Povím vám jeden smutný příběh, který se udál v mém okolí. Jeden starý pán - náš přítel - žil celý život v chalupě na vsi. Mnoho let tam žil sám. Neměl rodinu. Byl to takový čiperný stařík, o chalupu se staral, vařil, pral, dříví štípal, brambory pěstoval. Pak přišla tuhá zima a starý pán se rozhodl, že na tu příští se odstěhuje do domova důchodců.
A tak se také stalo. V domově o něj bylo dobře postaráno. Snídaně, obědy, večeře, svačiny, kulturní program. Ale starý pán byl přesto nešťastný. Nemusel sice štípat dříví, v domově bylo ústřední topení, nemusel vařit, ale scházela mu obvyklá každodenní činnost. Nikdy si nezvykl číst, ani luštit křížovky. Ubíjel ho denní stereotyp, bezprostřední kontakt se smrtí, s jedinci, kteří na tom byli ještě mnohem hůř než on a které znal, když byli ještě mladí a plní sil... Invalidita, demence, zmar, bezduchá odevzdanost. To bylo prostředí, ve kterém žil, předposlední štace. Ta poslední byla hned vedle. Léčebna dlouhodobě nemocných. Tam viděl ležící trosky, buď milosrdně již nemyslící, nebo naopak zoufale myslící, čekající na smrt jako na vysvobození.
Starého pána posílali na složitou a nejistou operaci. Vlastně na tom byl ještě dobře, dokázal se sám najíst, umýt, ustlat si postel. Uvědomoval si, jak málo stačí k tomu, aby sklouzl z předposlední štace do poslední. Třeba právě operace, po které se nebude po nějakou dobu moci starat sám o sebe.
Jednoho lednového dne ho našli v nedalekém lese. Podřezal si žíly...
A JÁ SE PTÁM:
- Proč ve společnosti, v které máme právo na vzdělání, důstojné stáří, důstojnou léčbu, v které se slovo důstojnost skloňuje ve všech pádech, proč nemáme právo na důstojnou smrt? Proč člověk, kterému se nechce žít, musí umírat bolestným a trapným způsobem, navíc ve strachu z odhalení a "záchrany"?
- Proč "zachráněné" sebevrahy léčíme, jako by to byli blázni? Nechci teď diskutovat o všeobecně známých klišé, že život je dar a nemáme právo... že každý problém má své řešení... že nikdy nejsme na tom tak špatně, abychom... že sebevražda je projevem slabošství... Vždyť kolik lidí žije jen proto, že nemají odvahu se zabít?!
- Chci mluvit o lidech, kteří si svůj krok dobře rozmysleli, pro které je nesnesitelná myšlenka na přežívání (již nemluvím o životě), ve kterém jsou plně odkázáni na pomoc ostatních, nebo jejichž kvalita života byla úrazem nebo nemocí natolik snížena, že již nechtějí žít.
- Proč nemají právo se rozhodnout dobrovolně a bez odsudků okolí? Naše společnost se již posunula o malý kousek vpřed. Již se diskutuje o možnosti asistované smrti pro nevyléčitelně nemocné lidi s bolestmi a pro umírající v utrpení. Ale copak nesnesitelné utrpení se netýká i lidí, kteří bolesti nemají? Copak ztráta sebeúcty nemůže být horší než bolest?
Posuneme se ještě dál, až uznáme, že každý člověk, bez rozdílu věku, rasy a náboženství má právo na důstojný odchod na přání. Jak takový odchod zajistit?
Představuji si to asi takhle: Poté, co u specializovaného lékaře (či v tomto případě spíše smrtonoše?) obdržím příslušný předpis a v lékárně zakoupím vhodný jed, který účinkuje okamžitě a bezbolestně, příp. v kombinaci s přípravkem, který mi ještě před odchodem navodí sladké sny, odeberu se na specializované pracoviště. Tam, po zaplacení příslušného poplatku, ulehnu v hezké komůrce na lůžko, vezmu si ještě plenku (aby po mě nemuseli hned převlíkat), pustím si nějakou hudbu, možná ještě napíšu nějaký dopis, vyplním formulář, ve kterém objasním, jak má být naloženo s mým tělem a adié....
Stačilo by k tomu málo. Speciálně upravené oddělení v několika nemocnicích. A v lékárnách by se vedle plakátů s propagací vitamínů a krémů na vyhlazení pleti, objevil ještě jeden: Kupte si smrt...
Los evropský
Komentáře
s necim souhlasim a s necim ne : Polarka
Vzpominam si na starickeho Yugoslavce z Cerne Hory nikdo neznal jeho jmeno, ale rikalo se mu bezne Black Mike. Bylo mu pres 100 let. Zil na Bonanze sam v malem srubu bez elektriny, dokazal se o sebe postarat a byl naprosto spokojeny. Jenze uz nezvladal delat drivi a welfr mu ho nedal....ze uz je moc stary a ze uz takhle nemuze zit...dali ho do domova duchodcu. Do jara zemrel. Tihle lidi potrebuji cinnost! Kdyz ji namaji je to jejich konec.
Mame krasny domov duchodcu tady v Dawsonu. Vlastne to neni ani domov duchodcu, muze tam kazdy kdo potrebuje pomoc. A tak jsem se po mem zimnim akcidentu (zlomene dva obratle) tam ocitla taky.V nemocnici uz pro mne pry nemohli nic udelat, doma byla zamrzla voda i odtok a do toho si vzit manzel nechodici zenu vzit nemohl.Sedet jsem vydrzela jenom 10-15 minut. Chodit s chodickou a kazdy krok bolel. Do vany mne vkladali jerabem, ne ze bych byla tak tlusta ale tak se to tam delalo se vsema. Kazdy mel svuj vlastni pokoj s televizi, spolecnska mistnost kam se chodilo na jidlo,televizi, video. Bylo nas tam asi 15. Vesmes stari nemocni lidi. Musi mit vetsi zdravotni problem aby je tam vzali. Takova trochu jako nemocnice...pod polstarem zvonecek na obsluhu.Lidi tam byli hodni, pratelsti, ale uz nejak vyrovnani s tim ze tady je to vlastne pohoda. Pohodlne cekani na smrt. Staricka Indianka z Old Crow byla asi jedina co byla nespokojena, ta chtela domu. Potrebovala mne. Mela aspon na par tydnu se o koho starat.Blby bylo, ze jsem ji nerozumela ani slovo. I kdyz jsem mela proti ostatnim daleko vic navstev, pripadala jsem si nejak....odsunuta na vedlejsi kolej.Doma sice netekla voda a na zachod se muselo do 40 pod nulou, ale byl tam zivot! Tady v sobotu bingo(nenavidim) a v nedeli odpoledne mse. Navecer nejaka stolni hra. Snidane obedy vecere. Jak ja chtela domu! Vymohla jsem si to nakonec uz po 3 tydnech. Ja bych tam asi zesilela! Vetsinu casu jsem travila radeji na posteli.
Ja vim nepatrna ukazka. Ale stacila.
Jeste jsem si vybavila Film Who's life it is anyway? (A ci je to vlastne zivot? Mlady zmrzacemej kluk ktery presvedcuje lekare aby ho odpojili z pristroju. Stoprocentni souhlas!
Ale to co rika Los....je velice nerealisticke. Zmanipulovat babicku po ktere se zdedi byt,podplatit doktora, eventualne koupit na cernem trhu tuhle pilulku....(urcite by tam byla) a podstcit ji manzelovi co nam leze na nervy...ne to by urcite neslo
Mame krasny domov duchodcu tady v Dawsonu. Vlastne to neni ani domov duchodcu, muze tam kazdy kdo potrebuje pomoc. A tak jsem se po mem zimnim akcidentu (zlomene dva obratle) tam ocitla taky.V nemocnici uz pro mne pry nemohli nic udelat, doma byla zamrzla voda i odtok a do toho si vzit manzel nechodici zenu vzit nemohl.Sedet jsem vydrzela jenom 10-15 minut. Chodit s chodickou a kazdy krok bolel. Do vany mne vkladali jerabem, ne ze bych byla tak tlusta ale tak se to tam delalo se vsema. Kazdy mel svuj vlastni pokoj s televizi, spolecnska mistnost kam se chodilo na jidlo,televizi, video. Bylo nas tam asi 15. Vesmes stari nemocni lidi. Musi mit vetsi zdravotni problem aby je tam vzali. Takova trochu jako nemocnice...pod polstarem zvonecek na obsluhu.Lidi tam byli hodni, pratelsti, ale uz nejak vyrovnani s tim ze tady je to vlastne pohoda. Pohodlne cekani na smrt. Staricka Indianka z Old Crow byla asi jedina co byla nespokojena, ta chtela domu. Potrebovala mne. Mela aspon na par tydnu se o koho starat.Blby bylo, ze jsem ji nerozumela ani slovo. I kdyz jsem mela proti ostatnim daleko vic navstev, pripadala jsem si nejak....odsunuta na vedlejsi kolej.Doma sice netekla voda a na zachod se muselo do 40 pod nulou, ale byl tam zivot! Tady v sobotu bingo(nenavidim) a v nedeli odpoledne mse. Navecer nejaka stolni hra. Snidane obedy vecere. Jak ja chtela domu! Vymohla jsem si to nakonec uz po 3 tydnech. Ja bych tam asi zesilela! Vetsinu casu jsem travila radeji na posteli.
Ja vim nepatrna ukazka. Ale stacila.
Jeste jsem si vybavila Film Who's life it is anyway? (A ci je to vlastne zivot? Mlady zmrzacemej kluk ktery presvedcuje lekare aby ho odpojili z pristroju. Stoprocentni souhlas!
Ale to co rika Los....je velice nerealisticke. Zmanipulovat babicku po ktere se zdedi byt,podplatit doktora, eventualne koupit na cernem trhu tuhle pilulku....(urcite by tam byla) a podstcit ji manzelovi co nam leze na nervy...ne to by urcite neslo
únor 25, 2008 03:33
Diky Lose za otevreni takovyho zajimavyho tematu! : Ceskymo
Ja myslim, ze by kazdej mel pravo se rozhodnout, jestli chce dal a nebo ne... a asi by to slo i poresit, vetsinou ma clovek jednoho "nejblizsiho" doktora, kterej toho pacienta zna a zna i jeho situaci a tudiz muze dost dobre posoudit, jestli pacienta nekdo zmanipuloval nebo ne... a pak by tu mohly byt i sestricky navstevujici pacienty doma.
Rozhodne by to vsechno muselo byt pisemne a celej proces na delsi dobu, tedy ne ze dne na den, ale treba 2, 3 tydny, prave aby se predeslo manipulaci. Ale jinak? Kdyz se stary, nemocny nebo i jinak zoufaly clovek rozhodne, ze uz tu mizerii tady nechce, proc ho k ni nutit?
Nejvetsi problem vidim prave v tom obrovskyym rozporu mezi nabozenstvim (v kterem jsme vsichni nejak vyrustali, at uz primo nebo neprimo, ale reknete mi, ci babicka se nikdy nemodlila, napr?) a obycejnym lidskym citeni.
Rozhodne by to vsechno muselo byt pisemne a celej proces na delsi dobu, tedy ne ze dne na den, ale treba 2, 3 tydny, prave aby se predeslo manipulaci. Ale jinak? Kdyz se stary, nemocny nebo i jinak zoufaly clovek rozhodne, ze uz tu mizerii tady nechce, proc ho k ni nutit?
Nejvetsi problem vidim prave v tom obrovskyym rozporu mezi nabozenstvim (v kterem jsme vsichni nejak vyrustali, at uz primo nebo neprimo, ale reknete mi, ci babicka se nikdy nemodlila, napr?) a obycejnym lidskym citeni.
únor 25, 2008 04:41
Jsem taky přesvědčená o tom, : wendy
že než nedůstojné přežívání bez jakékoliv perspektivy by měl každý člověk mít právo ukončit důstojně svůj život. Jenže - lékař by tě asi vzhledem ke své přísaze usmrtit neměl, a taky jak píše Polárka - je zde velký strach ze zneužívání. Mnoho lidí v podobné situaci se samo usmrtit nemůže - viz film A čí je to vlastně život ? takže kdo by to něm udělat ? Další velký otazník ! Obávám se, že tohle neprojde...
únor 25, 2008 07:58
Polarka : mamča
"A čí je to vlastně život?" To je moc dobrá otázka.
Moje maminka umírala na ÁRO, napojená na dýchací přístroj, hadičky jí vedly všude možně. Mluvit nemohla, ale slyšela pochopitelně všechno, a hlava jí fungovala pořád bezchybně. Po třech měsících koukání do stropu, (kde se ani na noc nezhasíná) kdy si lékaři před ní na vizitě povídali bezostyšně o tom, že to vidí tak maximálně ještě na JIP, ale domů už určitě ne, si maminka vytahala kanyly, a rozhodla se umřít. Protože s ní stejně nakládali jako se studijním materiálem, a ne jako s člověkem. Jelikož ale naše legislativa nepřipouští, že by někdo mohl CHTÍT umřít sám, jako člověk, napíchali jí kanyly zpátky a přikurtovali jí k posteli. Když jsem přišla na návštěvu, ještě si na ní stěžovali. Donutila jsem doktora, aby jí okamžitě odvázali, ale zabránit jim v dalších "pokusech", kdy na ní ještě prováděli různé úkony, (např. bolestivé odoperovávání proleženin) jsem nedokázala. Od té doby už maminka rezignovala, a psala mi, že na někom se to ti mladí doktoři přece musí naučit.
Často na to myslím, proč musí člověk umírat tak nedůstojně. Proč Hospice nejsou součástí zdravotnictví hrazeného pojišťovnou. Proč jsou pacienti týráni zbytečnými zákroky s cílem nahrabat na nich, ještě než zemřou, nějaké body. Vždyť v těchto beznadějných případech by stačilo tlumit bolest, a zbytek nechat na přírodě.
Nedokázala jsem maminku vzít na revers domů, aby mohla v klidu umřít. Nevěděla jsem tehdy, že existují půjčovny kompenzačních pomůcek a domácí ošetřovatelská péče, která udělá ty odborné věci, co laik nedokáže.
Když umírala sestra, měla při té hrůze aspoň luxus domácího prostředí, a své blízké kolem sebe. Stihli jsme jí říct i dokázat, jak moc jí máme rádi.
Tohle sebelepší sterilní zdravotnické zařízení nenabízí.
Moje maminka umírala na ÁRO, napojená na dýchací přístroj, hadičky jí vedly všude možně. Mluvit nemohla, ale slyšela pochopitelně všechno, a hlava jí fungovala pořád bezchybně. Po třech měsících koukání do stropu, (kde se ani na noc nezhasíná) kdy si lékaři před ní na vizitě povídali bezostyšně o tom, že to vidí tak maximálně ještě na JIP, ale domů už určitě ne, si maminka vytahala kanyly, a rozhodla se umřít. Protože s ní stejně nakládali jako se studijním materiálem, a ne jako s člověkem. Jelikož ale naše legislativa nepřipouští, že by někdo mohl CHTÍT umřít sám, jako člověk, napíchali jí kanyly zpátky a přikurtovali jí k posteli. Když jsem přišla na návštěvu, ještě si na ní stěžovali. Donutila jsem doktora, aby jí okamžitě odvázali, ale zabránit jim v dalších "pokusech", kdy na ní ještě prováděli různé úkony, (např. bolestivé odoperovávání proleženin) jsem nedokázala. Od té doby už maminka rezignovala, a psala mi, že na někom se to ti mladí doktoři přece musí naučit.
Často na to myslím, proč musí člověk umírat tak nedůstojně. Proč Hospice nejsou součástí zdravotnictví hrazeného pojišťovnou. Proč jsou pacienti týráni zbytečnými zákroky s cílem nahrabat na nich, ještě než zemřou, nějaké body. Vždyť v těchto beznadějných případech by stačilo tlumit bolest, a zbytek nechat na přírodě.
Nedokázala jsem maminku vzít na revers domů, aby mohla v klidu umřít. Nevěděla jsem tehdy, že existují půjčovny kompenzačních pomůcek a domácí ošetřovatelská péče, která udělá ty odborné věci, co laik nedokáže.
Když umírala sestra, měla při té hrůze aspoň luxus domácího prostředí, a své blízké kolem sebe. Stihli jsme jí říct i dokázat, jak moc jí máme rádi.
Tohle sebelepší sterilní zdravotnické zařízení nenabízí.
únor 25, 2008 08:31
No to je přesný: čí je to život? : Eva
Holky, vždyť u nás ještě není ani možno podepsat, při plném vědomí, ten papír: NERESUSCIOVAT!
Takže případná cesta k "asistované sebevraždě" v beznadějných stavech je ještě strašně daleká. A smrt je důstojná zatím, zhusta, leda tak ve filmech.
Ke všemu jsem přesvědčená, že se to všechno občas děje, ale naprosto nezávisle na naší vůli, tajně, je to tabu. Ale když si představím toho pána, jak končí svůj život někde sám v lese, tak mi to přijde moc drsné! Já bych sama tu možnost rozhodnutí mít chtěla. Riziko zneužití sice je obrovské, ale přesto. Mně to připadá mnohem nepřijatelnější, než že jednou budu ležet třeba, jako nějaký kus, a cizí lidé, byť doktoři, o mně budou rozhodovat, bez soucitu, pochopení, "tržně mne využijí" a nikdo se nebude ptát mně
Celý život nám otloukají o hlavu, že za vše jsme si sami zodpovědní, svéprávní, akorát na konci jsme najednou úplně nesvéprávní?
Takže případná cesta k "asistované sebevraždě" v beznadějných stavech je ještě strašně daleká. A smrt je důstojná zatím, zhusta, leda tak ve filmech.
Ke všemu jsem přesvědčená, že se to všechno občas děje, ale naprosto nezávisle na naší vůli, tajně, je to tabu. Ale když si představím toho pána, jak končí svůj život někde sám v lese, tak mi to přijde moc drsné! Já bych sama tu možnost rozhodnutí mít chtěla. Riziko zneužití sice je obrovské, ale přesto. Mně to připadá mnohem nepřijatelnější, než že jednou budu ležet třeba, jako nějaký kus, a cizí lidé, byť doktoři, o mně budou rozhodovat, bez soucitu, pochopení, "tržně mne využijí" a nikdo se nebude ptát mně
Celý život nám otloukají o hlavu, že za vše jsme si sami zodpovědní, svéprávní, akorát na konci jsme najednou úplně nesvéprávní?únor 25, 2008 08:55
Eva : mamča
Vidíš, to mě nenapadlo se takhle dívat na věc. "Neresuscitovat !"
A jak to, že např. Jehovistům lékaři dovolí rozhodnout, že oni ani jejich děti nesmějí přijmout cizí krev, i když by to třeba vedlo k záchraně života. TO SE LEGÁLNĚ SMÍ ???
A jak to, že např. Jehovistům lékaři dovolí rozhodnout, že oni ani jejich děti nesmějí přijmout cizí krev, i když by to třeba vedlo k záchraně života. TO SE LEGÁLNĚ SMÍ ???
únor 25, 2008 09:06
Nevím, jak s Jehovisty, : Eva
ale určitě to je u nich v nemocnici nějak právně ošetřeno, asi podepíše rodina, že odmítají léčbu? No, vidíš, mamčo, to zase nenapadlo mne, jak to prakticky odmítnou!
Ale je pravda, že o tom vždycky nějaký čas dlouho přemýšlím, zda ta naše babča vlastně stojí o to, aby dál žila? Vždycky si říkám, zda to vůbec dělám "dobře", jestli jí něco nevnucuji? Ale když mne tam furt nějak za ní posílají
Tak nevím
Ale je pravda, že o tom vždycky nějaký čas dlouho přemýšlím, zda ta naše babča vlastně stojí o to, aby dál žila? Vždycky si říkám, zda to vůbec dělám "dobře", jestli jí něco nevnucuji? Ale když mne tam furt nějak za ní posílají
Tak nevím únor 25, 2008 09:21
Eva : mamča
Tohle si musí každý rozhodnout sám. Jsou lidé, které už prostě nebaví žít. Všichni přátelé a známí jim už zemřeli, a v tomhle "novém" světě se necítí dobře. Kdyby jim někdo nabídl ukončení života, tak kývnou.
Na druhou stranu jsou nevyléčitelně nemocní, kteří prokazatelně trpí, a přesto se chtějí dožít každého dalšího rána.
V podstatě nejlíp jsou na tom ti, kteří jsou fyzicky zdraví a svůj žalostný psychický stav si neuvědomují. Tam to zase deptá příbuzné.
Na druhou stranu jsou nevyléčitelně nemocní, kteří prokazatelně trpí, a přesto se chtějí dožít každého dalšího rána.
V podstatě nejlíp jsou na tom ti, kteří jsou fyzicky zdraví a svůj žalostný psychický stav si neuvědomují. Tam to zase deptá příbuzné.
únor 25, 2008 09:34
Třeba po autonehodě : wendy
lékař na operačním stole nezkoumá, zda dotyčný pacient je jehovista nebo není, napere do něj krev a hotovo. Jinak je to omezování osobní svobody, ti Jehovisté svobodně mohou rozhodovat za jiné,a tady sám za sebe, dospělý člověk, rozhodnout nesmí ? Ne nemůže, přímo nesmí. To je moc dobrá poznámka. Ta by se měla šíře publikovat. Asi napíšu Cikrtovi...
únor 25, 2008 09:40
Wendy:))))))) : Eva
a tento "velký muž" Ti napíše asi toto: "pacient má vždy právo léčbu odmítnout, podepsat revers".
Akorát ti nenapíše, že když to uděláš, musíš se urychleně odplížit a vyřešit si to úplně už sám. Takže máš prakticky na výběr: přijmout doslova jakoukoliv léčbu, nebo nemít žádnou. Střední cesta, bohužel, prakticky neexistuje. Na to jsme považováni zřejmě za "moc blbé" Ty nejsi ve zdravotnictví žádný partner
Akorát ti nenapíše, že když to uděláš, musíš se urychleně odplížit a vyřešit si to úplně už sám. Takže máš prakticky na výběr: přijmout doslova jakoukoliv léčbu, nebo nemít žádnou. Střední cesta, bohužel, prakticky neexistuje. Na to jsme považováni zřejmě za "moc blbé"
Ty nejsi ve zdravotnictví žádný partner únor 25, 2008 10:03
možná to bude úhel pohledu, : Inka
ale já jsem přesvědčená o tom, že jsme se sem narodili, abychom tu splnili nějakou karmu, potkali se s určitými lidi a nějak narovnali vztah s nimi a nebo se potkali s lidmi se kterými máme nějakou silnou citovou vazbu..... Každý si tu prostě něco musíme prožít a také nést následky svých vlastních rozhodnutí. Tu karmu si tvoříme svým žitím, myšlením a svým konáním a vůbec přístupem k lidem a životu samému. Situace, které nás v životě potkávájí jsou některé dané karmicky, abychom napravili něco co jsme před tím udělali špatně, nebo nás to posílilo pro další život a některé zcela zbytečně vytváříme my sami svým špatným myšlením a konáním. Pokud tyhle situace dobře zvládneme, tak už je nepotřebujeme znova prožívat a nebudou nás potkávat, pokud ne, budou se stále opakovat v podobných variantách a proto je potřeba se k tomu stavět čelem třeba jako k životní výzvě. Svobodnou vůli tu máme všichni, vždy si můžeme rozhodnout co a jak uděláme, otázkou je jen, zda na to máme sílu a dost odvahy a nebo jestli to raději vzdáme a necháme se smýkat osudem a lidmi, které potkáme sem a tam. Dementní lidé, jednodušší, lidé v kómatu, hodně staří lidé .... i když na to nemají třeba dostatečnou mozkovou kapacitu, tak ale všichni stejně tak jako my ostatní vnímají a cítí, to jak je vnímáme my a lidé okolo nich a přistupujeme k nim, potřebují to k tomu svému životu nějak prožít, ale my bychom jim to neměli ztrpčovat ba právě naopak, protože i to setkání s nimi nás má vždy k něčemu v našem myšlenkovém pochodu a následně i konání dovést. Všechno je jen v nás lidech. Život nám byl dán a měli bychom tento dar mít v úctě tak jako sami sebe. Vše je pomíjející, majetek, peníze.... nazí jsme se sem narodili a nazí zase odsud odejdeme, jen naše pocity, které jsme tu zažily a vzpomínky si uchováváme v sobě a zůstávají. Nemáme právo si život sami brát, ale souhlasím s tím, nepovyšovat se nad přírodou a nechat to na ní a určitě ne nějaké umělé udržování a prodlužování utrpení lidí. Ale je to prostě úhel pohledu každého z nás.
únor 25, 2008 12:00
Euthanasie? NIKDY! : Petronila
Proč o ní začínáme uvažovat teď, když máme ze všech lidských věků NEJVÍC možností, jak tišit bolest, a spoustu dalších možností, jak udělat život snesitelnější? Za dob našich předků nic takového nebylo a přesto byla tabu i ta sebevražda. A dnes bychom uzákonili VRAŽDU? Ano, vraždu, protože nic jiného než vražda by to nebylo.
Nemluvím o situaci, kdy beznadějně nemocný člověk není dále léčen proto, aby mu byl prodloužen život o několik málo dní. Mluvím o aktivním zabití člověka, k jehož neprovedení se lékaři zavazují Hippokratovou přísahou.
Uzákonění euthanasie by znamenalo náplast na naše svědomí - když někdo už není k užitku a je s ním víc starostí, tak pryč s ním - dědeček a babička ujídají chlebíčka. A když je to v zákoně, je to vlastně v pořádku a není nutno mít z toho výčitky.
Kolik starých lidí by asi jejich děti nechaly utratit, jako se utrácí starý nemocný pes? To je přece také humánní, aby netrpěl? Kolik těch starých lidí by o euthanasii raději samo zažádalo, kdyby viděli, že jsou potomstvu na obtíž? Kolik by bylo zbytečně zabito lidí v depresi, kteří mají velmi autentickou nechuť žít, když deprese je léčitelná? A po kom byste chtěli, aby za to nesl odpovědnost??????
Řeči o "právu na důstojnou smrt bez společenského odsudku" "jsou líbivé, ale nebezpečné. Sebevraždu lze spáchat dnes jako kdykoli jindy a společenský odsudek vám při tom může být ukradený. Ale uzákoněná euthanasie je prvním krokem k tomu, oč se pokusili nacisté ve vyhlazovacích táborech.
Nemluvím o situaci, kdy beznadějně nemocný člověk není dále léčen proto, aby mu byl prodloužen život o několik málo dní. Mluvím o aktivním zabití člověka, k jehož neprovedení se lékaři zavazují Hippokratovou přísahou.
Uzákonění euthanasie by znamenalo náplast na naše svědomí - když někdo už není k užitku a je s ním víc starostí, tak pryč s ním - dědeček a babička ujídají chlebíčka. A když je to v zákoně, je to vlastně v pořádku a není nutno mít z toho výčitky.
Kolik starých lidí by asi jejich děti nechaly utratit, jako se utrácí starý nemocný pes? To je přece také humánní, aby netrpěl? Kolik těch starých lidí by o euthanasii raději samo zažádalo, kdyby viděli, že jsou potomstvu na obtíž? Kolik by bylo zbytečně zabito lidí v depresi, kteří mají velmi autentickou nechuť žít, když deprese je léčitelná? A po kom byste chtěli, aby za to nesl odpovědnost??????
Řeči o "právu na důstojnou smrt bez společenského odsudku" "jsou líbivé, ale nebezpečné. Sebevraždu lze spáchat dnes jako kdykoli jindy a společenský odsudek vám při tom může být ukradený. Ale uzákoněná euthanasie je prvním krokem k tomu, oč se pokusili nacisté ve vyhlazovacích táborech.
únor 25, 2008 12:08
No to je Inuš moc pěkný : NČ
Souhlasím s každym tvym písmenem. Ale co teda?
únor 25, 2008 12:09
Inka : mamča
"nepovyšovat se nad přírodou a nechat to na ní a určitě ne nějaké umělé udržování a prodlužování utrpení lidí"
S tím souhlasím do puntíku, jenže realita je jiná.
S tím souhlasím do puntíku, jenže realita je jiná.
únor 25, 2008 12:10
Nezačíná to povyšování nad přírodu : NČ
už třeba císařskym řezem, inkubátorem ...? Atd....................
únor 25, 2008 12:17
znamená to tedy, : ivanka
DONUTIT žít člověka, který se už sám nemůže hýbat, nemůže nic, doktoři vědí, že už nikdy nebude nic moct - donutit ho snášet dny, měsíce, někdy i roky dalšího utrpení a mnohdy i hrůůzných bolestí? Je blbost říkat, že dnes "už jsou léky" - protože stále umírají obrovská kvanta lidí v neuvěřitelných bolestech... To se na nich jen mají učit doktoři? Mít z nich pokusné králíky?
Ne každý může sám od sebe skončit život, pokud vím, tak takoví lidé prosej o pomoc... Ale z náboženských důvodů, z alibismu, je necháme dál trápit, budeme se snažit prodlužovat jejich trápení...
A to povyšování se nad přírodou:
nejsou to všechny ty léta udržované "hmoty" bez myšlenky a bez pohybu v různých ústavech? Které už samého narození nebyly v pořádku a nikdy nebudou? Jen kvůli tomu, aby se na ně braly peníze?
A co udržování - a velice, velice drahé - udržování dětiček, co nikdy nebudou - protože opravdu nemůžou - vnímat, hýbat se... Až rodiče zestárnou, tak je jen šoupnou někam do ústavů, kde budou dohnívat...
to je všechno správné?
Ne každý může sám od sebe skončit život, pokud vím, tak takoví lidé prosej o pomoc... Ale z náboženských důvodů, z alibismu, je necháme dál trápit, budeme se snažit prodlužovat jejich trápení...
A to povyšování se nad přírodou:
nejsou to všechny ty léta udržované "hmoty" bez myšlenky a bez pohybu v různých ústavech? Které už samého narození nebyly v pořádku a nikdy nebudou? Jen kvůli tomu, aby se na ně braly peníze?
A co udržování - a velice, velice drahé - udržování dětiček, co nikdy nebudou - protože opravdu nemůžou - vnímat, hýbat se... Až rodiče zestárnou, tak je jen šoupnou někam do ústavů, kde budou dohnívat...
to je všechno správné?
únor 25, 2008 12:33
Euthanasie se už na Kudle jednou probírala... : Míša šíša
V podstatě souhlasím s Petronilou. Euthanasie NE v naší zemi. NE v zemi, kde se nerespektujou morální principy, kde jsou peníze povýšeny nad vše ostatní, kde neexistuje spravedlnost, kde není vymahatelnost práva, kde je kdokoliv podplatitelný a kde nikdo za nic nenese odpovědnost.
únor 25, 2008 12:36
Míšo, pokud to nezažiješ, nepochopíš... : ivanka
únor 25, 2008 12:38
Ivanko, já to chápu, : Mša šíša
ale mám obavy, že by něco takového bylo u nás ohromně zneužívané. A to by ti nevadilo, že by mohli být lidé zprovozováni ze světa de facto násilnou smrtí? Pro nepohodlnost, pro umlčení, pro peníze, pro majetek...?
únor 25, 2008 12:42
Ivanko, : Petronila
já si myslím, že alibismus je to, co říkáte, Vy. Dle mého názoru je to správnější než si hrát na Pánaboha. To už zkusil Hitler (viz ti ubožáci v ústavech). Začne to u těch ležáků, pak to bude pokračovat přes nemohoucí.. a skončí to třeba u vás, protože vám bude, co já vím, víc než pětašedesát a nebudete už perspektivní.
Vidím rozdíl v tom, když někomu neposkytnete veškerou dostupnou péči, protože ta by mu prodloužila život jen o málo a ten život by měl nevalnou kvalitu, a když ten život AKTIVNĚ ukončíte.
Dnesk jsem viděla pořad o lásce - vystupoval tam nějaký umělec a pak duševně zaostalý člověk. Mohu vám říci, že ten duševně zaostalý v tom měl mnohem větší jasno a v důsledku byl asi taky spokojenější. Ale třeba Hitler by ho podle eugenických hledisek zlikvidoval a já se bojím, že jestli tu hranici jednou prolomíme, dobereme se k takovým a ještě horším koncům.
Takže ano, myslím si, že je to správné.
Vidím rozdíl v tom, když někomu neposkytnete veškerou dostupnou péči, protože ta by mu prodloužila život jen o málo a ten život by měl nevalnou kvalitu, a když ten život AKTIVNĚ ukončíte.
Dnesk jsem viděla pořad o lásce - vystupoval tam nějaký umělec a pak duševně zaostalý člověk. Mohu vám říci, že ten duševně zaostalý v tom měl mnohem větší jasno a v důsledku byl asi taky spokojenější. Ale třeba Hitler by ho podle eugenických hledisek zlikvidoval a já se bojím, že jestli tu hranici jednou prolomíme, dobereme se k takovým a ještě horším koncům.
Takže ano, myslím si, že je to správné.
únor 25, 2008 12:45
já jsem to zažila Ivanko, : Inka
táta by l0 let velmi vážně nemocný a odkázaný na lidi okolo sebe, po třech infarktech, težký cukrovkář, nádory na játrech, nefunkčnost ledvin a zemřel až po 7mé mrtvici. Celou dobu jsme se o něj doma starali s maminkou a bratrem. Veř mi, že i přes to utrpení co si prožil on a my všichni okolo něj s ním, celodenní starání se vším všudy.....i přes to jak moc to bylo vyčerpávající pro nás všechny, tak třeba právě přes tento prožitek (a není jediný)to hodně změnilo náš žebříček hodnot, různá životní rozhodnutí, přehodnocení toho co je opravdu důležité a jak se svým životem naložit správně ..... prostě to smysl mělo. A také je to každého rozhodnutí zda půjde do domova důchodců dožít nebo jestli já šoupnu tátu do LDNky a stavím se tam každou něděli se mrknout jak se mu daří. Je to naše rozhodnutí jak se k tomu postavíme. Je to hodně o vztazích mezi lidmi a v rodinách a ty jsou opradu krizové. Je to úhel pohledu každého z nás a já nikomu svůj nevnucuji. Má to vždy smysl pro toho daného člověka, jeho blízské, otázka je jak se k tomu kdo postaví.
únor 25, 2008 13:10
Jak důstojně a dobrovolně zemřít. : Krakonoš
Není to můj vynález, je to moudro kterýhosi mystika východu. Když se ho ptali, jestli člověk smí spáchat sebevraždu, odpověděl, že z hlediska karmickýho to není dobrý řešení, že to vůbec není žádný řešení, tak, jak to popsala Inka. Ale že chápe, že se člověk opravdu může dostat do stavu, kdy už tu bejt dál prostě nechce a nemůže, a těžko ho k tomu nutit. "Takže pokud opravdu víte, že chcete odejít," pravil ten mudřec,"udělejte to takhle: Lehněte si (na zem, do postele), myslete na svůj záměr a přestaňte přijímat jakoukoli potravu a pití. Prostě jen ležte, myslete na smrt a čekejte na ni. Nebude to smrt nepříjemná, zato čekání na ni váš záměr a jeho sílu dokonale prověří. A buďte si jisti, že téměř nikdo z těch, kteří se touží zabít, se nedokáže té smrti dočkat - změní své rozhodnutí." S tímhle se ztotožňuju a tolik můj příspěvek k "právu na sebevraždu" - každej sebevrah by měl zkusit tenhle postup. Jasně, že to neřeší situaci lidí na přístrojích atp., ale velkou část dobrovolně odcházejících jo.
únor 25, 2008 13:28
Upřesnění : Los evropský
...myšleno v mém příspěvku bylo: nikoliv eutanazie, tzn. de facto vražda na přání (to je trošku jiný případ), ale nekomplikovaná sebevražda. Mě osobně nejvíc pálí léčení nedokonaných pokusů o sebevraždu (jako by to byli blázni), strach ze "záchrany" a následné psychiatrické léčby atd. Je pěkné, že máme právo na sebevraždu , ale vhodné prostředky k tomu nejsou k dispozici. Zastřelit se? Nechutné. Navíc ne každý má doma střelnou zbraň. Skočit z mostu/výškové budovy? Nechutné.Krom toho mě taky můžou zachránit s přeraženou páteří. Prášky? Nejisté. Podřezat se? Nechutné a nejisté. Oběsit se? Totéž. Zkuste se prosím vžít do pocitů člověka, který prostě už nechce udržovat karmickou rovnováhu, danajský (pro něj) dar života by rád vrátil a tak by to tu zkrátka rád zabalil...
únor 25, 2008 13:38
Ano, to je právě to, o čem mluvím - : ivanka
Krakonoši a vy, další -
- o tom strašlivém přežívání dlouhém na přístrojích, kdy je jim jejich trápení jen a jen prodlužováno,
- o pěstování bezduché, bezhybné hmoty, která se někomu narodila. Cožpak jste neviděli např. v tv - děti-lidi, které od narození jsou na úrovni miminek? Protože nikdy nebudou ničím víc?
Proč je udržovat při životě, který život nikdy nebyl a nebude? Jsou ústavy, kde je jich od jejich narození plno... Víte, co každý den stojí? Proč se prostředky nemohou dát na trochu rozumné tvory?
- o tom strašlivém přežívání dlouhém na přístrojích, kdy je jim jejich trápení jen a jen prodlužováno,
- o pěstování bezduché, bezhybné hmoty, která se někomu narodila. Cožpak jste neviděli např. v tv - děti-lidi, které od narození jsou na úrovni miminek? Protože nikdy nebudou ničím víc?
Proč je udržovat při životě, který život nikdy nebyl a nebude? Jsou ústavy, kde je jich od jejich narození plno... Víte, co každý den stojí? Proč se prostředky nemohou dát na trochu rozumné tvory?
únor 25, 2008 13:39
Zkrátka, kdy vyhovět a a kdy ne, : wendy
o tom by měl rozhodovat Pánbůh. Pak by to bylo spravedlivé a bez chyb. Jinak zde jsou stále pochyby o zneužívání - známe lidi. Ale zase ležet několik let bez hnutí na přístrojích, to by ten člověk musel v minulých životech být pěkná svině...a ti jeho blízcí, ti, kteří se na to musejí dívat a nemohou pomoci ? Tak ti asi taky.
únor 25, 2008 13:58
Lose, : Petronila
ale sebevražda prostě JE riziko. A buď je někdo ochoten ho na sebe vzít, nebo nikoli. Je to jeho život a jeho právo. Ale myslím, že bychom to nikomu neměli dělat snazší. Pokud to někomu přijde nechutné, asi jeho touha zemřít není tak velká.
Ivanko,
myslím, že ideální řešení neexistuje. Ale pokud zvážím výhody a nevýhody obou, tak mi pořád připadá výhodnější investovat prachy, které jsou koneckonců jen mrtvá hmota, do "neperspektivních ležáků", než riskovat, že se Vaši i moji blízcí, Vy a nebo já dostaneme do situace, kdy budeme vyhodnoceni jako neperspektivní a utraceni. A bojím se, že jakmile by se to jednou rozjelo, časem by to postupovalo dál a dál. Znáte ten příměr o pomalu se vařící žábě?
Ivanko,
myslím, že ideální řešení neexistuje. Ale pokud zvážím výhody a nevýhody obou, tak mi pořád připadá výhodnější investovat prachy, které jsou koneckonců jen mrtvá hmota, do "neperspektivních ležáků", než riskovat, že se Vaši i moji blízcí, Vy a nebo já dostaneme do situace, kdy budeme vyhodnoceni jako neperspektivní a utraceni. A bojím se, že jakmile by se to jednou rozjelo, časem by to postupovalo dál a dál. Znáte ten příměr o pomalu se vařící žábě?
únor 25, 2008 14:31
Petronilo, : Los evropský
fór je v tom, že nechutné to zpravidla nepřijde sebevrahovi, ale těm, co ho najdou...
Lidi se pravděpodobně rozdělují do dvou skupin: jedni se smrti nebojí, druzí ano. Já patřím do té první. Čili pro mě je horší, zůstat někde jako troska, než být vyhodnocen jako neperspektivní a utracen. Já jsem pro smrt. Takže celé je to možná jen o dohodě obou skupin. Usnadnit tomu, kdo usnadnit chce, ostatní ať žijí...
Lidi se pravděpodobně rozdělují do dvou skupin: jedni se smrti nebojí, druzí ano. Já patřím do té první. Čili pro mě je horší, zůstat někde jako troska, než být vyhodnocen jako neperspektivní a utracen. Já jsem pro smrt. Takže celé je to možná jen o dohodě obou skupin. Usnadnit tomu, kdo usnadnit chce, ostatní ať žijí...
únor 25, 2008 15:20
Taky se přidám k tématu, o kterém jsem už dost přemýšlela. : Myška
Na úvod - všechno je zneužitelné. Já bych nechtěla být po nehodě, úraze, nemyslícím ležákem, vlastně kusem masa vyživovaným kapačkou nebo sondou, kálejícím pod sebe. Nechtěla bych taky vinou nemoci jen bezmocně ležet se správně fungujícím mozkem, a vědět, že už to s mým tělem jiné nebude. Ráda bych v těchto případech volila smrt. Podle mně by bylo řešení, abych třeba teď hned před notářem učinila prohlášení, že v těch a těch případech nechci být resuscitována a udržována při životě. Vždyť by se taková možnost dala právně ošetřit, a jak jsem již uvedla, vše je zneužitelné, pro toho, kdo chce.
Já teda zajdu ještě kousek dál, já bych chtěla mít možnost rozhodnout o svých synech, pokud by se ocitli v takovém beznadějném stavu, a stejně tak bych chtěla, aby oni tuto službu měli možnost udělat pro mě. To znamená, že by mě nenechali trápit a pomalu v bolestech umírat, při dnešním umění medicíny poměrně dlouho. Občas o tom doma mluvíme, a shodneme se na tom, že než žít jako kusy masa, radši nežít vůbec.
Nejsem věřící, a myslím si, že o svém životě mám právo rozhodnout sama. Nikdo jiný ho za mě žít nebude.
Já teda zajdu ještě kousek dál, já bych chtěla mít možnost rozhodnout o svých synech, pokud by se ocitli v takovém beznadějném stavu, a stejně tak bych chtěla, aby oni tuto službu měli možnost udělat pro mě. To znamená, že by mě nenechali trápit a pomalu v bolestech umírat, při dnešním umění medicíny poměrně dlouho. Občas o tom doma mluvíme, a shodneme se na tom, že než žít jako kusy masa, radši nežít vůbec.
Nejsem věřící, a myslím si, že o svém životě mám právo rozhodnout sama. Nikdo jiný ho za mě žít nebude.
únor 25, 2008 16:02
...ještě k udržování beznadějně nemocných ležáků : : mamča
Když vám umírá někdo moc blízký, nechcete ho pustit na "druhý břeh", a ačkoli si to neuvědomujete, mentálně ho stále držíte při životě. Je v tom i kus sobectví, protože JÁ ho mám ráda, JÁ o něj nechci přijít. Až když si tohle člověk uvědomí, začne se smiřovat s tím, že ten jeho blízký umře. Nesobecky mu přeje, aby jeho trápení a bolest skončila. A to je ten okamžik, kdy konečně ten umírající může v klidu odejít. Protože ví, že už to ti pozůstalí tady bez něj zvládnou.
Je pravda, že věřící to mají v tomhle směru lehčí, protože věří, že na konci téhle pozemské cesty je čeká Království nebeské, kde se sejdou s těmi, co je už předešli.
Zatímco my, bezvěrci, tušíme, že na konci je jen černočerná tma, konec našeho pozemského úkolu.
Je pravda, že věřící to mají v tomhle směru lehčí, protože věří, že na konci téhle pozemské cesty je čeká Království nebeské, kde se sejdou s těmi, co je už předešli.
Zatímco my, bezvěrci, tušíme, že na konci je jen černočerná tma, konec našeho pozemského úkolu.
únor 25, 2008 17:12
Euthanasie je v Holandsku povolena, : Bara
na prani cloveka, ktery jen ceka na smrt, neni schopen vubec niceho, kdy kvalita zivota je 0,0000000 ale musi byt dolozena lekarskou zpravou od dvou na sobe nezavislych lekaru, dale i zprava od psychiatra, za dalsi i pravne podlozena atd........neni to tak, ze by se deti potrebovaly zbavit starych a nemocnych rodicu, nebo ze potrebuji jejich penize, jak uz tu nekdo naznacil. Neni to tak jednoduche, vzdy se jedna opravdu o tezce nemocneho cloveka, zavisleho na dalsich osobach, ktere ho musi osetrovat - myt, oblekat, krmit, otacet ......
V takovychto pripadech je to pro tyto lidi vysvobozeni.
Je ale hodne faktoru, ktere jsou pro a proti, take nabozenstvi hraje dulezitou roli, ale vsichni ti, co o tom rozhoduji, by se meli vzit do zivota toho, kdo o dobrovolnou smrt vetsinou prosi a posuzovat toho jedince.
Ale protoze je to slozita otazka, vzdy bude nekdo pro a nekdo proti. Zatim jsem jeste neslysela, ze by tady v Holandsku byla tato moznost zneuzita.
V takovychto pripadech je to pro tyto lidi vysvobozeni.
Je ale hodne faktoru, ktere jsou pro a proti, take nabozenstvi hraje dulezitou roli, ale vsichni ti, co o tom rozhoduji, by se meli vzit do zivota toho, kdo o dobrovolnou smrt vetsinou prosi a posuzovat toho jedince.
Ale protoze je to slozita otazka, vzdy bude nekdo pro a nekdo proti. Zatim jsem jeste neslysela, ze by tady v Holandsku byla tato moznost zneuzita.
únor 25, 2008 17:26
pokud si dobře vzpomínám, tak Českymo, nebo Polárka, : Eva
se tu už kdesi zmiňovaly o tom prohlášení neresuscitovat ve Státech, jak je to tam holky, prosím formulováno, jakých stavů se týká? Jsou nějak vyjmenovány?
Já tedy pro eutanázii a sebevraždu určitě rovněž nejsem, ale pokud bych měla někdy být v nějakém vegetativním stavu, tak bych chtěla mít u notáře a třeba ve zdravotní dokumentaci toto třeba od teď zaneseno, že si nepřeji resuscitaci.
Tímto prohlášením by se vyřešil i problém léčby sebevrahů, které popisuje Los.
Jinak to, co popsal Krakonoš není jen teoretické moudro, ale takhle se instiktivně chová spousta lidí, pokud ztratí již smysl života: lehnou, přestanou jíst, pít... ale zemřou jen někteří, neb když je najdou, tak je resuscitují. Prostě umíme vysloveně technicky člověka při životě udržet, ačkoliv je to asi často proti přírodě, řádu....
Líbilo se mi, co napsala Inka, mám hodně podobnou životní filosofii, jen dost jinou terminologii, ale té tvé také rozumím
Ivanko, tak existuje také nejedna teorie, že ty "hmoty" jsou možná lidské duše, které právě předtím spáchaly sebevraždu, čímž se provinily proti přírodě a mají tuto podobu, aby se něco naučily, pochopily....
Zatím mi připadá jako největší problém kolize technické vyspělosti medicíny s nevyspělostí a neznalostí, týkající se oblasti smyslu a vůbec podstaty lidské existence nás všech, jako lidstva. A nikomu neberu jeho případnou víru, leč toto náboženství pro mne rozhodně nevyřeší.
Já tedy pro eutanázii a sebevraždu určitě rovněž nejsem, ale pokud bych měla někdy být v nějakém vegetativním stavu, tak bych chtěla mít u notáře a třeba ve zdravotní dokumentaci toto třeba od teď zaneseno, že si nepřeji resuscitaci.
Tímto prohlášením by se vyřešil i problém léčby sebevrahů, které popisuje Los.
Jinak to, co popsal Krakonoš není jen teoretické moudro, ale takhle se instiktivně chová spousta lidí, pokud ztratí již smysl života: lehnou, přestanou jíst, pít... ale zemřou jen někteří, neb když je najdou, tak je resuscitují. Prostě umíme vysloveně technicky člověka při životě udržet, ačkoliv je to asi často proti přírodě, řádu....
Líbilo se mi, co napsala Inka, mám hodně podobnou životní filosofii, jen dost jinou terminologii, ale té tvé také rozumím
Ivanko, tak existuje také nejedna teorie, že ty "hmoty" jsou možná lidské duše, které právě předtím spáchaly sebevraždu, čímž se provinily proti přírodě a mají tuto podobu, aby se něco naučily, pochopily....
Zatím mi připadá jako největší problém kolize technické vyspělosti medicíny s nevyspělostí a neznalostí, týkající se oblasti smyslu a vůbec podstaty lidské existence nás všech, jako lidstva. A nikomu neberu jeho případnou víru, leč toto náboženství pro mne rozhodně nevyřeší.
únor 25, 2008 18:46
Jen upřesnění:-) : Eva
už vím, že Českymo je ve Státech a Polárka na Aljašce, jen nevím, kdo psal tu resuscitaci?
únor 25, 2008 20:24
o teorii "převtělení sebevrahů" : Los evropský
vím, jen mi tam nehraje, že tahle teorie vznikla zcela určitě posledních 50 let - tyhle "hmoty" se přece rodily vždy, ve všech dobách, ale nikdy nebo téměř nikdy nepřežívaly - nebyly na to prostředky a naštěstí by to tehdy nikoho ani nenapadlo. A není to tak dávno - jestli jste někdy četli nějaký román cca z roku 1925, často se dočtete o tom, jak v některých rodinách umíraly děti hned po narození a byly to divné děti... V naší rodině konkrétně moje prababička cca v roce 1920 měla celkem 7 dětí, z toho jeden byl (údajně) hydrocefalus, který hned po narození umřel, další dítě taky umřelo a z vyprávění pratety "snad to ani dítě nebylo" , jenže tenkrát jednak nebyla prenatální péče, na druhou stranu přirozený výběr jakž-takž fungoval, kdežto dneska by prababička měla doma nebo v ústavu (pokud by nešla na odběr plodové vody) dvě těžce postižené děti a spekulovalo by se o tom, že jsou to převtělené duše a prababička by přemýšlela, čím se provinila, že ji Pán Bůh tak potrestal. Ve skutečnosti by ji potrestala vyspělá medicína. Divná mláďata se rodí i zvířatům, jenže ta, když poznají, že s nimi něco není v pořádku, odloží je. My to sice poznáme taky, ale za vynaložení obrovských prostředků je zachráníme, a ještě si libujeme, jak jsme humánní.
únor 26, 2008 08:21
také jsem toto slyšela : Inka
a připadá mi to docela logické vysvětlení, ale potvrdit to nemůžu. Takovéto děti se rodí prý i lidem, co si s nimi mají vypořádat nějaký karmický dluh (tedy postarat se o ně alespoň na tu krátkou dobu jejich života). Ano ten přirozený výběr byl dříve asi mnohem lepší i když poměrně drastický, ale přikláním se k němu. Myslím, že je mnohem humálnější neprodlužovat zbytečně trápení a nechat to na přírodě.
únor 26, 2008 08:55
Lose, : Eva
jediné, co vím jistě, je, že tyto teorie existují, ale leda tak k nám dorazila před pár desítkami let, jinak je součástí "poznání asijských filosofií" strašně, strašně dávno.
Nemůžu vědět,rozhodnout, ani věřit, zda platí, mně v tom přijde jen něco "logiky". Pokud někdo volí sebevraždu, tak se nad ním nepovyšuji, nekárám ho, ale přijde mi to pořád, soukromě, jako nešťastné řešení, ale uznávám zcela jeho právo na rozhodnutí. Pro mně osobně sebevražda nic neřeší.
Nemůžu vědět,rozhodnout, ani věřit, zda platí, mně v tom přijde jen něco "logiky". Pokud někdo volí sebevraždu, tak se nad ním nepovyšuji, nekárám ho, ale přijde mi to pořád, soukromě, jako nešťastné řešení, ale uznávám zcela jeho právo na rozhodnutí. Pro mně osobně sebevražda nic neřeší.
únor 26, 2008 09:01
Jsme to, Inko, psaly : Eva
dočista synchronně 
únor 26, 2008 09:08
no to jo Evi, : Inka
no ono je to tak, že se ten sebevrah té situaci pro kterou končí svůj život stejně nevyhne, prostě jí jen posune dál a tou sebevraždou si to všechno jen ztíží a to dost zbytečně. Já jsem se asi jako každý jiný kolem těch mých dvaceti let prostě vyhýbala radikálnímu řešení různých špatných životních situací, ale v momentě, kdy jsem zjistila, že se mi budou stále opakovat dokud to nepořeším rozumně, jsem se prostě rozhodla řešit věci rovnou na poprvé, protože už jsem se do takových situací prostě odmítla vracet a chtěla jsem jít dál.
únor 26, 2008 09:37
Inko, Evo : Ariana
chtěla jsem napsat něco v podobném smyslu jako vy. Tak snad jen dodám, že je možné, že duše člověka potřebuje i to trápení, aby se s něčím vyrovnala, došla k nějakému pochopení, ale ostatním zvenčí se to jeví hrozně. Sebevraždou nebo asistovanou sebevraždou vlastně utiká před splněním svého úkolu. Přesto má každý právo svobodné volby.
únor 26, 2008 09:43
Proč nemají právo se rozhodnout dobrovolně a bez odsudků okolí? : Sandokan
Odpověď je jednoduchá. Je to proti podnikatelskému zájmu různých "pravda-láska-humanismus-multikulti" sdružení, která na možnosti ovlivňovat život ostatních v mezích daných naším právním systémem a politikou profitují. O prachy (a způsobu, jak se k nim dostat) jde až v první řadě...
únor 26, 2008 11:32
Sandokane, : Petronila
jak to, že nemají právo se rozhodnout dobrovolně? Brání vám snad někdo, abyste teď šel a dejme tomu skočil z mostu?
A ta Vaše sdružení - po celá staletí se proti "pouhým" sebevraždám velmi vehementně stavěla církev, byl to hřích, kterým jste se zbavoval práva být pohřben v posvěcené půdě (což pro tehdejšího věřícího člověka nepochybně znamenalo strašlivý trest).
Dneska vám za sebevraždu nehrozí prakticky NIC, ani ten odsudek okolí - pokud to okolí bude vědět, že jste k tomu měl nějaký pádný důvod, většinou to asi pochopí, pokud tím důvodem byl jen váš špatný psychický stav, tak si - vcelku oprávněně - řekne, že jste magor. No a? To přece není nic tak děsného (okolí vás, když na to přijde, odsoudí za leccos), a když se vám to povede, může vám to být koneckonců ukradené.
A pokud jde o asistovanou vraždu (protože euthanasie nic jiného není), tam je odsudek naprosto v pořádku. Máte právo to udělat sám, pokud na to máte sílu, pokud ne, zkuste požádat vám nejbližšího člověka, aby to pro vás udělal, vzal si to na vlastní triko a obtížil si tím vlastní svědomí. Kolik by se podle vás našlo lidí, kteří by vás měli tak rádi,že by to pro vás byli ochotní udělat???
A ta Vaše sdružení - po celá staletí se proti "pouhým" sebevraždám velmi vehementně stavěla církev, byl to hřích, kterým jste se zbavoval práva být pohřben v posvěcené půdě (což pro tehdejšího věřícího člověka nepochybně znamenalo strašlivý trest).
Dneska vám za sebevraždu nehrozí prakticky NIC, ani ten odsudek okolí - pokud to okolí bude vědět, že jste k tomu měl nějaký pádný důvod, většinou to asi pochopí, pokud tím důvodem byl jen váš špatný psychický stav, tak si - vcelku oprávněně - řekne, že jste magor. No a? To přece není nic tak děsného (okolí vás, když na to přijde, odsoudí za leccos), a když se vám to povede, může vám to být koneckonců ukradené.
A pokud jde o asistovanou vraždu (protože euthanasie nic jiného není), tam je odsudek naprosto v pořádku. Máte právo to udělat sám, pokud na to máte sílu, pokud ne, zkuste požádat vám nejbližšího člověka, aby to pro vás udělal, vzal si to na vlastní triko a obtížil si tím vlastní svědomí. Kolik by se podle vás našlo lidí, kteří by vás měli tak rádi,že by to pro vás byli ochotní udělat???
únor 26, 2008 12:09
Petronilo, : Myška
člověk upoutaný na lůžku sotva může jít skočit z mostu. Vytahá si hadičky, kanyly? Dají mu je "zpátky", a ještě ho přikurtují, aby to už neudělal. Tak kde je ta svoboda rozhodnutí? Kdyby za asistovanou euthanasii nehrozil trest, byla bych ráda, kdyby to moje děti udělaly, v případě, že bych už neměla naději. A doufám, že by to udělaly z lásky, abych nemusela trpět. A svědomí? Nebude blízké trápit spíš svědomí z toho, že toho svého beznadějně nevyléčitelného a v bolestech žijícího člověka musí nechat udržovat při životě za každou cenu?
únor 26, 2008 12:19
Myško, díky! : ivanka
Zvedá mě ze židle to farizejské:
- nikdo nemá právo... atd. Absolutně souhlasím s tím, jak píšeš:
vždyť je to přeci tak jednoduché, jít se pomodlit pár zdrávasů, říct si, že
a že je to přání Boží...
nezlobte se, ale nepřeju nikomu z vás, aby ležel bezmocně, jen v hrozných bolestech, a nad vámi se někdo modlil, utíral vám kapičky potu - a dával nové a nové kapačky... vy nebudete moct nic dělat...
ach jo.
- nikdo nemá právo... atd. Absolutně souhlasím s tím, jak píšeš:
byla bych ráda, kdyby to moje děti udělaly, v případě, že bych už neměla naději. A doufám, že by to udělaly z lásky, abych nemusela trpět.
vždyť je to přeci tak jednoduché, jít se pomodlit pár zdrávasů, říct si, že
ten člověk musel v minulých životech být pěkná svině...
a že je to přání Boží...
že duše člověka potřebuje i to trápení, aby se s něčím vyrovnala, došla k nějakému pochopení,
nezlobte se, ale nepřeju nikomu z vás, aby ležel bezmocně, jen v hrozných bolestech, a nad vámi se někdo modlil, utíral vám kapičky potu - a dával nové a nové kapačky... vy nebudete moct nic dělat...
ach jo.
únor 26, 2008 12:38
... : Los evropský
Myslím, že Myška a Ivanka mě úplně pochopily. Petronilo: lidí, kteří mají někoho tak rádi, že by mu zkrátili utrpení by se našlo dost. Jsou to ti, kteří se přestali schovávat za roušku náboženství a hříchu a nemají strach z toho, že budou pohřbeni "na hřbitově při zdi, bez křížů, bez kvítí". Jinak touha odejít ze života je vždy stav mysli, ať k tomu má člověk důvod dle mínění jiných pádný, nebo ne. Pravda, to všudypřítomné okolí snáze pochopí, když někdo má tento stav mysli poté, co mu náklaďák urazil nohy, než u někoho, kdo prostě třeba jenom ztratil smysl života (ale jinak mu nic nechybí). Takže si opravdu netroufám tvrdit, kdo už je magor a kdo ještě ne...
únor 26, 2008 12:58
Petronila : Sandokan
Uhodila jsi hřebíček na hlavičku. Církve jseou exemplární případ uzurpování moci a rozhodování o životě v honbě za majetkem. Nic jim není svaté, jen když z toho budou mít prospěch. A zdúvodní se to "svatou válkou ve jménu XZY"! Fujtajbl!
únor 26, 2008 14:02
Já bych teda zcela rozhodně odmítla : Eva
na kohokoliv druhého házet aktivní výkon mého rozhodnutí skončit se životem. Pokud někdy budu "už jen zvířátko", tak neresuscitovat.
Jinak tady ale úplně marně hledám nějakého farizeje nebo někoho, kdo pořeší cokoliv "pár zdrávasy", o "Božím přání" už vůbec nemluvě....
Jinak tady ale úplně marně hledám nějakého farizeje nebo někoho, kdo pořeší cokoliv "pár zdrávasy", o "Božím přání" už vůbec nemluvě....
únor 26, 2008 14:09
jehovisté : bb
mohou odmítnout za sebe, ne za dítě, lékaři jsou povinni - a činí tak - zachraňovat život dítěte bez ohledu na vůli rodičů, v případě potřeby volají policii, žádá se o předběžné opatření (v takových případech to je otázka hodin), a v případě dlouhodobých nemocí, kdy např. rodiče nechodí s dítětem na léčbu a zákoroky kvůli svému náboženskému přesvědčení, proběhl dokonce i soudní spor - šlo o onkologicky nemocné dítě
únor 26, 2008 17:27
s tím, co psaly INka, Ariana : bb
s tím se nedá v zásadě nesouhlasit, a s něčím z toho, co podrobně popsala Inka, se velmi ztotožňuji, a taky jsem přesvědčena, že je příliš moc lidí, kteří by hledali kličky jak eutanasie zneužít. Přesto si ale myslím, že člověk, který trpí nesnesitelně, a přeje si odejít, nebo takové přání vyjádřil předtím (očekával, že se jeho stav zhorší a pro ten případ to prokazatelně vyjádřil), by tu možnost měl mít. Není to technicky složité, pro příbuzné,známé se to běžně zařídí tak, aby netrpěli bolestmi a krátí se čekání na smrt.
únor 26, 2008 17:41
... : bb
Těžké je to jen do okamžiku rozhodnutí, protože normálnímu slušnému člověku se příčí rozhodovat o něčí smrti, a i když ví, že mu tím usnadní konec života, tak se mu do toho nechce, a proto prodlužuje jeho utrpení další péčí, léky atd. Myslím, že nejsme tak duchovně zralá společnost, aby to bylo bez rizika, ale měli bychom se to naučit.
únor 26, 2008 17:44
karma, poučení z minulého života, prožít si věci určené osudem... : bb
tím se rozhodně nezabýváme, když trpí náš pes a veterinář řekne Ok, můžeme ho chvíli držet, ale jen prodloužíme trápení, zaplatíte víc a stejně v bolestech zemře - rozhodneme se raz dva. Neříkáme Nene, pane doktore, to mu určil osud, on si čistí karmu tím utrpením a musí si to prostě prožít!! Ať se ještě chvílí svíjí..Ne, píchne se injekce, podrží se usínající hlava, mluví se na něj, pohladí, a sbohem, příteli. Vzpomínat budeme v dobrém, i když jsi kousl tetu a rotrhal nové křeslo, zasloužíš netrpět.Neváháme.
únor 26, 2008 17:54
zajímavá náhoda, klikla jsem si v mailu na reklamu: http://bleskove.centrum.cz/pergnerova/clanek.phtml?id=37934 : bb
Nemám na to zatím žádný názor, asi proto, že to je umístěno na stránkách bulvárních, v jakési rubrice Terezy Pergnerové. Pokud to ale je skutečně dopis, a ne fikce (odmítám si připustit, že až taková hrůza se v naší společnosti může dít?)...pak jsme na začátku a nic, čím si lidstvo prošlo, nemělo tedy smysl.
únor 26, 2008 18:56
no, a v diskuzi pod tím odkaz na podobně laděné stránky, : bb
vypadá to jako internetová verze deníku (týdeníku?) Aha - http://www.ahaonline.cz/cz/zajimavosti/16966/comment?action=
Tak asi jsem střelila trošku vedle, zdá se to být spíš smyšlenou senzací pro bulvár.
Tak asi jsem střelila trošku vedle, zdá se to být spíš smyšlenou senzací pro bulvár.
únor 26, 2008 19:05
Evi,Inko, : skaz
vaši filozofii a víru chápu,já za sebe se k ní taky přikláním,přesto souhlasím s bb,že když jde o zvíře,nedokážu ho nechat trpět,když mu můžu ulevit.Možná si to vysvětluju tím,že člověk,na rozdíl od zvířete,svou situaci chápe a je většinou schopný rozhodování.Taky rozhodnutí za smrt zvířete beru na sebe.
Co ale nechápu,je rozhodnutí lékařů,kteří starým a nemocným lidem / po několika mozkových mrtvicích,sklerotické cévy v mozku,diabetes a další zdravotní problémy / prostě voperují kardiostimulátor a posilují jim srdce,což vede evidentně jenom k prodlužování utrpení.Stalo se to u mámy manžela,která potom pouze ležela,7 let,bez komunikace,stalo se to u mé mámy,která má také velké problémy,ovšem srdce bije dobře. Je TOTO normální?
Co ale nechápu,je rozhodnutí lékařů,kteří starým a nemocným lidem / po několika mozkových mrtvicích,sklerotické cévy v mozku,diabetes a další zdravotní problémy / prostě voperují kardiostimulátor a posilují jim srdce,což vede evidentně jenom k prodlužování utrpení.Stalo se to u mámy manžela,která potom pouze ležela,7 let,bez komunikace,stalo se to u mé mámy,která má také velké problémy,ovšem srdce bije dobře. Je TOTO normální?
únor 26, 2008 20:46
no, pokud se pořádně podíváte na ty fotky : ivanka
(tedy té paní, co odkaz na bulvární psaní o ní sem dala bb), tak zjistíte, že jsou velice staré. Na fotkách z r. 2003 je nesmírně vychrtlá a najednou na fotkách současných je zase OK. Při bližším ohledání jednoduše zjistíte, že ta "nová" je právě ta nejstarší...
Myslím si, že ta paní asi už není mezi námi, že je to jen nesmírně hnusná bulvární trapárna.
No, pokud vás to tedy baví...
ale fakt je - někdo prostě bulvár potřebuje.
Myslím si, že ta paní asi už není mezi námi, že je to jen nesmírně hnusná bulvární trapárna.
No, pokud vás to tedy baví...
ale fakt je - někdo prostě bulvár potřebuje.
únor 26, 2008 21:11
Milá Skaz, : Eva
TO, co popisuješ, je zřejmě už úplně zbytečné utrpení. Vždyť já porád píšu, že nechci a nikomu absolutně nepřeji,technicky oživovat do nějakého "zvířátka". A štve mne, že to u nás můžu psát akorát na Kudlanku Ale doopravdy nechci, aby to někdy případně museli řešit synové, těžko by to snášeli, asi máme takovou maličko nestandardní rodinnou historii.A nevím, proč tím zatěžovat děti, když by si to mohl zařídit člověk sám, zavčasu, při vědomí, svéprávně. Jen, kdo by chtěl, nepovinně.
Se psy žádné velké zkušenosti nemám (jsem vysazená na floru), ale souhlasila bych úplně s tebou a bb- prostě ten pes není schopen se sám rozhodnout.
Ale doopravdy nechci, aby to někdy případně museli řešit synové, těžko by to snášeli, asi máme takovou maličko nestandardní rodinnou historii.A nevím, proč tím zatěžovat děti, když by si to mohl zařídit člověk sám, zavčasu, při vědomí, svéprávně. Jen, kdo by chtěl, nepovinně. Se psy žádné velké zkušenosti nemám (jsem vysazená na floru), ale souhlasila bych úplně s tebou a bb- prostě ten pes není schopen se sám rozhodnout.
únor 26, 2008 21:59
skaz, : Ariana
u zvířat je eutanazie pochopitelná, předpokládám, že veterinář by nedovolil, aby toho někdo zneužil jen proto, že třeba už o zvíře nestojí nebo se o něj nechce starat. Ale co se týká lidí, naprosto souhlasím s tím, co jsi napsala. Někde jsem četla, že by v takových případech neměli lékaři stát v cestě smrti, ale nechat tomu volný, přirozený průběh. Prostě neprodlužovat utrpení umělým udržováním při životě, ale ponechat právo na důstojnou smrt. Dokážu pochopit, když se někdo sám pro eutanazii rozhodně. Četla jsem na toto téma knihu Time out od holandského spisovatele Kluuna, kterému umírala manželka na rakovinu a pro eutanazii se nakonec rozhodla. Doporučuji.
únor 26, 2008 22:13
Evo, : Ariana
k tématu neresuscitovat jsem našla následující zprávu z 30.10.2207: "Návrh nového zákona o právech pacientů obsahuje zvláštní kapitolu o resuscitaci pacientů. Podle tohoto návrhu má mít každý pacient právo říct, že nechce být v kómatu oživován. Přání musí být notářem ověřeno a lékaři jej nemusí respektovat jen tehdy, pokud má pacient dobré vyhlídky na život."
Tak teď jen doufejme, že to vyjde, protože já bych si sama v určitých případech taky přála nebýt resuscitována.
K tomu byl uveřejně zajímavý rozhovor s ředitelem pražské záchranné služby:
odkaz http://schwarz.blog.idnes.cz/c/15020/Lekar-by-mel-vyhovet-prani-pacienta-neresuscitovat.html.
Tak teď jen doufejme, že to vyjde, protože já bych si sama v určitých případech taky přála nebýt resuscitována.
K tomu byl uveřejně zajímavý rozhovor s ředitelem pražské záchranné služby:
odkaz http://schwarz.blog.idnes.cz/c/15020/Lekar-by-mel-vyhovet-prani-pacienta-neresuscitovat.html.
únor 26, 2008 22:20
Díky moc za informaci, Arianko, : Eva
tak snad se to pomalu začne měnit. Článek moc zajímavý, knížku Time out též znám.
únor 26, 2008 22:36
Evi, : Ariana
ještě můžu doporučit knihu Scotta Pecka Odmítnutí duše. Možná jsi ji už taky četla.
Mimochodem, chystáš se na veletrh Esoterika? Bude tam Pablo Russel mít workshop, na který se těším.
Mimochodem, chystáš se na veletrh Esoterika? Bude tam Pablo Russel mít workshop, na který se těším.
únor 26, 2008 22:39
bb, : Ariana
jak popisuješ eutanazii s pejskem, tak jsem si prožila něco podobného s kocourkem, kterého jsme si vzali z útulku, byl u nás jedenapůl měsíce a měl FIPku - nevyléčitelnou kočičí nemoc s mutujícími viry, což jsme nevěděli a paní z útulku, ač by měla mít zkušenosti, to nepoznala. Byl to plašan, vyhublý s obrovským břichem, měl hrozné problémy se zažíváním, ale pořád jsem doufala, že se to zlepší. Nakonec začal ochrnovat na nohy, tak jsem jej vzala k veterinářce. V čekárně už jen tiše sténal, bylo mi ho strašně líto. Zvěrolékařka na něj jen koukla a hned jí bylo jasno. Byla jsem u něj do posledního momentu, držela ho a v duchu mu děkovala za to, že s námi aspoň ten krátký čas pobyl. A byla jsem vděčná za to, že mu uspávací injekce zkrátí to příšerné utrpení. Když pak najednou z něj zbyla jen hromada chlupů, tak jsem si říkala, že není možné, aby zvířata neměla duši...
únor 26, 2008 22:52
ivanko, když já se v tom bulváru tak neorientuju, tak jsem to hned nepoznala , potřebovala jsem těch 10 minut :) : bb
ten druhý článek jsem tedy nedočetla, fotky jsem prolítla a nestudovala ze kdy jsou, ale podívala jsem se do reakcí čtenářů, to je mnohem zajímavější, protože to píšou lidi kolem nás... a jejich reakce, to je docela síla
mimochodem, v reakcích čtenářů píše i někdo jménem té paní, o které je článek - jak skládá básničky, komunikuje přes net, samý smajlík, plány...takhle se samozřejmě nechová člověk ve stavu, jaký článek popisoval, přesto - lidé si s ""ní"" povídají, chtějí uspořádat sbírku...
tys to poznala hned, já po deseti minutách, oni vůbec...není to děsivé, jakou sílu má bulvár ?
mimochodem, v reakcích čtenářů píše i někdo jménem té paní, o které je článek - jak skládá básničky, komunikuje přes net, samý smajlík, plány...takhle se samozřejmě nechová člověk ve stavu, jaký článek popisoval, přesto - lidé si s ""ní"" povídají, chtějí uspořádat sbírku...
tys to poznala hned, já po deseti minutách, oni vůbec...není to děsivé, jakou sílu má bulvár ?
únor 27, 2008 00:11
bb : Kristina
o te pani jsem uz cetla nekolikrat i v jinych diskuzich na jine tema a vetsinou reaguje a pise o sobe ... tak nevim, bylo to na tema te madrace, kterou zminuje ... Dokonce jsem zvazovala, ze ji napisu a nabidnu jestli nechce udelat stranky, kde by mohla psat pro podobne postizene lidi ... Ale po precteni Vasich reakci jste mne trosku znejistili. Asi se nejak ztracim v tomhle svete, ale nechapu jak by si tohle mohl nekdo vymyslet ... jestli ano, tak to vubec nechapu ...
únor 27, 2008 00:43
Ariano, : bb
o tom, že zvířata mají duši, třeba my doma vůbec nepřemýšlíme, protože to prostě "víme" stejně tak moji rodiče. A to co jsi prožila s kocourkem z útulku, prožíváme podobně i teď, dlouhodobě. Bohužel, musím teď napsat něco, co vyzní blbě - závidím ti. Závidím ti snadnot volby, protože tys věděla, že mu tím zkrátíš utrpení, jiné cesty není a hotovo. Poslední zvířecí přírůstek naší rodiny je u nás 5 let, je od hlavy po tlapy zdráv, při chuti, veselý,navíc neuvěřitelně milý a hodný tvor - bohužel u jeho tlap to končí. Ze všech potíží, neduhů, problémů jsme ho vykurýrovali. Nebudu to dlouze vypisovat. 5 let ho léčíme, v důsledku té léčby je fit, veselý, žravý, hravý (doma na koberci, kde ho netlačí kamínky, písek atd). Ale tlapky má v tragickém stavu, veterináři si už neví rady, my teprve ne, hodně homeopatie pomohla s lecčíms z jeho potíží, s tímhle ne. Na veterině se začíná mluvit o amputaci drápů... Je to pes, který dobře snáší bolest, má velice nízký práh bolesti. Kam až to nechat zajít? Kdy utratit to veselé hodné zvíře? Občas se nemůže postavit na nohy, ale bude se cpát masem do kulata a vesele vrtět ocáskem, a to klidněi jen pro naši radost. Bylo už jednou dost zle, celkově, ten pes byl ve stavu, kdy by jiný už asi nežil, kdy jsme počítali už s utracením, ale to rozhodnutí odkládali ze dne na den - tak v noci jsem šla spát a řekla si - dobře, to už je příliš, zítra ráno zavolám doktorovi, pes nežral tři dny, je apatický. Jdu k němu, on se na mě podíval, zvedl hlavu, zavrtěl ocáskem, a vzal si nabízený plátek kuřecí tlačenky. Ulevilo se nám, dostal odklad další dva dny. Ty dva dny byly dost pekelné, takže znovu rozhodnutí, znovu odklad. Nakonec to přežil a uzdravil se a my byli rádi, že jsme to tehdy odložili. Uplynul rok a půl a začíná se to vracet...A co teď?
On mi to neusnadní tím, že by řekl Je mi tak zle, chci to skončit. A já se cítím zodpovědná za tvora, co jsem si připoutala a rozhodla o jeho dalším životě. Kdyby trpěl jako tvůj kocourek, ulevilo by se mi, že mu můžu ulevit. Ale takhle je to docela svízelný.
stejně tak moji rodiče. A to co jsi prožila s kocourkem z útulku, prožíváme podobně i teď, dlouhodobě. Bohužel, musím teď napsat něco, co vyzní blbě - závidím ti. Závidím ti snadnot volby, protože tys věděla, že mu tím zkrátíš utrpení, jiné cesty není a hotovo. Poslední zvířecí přírůstek naší rodiny je u nás 5 let, je od hlavy po tlapy zdráv, při chuti, veselý,navíc neuvěřitelně milý a hodný tvor - bohužel u jeho tlap to končí. Ze všech potíží, neduhů, problémů jsme ho vykurýrovali. Nebudu to dlouze vypisovat. 5 let ho léčíme, v důsledku té léčby je fit, veselý, žravý, hravý (doma na koberci, kde ho netlačí kamínky, písek atd). Ale tlapky má v tragickém stavu, veterináři si už neví rady, my teprve ne, hodně homeopatie pomohla s lecčíms z jeho potíží, s tímhle ne. Na veterině se začíná mluvit o amputaci drápů... Je to pes, který dobře snáší bolest, má velice nízký práh bolesti. Kam až to nechat zajít? Kdy utratit to veselé hodné zvíře? Občas se nemůže postavit na nohy, ale bude se cpát masem do kulata a vesele vrtět ocáskem, a to klidněi jen pro naši radost. Bylo už jednou dost zle, celkově, ten pes byl ve stavu, kdy by jiný už asi nežil, kdy jsme počítali už s utracením, ale to rozhodnutí odkládali ze dne na den - tak v noci jsem šla spát a řekla si - dobře, to už je příliš, zítra ráno zavolám doktorovi, pes nežral tři dny, je apatický. Jdu k němu, on se na mě podíval, zvedl hlavu, zavrtěl ocáskem, a vzal si nabízený plátek kuřecí tlačenky. Ulevilo se nám, dostal odklad další dva dny. Ty dva dny byly dost pekelné, takže znovu rozhodnutí, znovu odklad. Nakonec to přežil a uzdravil se a my byli rádi, že jsme to tehdy odložili. Uplynul rok a půl a začíná se to vracet...A co teď? On mi to neusnadní tím, že by řekl Je mi tak zle, chci to skončit. A já se cítím zodpovědná za tvora, co jsem si připoutala a rozhodla o jeho dalším životě. Kdyby trpěl jako tvůj kocourek, ulevilo by se mi, že mu můžu ulevit. Ale takhle je to docela svízelný.
únor 27, 2008 00:45
Kristino, : bb
chápu tě, ještě před 5 lety bych se snažila s paní spojit a hledat pro ni pomoc - než bych s úžasem a zhnusením zjistila, že jsem vedle jak ta jedle a je to jen kšeft. A chápu tě moc i v tom, že nechápeš - normálnímu člověku se to musí hnusit, čeho jsou lidi pro peníze schopni - ať už ta paní, která se propůjčila, nebo noviny (server), který to provozuje
únor 27, 2008 01:01
bb, omlouvám, se, pokud to moje noční psaní vyznělo příkře, : ivanka
ale já už jsem na tyhle věci strašně skeptická.
Zprvu jsem jako ty - okamžitě letěla, snažila se pomáhat,já i dávala, posílala balíky - a pomalu jsem pak přicházela o iluze. Posílala jsem třeba balíky "chudé opuštěné mamince s malými dětmi" - byl to chlap, co to prodával (jednou jsem dala adresu známým, co bydleli poblíž), příště jsem zjistila jinou kulišárnu. A tak teď už hned zkoumám, dávám si do google, prohlížím fotky...
je to opravdu hnus, takhle kupčit s lidskými city. Už si nepamatuju, ale tohle snad vede Pergnerová, ne? Ta tu "ubohou paní" zas objevila...
Jak by člověk, který před pěti léty byl kostra potažená kůži, mohl tak rychle a s takovým slovníkem psát? Měla-li (pardon) shnilé břicho, kde měla ten laptop? Připomínám, že také píše, že si sama podkládá kýbl coby WC, sama se přebaluje, sama se natahuje hodně do strany pro termosku, nalévá si z ní...
Prostě hnus, hnus, hnus. Chudinka, ještě teď je dobrá někomu, kdo by asi chtěl "udat konto, aby mu tam posílali..."
ještě se podívám na ty www. stránky.
Zprvu jsem jako ty - okamžitě letěla, snažila se pomáhat,já i dávala, posílala balíky - a pomalu jsem pak přicházela o iluze. Posílala jsem třeba balíky "chudé opuštěné mamince s malými dětmi" - byl to chlap, co to prodával (jednou jsem dala adresu známým, co bydleli poblíž), příště jsem zjistila jinou kulišárnu. A tak teď už hned zkoumám, dávám si do google, prohlížím fotky...
je to opravdu hnus, takhle kupčit s lidskými city. Už si nepamatuju, ale tohle snad vede Pergnerová, ne? Ta tu "ubohou paní" zas objevila...
Jak by člověk, který před pěti léty byl kostra potažená kůži, mohl tak rychle a s takovým slovníkem psát? Měla-li (pardon) shnilé břicho, kde měla ten laptop? Připomínám, že také píše, že si sama podkládá kýbl coby WC, sama se přebaluje, sama se natahuje hodně do strany pro termosku, nalévá si z ní...
Prostě hnus, hnus, hnus. Chudinka, ještě teď je dobrá někomu, kdo by asi chtěl "udat konto, aby mu tam posílali..."
ještě se podívám na ty www. stránky.
únor 27, 2008 09:09
bb, k vašemu pejskovi, : Ariana
umím si to představit, jak to popisuješ. Držím palce, ať poznáte včas ten moment, kdy to bude potřeba. Ale myslím, že z pohledu zvířete hodně poznáš. Ten kocourek, o kterém jsem psala, mě v tom útulku zaujal strašně zvláštním pohledem, já jsem tehdy netušila, že to byl pohled plný bolesti. Jen jsem cítila, že potřebuje pomoc. Jsem moc vděčná za to, že s námi mohl i jen ten jedenapůl měsíce pobýt v láskyplném prostředí. Ty první dva týdny jen ležel zalezlý pod stolem, trpěl příšerným průjmem, ale pak se to zlepšilo a začal se i pozvolna k nám přibližovat, pak se dokonce nechal i pohladit a když už jsem si myslela, že máme vyhráno, tak bum ... a bylo všechno jinak. Nejhorší byla ta doba po jeho odchodu, pořád jsme ho viděli, jak vykukuje zpoza dveří a osměluje se, jestli může přijít blíž. Museli jsme šest týdnů počkat, kvůli karanténě toho příšerného viru, než jsme si mohli dojít pro jinou kočičku, od prvního momenta mazlíka.
únor 27, 2008 09:39
ivanko, to nic, : bb
ty se samozřejmě nemáš za co omlouvat, špatný je, co s námi takové zkušenosti dělají, jak se ze slušných lidí považujících pomoc v nouzi za standard stávají nedůvěřiví skeptici, vinou lidí, kteří nikdy, ani na okamžik, nebudou mít pochybnosti, natož potřebu se omluvit
nemusí žít jako já podle Musíme si pomáhat a Pošli to dál, ale ten hyenismus a otrlost a posun hranic všemi směry, to mi vadí...a víš co? trávím spoustu času se svým tátou, nejen soukromě s rodiči, ale pracovně, a přitom poznáš i blízké lidi víc, jinak...a se studem zjišťuju, že i já se už vzdaluju jeho pojetí morálky, etikety pracovních vztahů, jsem opatrnější a otrlejší a tvrdší než on, to mi nelíbí...na druhou stranu vidím naději ve svých potomcích, jsou tak naivní, slušní, féroví a laskaví, že otrlé hyeny z nich snad nebudou už nikdy
nemusí žít jako já podle Musíme si pomáhat a Pošli to dál, ale ten hyenismus a otrlost a posun hranic všemi směry, to mi vadí...a víš co? trávím spoustu času se svým tátou, nejen soukromě s rodiči, ale pracovně, a přitom poznáš i blízké lidi víc, jinak...a se studem zjišťuju, že i já se už vzdaluju jeho pojetí morálky, etikety pracovních vztahů, jsem opatrnější a otrlejší a tvrdší než on, to mi nelíbí...na druhou stranu vidím naději ve svých potomcích, jsou tak naivní, slušní, féroví a laskaví, že otrlé hyeny z nich snad nebudou už nikdy
únor 27, 2008 12:17
ariano, váš kocourek : bb
měl štěstí, že se aspoň na závěr dostal do laskavé péče s pocitem, že někam patří, a vy jste - z pohledu našich 5posledních let - měli obrovské štěstí, že to rozhodování bylo celkem jasné a přišlo rychle
já jsem po těch letech tak vycvičená, že vidím za každým pupínkem na čumáku jiného psa zárodek budoucích obrovských potíží, takže už teď vím, že žádnému psovi z útulku už nepomůžu jinak než na dálku pytlem granulí, každého tuláka nakrmím a odvezu do útulku, ale nenechám si ho, a štěně, pokud si ho někdy ještě pořídím, což asi ano, tak jedině od chovatele, který snese sledovačku jeho chovu pod mikroskopem :-) a bude ochotný dodat zdravotní dokumentaci předků dvě generace nazpět...zní to hodně přehnaně, ale pro lidi jako my, pro které se zvíře stane součástí smečky a ne spotřebním zbožím, které se vyhodí na smetiště, je takový psí marod nemarod zátěž. Kdyby se svíjel bolestí, není co řešit, ale on se svíjet nebude, i kdyby od tlap hnil zaživa, a to jsme už jednou zažili, tak se hlava bude smát a ocas vrtět. Pravdou taky je, že kdybych ho tenkrát k nám domů nepřivezla, tak jsme to nové auto nemuseli kupovat na leasing, a to bez nadsázky. Mám tak skvělé lidi kolem sebe, že neslyším slůvko výčitky, co za ty peníze mohlo být, naopak, a děti by si klidně odepřely něco z prebend, aby pes dostal léky...ale opakovat už bych to nechtěla. No, ale taky je pravda, že jednou si ze všech našich psů budeme pamatovat jen dva, a tohohle nejvíc
- měli obrovské štěstí, že to rozhodování bylo celkem jasné a přišlo rychle já jsem po těch letech tak vycvičená, že vidím za každým pupínkem na čumáku jiného psa zárodek budoucích obrovských potíží, takže už teď vím, že žádnému psovi z útulku už nepomůžu jinak než na dálku pytlem granulí, každého tuláka nakrmím a odvezu do útulku, ale nenechám si ho, a štěně, pokud si ho někdy ještě pořídím, což asi ano, tak jedině od chovatele, který snese sledovačku jeho chovu pod mikroskopem :-) a bude ochotný dodat zdravotní dokumentaci předků dvě generace nazpět...zní to hodně přehnaně, ale pro lidi jako my, pro které se zvíře stane součástí smečky a ne spotřebním zbožím, které se vyhodí na smetiště, je takový psí marod nemarod zátěž. Kdyby se svíjel bolestí, není co řešit, ale on se svíjet nebude, i kdyby od tlap hnil zaživa, a to jsme už jednou zažili, tak se hlava bude smát a ocas vrtět. Pravdou taky je, že kdybych ho tenkrát k nám domů nepřivezla, tak jsme to nové auto nemuseli kupovat na leasing, a to bez nadsázky. Mám tak skvělé lidi kolem sebe, že neslyším slůvko výčitky, co za ty peníze mohlo být, naopak, a děti by si klidně odepřely něco z prebend, aby pes dostal léky...ale opakovat už bych to nechtěla. No, ale taky je pravda, že jednou si ze všech našich psů budeme pamatovat jen dva, a tohohle nejvíc
únor 27, 2008 12:28
Evi, : Ceskymo
promin, chvili jsem tu nebyla... tak teda tady si muzu vytisknout z internetu prislusnej formular a pak trojmo podepsat. Jedna kopie je u me na lednici (prej jsou zachranari vycviceny se podivat nejdriv tam), druha kopie jde do nejblizsiho spitalu a treti by mel mit muj doktor - jenze zadnyho nemam, tak jsou tu jenom ty dve. Ani na to nepotrebuju notare nebo svedky, nic. Je to moje rozhodnuti.
A co tim vlastne omezuju? Tady je preklad:
"...pokud prestanu dychat nebo se mi zastavi srdce, nebudou zadne pouzity zadne medikalni zakroky k obnoveni dychani nebo srdecni cinnosti." Takze pokud bych se dejme tomu zasebevrazdila a nekdo me nasel a zavolal zachranku, ty by koukli na lednici a nepokouseli by se me ozivovat. To samy kdyby me dopravili treba po bouracce do nemocnice, tam uz to maji v mym spisu...
Nevim, ale myslim si, ze kazdej by mel pravo o sobe rozhodovat sam, bez ohledu na zisky nekoho jinyho. A pokud JA verim tomu, ze treba mozek po par minutach bez kysliku uz neni to, co bejval, tak je to MOJE rozhodnuti nezit.
Muj muz byl dlouho na kysliku - obvykle se predpoklada delka zivota 2 roky po napojeni na kyslik 24h/denne, on vydrzel neuveritelnych 7 let! - bral asi 20 - 30 ruznych prasku denne, mockrat byl v nemocnici, az se rozhodl, ze takhle uz dal nechce. Zavolal Hospic, dali ho na morfium a prave to mu nejak utlumilo instinktivni schopnost bojovat o svuj zivot, utlumilo mu bolesti, zkratka byl pripravenej umrit - a taky to udelal. Asi tu mohl byt jeste par let, ale kvalita zivota se stavala nulova, tak proc tu zustavat?
Taky mi chvili trvalo, nez mi tohle vsechno doslo, ale dneska s nim uplne souhlasim, myslim si, ze bych udelala to samy.
A co tim vlastne omezuju? Tady je preklad:
"...pokud prestanu dychat nebo se mi zastavi srdce, nebudou zadne pouzity zadne medikalni zakroky k obnoveni dychani nebo srdecni cinnosti." Takze pokud bych se dejme tomu zasebevrazdila a nekdo me nasel a zavolal zachranku, ty by koukli na lednici a nepokouseli by se me ozivovat. To samy kdyby me dopravili treba po bouracce do nemocnice, tam uz to maji v mym spisu...
Nevim, ale myslim si, ze kazdej by mel pravo o sobe rozhodovat sam, bez ohledu na zisky nekoho jinyho. A pokud JA verim tomu, ze treba mozek po par minutach bez kysliku uz neni to, co bejval, tak je to MOJE rozhodnuti nezit.
Muj muz byl dlouho na kysliku - obvykle se predpoklada delka zivota 2 roky po napojeni na kyslik 24h/denne, on vydrzel neuveritelnych 7 let! - bral asi 20 - 30 ruznych prasku denne, mockrat byl v nemocnici, az se rozhodl, ze takhle uz dal nechce. Zavolal Hospic, dali ho na morfium a prave to mu nejak utlumilo instinktivni schopnost bojovat o svuj zivot, utlumilo mu bolesti, zkratka byl pripravenej umrit - a taky to udelal. Asi tu mohl byt jeste par let, ale kvalita zivota se stavala nulova, tak proc tu zustavat?
Taky mi chvili trvalo, nez mi tohle vsechno doslo, ale dneska s nim uplne souhlasim, myslim si, ze bych udelala to samy.
únor 28, 2008 05:48
Milé Českymo, : Eva
díky moc za informace. A neomlouvej se, já teď taky máloco tu stíhám. Přeji Ti krásné dny!
únor 28, 2008 20:52
Reklama v lékárnách: Kupte si smrt? Huuu - člověk se až otřese, kam ještě ta komerce nevleze??? : Václav Semerád
Začnu vtipem:
Včera večer jsme s mojí ženskou vedli hluboký rozhovor o různých životních situacích. Přišla řeč i na euthanasii. K tomu sensibilnímu tématu o volbě mezi životem a smrtí jsem řekl, že bych nechtěl žít ve stavu, abych byl závislý na přístrojích a živený tekutou stravou z nějaké flašky. "Kdybys mě někdy takhle viděla, vypni všechny ty mašiny, které člověka jen udržují při živoření." Ona vstala, vylila moje pivo do záchodu, pak vypnula televizi a ustřihla od ní šňůru... No nezabili byste ji?
Bývalý izraelský premiér, který vedl dvě krvavé války, žije na přístrojích už pár let. Za celou tu dobu se neprobral. Spravedlnosti je ve světě opravdu málo...
Ale teď už vážně. Co se týče utracených psů, ani tam to není jednoznačné. Měli jsme nevyléčitelně nemocného pejska, ale odmítali jsme nabídky veterináře na smrtící injekci, ať si pejsek ještě užívá života. Vydrželi jsme to půl roku, ale pak už se psík nemohl ani obrátit a noci prokňučel bolestmi, i pochopili jsme, že už si života neužívá a šli jsme s ním kajícně na injekci. Dcerka tam původně ani nechtěla, ale řekl jsem jí: je to tvůj pes, přece ho v tom nenecháš samotného? Obrečeli jsme ho, ale zdá se mi, že to tak bylo nejlepší.
Babička umírala na rakovinu, vytrpěla si jako zvíře. Poslední dobu byla na morfiu, ale když chtěla domů, dali nám ji. Doktorka jí přitom nenápadně dala vybrat. Tady máte ten dolsin, co vám pomáhá od bolesti, ale pozor, kdybyste toho snědla celou krabičku, už by vás nikdo neprobudil. A nechala jí dolsinu po ruce krabičky dvě. Pak jsem už pro dolsin chodil babičce do lékárny já, recepty na opiáty byly s modrým okrajem, zapisovaly se a vždycky po mně chtěli občanku, ale věděli, že si babička rozhodně sama přijít nemůže. Babička nakonec zemřela
a dolsin po ní zůstal nedobraný... Myslím si, že nabídnout tuhle možnost by nebylo tak zavrženíhodné, ale opravdu jen naznačit. Reklama v lékárnách na smrt? Huuu! Jeden se až otřese, kam by tahle komerce nezašla! Kdo chce, dá se bezbolestně zemřít, ale proboha nemusí! V Evropě je euthanasie příliš zprofanovaná, než aby se u ní dalo vyloučit násilí nebo aspoň psychický nátlak, v tom bych skoro souhlasil s církví. A považuji za správné, aby každou sebevraždu vyšetřovala policie, včetně porovnání otisků prstů na nejbližších předmětech, aby se co nejvíc vyloučilo cizí přispění. Znáte to, ne? Chudák tchýně, zemřela na otravu houbami. Ale proč měla vyražený zuby? Když ona je, mrcha, nechtěla. Opakuji, není to vůbec jednoduché a jednoduchá řešení bývají velice často špatná.
Včera večer jsme s mojí ženskou vedli hluboký rozhovor o různých životních situacích. Přišla řeč i na euthanasii. K tomu sensibilnímu tématu o volbě mezi životem a smrtí jsem řekl, že bych nechtěl žít ve stavu, abych byl závislý na přístrojích a živený tekutou stravou z nějaké flašky. "Kdybys mě někdy takhle viděla, vypni všechny ty mašiny, které člověka jen udržují při živoření." Ona vstala, vylila moje pivo do záchodu, pak vypnula televizi a ustřihla od ní šňůru... No nezabili byste ji?
Bývalý izraelský premiér, který vedl dvě krvavé války, žije na přístrojích už pár let. Za celou tu dobu se neprobral. Spravedlnosti je ve světě opravdu málo...
Ale teď už vážně. Co se týče utracených psů, ani tam to není jednoznačné. Měli jsme nevyléčitelně nemocného pejska, ale odmítali jsme nabídky veterináře na smrtící injekci, ať si pejsek ještě užívá života. Vydrželi jsme to půl roku, ale pak už se psík nemohl ani obrátit a noci prokňučel bolestmi, i pochopili jsme, že už si života neužívá a šli jsme s ním kajícně na injekci. Dcerka tam původně ani nechtěla, ale řekl jsem jí: je to tvůj pes, přece ho v tom nenecháš samotného? Obrečeli jsme ho, ale zdá se mi, že to tak bylo nejlepší.
Babička umírala na rakovinu, vytrpěla si jako zvíře. Poslední dobu byla na morfiu, ale když chtěla domů, dali nám ji. Doktorka jí přitom nenápadně dala vybrat. Tady máte ten dolsin, co vám pomáhá od bolesti, ale pozor, kdybyste toho snědla celou krabičku, už by vás nikdo neprobudil. A nechala jí dolsinu po ruce krabičky dvě. Pak jsem už pro dolsin chodil babičce do lékárny já, recepty na opiáty byly s modrým okrajem, zapisovaly se a vždycky po mně chtěli občanku, ale věděli, že si babička rozhodně sama přijít nemůže. Babička nakonec zemřela
a dolsin po ní zůstal nedobraný... Myslím si, že nabídnout tuhle možnost by nebylo tak zavrženíhodné, ale opravdu jen naznačit. Reklama v lékárnách na smrt? Huuu! Jeden se až otřese, kam by tahle komerce nezašla! Kdo chce, dá se bezbolestně zemřít, ale proboha nemusí! V Evropě je euthanasie příliš zprofanovaná, než aby se u ní dalo vyloučit násilí nebo aspoň psychický nátlak, v tom bych skoro souhlasil s církví. A považuji za správné, aby každou sebevraždu vyšetřovala policie, včetně porovnání otisků prstů na nejbližších předmětech, aby se co nejvíc vyloučilo cizí přispění. Znáte to, ne? Chudák tchýně, zemřela na otravu houbami. Ale proč měla vyražený zuby? Když ona je, mrcha, nechtěla. Opakuji, není to vůbec jednoduché a jednoduchá řešení bývají velice často špatná.
únor 29, 2008 12:31
Vaclave, : Ceskymo
tak to mela tvoje babicka moc velky stesti na opravdu lidskou doktorku... moc jich neni. No vidis, me tu zase zustalo nejaky to morfium, jednou jsme se bavily se sestrickou, ktera sem 3x tejdne jezdila, ze ta moje pejskova uz je stara a kulha a neslysi a sotva vidi a tak... a ta sestricka mi taky rekla, kolik morfia bude cubince stacit, az dojde na nejhorsi. Nechci rvat 40ti kilovyho pejska do auta, pak 40 km k veterinari - a to vsechno jenom aby se netrapil.
btw ten izraelskej premier - naopak, rekla bych, ze obcas je na svete i spravedlnost! Co kdyz mu funguje mozek a on se tam takhle pekne tejra uz tolik let?
btw ten izraelskej premier - naopak, rekla bych, ze obcas je na svete i spravedlnost! Co kdyz mu funguje mozek a on se tam takhle pekne tejra uz tolik let?
březen 01, 2008 18:40
