Chtěl bych vám předeslat svůj letní zážitek, něco, nač hned tak nezapomenu. A musím přiznat, že nevidět to na vlastní oči, culil bych se vyprávěné příhodě, a nevěřil ani slovo, pochopitelně. Ale – znáte to - kdo ví, co se odehrává mezi nebem a zemí… Takže čtěte, kamarádky a kamarádi, náš zážitek. Je léto, slunce, voda, horký vzduch! Ano, letošní prázdniny …

Sousedi přes chodbu, mladí manželé s dvěma dětmi, batoletem Honzikem a čtyřletou slečnou Adélkou, nás s manželkou pozvali na chatu. Prý poděkování za hlídání jejich svišťů.  Dovalili jsme autem a na první pohled  - všechno super. Chata fakt udělala dojem. Skvost v malebné krajině. Pohádkový dojem dotváří palouk obklopený lesem, skálami a romantickým jezírkem. Krom jiného nás nadchla procházka lesní cestou ke skalní studánce s křišťálovou vodou. Může se pokračovat dál a dojít ke skalní vyhlídce. U ní cesta končí, vaše údy vám poděkují, že je necháte spočinout na skalním výklenku, připomínajícím pohodlné odpočívadlo. Slunečné dny však také lákají ke koupání. Jezírko s průzračnou vodou nabízí nezištně své služby.

Se sousedem, jmenuje se Lukáš, jdeme osvěžit údy do vlnek jezírka. Holky se mezitím rozhodly, že přinesou zázračnou vodu ze skalní studánky. Usmívají se a dodávají si odvahy, protože domorodci ze vsi tvrdí, že chodit v podvečer ke zdejší studánce je nebezpečné. U studánky totiž straší! Prý v sedmnáctém století žil v tamějším lese, kde přesně se, to se už neví, podivín. Chaloupka, ve které pobýval, pak jednou vyhořela a v ní vesničané našli ohořelé tělo. Legenda praví, že bylo jeho. A že od té doby hlídá studánku a straší žíznivce.

Neuplynula ani hodina a holky pádí z lesa a hulákají:  „Straší tam, opravdu straší!!“ Se sousedem myslíme, že je to reakce na pověst a hulákáme se smíchem zase zpět na ně: „Straší, straší!“ Ovšem holky nás překvapily. „Ne, ne, myslíme to vážně! Fakt nám na chvilku zastoupilo cestu „něco“ ve starých odrbaných hadrech. Chvělo se to nad zemí a čučelo to na nás. Ale pak zas během chvilky se to rozplynulo“.

Se sousedem jsme nevěděli, zda se smát nebo dělat taky utrápené ksichty. Nakonec souhlasíme s tím, že se tam půjdeme ihned podívat. Ať jejich dušičky mají pokoj. Znáte to sami, děvčatům se těžko odporuje a tak si to hrneme podle slibu ke studánce. Začalo se šeřit, což by mělo strašidla vyhnat z brlohů a trochu nás poškádlit. U studánky vezmeme kelímek, napijeme se dobré pramenité vody. Na vyhlídce se dáme do klidu - a stále nic. Prázdný kelímek do koše, a my se tedy loudáme dom. U chaty děláme na holky zklamané obličeje.

“Holky, nic, fakt nic! Ale neva, mrkneme tam ještě zítra“.

Musím přiznat, že se spalo náramně. Holky nás ráno pohostily snídaní na vidličku, oplácíme jim to, že se celý den staráme o sviště. Dopřáváme jim zaslouženého relaxu – les, koupání, povalování na lehátkách. Jsou celý den v plavkách a moc jim to sluší.

Den je v nenávratnu, podvečer jak malovaný. Na slib nezapomínáme. Ještě před večeří se vydáváme ke studánce slovit strašidlo. No, uvidíme. Je tam ticho, i les kolem utichl. Neodoláme, svá hrdla svlažíme příjemnou pramenitou vodou. Hele, hele, nejsme tu jen my, ale od vyhlídky, přituleni k sobě, se loudají dva zamilovaní. Nevnímají nás. Mají jeden druhého. U studánky se zastaví, mladík galantně podává vyvolené kelímek s vodou. Smějí se. Holčina se napije a s gestem „širák odhazuji v dál“ odhodí prázdný kelímek. V tom mžiku před dvojicí se vznáší obrovské otrhané chlapisko, s rozpřaženýma rukama a zarputilým pohledem!

Stojíme, krve by se v nás nedořezal. Kluk nezaváhal a zmizel mezi stromy. Hrdina jeden. Dívka hrůzou se ani nepohnula. Tiše něco drmolí. Vypadá, že omdlí. Neváháme. Se sousedem, každý z jedné strany podepřeme vyděšenou dívku. Že by ten kelímek? Jsem dobrý, zvedám ho a trefím se do koše. Světe zboř se, chlapisko ještě chvilku civí na bledou holčinu a fůůůůůů, je pryč.

Třesoucí se děvče s Lukášem podpíráme k chalupě. Statečný nápadník už seděl na zápraží, v ruce drží panáka, co mu naše holky nalily. Po krátkém odpočinku a vzpamatování se, berou se ti dva za ruce a jdou domů. Bydlí prý ve vsi u tety. Jen zmizeli z očí, museli jsme my, stateční ochránci kavalírem opuštěné dívky, vše vyprávět.

Nyní víme, že otrhané chlapisko střeží čistotu panenské přírody a nemilosrdně děsí ty, co si ji patřičně neváží. Nevím, zda ještě někdy, v byť  krásný podvečer, ta naše sluníčka, půjdou samotinká ke studánce…

Tak zdálo se nám to, nebo …?

                                                                                                                                                         - doktor -