Přejete si chovat nějaké zvíře, ale máte málo místa? Seznamte se s kudlankami. Jsou jedněmi z mála tvorů, kteří mohou být opravdu spokojení i v láhvi od okurek. Pohyb, to není nic pro ně, což ale neznamená, že kudlanky nejsou ohromně zajímavé! Dnes jsou taje jejich života víceméně odhaleny a jsou dokonce oblíbenými obyvatelkami domácích insektárií. Jejich vzhled je vskutku zajímavý, zrovna tak jako chování.

 

 

 

 

Některé kudlanky při pohledu zblízka připomínají legrační skřítky, jiné květiny nebo větvičky. Existují ale také kudlanky, které by mohly připomínat děsivé démony z hororů. U některých se vzhled promítl i do jejich odborného pojmenování, jako například u oblíbené Idolomantis diabolica (Saussure, 1869). Jiným takovým „bubákem“ z afrických savan je Phyllocrania paradoxa (Burmeister, 1838), která se ve skutečnosti snaží jen vypadat jako suchý list.

 

 

 

 

 

Zavěšené na větev dokáží dlouhé hodiny vydržet bez jediného pohybu, takže jim opravdu uvěříte, že nejsou hmyzem, ale pouhou větví. Pokud jim na to však skočí i kořist, jsou najednou bleskurychlé. Samy se ovšem ani nemusí pohnout, pohotovým lovícím nástrojem je jejich maska – speciálně uzpůsobené ústní ústrojí. Málokterá kořist tomuto důmyslnému zařízení unikne.

 

 

Samičky kudlanek jsou také pověstné svým zvykem ukousnout samečkům při kopulaci hlavu (a poté si je dát k večeři celé).  Důvod je takový, že když sameček ztratí hlavu, kopuluje bez kontroly a tudíž mnohem déle. A večeře se samozřejmě také hodí...

 

 

 

 

 

Na území naší vlasti žije jeden druh ve volné přírodě, a to kudlanka nábožná (Mantis Religiosa; Linnaeus, 1758). Je typickým představitelem řádu Mantodea a její vzhled a chování již mnohé nepřekvapí. Existují ovšem i kudlanky, které se zcela vymykají představám i mnohých zkušenějších chovatelů.