Tak nějak by mohl znít název detektivního románu, kdyby to opět nebyla realita, která se vyvíjela poněkud nečekaným směrem. Bylo 00:05 ráno, když nás kontaktovalo operační středisko Policie s tím, že ve městě Kynšperk byl nalezen uvázaný pes u zatopeného dolu. Vedle psa dámské červené boty, a pes stále štěká na hladinu. S vysokou pravděpodobností by se tak mohlo jednat o utonulou osobu. Je třeba se zaprvé postarat o psa a za druhé pokusit se z čipu zjistit informace o majiteli, aby bylo zřejmé, po kom se vlastně pátrá.

Po našem příjezdu na místo jsme se setkali s policejními hlídkami, které nás dovedly k uvázanému psu, u kterého kupodivu byl nalezen čip. A ještě jednou kupodivu, byl registrovaný hned ve třech registrech. Registrovaný byl na nějakou paní Hláskovou z Chebu.

Nyní začíná být příběh zajímavý.

Zavolali, telefon zvedla "náhodou" nějaká "úplně jiná paní" a místo jakékoliv součinnosti začala být na policistu dosti hustá s tím, jestli je vůbec policista, a že ona napřed chce vědět číslo psa, služební číslo policisty a kdesi cosi.

Vše jí bylo sděleno s tím, ať si to ověří na lince 158.

Minuty běží, všichni kroutí hlavami, co je to zase za Einsteina.

Po chvíli teda, jako že si to už ověřila, a bude volat zpět.

Volala, ale tentokrát to teda už byla ta nějaká Hlásková a uvedla, že tohoto psa měla v dočasce, ale že ho předala někomu jinému, a ten ho opět předal někomu jinému, a že ale ona nyní zjistila, že ten druhý „někdo jiný“ jej tam uvázal schválně!

A že neví jak se jmenuje, ale zná jeho telefon.

I volalo se na tento telefon.

Jestli první dáma nebyla zrovna dvakrát vstřícná, tak tahle dáma, nějaká Valichová z Kynšperka, se chovala jak naprostý dement. (píšu to s vědomím, že je mi úplně ukradená nějaká ochrana soukromí).

Úplně s klidem oznámila, že majitel psa, její syn, se odstěhoval a psa neměl kam dát,

tudíž že teda ona s manželem naložili synáčka a psa do auta,

přivezli je k lomu, tam ho syn uvázal a spokojeně odjeli stěhovat synáčka do Kolína nad Rýnem.

Takže přátelé, zbytečné nasazení plno lidí, v noci, domů jsme (včetně času na ubytování psa) přijeli v půl třetí ráno a v hlavě není nic jiného, než zlost na tuhle sebranku.

JENŽE - Nic se jim nestane, nikdy postihováni nebudou, a to i přes jejich přiznání a zadokumentování ze strany PČR. A proč? No protože prostě proto.

Pokud je to rodina na dávkách, což je jen můj odhad, tak v přestupku nikdy potrestáni nebudou.

Protože by neuhradili pokutu a město by mělo další zbytečné náklady na vymáhání.

My nemáme v zákonné rovině žádnou šanci cokoliv dělat, tak holt sáhneme do roviny méně legální a aspoň jim znepříjemníme život takhle.

Jen ať lidi ví, co mají za sousedy.

"Nehledej ušlechtilý motiv činu tam, kde se nabízí nízký.“

(Edward Gibbon)

A ty červené boty? Pátrání žádné rozuzlení nepřineslo.

Za mě to bude obdoba takového triatlonu jisté skupiny obyvatel: tedy na koupaliště pěšky, přes plot zadarmo vykoupat a zpět na kole.

Cizím, pochopitelně. Jenže kolo „k mání“ nejspíš zrovna nebylo, tak byly aspoň na cestě boty. Které ale asi neseděly...

Ale to už jsou jen pověsti, kdo ví, jak to s těma botama je...

Co se týče toho chudáka psa, je samozřejmě vykulený, co se děje.

Je čtyři roky starý, jmenuje se Jackob, čeká ho veterinární prohlídka, a minimálně řešit to, co má teď na krku…

PETR PROKEŠ

- - - - - - - - - -

P.S. Tak si říkám, pokud by vás pohled na Jacka zahřál u srdce a chtěli jste mu dát domov ...

napište buď do komentářů, nebo přímo Petrovi. (když na to modré kliknete:-))) - d@niela)