PIZZA, PIZZA, PIZZA!!! |
Středa, 17 říjen 2018 | |
![]()
1) Když bychom chtěli zajít do úplného prapočátku historie pizzy, musíme nahlédnout až do 6. století před n.l. V Persii a starověkém Řecku objevíme první zmínky o plackách potřených olejem a medem. Dnes velmi známé pod názvem pita. Ta se postupem času dostala až do Itálie, kde dala po mnoha staletích základ naší oblíbené pizze. V 16. století se začaly do Evropy dovážet exotické druhy zeleniny, které chudí Neapolitáni pokládali na plátky kynutého těsta. Základ neapolské pizzy tak byl na světě. Jihoitalská Neapol má dokonce na patent světové kolébky pizzy ochrannou známku. Podobnou historii mají hranolky nebo hamburger. Italové však pizzu během staletí vypilovali a dokážou ji dělat dle některých názorů nejlépe na světě.
![]()
2) Pizza Margherita je pojmenována po italské královně. Když v roce 1889 italský král Umberto I. spolu se svou ženou Margheritou di Savoia navštívili město Neapol z důvodu dovolené, nejlepší „pizzař“ ve městě byl povolán, aby královskému páru připravil pizzu. Neapolský pekař Raffaele Esposito upravil pizzu v barvách italské trikolóry. Připravil menu, které se skládalo ze tří druhů pizzy. Po vydařené hostině zaslala královna kuchaři pochvalný dopis. Kuchař byl tak nadšen, že po ni pojmenoval jednu ze svých pizz. Tak vznikla pizza Margherita.
3) Začátkem 20. století si už pizzu vychutnávali v USA - Od roku 1890 docházelo k masové migraci Italů do USA. S sebou si samozřejmě nezapomněli dovézt recept na svoji milovanou lahůdku. Pizze okamžitě podlehli i Američané a díky sílicí italské komunitě v USA vznikaly za oceánem první pizzerie. Tu úplně první otevřeli v New Yorku v roce 1905. Největší obliba pizzy byla z počátku v New Yorku a Chicagu. Ve městech, kde měli Neapolitáni své největší zastoupení. Nemohli však používat své pravé italské suroviny a byli tak nuceni improvizovat. Například místo oregana začali do pizzy přidávat majoránku. Zapomenout museli i na mozzarellu z buvolího mléka. Ta se totiž vyrábí v okolí nechvalně proslulého městečka Casal di Principe u Neapole. (V Casal di Principe sídlí několikatisícová zločinecká organizace Casalasi). Místo buvolího mléka se tak museli Italové spolehnout na mléko kravské. A ačkoliv pravá neapolská pizza dosahuje do výšky 0,5 cm, tak ta americká až do 2 cm.
4) Pizza má svou sportovní disciplínu. Kdo si spojuje pizzu pouze s gastronomií, tak se plete. Sportovní disciplína nazvaná pizza freestyle neboli pizza akrobacie, spočívá v házení těstem na pizzu, které je spojené někdy až s akrobatickými dovednostmi. Ve světě se pořádají desítky soutěží, které hodnotí dovednostní umění s létajícím těstem na pizzu. K tréninku slouží takzvaný spinningdough, což je gumová pizza s vlastnostmi opravdové pizzy.
![]()
5) Nejdražší donáška pizzy na světě měla cíl ve vesmíru. Jednalo se o nejdražší donášku pizzy všech dob a uskutečnil ji globální řetězec Pizza Hut, který za asistence ruské rakety poslal pizzu se speciální recepturou na mezinárodní vesmírnou stanici. Co se týče pizzy, byla salámová, avšak musela být speciálně upravena, aby přežila cestu vesmírem a zároveň si zachovala chuť pizzy.
6) Za nejdražší pizzu na světě zaplatíte téměř 280 tisíc korun V italském městě Salerno podávají nejdražší pizzu na světě. Vysoká cena je zdůvodněna dlouhou přípravou – 72 hodin, a hlavně extrémně drahými surovinami. Na pizze najdete buvolí mozzarellu, tři druhy kaviáru, humra z Norska a olivy. Pizza je osolena ručně vyráběnou růžovou solí z australské řeky Murray. Náklady zahrnují i práci tří kuchařů, kteří vám ji připraví u vás doma.
7) V Japonsku si na pizzu dávají majonézu. Pizza s majonézou je v Japonsku na denním pořádku. Globální řetězce specializované na pizzu působí na japonském trhu od 70. let 20. století. Tradiční kombinace však Japonci nepřivítali s nadšením, jelikož jejich dosavadní receptury a představy o pizze byly naprosto rozdílné. Řetězce se tak musely přizpůsobit japonskému trhu. Tak vznikla pizza s majonézou, brambory, mořskými řasami nebo avokádem. Jednou z nejoblíbenějších pizz v Japonsku je sýrová pizza s medem.
![]()
Do mísy rozdrobíme droždí, přilijeme trochu vlažné vody, zaprášíme moukou a necháme vyběhnout kvásek. Poté přidáme mouku, sůl, olej a zbytek vody. Vypracujeme hladké těsto, hněteme dostatečně dlouho (15 minut).
Těsto rozdělíme na 4 části, vytvarujeme bochánky, které potřeme olejem, překryjeme folií, aby těsto neoschlo a necháme při pokojové teplotě 1 hodinu kynout. Troubu rozehřejeme na 250 °C. Rozpálíme si předem i plech, který do trouby vložíme obráceně – „vzhůru nohama“, abychom na něj pak mohli rychle pizzu položit, upéct ji i sejmout. Takto simulujeme rozpálenou pec.
Z těsta vytvarujeme (vytáhneme) placku, při zpracování používáme polohrubou mouku, kterou potřeme drcenými rajčaty, poklademe plátky mozzarelly, zakápneme olejem a pečeme podle výšky těsta a výkonnosti trouby 7−10 minut dozlatova a dokřupava. Ihned ozdobíme lístky bazalky a podáváme.
DOBROU CHUŤ, d@niela
Komentáře
... : NČ
No, a votom to přesně je! Votom, že takovouhle výrobu pokrmu absolvuje jedině kuchyňská služka. V předchozím článku čtu, že "dědci hledají po inzerátech domácí služky", což je pro báby ponižující, nepřijatelný. A hned v dalším článku čtu přímo návod pro domácí služky. Už jen to nejmenší z toho "hněteme 15 minut", mi vyvolává osýpky. A to nemluvím o všech těch serepetičkách, který k tomu musej bejt po ruce, pak umatlaný nádobí, atd.
říjen 18, 2018 06:47
... : *deeres*
Jak čtu ten recept, tak nechápu, proč tady do toho všude cpou tymián, po kterém mně je špatně. Vlastně to je jedno, slanou buchtu nemusím, já radši buchty s mákem.
říjen 18, 2018 08:34
|