ONA se chce vdávat. Tvrdí, že děti se mají narodit do úplné rodiny, kde se všichni jmenují stejně a není v tom zmatek. Taky snadněji získají hypotéku; po svatbě vztah berou oba vážněji a víc se snaží, protože je mnohem těžší odejít. Kdežto ON je přesvědčen, že je manželství přežitek a všechno se jen zhorší. Svatba že je množství zbytečně vyhozených peněz, všechno kvůli papíru a nádherným šatům, a taky se pak musí měnit všechny doklady …
Mimomanželských dětí je u nás rok od roku víc, přestože většina českých žen se vdávat chce. Typickou českou neprovdanou matkou je žena se základním vzděláním z ekonomicky slabého regionu, kterou si partner nebyl ochotný vzít. Tyto ženy rodí 80 % z mimomanželsky narozených dětí.
Důvody jsou víceméně tři:
* neochota partnera uzavřít manželství – ženy s nižším vzděláním řeší dítětem nejistotu ohledně budoucího vztahu,
* pragmatické finanční motivy – matkám ze slabších sociálních skupin se zvýší sociální dávky, když nepřiznají, že žijí s partnerem, což by s manželem neprošlo.
* liberální hodnoty – neprovdané matky s vyšším vzděláním si chtějí udržet vlastní nezávislost a manželství je pro ně pouhá formalita, ale v reálu jsou právě ony nejkonzervativnější.
Připadá na ně jen 20 % procent mimomanželsky narozených dětí.
Zatímco počet uzavřených manželství u nás klesá, procento dětí přicházejících na svět mimo manželský svazek se zvyšuje. Jako ostatně každý rok za posledních dvacet let. Dřív se říkalo: "Museli se vzít." To už ale dávno neplatí. Svobodné matky dnes nikoho nepohoršují.
Rozdíl v soužití před svatbou a po svatbě většinou žádný není, snad jen obě tchýně jsou klidnější. Takže pokud partner uznal otcovství a žijí jako rodina, má žena i stejné nároky na přídavky od státu, jako kdyby byla vdaná. Rozdíl je snad jen v tom, že se v případě krize odchází z partnerského vztahu jednodušeji.
Účastníci klasického manželství mají však na základě zákona větší zabezpečení,
než partneři žijící spolu na tzv. psí
knížku. Zákon podle mimo jiné pamatuje v případě rozvodu na výživné
manželky i vypořádání společného jmění manželů, a to do posledního detailu.
Zákon chrání manželku lépe než partnerku i v případě náhlého úmrtí manžela.
Následné dědické řízení je pro manželku jednodušší. Zkrátka, nikdo ji nevyhodí
z manželova bytu na ulici, jako by se mohlo stát pouhé partnerce, na kterou by
nebyl byt napsán. Z ryze materiálního pohledu dává tedy ženě vstup do
manželství větší jistoty.
Pohled rodičovský už tak radikální rozdíly neskýtá. Jsou-li oba rodiče zapsáni
v rodném listu dítěte, jsou na tom po právní stránce stejně manželé i partneři.
Rodiče jsou jednou rodiče a oba mají ze zákona právo na výchovu dítěte,
povinnost ho vyživovat a zabezpečovat mu co nejlepší podmínky pro život.
Svobodná matka se tak nemusí obávat, že by její partner a otec dítěte nemohl
přijít na třídní schůzku, informovat se v nemocnici o zdravotním stavu dítěte a
podobně.
Co myslíte vy?
Je lepší žít na psí knížku a bez papíru, nebo svatba a mít glejt?
Co je na manželství podle vás pozitivního?
Pokud v manželství žijete, uzavřeli byste ho dnes znovu, kdybyste měli na výběr?
Anebo je lepší žít sice společně, ale prostě jen tak?
d@niela
Ale vsechno zalezi na lidech a ja chapu, ze to muze byt pro nekoho setsakra dulezity...
Z manželství se neodchází bouchnutím dveří po první hádce, ale díky trochu složitějšímu úkonu zvaný rozvod, mají obě strany čas vychladnout a podívat se na své vzájemné problémy trochu blíž. Pokud jsou ve svazku děti, je to ještě komplikovanější.
Děti mají rády oba své rodiče, ať jsou sezdaní, či nikoli, ale už ve školce se ptají, proč má maminka jiné příjmení než tatínek, a pokud se děti jmenují po otci a on časem rodinu opustí, mají v tom pěkný zmatek.
I z pohledu stáří, když děti vylétnou z hnízda, má manželství svá pozitiva. Např. finanční zajištění toho z manželů, který zůstane sám. Né že by vdovský/vdovecký důchod byla nějaká extra suma, ale pomůže tomu samotnému k nezávislosti na různých "dávkách".
A že těch osamělých starců/stařenek, co potřebují přispět, je.
A pak do toho vstoupí jedinec se svými city a všechno to jde do háje.
Měla jsem jednu kolegyni, která se nastěhovala do právě postaveného paneláku na sídlišti v Čimicích, podobně jako několik dalších mladých párů, které čerstvě uzavřely manželství.
Protože na tom byli všichni podobně, tak se navzájem kamarádili, stejně tak jako jejich později narozené děti. Tak dlouho společně pořádali všechny možné oslavy, až si nakonec hned tři rodiny, včetně mé kolegyně, vyměnily své partnery. Nic se nedělo, jenom se rozvedli, znovu uzavřeli manželství s jiným partnerem a někteří si i děti přejmenovali. Pořád všichni bydleli ve stejném paneláku a děti se pořád kamarádily, protože byly i stejné ročníky a chodily spolu do tříd. Problém měly jenom jejich třídní učitelky při schůzkách rodičů, kdy pan Novák se hlásil k dětem Růžičkovým, zatímco Růžička chtěl znát výsledky dětí se jménem Koutný a tak dále......
