Život v Česku sice není zcela ideální, ale ... jinde to může být ještě daleko horší. Ostatně – sám pojem “životní úroveň“ je zavádějící, neboť se jedná o individuální představy, co ten který člověk od života očekává. A teprve podle jeho představ se dá měřit jeho případná životní úroveň.
Co se totiž líbí mně, tím by nemusel být nadšen arabský šejk z Kuvajtu či sultán z Dubaje. Japonský majitel automobilky asi také ne… Ovšem nechoďme na „konec světa“ a porozhlédněme se po našich zahraničních sousedech.
Jedete-li do zahraničí a vezete-li si s sebou nůž, buďte opatrní. Celá rodina by totiž mohla lehko skončit za mřížemi… V SRN nesmíte mít u sebe nůž, jehož čepel přesahuje 10cm nebo u zavíracího nože 8.5 cm. V Rakousku můžete u sebe mít nůž pouze tehdy, pakliže se prokážete, že jste “myslivec“ a zrovna jdete na hon. Je to obrovský paradox, neboť u našeho jižního souseda si každý občan Rakouska, jestliže nabyl plnoletosti (18 let), může bez zbrojního pasu a pouze na občanský průkaz koupit brokovnici a malorážku. To je naopak v ČR absolutně nemožné.
V Belgii a v Lucembursku nesmíte u sebe nosit nůž vůbec, i kdyby se jednalo o pouhý “příborák“. Ve Velké Británii a v Irsku podle zákona (tzv. “Offensive Weapon Act“), nejen, že se zakazuje nošení všech druhů nožů a zbraní (včetně vzduchovky), nýbrž nesmíte mít u sebe na veřejnosti ani to, co se noži podobá. Existuje tam např. absolutní zákaz vycházení s nůžkami!
Naproti tomu české zákonodárství takovouto skutkovou podstatu vůbec neřeší: můžete chodit s popravčím mečem na Václaváku sem a tam, jak se vám zachce, aniž byste porušili jakýkoliv zákon. Jediné nebezpečí, které hrozí, je následující: asi by vás mohli odvézt na psychiatrickou kliniku.
Jestliže si myslíte: „Vyrazíme na „Západ“
trempovat, rozděláme táborák, budeme opékat buřty, hrát na kytaru a zpívat…“
tak takové myšlenky si nechte rychle zajít. Mimo Česka je to takřka
neproveditelné a to dokonce i v USA a Kanadě.
Ve většině evropských zemí je rozdělávání táborových ohňů (bez zvláštního povolení) přísně zakázané. Buřty (tedy špekáčky) mimo Česka a Bavorska (tzv. „Regensburger“) stejně nikde neseženete.
Hrát na kytaru v lese a zpívat je (mimo Česka) zakázáno takřka na celém světě a to dokonce i v ruské tajze. Když vjíždíte do kanadského pralesa A lgonquin Park (provincie Ontario), ptá se vás policie u závory, zdali máte střelné zbraně a hudební nástroje.
Jestli ano, musíte je deponovat u
vchodu. Můj kamarád byl svědkem toho, jak jednomu černochovi (skautovi) zabavili dokonce i foukací
harmoniku. Po chvíli se rozbrečel, ale nebylo mu to nic platné.
Prostě s foukací harmonikou se do pralesa nesmí! Hlasitý zpěv a živá hudba má totiž velice neblahý vliv na divokou zvířenu. Ovšem hudba reprodukovaná (rádio) prý zas tak moc nevadí… Každopádně v Česku není zakázáno ani jedno, ani druhé.
V některých zemích by se sice dalo trempování a skautování praktikovat - hlavně v USA, Austrálii a v Kanadě, podobně jako u nás, ale má to nepřekonatelný zádrhel. Každá píď půdy tam někomu patří a všude jsou cedule: “Private property. No entry.“ (Soukromý majetek. Vstup zakázán).
Bez povolení majitele tam vkročit nesmíte. Na některých cedulích jsou vyznačeny i lebky se zkříženými hnáty - vlastník vás jimi upozorňuje: “Jestliže se objevíte na mém pozemku, zabiju vás!“
Zvykli jsme si na tvrzení, že v USA je volný prodej zbraní a kuší. Moc tomu nevěřte. V některých státech USA se skutečně ke zbraním dostanete lehko. Ovšem v jiných platí stejně přísné předpisy jako v Anglii a v Irsku. Jestli vás v Marylandu nebo v Massachusetts nachytají s loveckým nožem u pasu, hrozí vám až 48 hodin ve vězení.
Takže přátelé - nemyslete si, že to jde všude tak jako u nás - vzít si ruksak, lovecký nůž, maskáče, vyrazit do lesa na houby a potom se někde vykoupat v rybníku...
V SRN jsou kalhoty „maskáče“ považovány za uniformu a bez povolení ministerstva obrany SRN je nesmíte nosit. Jinak vám hrozí až 3 roky odnětí svobody. V Severním Irsku jsou všechny rybníky soukromé a pakliže se tam vykoupete, posuzuje se to coby “vloupání“ (Domestic burglary).
V severní Itálii je sbírání hub zakázáno pod trestem vězení do jednoho roku a na zbytek Itálie potřebujete tzv. “houbařský pas“, který místní úřady velmi nerady vydávají. Ve Velké Británii je většina lesů v soukromých rukou a normální smrtelník se do nich nedostane. V Holandsku sice do lesa můžete, ale nejenže tam nesmíte sbírat houby, nýbrž tam nesmíte sbírat vůbec žádné plodiny. Běda, jestli u vás najdou šišku, ostružinu nebo křemenáče! Počítejte zase s vězením...
zaslal a případné úspěšné houbaření všem přeje
BOLLAS
Ale jestli nějaké houby vyrostou, tak bych to zkusila. I když já najdu stejně jen prašivky!
Autobus jsem nemohla najít proto, že jsem přes plot přelezla na druhé straně kopce a potmě všechno vypadá jinak. Tak raději jezdím po vlastní ose, bez průvodců a někdy je to také dost dobrodružné
Ve Vídni jsem na poslední chvíli skočila do vlaku směr Praha, na který jsem měla zakoupenou zpáteční jízdenku a už žádné finance na další lístek. To jsem se zamotala v metru, protože tam byla nějaká výluka a moje jazykové schopnosti jsou malé, až nicotné.
Tak si nakonec opravdu vážím toho, že v naší zemi je rozsáhlá síť turistických cest a že když se někde ztratím, tak se zase umím najít, aniž mne hledají rojnice policajtů, vojáků a vrtulník.
