Znáte to všichni - existují nejrůznější firmy, které prodávají předražené a mnohdy nekvalitní zboží seniorům. Zneužívají jejich malé informovanosti, mnohdy se neštítí ani jednoznačně podvodného jednání. Jako smutné pak beru i to, když lidem, prokazatelně nemajetným, jsou benevolentně poskytovány nové a nové půjčky. A to do jakékoliv výše...
Bohužel. A říkám si: proč bankovní úřad (spořitelna) půjčí - v několika půjčkách - prokazatelně nemajetné cca třicetileté rozvedené mamince s dvěma malými dětmi víc jak čtvrt miliónu? Neměli by nějak ověřovat, kde vůbec vezme ze svého minimálního platu na splátky? Pominu to, že ona se nechala "do bezvědomí" umluvit kamarádkou, aby jí pak vždy ty vypůjčené peníze půjčila... (Přitom je to hodná milá holka, ale bohužel, dala se k téhle neuvěřitelné hlouposti přemluvit a nyní jí moc růžové vyhlídky "nehrozí".) Neměly by být nastaveny nějaké ochranné mantinely?
Jenže: ano, banka půjčí relativně snadno - od toho přeci existuje hranice 18 let, od kdy je člověk dospělý. Moderní společnost vychází ze zásady maximální ochrany soukromí; a tak musím uznat, že by bylo škoda toto omezovat na úkor ochrany před člověkem samým. Nezbývá proto, než nest tvrdé důsledky svého nezodpovědného jednání...
Myslela jsem, že je to formalita, byla jsem mladá a blbá. Za deset let mě došel rozsudek, že jsem povinná zaplatit cca 20 000. Druhý ručitel, tehdy policajt, v roce 1998 majitel autoservisu neměl chudák z čeho splácet, já univerzitní laborantka s platem 3 500 čistého samozřejmě mám z čeho.
O nějakém odvolání a podobně jsem neměla ani tucha. Cvakala jsem 500 měsíčně víc jak tři roky. Nejvíc mě vadilo, že na mě došla exekuce do zaměstnání. Nikde tam nebylo uvedeno, že splácím za někoho jiného. Měla jsem klíče od všech kanceláří a pracoven na katedře, představte si, že by se někomu něco ztratilo. Bylo to dost nepříjemné.
Na osobním oddělení jsem sice ukázala rozsudek i všechny papíry které jsem k tomu měla, ale pocit to byl strašný. Proto od té doby razím heslo, ze mě nikdy nikoho nemůže být líto, litovat můžu jenom sama sebe.
Kdyby dlužnice měla nadprůměrný příjem, mohla by dostat americkou hypotéku, 250 není tak moc, ale ona nemá nadprůměrný příjem.
Tak jsem si řekla, že buď jde o nebankovní instituci, nějakou tu ....s.r.o., a nebo je to pokus o vyvolání charitativní sbírky na svou osobu :-)
Tak či onak, je mi jedno. Je dospělá, zdravá a svéprávná, má 2 děti - kdo jiný by měl mít zdravý úsudek a stát nohama na zemi. Kdo chce kam...
