Je fakt, že sama už jsem taky natrefila na neprošlý plesnivý tvrdý sýr, pravděpodobně netěsný svár plastového obalu. Z toho co kupuji, jsem tam nic nenašla. Dobře, že tyhle stránky vznikly, i když by mělo být nějak výrazněji rozlišeno , kde je chyba u výrobce a kde u prodejce.

Dělala jsem z čerstvého ovoce - na skleněném nebo umělohmotném struhadle nastrouhat jablko, přidat med, piškot, zamíchat, a jak se dětem dělaly boule za ušima .
Nebo lžičkou škrábat banán rovnou do pusinky...
Do nastrouhaného jablka přidat mrkev, broskev, meruňku, jahody, propasírovaný rybíz, nebo domácí džem,... Invenci se meze nekladou.

Nikdy jsem nekoupila hotové zeleninové přesnídávky, vždycky, každý den, jsem dětem vařila jídlo čerstvé.

No já taky synovi vařím, zeleninu, masko, jí všechno co nabídnu, takže je radost jej krmit :-) a přesnídávky a marmelády si také dělám svoje, jen by mě zajímalo v jaké kvalitě jsou ty ve skleničkách - ovocné přesnídávky, kolik je tam ovoce a kolik cukru, Přesnídávky nesladím vůbec a malý je vpohodě jí. A taky ty kojenecká mléka, ty si doma neudělám a podle etiket jsou si hodně podobné ve složeni...tak v čem se liší ty obyč za 100kč od tech za 350kč? je to jen "značka" ??

Já bych dávala tradičně Sunar. Vnuk byl na něm, a pohoda. Sestřina dcera dostávala Bebu, ale ta je nahořklá.
A vůbec nevím, jak je to teď cenově, krom Sunaru.

I kdyby bylo na trhu tisíc druhů jogurtu, Čech nevomylně sáhne po škrobnatý břečce s nějekou tou "clever" nebo "value" cenou a pak bude dělat fňuky fňuk, bůůů a bééé, že bolševik vyráběl jogurtek lepší, neřku-li zlatej.
Jakej je problém koupit si smetanovej (protože nejen škrob, ale ani sušený mlíko nemá v jogurtu fakt co dělat) jogurt třeba z Chocně, nebo při ještě vyšších nárocích některej řeckýho typu? Jakej problém si do toho buď udělat svůj, nebo koupit kvalitní džem (tzn z Francie, Srbska, Skotska, Slovinska, nejhůře Německa - pod kvalitu "Schwartau" prostě nejít)? Jo vono je to drahý, pani. Aha. A proč máte v košiku pro dítě ten zas*anej pytlik bonbónů, kterej stojí víc než ten půlkilovej kelímek kvalitního joguru? A že se toho nemusí sežrat tolik, to víte? Vždycky když vidím ty narvaný vozejky těma nejneuvěřitelnějšíma svinstvama s akční cenou, nad kterejma se pohupuje pupek s 20 a víc kilama nadváhy, dělá se mi zle.
Možná by nad každým vchodem do super hyper a megamarketů měl stát velkej transparent:
Proletáři všech.... tak sorry, to se mi vybavilo něco jinýho , zpět:
Radši lžičku medu, nežli kýbl ho*en!

P.S. Za bolševika pár mejch starších kamarádů dělalo na brigádě ve Frutě, kde se ty dětský výživy dělaly. Líčení jejich zážitků mě přimělo tuhle pochutinu z jídelníčku vypustit na hodně let. To samý zážitky z mlíkáren, pekáren, masokombinátů.. V pekárně jsem sám vosobně byl svědkem přidávání "zametený podlahy" do těsta k recyklaci (blijící smajl). Mýty vo děsně kvalitních potravinách v minulosti jsou fakt jen mýty. Něco plesnivýho či shnilýho jsme si z naší sámošky přinesli co chvíli. Narozdíl vode dneška, kdy v takovým případě jdu do krámu a voni bez keců nebo s vomluvou vrátěj prachy, tenkrát jít reklamovat znamenalo utkat se s arogantním debilním soudruhem vedoucím, kterej mi vysvětlil, že mi ten sejra vykvetl penicilínem za tu hoďku, co jsem si ho vodnes z jeho kvelbu, páč jsem ho zcela jistě nedal do ledničky. A že by někdo, nedejbůch státní vorgán, vyrobil nějakej web, kde by upozorňoval na hnůj na pultech? To je opravdu velmi komická představa (i kdyby ta technologie byla). Zaplať pánbu za dnešní dobu a dnešní stav, co se možnosti jíst dobrý a kvalitní věci tejče!

ale s příspěvkem Krakonoše musím souhlasit. :-)
Komunistický jogurt jsem nikdy nejedla, protože se mi z něj zvedal žaludek, jak byl odporně kyselý, a to i s marmeládou. Pamatuju si, když jsem byla ve 4.třídě v ozdravovně, abych přibrala nějaké to kilo, a tenhle odporný jogurt jsme tam dostávali ke svačině. Vždycky jsem nad ním seděla půl hodiny, až vychovatelky pochopily, že tohle opravdu nepozřu. Dodnes na to vzpomínám jako na jeden z nejhorších zážitků v dětství, přičemž bych k tomu přičetla ještě školní polévku s drožďovými knedlíčky. Mimochodem tenkrát jsem za 3 měsíce v ozdravovně přibrala 2 kg, což bych dnes hravě zvládla za 3 dny. :-))
Dnes si kupuju smetanové jogurty, nejlépe přímo z farmářských trhů, anebo z farem, které mají své vlastní prodejny. Ochucuju si je vlastním domácím džemem, anebo si v Německu kupuju takovou směs lesního ovoce v jakémsi rosolu, bez konzervantů.

Nově vzniklé stránky jsou podle mě super a díky za ně, stejně jako za videa Romana Vaňka na stream.cz (Peklo na talíři), kde i on upozorňuje na ty všechny "šmakulády", které si lze v ČR koupit. Jenom se divím, že na R.Vaňka ještě žádná firma nepodala žalobu, anebo ho jakoby náhodou nepřejelo nějaké auto.

marmeládu tam vozili v taklvejch kovovejch kyblíkách a daly se tam lžičkou vydloubat selý jahody. Do jogurtů se nedával škrob, nýbrž "bacilus bulgaricus",to mléko se udržovalo v určité teplotě a prskalo se do skleněných lahvičem, asi za dva dny se ručně otáčelo dnem vzhůru, aby vytekla veškerá syrovátka. Jogurt pak byl pevný a krémovitý, nakonec se na vrch naprskala marmeláda - mimochodem fakt dobrá a zavřelo se to takovými kulatmi víčky z voskového papíru.Jogurt nebyl přislazovaný, takže ten bílý se dal dát do omáček, do dressingů a podobně. Taky se dávalna lívance a na vdolky - a nestekl, jako dnešní bílý jogurt.Dělala jsem z něj okurkový salát, prskla jsem tam trošku čeneku a nasekanou pažitku - a byla to lahůdka. Babička tohle dělala z kyselýho mlíka, ale s tím jogurtem mi to chutnalo víc. Že existuje nějaký Tzatziky - to jsem netušila. Ale vlastně jsem ho tenkrát dělala a děti to milovaly.Obyčejně se k tomu podávaly brambory na loupačku.Jinak - za ten vykvetlej sýr mohl vedoucí prodejny a ne výrobce - takovej krám tady máme taky.Když si nedáte pozor, tak jde sýr s vámi domů pěšky. Za komoušů, jak nic nebylo a všecko se muselo shánět, tak ani nebyl čas na to, aby některým potravinám prošla lhůta. Ve čtyři odpoledne už bylo všude "vybílíno".

zbytečně si vykecáváš plíce. Tady je jasný generační rozdíl. Já stejně jako Krakonoš jsem byla v různých potravinářských výrobnách, ale o nějaké to desetiletí dříve,tedy v době středoškolských studií, šedesátá léta. Fruta Holešovice, Průmysl trvanlivého pečiva Karlín,Pekárny Odkolek, Mlékárny Harfa a Vysočany, Čokoládovny Modřany, Sladovny Dejvice, Cukrovar Čakovice, také jsem prodávala zeleninu ve Vinohradské tržnici a grilovaná kuřata na Orteňáku. A normy se setsakra dodržovaly, žádné shnilé ovoce ve Frutě přes pás neprošlo a ani u Odkolku se do rohlíků nic nezametalo. Proč? Protože za to byly hodně vysoké pokuty.
Neustále chodili nějaké inspekce, mně strhli peníze i za to, když jsem u vážené zeleniny nákup předražila o necelé dvě kačky. A zkuste si přesně spočítat nákup takové inspektorky, která si koupí tři mrkve, jeden celer, jednu petržel a půlku melounu, nejspíš to také nebude na halíř přesně, když to odečítáte z váhy, máte frontu a pospícháte. Stejně tak se strhávaly prachy ve Frutě za to, že jste pustili nahnilé ovoce. Potom přišla sedmdesátá léta a nejspíš ubylo potravinářských inspekcí, za to přibylo inspekcí, které kontrolovaly váš politický profil.

choceňák mně nechutná, za...né ani neza...né bonbony nekupuji, ba dokonce nemám ani nadváhu.
Také pamatuji už jiné fujtajbl kyselé jogurty, než byly v těch původních lahvičkách, které se ke dnu rozšiřovaly a měly povoskované víčko. A Ála má pravdu, těmhle původním se ani řecký jogurt dneska nevyrovná.

nepochybuju vůbec o tom, že vy dvě jste to dělaly jak se to dělat mělo, jste poctivky, to je tu poznat, jakoukoli práci jste dělaly určitě tak, abyste měly čisté svědomí.
Ale takových nebyla většina, spousta lidí byla otrávená z toho, že dělají málo placenou práci a nejspíš navždy, a že i když se budou snažit jakkoli, stejně dostanou tu samou výplatu. A tak se nesnažili, a pokud se k tomu přidala snížená inteligence a/nebo zlá povaha, děly se věci.
Já osobně si z brigády na gymplu pamatuju pána, co si odplivával do kotle, kde se míchala směs masa do salámu, už nevím kterého, ale byl to nějaký měkký. Šlo mu to až z paty...

Můj táta nosil maso od známých z jatek a na svátky uzeniny. Byli to jeho dobří kamarádi a nikdy by mu nedovolili vzít si z běžné produkce určené pro obchod. Nejenže do těch várek, co si zaměstnanci vařili pro sebe, šlo to nejlepší z nejlepšího, hlavně to bylo vždycky udělané v čistém, čistě vymytém zařízení. Narozdíl od ostatního.
Tolik ke kvalitě socialistické výroby potravin.

Když jsem se velmi mladá vdala, žena jednoho z mých švagrů prodávala v sámošce. Koupila jsem točený salám zvaný kabanos, že si večer opečeme na ohni. Doma jsem zjistila, že je oslizlý a voní nakejsle. Šla jsem ho vrátit. Vzala ho zpátky proto, že jsem byla z rodiny, a šoupla ho zpátky do vitrínky. Koupil ho někdo jiný, kdo si netroufnul ho vrátit.
Když se manžel vrátil večer z práce, už byl informován o tom, jaká rebelka se přivdala do vsi, že vrací salám.
Jindy jsem si v zelenině dovolila vybírat brambory z hromady hlíny, co se válela v koutě prodejny. Namísto toho, abych spořádaně nabrala lopatkou celou směs a nechala si ji zvážit, posléze tu hlínu zaplatit.
Tolik ke kvalitě prodeje socialistických potravin

Chodila jsem na různé brigády, ale u masných výrobků jsem nikdy nebyla. To, co píšeš ty jsem ale také zažila, to už byla sedmdesátá léta, moje ségra cukrářka dělala po hotelech a taková prasata, jakými byli třeba kuchaři v někdejším luxusním hotelu Slovan vedle Hlavního nádraží, tak taková se hned tak nevidí.
Ale v podnicích ve kterých jsem dělala v době studia, tak tam se hygiena i normy opravdu dodržovaly. Já už to psala, podniky měly výstupní kontrolu, kde se odebíraly náhodně vzorky a pokud vzorek nevyhovoval, celá šarže se musela předělat nebo zlikvidovat. S Álou jsme tahle třeba v pracovní době celé hodiny rozbalovaly trojúhelníčky taveného sýra, které neměly správnou tučnost, nebo procento obsahu šunky a znovu se přetavovaly. U Odkolka, pokud rohlíky nebyly správně vytvarovány, nebo měly špatnou gramáž, tak se vyřazovaly a spolu s vrácenými a neprodanými rohlíky z prodejen se mlely na strouhanku. Muselo se hlídat, aby tam nepřišlo pečivo, které bylo sypané solí, kmínem nebo mákem. To šlo na zkrmení do JZD, stejně tak nepovedený starý chleba i jiné pečivo.
Je vidět, že jsme generačně starší a že se postupně začaly normy asi uvolňovat už za socialismu, ale i tak mne docela pobaví, když v Albertu mají tabuli, na které je napsáno, jako akce: Párky z masa. Za socialismu by nikoho nenapadlo, že se dělají z něčeho jiného, ale musím připustit, že párečky z Esa byly přece jenom lepší. Já na maso moc nejsem, ale kdysi existovala šunková konzerva, dala se koupit v Domě potravin, výborná. Po letech jsem viděla stejnou konzervu, alespoň podle obalu, po otevření to chutnalo hůře než kdysi čínský luncheon meat.

A co se týká zeleniny, tak u těch brambor s hlínou byli sprosťáky prodejci. Pokud se dobře pamatuji, tak když jsem prodávala zeleninu, měla jsem samostatný venkovní stánek a na vyřazenou nekvalitní zeleninu deset procent na odpis. Kolik doopravdy procent měl šéf od dodavatelů si netroufám tvrdit.

Pridavam se - puvodni socialisticke jogurty ve sklenenych lahvickach a voskovanym vickem byly krajne nechutne, horke, ba primo hnusne. Ty s marmeladou byly lepsi, ale bylo tam te marmelady malo.

jako všechno ostatní - o lidech. Dříve, jak píše Deeres (v 50ých a 60ých létech), bylo ještě dost lidí, kteří se vyučili a pamatovali První republiku, a měli tudíž snad ještě jakousi "stavovskou čest" a lepší vztah k práci a materiálu, se kterým dělali. Postupně však se začalo krást a podvádět, tak se musely ty kvalitní suroviny nahradit nějakou náhražkou, což se dnes běžně dělá ve velikém měřítku. Abych se přiznal, tak si vůbec nějak nevybavuju chuť jogurtu, který jsem jako dítě jedl, spíš si pamatuju, že mně chutnal Pribináček. Jenže je to všechno moc dávno a celkem šuma-fuk. Horší je to, že ty šmejdy, vyráběné a prodávané jako "kvalitní" zboží, takovými vůbec nejsou a je jich tolik, že těch opravdu kvalitních, je pomálu. Každý nemá tu možnost, aby si zajel a nakoupil tam, kde dostane to opravdu kvalitní zboží, důchodci, tělesně postižení, nezaměstnaní apod. Stejně je to pro takového člověka těžké, když má volit mezi cenou a kvalitou, když není dost finančně zabezpečený, třeba si je i vědom toho, že kupuje šunt, ale jeho rozpočet mu moc nedovoluje velkou možnost výběru.

Na jedné straně se vláda všemožně snaží znepříjemnit kuřákům jejich cigarety tím, že na ty krabičky tiskne všelijaké hrozby a hrůznosti, ale když je nějaký podobný sajrajt v potravinách, tak to klidně nechá být. Je tam sice seznam seznam všech ingrediencí, ale člověk aby si na to málem dělal další maturitu, aby porozuměl všem těm názvům, které bývají často vymyšlené tak, aby toho kupce zmátly. Přitom by stačilo docela málo - dodržovat Desatero přikázání (teda alespoň některá), například to - "nečiň druhému, co nechceš, aby bylo činěno tobě samému". Jenže dnes je hlavní motivace zisk a mamon, kterému se podřizuje úplně všecko, na to lidstvo asi dojede, otráví a zahubí se samo. Číňani už na tom dost dlouho pracují a ostatní je následují.

.....víte neřešme co bylo za komunistů,to je pryč a snad navěky,ale co dělat nyní,když potraviny ,které jsou nám nabízené jsou stále horší a vyráběné z různých hhnusů.O polských výrobcích víme,ale co ostatní výrobci?Jediné co se mi osvědčilo jsou výrobky kupované v Německu.Vysoká kvalita všeho a za dobrocenu.A Krakonošovi pravím i koupený med v obchodě blíže tomu h.... nebo sr...ám,kvalitní med jedině u dobrého medaře s kvalitním chovem včel.

Radím mlsnost :-) můj chlap říká, že se nemusím bát, že bych spapala něco špatného, protože jsem mlsná jak koza a zaručeně i poslepu jdu po tom lepším.

Fakt je, že když mám chuť na sladké,tak než bych si koupila nějakou buchtu s trvanlivostí do roku 2015, sušenku ze ztužených tuků apod., tak si koupím výborný chléb, skvělé domácí máslo a med od včelaře dostávám od našich, jinak bych si ho koupila.
Všechno je to "drahé jako prase", ale já nesním bochník a půl kila másla, namažu si jeden dva krajíce, a to stojí tolik co ta éčkovaná buchta nebo sušenka, je to chutnější, čerstvé a zdravé, a je mi po tom dobře.

Zajdeme teď občas do nové kavárny na snídani. Je otevřená několik měsíců. Dělají tam jednoduchá snídaňová menu, vejce míchaná, volská oka se šunkou nebo na slanině, párky, croissanty, máslo, džem, med, nějaký koláč a buchty. Kouzlo spočívá v kvalitě, vajíčka jak od babičky, šunka s 85% masa, párky jsem zatím nejedla, říkali že pod 90% masa neberou. Džem s kousky ovoce chutná jako džem, med chutná jako med.
Mašinu na kafe mají v perfektním pořádku a kafe nešidí, dělají skvělé presso tak, jak se dělat má, s konvičkou horké vody na dolití pro nás, co se v kafi můžou koupat.
Ceny stejné jako jinde, chuť skvělá. Zatím ale nemají moc zákazníků, i když si pomaličku zvykají chodit. Hodně lidí tam nejde proto, že nemají dorty, zákusky. Mně to nevadí, chodíme tam na výborné kafe a párkrát na snídani, ale kdo chce jít na kávu s dortíkem, sem prostě nezajde. Když jsme si povídali s majitelkou, říkala, že si to nemůže dovolit. Musela by totiž snížit svou představu o kvalitě, a to nechce.
Mají malé provozní zázemí, hygiena by jim nepovolila vlastní pečení zákusků, ani by se tam s tím nevešli. A brát je odjinud znamená přistoupit na hromadný odběr více kusů podchlazených a mražených dortů.
Tak se to teď v kavárnách a cukrárnách, kde si nepečou, dělá - buď jsou to zákusky s prodlouženou trvanlivostí, takové ty velké, barevné, umělohmotné, co nezmění tvar ani když na ně padne cihla. Nebo se dodávají mražené a kavárna si je postupně rozmražuje.
Není to z nejlepších surovin, není to čerstvé, není to dobré - no ale lidi to stejně kupujou, a pak remcaj.
Kdyby to nekupovali, tak by prodejci museli změnit svůj přístup a nám by zase začalo chutnat. Takhle nic měnit nemusí.

Nejlepší je jíst čerstvá jídla, jednoduchá, složená z několika málo surovin, nejlépe téměř viditelných - tzn. žádné mleté polotovary s dressingem, dipem apod. Když míchanici, tak si ji umíchat doma - omáčku, tatarku, zálivku.
Když sladkost, tak ovoce, sušené ovoce, dobrou čokoládu, oříšky - a nebo si holt připlatit a koupit si tam, kde si sami pečou a dobře...a nebo nebýt líný a upéct si sám.
Ne koupit si hnusnej levnej obří věneček, co má trvanlivost 3 týdny.

V Tescu stačí projít kolem lahůdkového pultu - z pohledu na ty lahůdky se mi zvedá kufr, ale fronta se táhne, lidi to kupujou. Různé míchané saláty, pomazánky, které si snadno a lépe a levněji mohou udělat doma. Jenže na to jsou líní, tak si radši koupí tenhle hnus.
O něco dál stojan s českými paštikami dobré kvality, bez povšimnutí, protože jedna stojí 60 korun. Koupili jsme tři, byly moc dobré, z jedné se udělá svačina pro dva lidi určitě. Rychle, pohodlně. Nojo, jenže stojí 60 korun,to je přece strašná drahota. To si radši koupí paštiku hamé za pár kaček, hnusnou co do chuti i kvality, a pak se za ušetřené peníze dorazí ve fast foodu.

Nemluvím teď samozřejmě o lidech, kteří nešetří proto, aby měli na fast food, cigarety a pět piv denně, ale proto, že mají prostě opravdu hodně málo peněz a nechtějí jíst pořád jen brambory a chleba s máslem, tak si holt koupí aspoň tu 30%ní šunku. To je něco jiného.

k tomu málo peněz,ale naštěstí hodně času. Co jde to vyrábím doma, proč bych si kupovala chlebíček za dvacku, když ho dokážu doma udělat za zlomek ceny? Stejně tak buchtu, či sušenky. Nechutná mně ovoce, koupené někde v marketu, připadá mně chcíplé. Utržené před dozráním a pak vezené stovky kilometrů někam na krám,nebo uměle udržované mimo sezonu, dřevnaté,už bez jakékoliv výživové hodnoty. Naštěstí je v Praze pořád ještě spousta opuštěných plodných zahrad nebo sadů. Zatím. Do té doby než tam udělají tak potřebné golfové hřiště, parkoviště nebo postaví další hyper, super nákupní středisko. Co nezkonzumuji, zavařím, zmrazím, nebo usuším. A teď v sezoně se dá i slušně nakoupit čerstvá zelenina na farmářských trzích, ale také si musíte dát pozor, abyste nenarazili na podvodníky, kteří nakoupili polystyrénová rajčata v Makru.
Tohle video je hodně dlouhé, ale kdo má trpělivost, tak ať zkoukne:
http://www.youtube.com/watch?v=s01ubofkG8s&feature=fvwrel

dá se najíst dobře i levně zároveň, jen holt člověk nesmí být líný. Když byly mé děti malé, od října do června žily jen z uskladněných jablek ze zahrady a ze zavařeného a mraženého ovoce, občas banán nebo mandarinka. Jogurty z jogurtovače, puding s kompotem nebo mraženýma jahodama, borůvkama, tvaroh s banánem, mrkev s piškotem, tvaroh s pažitkou z květináče namazaný na rohlík, pomazánka z domácích vajec nebo z rybiček, to byly jejich svačiny. Do "mekáče" jsme je vzali prvně někdy kolem 6 let nejmladšího, aby děti neměly pocit, že jsou o něco ošizeny, když tam ještě nebyly. Hranolky a smažené kousky extrudovaného kuřete (nebo co to kruci je, ta napěněná kuřecí hmota :-)) je nijak nenadchly, protože od toho slavného hepy mílu čekaly asi kdovíco, doma občas hranolky z trouby a smažené kuřecí nugetky z opravdového masa měly. Dětský koutek dobrý, ale doma měly u baráku skluzavku, prolejzačku i pískoviště, a ani se nemusely zouvat. No ale domů jely s pocitem, že byly v tom MCD a vezly si odsud hračku. Zapadli jsme tam s nimi ještě jednou, to jsme běhali po Praze v rámci nějakého výletu do zoo, nebo na matějskou, už nevím, spustil se liják a my byli hladoví, tak jsme zapadli do MCD.
Dnes když procházím velkým tescem, jdu kolem řady fastfoodů - vedle sebe jsou MCD, KFC a Číňani. Všichnise uživí, mají narváno, rodinky s malými dětmi, často krmí dítě v kočárku nebo sedící na nákupním vozíku - hranolkama. Na to jsme neměli, když jsem byla na mateřské. Takže asi je houby krize.

proč stále obhajujeme s Álou socialistické jogurty, je ten, že to ještě socialistické jogurty nebyly a mladší generace je už nepamatuje. Na původní technologii měla světový patent od roku 1933 Radlická mlékárna. Jogurt tehdy dozrával v typických lahvičkách se širokým hrdlem a navrch se dával džem, aby se zabránilo plísni a zároveň sloužil jako regulátor kyselosti. Jogurt totiž má být kyselý, ale ne jako ocet a už vůbec ne hořký. Konzistence takového jogurtu byla pevná, po vyndání z lahvičky držel tvar a dal se krájet. S touto technologií se skončilo někdy asi kolem 67.roku. Jogurt pak dozrával ve velkých kádích, po té se teprve plnil do lahviček s úzkým hrdle, marmoška byla vespod a časem stejně jako u mléka, byly lahvičky místo povoskovaným víčkem uzavírány naraženým víčkem z hliníkových bobin. Začaly se také vyrábět takové hnusy, jako šlehaný jogurt se sirupem, v umělohmotném kelímku, tuším, že se to jmenovalo Jovonka. Až to dospělo ke dnešnímu dni, kdy ve většině případů jogurt ani jogurtem není. Nevím, kdo vymýšlí receptury, dcera kupuje choceňák, protože mladýmu chutná a tak já z výzkumných důvodů otevřela jeden s vaječným koňakem. Vaječný koňak já ráda, jogurt také, ale spojení obého opravdu nemohu.Mně to nechutnalo, chutnalo to psovi, ale ten klidně sežere i citron nebo cibuli.

je to asi tak 8 týdnů zpátky vezla jsem dcery s vnučkou do bazénu s tím, že budu v autě hlídat maličkého vnoučka. Zrovna končilo plavání pro školy a začínalo pro veřejnost. Jak tak sedím v autě /malý spal/ a pozoruju trousící se davy dětí do autobusů , zarazila mi jedna věc. Dobrá půlka dětí konzumovala nějaký pamlsek z bufetu při plaveckém bazénu. Byly to ale v podstatě jen tři věci - barevné ledové tříště v kelímku, obří barevné nanuky nebo kelímky s bramborovými hranolky. Až mi zamrazilo při pomyšlení, v jakém stavu budou játra, ledviny a vůbec trávicí soustava těhle dětí až jim bude nějakých čtyřicet Nehledě na skutečnost, že z bazénu šli rozpaření, s nanukem v ruce a mokrou hlavou do celkem chladného počasí , takže zatímco jim měl plavecký výcvik zvýšit kondičku, myslím, že pár jich mohlo skončit s angínou. Díkybohu za tu rozumější půlku co si tyhle "lahůdky" ráda odepře.

Deeres ho má taky. Chdily jsme obě se třídou na povinnou praxi do Laktosu na Harfě a do vysočanských mlékáren. Přičemž jsme měly ještě ve škole předmět zvaný "Nauka o výrobě" a tam se podrobně vysvětlovala výroba všeho možného, včetně mléčných výrobků. Ve třetím járu jsme z toho pak skládaly učňovské zkoušky. Spoustu věcí si pmatuju dodnes. Jojo, měli tam v kantýně vynikající sekanou za korunu šedesát deset deka a v prostorných šatnách jsme se o přestávkách učily (my dívky) tančit tanec, zvaný Holandsko.Dělaly se tam polárkové dorty, eskima, nanuky a polárky. V prvním patře potom máslo a tavené sýry. Ve vysočanských mlékárnách byla v přízemí výrobna mléka v lahvích (pytlíky ještě neexistovaly), výroba sušenéo mléka a mléka pro telátka, Nahoře pak se ddělal tvaroh a jogurty. Ty výrobky byly opravdu dobré - bez ohledu na to, jakej řežim zrovna vládl. Jinak Jovonka byl opravdu hnus. Ony totiž náhražky a "éčka" se musely dovážet a vyroba z klasických surovin byla proto levnější.Jinak tam měli i labotoře, které neustále odebíraly vzorky a hídali tučnost. Mimo jiné. A čím tučnější tím lepší, tenkrát se to s hubnutím nepřehánělo. Naopak, když jste donesli domů láhev mléka tak jste pod víčkem naši proužek smetany. A vrstvička smetany byla též usazena na povrchu bílého jogurtu. Na máslárně byl obrovskej kotel, z něho vyjížděl pruh másla, které bylo žluté a krásně vonělo, stroj ho sekal na kostky a balil, my jsme ho skládaly do krabic a hrál nám k tomu dráťák. Taveňáky se dělaly: trojúhelníčky s liškou, sýr s uzeným masem a limburský sýr.Když jste si v kantýně koupili housku, tak jste si ji tím sýrem mohli namazat a byla to lahůdka. Nojo - byly jsme mladé, pořád bychom bývaly žraly, tak nám chutnalo všecko.Ale ta sekaná tenkrát neměla chybu. Jo - a "dárek nad dárky - dort z polárky" se dělal ve dvou velikostech a byl kulatej. Na ten velekj se dávaly dva druhy krémů.