Venku je hnusně a změna času mně rozhodila spaní. Večer nemohu usnout a ráno civím do tmy, ačkoliv bych si mohla přispat. Nemohu spát a chci vyvenčit psy, vyženu je z pelechů, ti nevěřícně civí skrze domovní dveře do ranního šírání s hustou mlhou, a zírají na mne s nechápavým výrazem: „To snad nemyslíš vážně?“

V čase plískanic je nejlépe zapadnout do útulného ušáku po babče, s nějakou pěknou detektivkou, po ruce zázvorový čaj s medem, nebo ještě lépe, docela obyčejný, s frťánkem rumu. 

A pak už jenom poslouchat pleskání kapek na parapet okna a praskání ohně v krbu. Krb nemám, tak alespoň šumění v radiátorech… I přes to hnusné počasí nakonec stejně jdu ven, jsou tu Dušičky a stejně tak, jako mnozí z vás půjdu na hřbitov zapálit svíčku a vzpomenout na blízké zesnulé. Stromy na hřbitově zatím mají strakaté klaunovské oblečení, aby si návštěvníci naposledy před zimou užili podzimních barev. Už brzy studené poryvy západního větru z nich tu parádu servou. Je cítit, jak tlejí listy a všude je přítomná vůně hřbitovních chryzantém.

Ještě nedávno jsem udělala krásný výlet z Jinců na Brdský Olymp. Nádherný slunečný den, konec tereziánského léta. Z Jinců jsem šla ještě jednou, tentokrát na hodně zvláštní hřbitov. Není tam nikdo pohřbený, je to jenom vzpomínkový hřbitov trampů. Jeden podobný znám léta, ten je nad Řevnicemi. Tam jsou moje oblíbená místa, kam chodím na houby. Jíloviště, Černolické skály, Dobřichovice, Všenory, Skalka, Mníšek pod Brdy.

Tam se hřbitov Otroci vzpomínek nachází, kousek od vrcholu Babka a louka se zbytkem chatky opodál, bývá v době sezóny pokryta spoustou urostlých bedel, s kloboukem v průměru i třicet centimetrů.

 x x x

Letos, když jsem dělala výlety z Jince, jsem objevila další pietní symbolické místo na Slonovci, patřící vzpomínkám na trampské kamarády. Jeho zakladatelem je známý brdský tramp Rysák. Tohle Rysovo povídání jsem našla ne netu:

„…někdy v roce 2007 jsem byl s kamarádem Samem Beldou v Čenkově, na jakémsi snad novoročním trampském bále a druhý den jsem mu šel ukázat CAMP PROLOMENÝ. Cestou zpátky jsme si povídali a já mu říkal, že mám takový nápad, někde v okolí udělat symbolický trampský hřbitov - místo ke vzpomínání na kamarády trampy - a jemu se to líbilo a tak ta myšlenka začala pomalu zrát.

Asi za půl roku po té jsem se dozvěděl, že kamarád Sam Belda cestou na oslavu svých 61. narozenin měl tragickou nehodu a zemřel – utopil se… Byl přítomen u zrodu této myšlenky a byl první, jehož placka v roce 2008 byla přidělána na smuteční skálu na vrcholu kopce Slonovce.

Od té doby tam postupně přibylo asi 90 placek - kamarádů, kamarádek nejenom z celé republiky, ale mají tam placku i kamarád z Kanady Lampa, z Austrálie kamarádka Rákoska a z USA Zoltán.

Těch trampských hřbitovů v Brdech je mnohem víc, ale jenom tyto dva jsem navštívila.

Placky a camrátka, jako vzpomínky i na mnohé mé kamarády vrstevníky, stále přibývají… 

deeres