Za pár měsíců, v červnu, jsme si řekli „ANO“ a v červenci již letěli TU-104 do Varny, a pak jen autobusem do hotelu na Družbě, který se na čtrnáct dní proměnil v naše hnízdečka lásky. Vše bylo krásné, nádherné, úžasné - prostě nové. Společně, ruku v ruce, jsme obdivovali krásy Černého moře, tamější neskutečně krásné západy slunce, úžasnou kuchyni, ale koupání? Koupáním jsme byli absolutně unešeni.
První ponoření do mořských vln byl neopakovatelný a slastný zážitek. Ovšem jen do chvíle, než se mé milované víle o nohu neotřela dost velká ryba. Drželi jsme se za ruce a ona mi najednou ztuhla. A v další vteřině ječela, máchala rukama - úplně mimo ukazovala někam před sebe. Jediné, co z ní vypadlo bylo …. ŽŽŽRAAALOOOKKK!
Ten den bylo s koupáním v mořských vlnách utrum. Ovšem večer
s kouzelným západem slunce, s bezva večeří a lahvinkou červeného, pak
navíc s tancem, se mi podařilo mé lásce vysvětlit, že v Černém moři
žraloci neplavou, že to byla pouze nějaká větší rybka, co se ke břehu
zatoulala.
Pod vlivem kouzelné noci byla nakonec ochotna připustit, že zdejší ryby lidi nežerou.
A tak jsme hned ráno jsme svá sluncem ožahlá těla ponořili do osvěžujících vln, a vychutnávali si masáž, kterou nám zdarma přichystaly měkké hubičky drobných rybiček.
Totiž, jak se vstoupilo do moře, v hejnech se k nám sesypaly, a hebkýma tlamičkama nám něžně masírovaly lýtka i stehna. Bylo to až slastné, a neskutečně příjemné.
Všechno jednou končí, a tak jsme se vrátili opáleni a nadšeni do reality našich všedních dnů. Kouzelné okamžiky v našem soužití naplnilo narození dcerky a o šest let později syna. Jenže - radost a hrdost z narození dcerky - narodila se 20. 5. 1968 – nám o pár měsíců později pokazil černý mrak, který na dlouhá léta zahalil naši zem a tak moc ovlivnil životy lidí.
Občas sedáváme nad albem fotografií
a vzpomínáme na dobu,
kterou nelze vrátit.
-doktor-
Zdravím doktore.
