Před chvílí jsem poslouchala paní Jílkovou, kterak docela válčila a těžko zvládala jednoho z pozvaných hostů. Jednalo se o omikron, co jiného, žejo. No, a byl tam za "prostý lid" jakýsi pán věku důchodcovského, který přišel i s velkým notesem, zajisté plným všech možných textů na téma kovidové. Prostě a jednoduše - pán, který si sepsal a dal dohromady, a vskutku nabifloval všechno možné, co je na různých internetových plátcích dosažitelné. Typická oběť dezinformací ze sociálních sítí...  Obdivovala jsem ostatní přítomné, kteří byli terčem jeho přesvědčivého hlásání.

Tak zaprvé vám mí drazí chci zas připomenout úkol, který jste před týdnem dostali: 

Místo, kam se rád/a vracím,

které mám rád/a. 

Dále vám chci zadat ještě jedno kouzelné téma:  

Dárek, co mne tak moc potěšil.

Víte, chci zase vrátit Kudlance její bývalou útulnost, její kamarádství, její schopnost dávat dohromady Čechy a Češky ve světě s těmi, co jsou doma - a pochopitelně naopak. Ano, stalo se, že párkrát se to tu nesmírně rozhádalo a mně se to nedařilo a nepodařilo moc uklidnit. 

Přesto se nevzdávám svého snu, že můžou být jedny noviny, jedno víceméně anonymní místo, kde se sejdou lidi, ač sobě navzájem reálně neznámí, tak s podobnými názory, emocemi, touhami i zážitky. Věřím, že je možné si všechno navzájem vyložit - a nepoužívat přitom zlá, jedovatá a vulgární slova.

Je dnes opravdu málo časopisů, kterým se to daří - jakž takž dirigovat, mazat ty nejhorší příspěvky. Ale to taky není řešení.

V těch velkých časopisech na to mají lidi, kteří dnem i nocí všechno kontrolují, hlídají a případně odstraňují. Ale - na to já nemám sílu, ani lidi.

Ale jak říkám - mám víru, že i když je to tu anonymní, tak přesto je možné se navzájem tolerovat. A - fakt si myslím, že se to docela daří. 

Jen se mi zdá, že jste všichni víc smutní, otrávení. Na to mám jedinou radu - nebuďte - svět se bude točit dál, i když budete mít vztek.

Tak raději to zlé od sebe zahoďte, a snažte se najít alespoň něco málo pozitivního, něco, proč být rád. 

Já to moc dobře vím, věřte mi, je to setsakra těžké, když má jeden kolem sebe jen všechno fuj. 

Takže když se ráno probudím, bolí mne koleno, venku je hnusně, jsem nevyspalá, pes chce strašně moc a hlavně hned teď jít ven, navíc jsem v noci zapomněla zavřít okno, takže se vlastně probouzím zmrzlá, jak kdybych spala na ulici, v kuchyni mám binec, včera jsem chtěla vyluxovat a ....  tak jo, vstanu, jdu se psem ven - a ono je to hned lepší. Když přijdu domů, vypiju kafe, sním ovesnou kaši a zapiju pár prášků, a já jsem ráda.

Vždyť co mi zbývá?  To bychom měli jen skuhrat???

No, a teď abych si fofrem vzpomněla, co byla ta třetí věc...

(Znáte jistě na podobnou situaci určitě haldu vtipů, pár mne jich ihned napadlo, jen ne ta třetí věc.)

Ale ano, je to vlastně to, čím jsem dnešní článek začala:

oním televizním pořadem na téma:  Jsou dosavadní opatření zbytečná?

Ano, a pak se dlouze jednalo o tom, že se vlastně už nic nedodržuje, nekontroluje a vlastně je to už na nic, jen se vyhazují peníze ve velkém. A že prý bude v podstatě vše zrušeno, protože to nemá  cenu, a proti tomu tč. poslednímu omikronu to ani nemá šanci. Bylo zajímavé sledovat boj mezi dezinformacemi a hledáním pravdy. Hezky to řekl profesor Primula: "Nemůžeme nikoho trestat za chyby, které se staly z nevědomosti, ale musíme se snažit vyvarovat všech dalších."

Tak bych se vás chtěla zeptat: 

- jaké máte doposud zkušenosti s touto novou nemocí?

  Snažíte sebe i své blízké nějak chránit?

- nebo jste přesvědčeni o jedovatosti vakcín a nikdy byste si

  do sebe nic podobného nenechali dát? Za každých okolností?

Napište svůj názor, těším se!

d@niela