Tak jsem si nedávno přečetla článek o tom, jak Němci
kontrolují, kolik jedovatého cesia je v jejich houbách. Třiatřicet let po
havárii v jaderné elektrárně Černobyl obsahují totiž bavorské houby stále ještě
velké množství radioaktivního cesia. Informoval o tom Spolkový úřad pro ochranu
před zářením (BfS). Jednou z nejpostiženějších oblastí je prý bavorská strana
Šumavy…
Nejvyšší obsah cesia-137 naměřili pracovníci německého úřadu pro ochranu před zářením ve čtyřech druzích jedlých hub: hřibu hnědém, lišáku zprohýbaném a šťavnatkách slonovinové a terčovité. Nejpostiženější jsou přitom lesní oblasti, nad kterými se na počátku května 1986 - krátce po havárii v Černobylu - vyskytly bouřky. Jednou z nich je i německá strany Šumavy, a to jižně od Železné Rudy.
"V extrémních případech obsahuje jeden pokrm připravený z těchto hub více cesia-137, než kolik člověk přijme s jinými potravinami ze zemědělské produkce za celý rok," uvedla předsedkyně BfS Inge Pauliniová. “Kdo se chce radiační zátěži co nejvíce vyhnout, neměl by podle ní konzumovat silně postižené druhy hub z více postižených regionů. Konzumenti hub, kteří si je sami nasbírali, se nemusí obávat negativních zdravotních následků kvůli radioaktivitě, pokud nebudou jíst víc než cca 250 gramů týdně."
Německý úřad pro ochranu proti záření kontroluje obsah cesia-137 v houbách z Bavorska od roku 2005 každý rok. Od roku 2007 testuje také houby z okolí saského města Bad Brambach, které leží ve výběžku mezi západočeskými městy Aš a Luby.
Docela by mne zajímalo, jestli to někdo kontroluje i u nás, a v tom případě, jak na tom jsou naše houby. Pochybuju totiž, že by tenkrát ten černobylský mrak naše lesy přeskočil…
Ale zas pochybuju, že by se někdo vyloženě cpal houbami :)))
d@niela
Dost drsne bylo, ze soudruzi ve snaze dokazat ze se nic nedeje ani nezrusili ukrajinskou cast cyklistickeho Zavodu miru!
Tak jsem neodolal. Na másle a kmínu jsem si osmaži opatrne jen popovičku hlavičky a za hodinu jsem v tom lítal jako bych vyzunkl půl litru vodky. Trvalo celých 12 hodin než jsem byl opět svůj. A sakra mochomorka červená,potrvůrka haluciogení.
Představte si, že Holanďané když se ještě lidé sekali šavlemi, dávali vojákům před útokem, odvar z mochomůrky červené.
Ve Španělsku, bylo zvykem, že manželský pár před svatební nocí slavnostně snědli mucomůrku červenou, aby si víc v té noci užily. Kam se prý hrabe viagra.
Moraváci byli ještě chytřejší. Bylo málo hřibů a dodávku do Itálie chtěli splnit a protože mochomůrky nemá jedovatou nohu, (moc tomu nevěřte)tak jí sušili s hřiby aby toho bylo víc. S Itálie dostali mimořádnou pochvalu za dodání chutných sušených hřibů.
Tou radioaktivitou jsme v Čechách za ty léta napadeni všichni. Přestat jíst houby...vždyť je to ve všem. Stím se již musíme smířit.
Traduje se, že kyselina ibotenová se v těle přemění na muscimol, který se vyloučí močí, a že užití této moči vede k „lepším“ účinkům. Experimenty to však vyvrací – poměr látek je naopak ještě horší než původně. Pozorovaná „recyklace“ moči u některých sibiřských kmenů byla způsobena spíš nedostatkem hub.
Letos jsem dost bloumala v bývalém brdském vojenském újezdu. Hřiby jsou krásné houby, ale já mám stejně nejraději růžovky a ke své potěše, jsem našla i celá hnízda lišek a dokonce i ryzce syrověnky.Ty jsem v lesích neviděla už pěknou řádku let. Jen tak na sucho na pánvi, posolit a pokmínovat, mňamka.
Jenže já se otrávila i obyčejnou holubinkou. Celá naše rodina byla vždycky posedlá houbařením. A tohle se stalo v roce, kdy bylo hodně sucho a houby žádné.Protože sbíráme kdejakou prašivku, tak z lesa vždycky něco přineseme. Já tehdy přinesla i holubinku mandlovou, úplně maličkou, klobouk tak čtyři centimetry, rostla pod mechem a byla taková růžovo-béžová, prostě jasná mandlovka.
Naštěstí jsem jí slupla jenom já, holka tehdy byla tříletá, netuším, co by to s ní udělalo. Holubinka to opravdu byla, ale ne mandlová, ale suchem nevybarvená vrhavka, ani nepálila při ochutnání. Následky příšerný, jak je u mne zvykem, tak cizorodých látek se moje tělo snaží zbavit co nejrychleji a je mu jedno, kudy to půjde. Ani jsem si neužila nějaké halucinogenní stavy, ale blbě mně bylo fest. Tomu říkám správná očista organizmu.
