Myslím, že většina z nás má ráda "něco se sýrem", tím drahým dávným smažákem počínaje. Velmi ráda vzpomínám na studentská léta, kdy byl smažený sýr s bramborem a majonézou, třebas tatarkou, taková levná dobrá večeře během randete. Cena kolem pěti korun, plus dvojka bílého, plus lístek do kina "lízat plátno", to vyšlo pro dva za dvacku. A další sýrovinky – špagety s kečupem a strouhaným sýrem, rizoto taky posypané, inu, to byly běžné lahůdky, které byly dosažitelné lautr pro každého.
Jestlipak víte, kde se vzal nápad obalovat sýr? Údajně už ve středověku, rozmohl se ale až v 19. století v Rakousku jako levnější varianta masových řízků, odkud se dostal i k nám. Smažený sýr zmiňují už předválečné kuchařky, od 50. let je hospodskou stálicí, samozřejmě spolu s klasickou přílohou – bramborem a tatarskou omáčkou. Jako jeden z mála vegetariánských pokrmů se probojoval do deseti nejoblíbenějších jídel české kuchyně.
Teď ovšem stouply ceny, takže i tenhle původně levňoch je dnes docela drahý, jak je možno se v kdekteré restauraci přesvědčit na vlastní peněženku. Druhak dostanete osmažený pláteček, brambory i majonéza se počítají extra, a pochybuji, že by se podanou porcí hladovec najedl.
To snad doma. Kolik stojí dejme tomu běžný eidam, gouda, ementál atd., to víme. Když to tak spočítám, myslím, že do 120 – 150 Kč by se slušná večeře pro dva zvládnout dala.
Chápu ale, že restauratéři, hostinští a majitelé stravovacích podniků vůbec, mají dnes těžké sny, jak všechno poplatit, když návštěvníci moc nechodí. Snad jen v centru města, kde jsou zahraniční návštěvníci. Takže na jednu stranu si spočítám, že režii takového podniku nelze zaplatit lidovými cenami.
Kamarádky a kamarádi, já do restaurací už léta nechodím, takže nemůžu zodpovědně mluvit ani za jednu stranu. Tedy za podnikatele, ani za nás, kteří bychom rádi zašli na lahodný smažák za snesitelnou cenu. Pochopitelně, chápete, že nemyslím jen ten smažák, ale posezení někde venku, mimo domov, co patří/valo například k hezké procházce, případně odpočinku na vejletě.
Mj. jedna vzpomínka navíc: když jsme jezdili na kamarádčinu chalupu, vždy jsme se cestou tam i pak cestou zpět stavili v jedné hospodě u silnice, kde měli neskutečně úžasné holandské řízky.
Pevně doufám, že tuhle lahodu taky znáte …
OK, pár nezbytných otázek:
Chodili jste či ještě chodíte občas někam na jídlo?
Pokud ano – jaké máte zkušenosti s kvalitou a množstvím jídla?
d@niela – alias Réza zvědavá
- alespoň mám čas na Kudlanku. Je to už dost dlouho, co jsem byla v restauraci, nejméně třičtvrtě roku. Sešlost s dávnou partou.
Bylo to docela fajn, a měli jsme kliku, že jeden z nás byl tam šéfkuchař, takže jsme "dostali cenu".
Ale i tak to bylo hodně.
Protože tod vařil kamarád, tak to bylo dobré a bylo toho dost, ale zrovna o smažáku jsem teď četla, jaká je "specialita" pro fajnšmekry, čemuž odpovídá i cena kolem tří stovek za plátek sýra s bramborem a lžičku majolky.
Takže za mne nebrat. A současně díky za nápad, ještě dnes sýr koupím a bude večer.
Když jsme u toho lízání plátna, tak naše oblíbené bylo kino 64 U hradeb. Než se vešlo do dvora, tak v průchodu byl automat. Chlebíčky, saláty, pečivo slané i sladké, k tomu zdarma neomezené množství mléka, nebo kakaa, mléčné koktejly se platily. I s kinem to pro dva lidi stálo něco kolem stovky. Tehdy jsem ale za stovku dokázala nakoupit i na neděli, protože 60.léta.
Ta jsou dávno pryč, stejně tak, jako automaty,kino U hradeb a většina pražských kin.
Smažák si občas doma dopřeju, brambory vlastní a místní Vietnamci prodávají 30%ní Eidam za 120 Kč/kg, Gouda 150 Kč/kg. Jak to jenom dělají, že na tom neprodělají prachy?
Porce masa jsou dvě, nevím, jak se vejdou do té ceny. Většinou to máme na dvakrát.
Když s rodinou něco slavíme, chodíme do restaurace. Je nás už 12, a to už je na naší kuchyni přespříliš. Navíc si každý vybere na co má chuť.
Před 14 dny jsem do čínské restaurace pozval rodinku. Bylo nás šest. Já si objednal Thai nudle s kuřecími nudličkami. Když přede mne položili talíř s 1.5 kg. hromadou tak má první reakce byla že je to omyl. Nebyl. Průzkumem jsem zjistil že je to jen hromada širších nudlí, s několika druhy zeleniny a kuřecí prsa na nudličky je tam 10 dkg. když nasadím. Cena v přepočtu 290 Kč.
Costco, což je členský velkoobchod stojí celé grilované kuře 8 dol. (130 Kč. ) Takže z jednoho takového kuřátka čínský kuchař vytvoří 8 porcí. Tak se nedivte že přede mnou přistál obrovský talíř. Snědl jsem jen asi třetinu a zbytek mě zabalili domů, má žena si pochvalovala a jedla to dva dny. Číňani to umí.
PS: smažený sýr, brambor a tatarka je mé oblíbené jídlo.
Občas se sejdeme s rodinou některého potomka a to jíme také v restauraci (během covidu doma, ale jedlo se na etapy, máme malý jídelní stůl), je to slavnostnější, každý si vybere, na co má chuť, to je podstatné hlavně u dětí a hostitelka si to také užije.
Samozřejmě, za to, co člověk zaplatí za dva obědy v restauraci, máme doma jídlo celý den, ale chápu, že restaurace musí vydělat na náklady nejen surovin. A jsem ráda, že je kde se najíst! Samozřejmě někdy si člověk fakt pochutná, a někdy je zklamaný.
