Mám se ráda a nikdy bych nesoutěžila o Darwinovu cenu a proto ani v mládí jsem neprovozovala žádný extrémní sport. Když bych musela, tak bych třeba si i skočila nějaký ten bungee jumping, to u mne není o odvaze, ale já ten adrenalin k životu tak nějak nepotřebuji. Někteří jedinci to ale mají nastaveno jinak a rozvoj technologií jim umožňuje přizabít se, nebo rovnou zabít různým způsobem.

Mohou si vybrat Speed riding, což je freeridové lyžování ve volném terénu s padákem, Street luge-jízda vleže na desce, která je kombinací saní a skateboardu, Flyboarding- létání s prvky akrobacie nad vodou, umožněné tryskami připevněnými k nohám, Xpogo- odpružená skákací tyč, umožňující akrobatické prvky. A máme tu další, již pátý držkomlat Wingsuit flying. Těm, co ho provozují , asi Redbull dává křídla. Tedy vlastně ne Redbull, ale speciální létací kombinéza.

Wingsuit flying, je jednou z odnoží parašutismu. Hlavní doménou tohoto extrémního sportu je speciální okřídlená kombinéza, která po výskoku z letadla umožní člověku doslova létat. Ten, kdo chce wingsuit provozovat, musí nejdříve absolvovat tandemový seskok, kurz AFF, alespoň 200 seskoků s padákem a také speciální přeškolení.

Při létání ve speciální kombinéze se skáče z vysokého bodu, let se koriguje nakláněním těla, připažováním a přinožováním, doskok pomocí padáku. Pak jsou také borci, kteří mají pomocné trysky na nohou, kterými řídí svůj let. Wingsuit není  zrovna nejlacinější způsob, jak se zabít.

Ale ,když někdo umí, tak umí, jako tito dva, co předvedli frajerský kousek při nástupu do letadla, bez pomocných trysek. A svět žasne!

Jednoho takového šoumena jsem znala osobně. Byl rok 1983, holce bylo krátce po třetím roce života a já s ní poprvé jela na závodní letní tábor, já jako kuchařka, ona tábornice.  Nebyla jsem sama, kdo měl takhle malé dítě a tak pro děti vedoucích a zaměstnanců byl založen zvláštní oddíl prcků.

Dcera se mně tam zamilovala do Rudly. Nebyla sama, Rudla byl setrvale obsypán holčičkami všeho věku. Nebylo divu, kluk, jako cumel, černovlasý, černooký sportovec, který nezkazil žádnou srandu, hrál na kytaru a i slušně zpíval.

S dalším vedoucím, stejného ražení založili skupinu Dou Pako a ten rok se táborovou hymnou stala  píseň "Kulaté obdélníky, fialový les a žlutá řeka" od Hoptropáků. Nejspíš dětičky ani nevěděly, o čem zpívají.

Po návratu z tábora jsem se od Rudy Boka seniora, kterého jsem znala pracovně, dozvěděla, že Rudlu vzali k barrandovským kaskadérům.

V roce 1997 se Rudolf Bok junior zapsal do  Guinessovy knihy rekordů. Skočil ze Žďákovského mostu z 58m výšky, z výšky shodné s Petřínskou rozhlednou a málem to nepřežil. Měl hodně nacvičeno, s čím ale nepočítal, že pod mostním obloukem se do něho opře vítr, který ho přetočí a on spadne na záda. Měl sice chránič páteře, ten se ale zlomil. Nejdříve to vypadalo na smrťák, pak na celoživotní připoutání k vozíku. Fraktura obratlů, hematom v ledvinách, z padesáti procent poškozené plíce.

Z nemocnice šel s korzetem, ale stejně se ke kaskadérství nakonec vrátil. Devítiletá dcera mu tehdy do nemocnice napsala, že jestli ještě někdy bude chtít skákat z nějakého mostu, tak ona je všechny zboří.

deeres