Jsem krásná. O tom vůbec nebudeme pochybovat. I když se mě v průběhu života snažilo mnoho lidí přesvědčit o tom, že nejsem, nepovedlo se jim to. Měla jsem pár těžších období, které mi obvykle způsobili moji přenádherní muži, ale to je pryč. Od té doby co jsem sama, jsem krásná. Mám krásný nohy, ruce, obličej. Zadek mám nádhernej! Prsa... to ani nebudu popisovat, abych vám neudělala nějaký mindráky.
A teď musím, aby to zůstalo celý v zenový rovnováze říct, že nejkrásnější je to, co ten nádhernej obal obaluje. Moje duše. Tadá. Jenže někdy se mi zdá, že si ty dvě mé nádherné entity - tělo a duše jaksi prohodily skupenství. Duše se zpevnila životem a tělo jak kdyby se stávalo fluidním, nebo co. Tak sem si řekla, že stejně jako posiluji duši četbou knih a opakovanou expozicí stresovým situacím s chlapama, posílím i to tělo. Zvolila jsem cvik pro lemry, který se nerady hejbou. Plank neboli prkno.
Cvik spočívá v tom, že po libovolně dlouhou dobu držíte tělo pouze na předloktích a špičkách nohou. Vygooglila jsem si, že začínat se má na deseti vteřinách a postupně že se dá dostat až na tři minuty. To mě hodně rozesmálo, protože když jsem vydržela dva roky s patologickým žárlivcem, ňáký prkno mě nerozbourá.
Zalehla jsem a zhruba po pěti vteřinách jsem musela s údivem konstatovat, že se mi klepe prdel. Po 14 dnech každodenního cvičení jsem na 50 vteřinách a klepe se mi úplně všechno.
Dneska jsem na ulici potkala Elišku Haškovou Coolidge. Politiku necháme stranou. Nočník je apolitický území. Ale děcka, je jí 78 a neklepe se na ní vůbec nic. Má snovou tajli a dokonalý styl, dokonalé dámy. No máte ji na fotce. Elegantní frizůra, malá kabelka, dress to impress a - ano, i na pražské dlažbě podpatky. Mezi sukní a podpatkem jsem taky spatřila její vypracované lýtko a došlo mi, že jen prkno asi stačit nebude.
A tak jsem si doma pustila takovou tu slavnou půlhodinu s Jillian Michael. Chvilku jsem na to v leže koukala a pak jsem si našla nějakou českou mutaci pro padavky. Všechno jsem si svlíkla, abych si zbytečně nepropotila šatečky, rozbalila jsem svojí jóga matračku, kteru mám ve skříni už asi 8 let a zmáčkla play.
Na začátku to bylo hodně jednoduchý, samý protahování. V pátý minutě ale začalo peklo. O život mi začalo jít v minutě osmé, kdy přišly na řadu dřepy, jejichž techniku, jak už teď vím, neovládám, neb při pokusu o správný dřep - jak říkala paní, jako když si sedáte na záchod - jsem to provedla, protože ale mísa nebyla přítomna, svalila jsem se na zádíčka jako kulatej brouček a narazila do štaflí, na kterejch mám kytky. Jedna to vodnesla výhřezem z květináče.
Nedbala jsem a pokračovala v pokusech o dřepy, dokud se mi nezačala klepat stehna. (Zhruba 4 pokusy). Ve třinácté minutě jsem tu krávu posledním pohybem, kterého jsem byla schopna, vypla. Ještě chvíli jsem nechala své nahé fluidum ležet v hlíně po ubohé anturii.
Konečně mám dokonalé spojení se zemí. Už umím prkno a teď mám i hlínu.... nezbývá, než se zahrabat.
Léto se blíží. Věřte si. Zpevňujte své duše četbou, hudbou, dobrým vínem, dobrými skutky a věřte, že duše je nakonec to jediný, co tady po vás zbude. Stačí nechat kousek ve všem, co děláte a svět bude krásnější už na pořád.
I vy budete krásnější. Než vás zahrabou.
L. Y. A.
Pozn. red.:
Pokud máte problémy se standardním prknem, vyzkoušejte pro začátek lehčí variantu. Je lepší dělat lehčí variantu technicky správně, než těžkou, ale úplně blbě. Jednoduchá varianta má stejná pravidla jako standardní prkno. Jediný rozdíl je u dolních končetin. U jednodušší verze se země dotýkají kolena a ne špičky chodidel. Naopak chodidla jsou ve vzduchu. Stehna s lýtky svírají pravý úhel.
