CESTOU NECESTOU |
Pondělí, 02 červenec 2018 | |
Tak jsem vlastně nastoupila do práce... Alespoň mi to tak trochu připadá. Jednoznačně mi přibyly další "povinnostě k vlastě" - nejen chodit pravidelně sepesem, ale teď i pravidelně, každý pracovní den, jezdit na tři hodiny do školy na angličtinu. Což obnáší cestu jednu hodinu tam, jednu zpět, tam, když už tedy jsem "tam", neboli v centru, tak se kouknout co kde lítá, co kde mají zajímavého.
A pět hodin je v čudu hned. K tomu ty štrapáce se psem, a je to pracovní
doba jak vyšitá... Ještě jednou vám napíšu o mém každodenním
cerstování: nejraději mám tu první, respektive poslední část, kdy jedu
autobusem. Mám totiž kliku, že bydlím v místě,
kde je docela klid, ulice jsou poměrně tiché a příjemné. (V okolí mám dva parky - jeden menší, Karl Schurz Park, a pochopitelně Central Park. Ale ten je kus dál a je v něm stále hodně lidí. O parcích vám napíšu příště.) Protože odsud jezdí do centra málo lidí, jedu většinou v poloprázdném a zpět v prázdném autobuse. Takže je to taková příjemná projížďka zdejšími ulicemi.
Ten neuvěřitelný rambajs, o kterém bych vám dnech chtěla napsat, začíná až na Brodway, když vlezu do subwaye.... V době, kdy tudy jezdím, je už špička, takže je tam většinou docela fest plno. A absolutně se to nedá srovnat s metrem v Čechách - je to něco velké,, horké, divoké peklo. Ale o zábavu je tu v každou denní či noční dobu postaráno: téměř pokaždé do vozu během té krátké cesty na Penn station vstoupí nějaký zajímavý člověk - někdy i skupinka. Zpívají, tancují, procházejí vozem, a pochopitelně vybírají peníze. Musím ale říct, že jsou většinou docela dobří. Párkrát jsem si řekla, že v Evropě by byli célebrity... :-))
Nedokážu se nedívat - tedy ne
čumět, prosím. Snažím se být totálně nenápadná a zatím slavím ouspěchy. A i když mne dcera varovala, že by si toho mohl někdo všimnout,
což podle mne absolutně nehrozí, tak fotím. Jen nesmí být zapnutý blesk :-))).
Ale ono to opravdu není k poznání, protože jestli v celém voze se najde jeden jediný člověk, který nemá v ruce mobil, tak to je téměř zázrak. Všichni něco čtou, hrajou, telefonují, píšou... Jsou ponořeni do svého mobilového světa a absolutně nevnímají okolí.
Jo, jednoho, co neměl v ruce mobil, jsem v pátek našla - rastafariana, štrykujícího čepici. Připomněl mi mou babičku drahou milovanou, protože stejně jako ona koukal všude možně a přitom háčkoval. A že mu to šlo od ruky, to byste koukali...
Jeho dívka, co sedí vedle, měla na sobě nátělník a pidi-mini-spodní kalhotky. Snad o pár cm větší tanga... Ještě že si po chvíli pak dala tu tašku do klína...
Jak už jsem psala, je většinou narváno. A pokud si někdo náhodou na sedačkách ustele, tak ho nikdo nebudí. Snad možná na konečné, ale cestou rozhodně ne.
Když vylezu ze subwaye na ulici, dostanu těžkou ránu. Tedy moje bubínky. Nevěděla bych, k čemu to přirovnat, je to super kravál velkoměsta: po silnicích jezdí dost policajtů, všichni mají puštěné na plné koule houkačky. Stejně tak velké sanitky, kterých tu jezdí neurekom. Do toho houkačky všech nespokojených řidičů, skřípění brzd i tůrování motorek. Ne ledasjakých, tady se na nějaké té obyčejné motorce nejezdí, to jsou vždy takové ty velké široké super-maxi-turbo, které, i když se plouží krokem, tak vydávají rachot jak vzlétající tryskáč. A autobusy...
A samozřejmě - všude někdo na něco hraje, vykřikuje, nabízí, zpívá, vytrubuje, pobíhá...
d@niela
Komentáře
... : Pernella
Hezký článek, pro mě dost zajímavý, nikdy jsem za mořem nebyla a asi ani nebudu. Nicméně ten kravál by mě zabil. Špatně to snáším i v Praze, v Londýně to bylo strašné a tohle musí být ještě horší.
Doufám, že budou další postřehy, baví mě to. Díky. červenec 02, 2018 08:00
... : *deeres*
Pěkný čtení a hned je mně jasný, že mne by to zabilo. Štve mne i to, když potkám v lese rozhulákané turisty. Ráda si o tom přečtu, také se ráda kouknu na nějaký ten film s New Yorským rumrajchem a pak si řeknu, jak to tam maj´ blbý a přestanu si stěžovat na datla, co mne o půlnoci budí.
červenec 02, 2018 08:16
... : NČ
No, Danielečko, já jsem z toho uplně hotovoučkej. Myslim jen na Tebe. Ty seš tak nesmírně šikovná, že to jistě všechno zvládneš na jedničičku s hvědičičkou. Držím ti všechny palečky.
červenec 02, 2018 12:06
... : doktor
Dani,jsi odvážná holka a moc Ti držím palečky ať se daří ulovit další skvělé fotky.Prosím ,ale dávej na sebe pozor,je to i dost nebezpečné.Určitě všichni v Kudle na Tebe myslíme.Tak zlom vaz a opět napiš hezký postřeh.
červenec 02, 2018 12:55
... : NČ
Dost dobrý ....
červenec 02, 2018 12:57
... : Bara
Nerikam, ze je to stejne, ale neco podebneho je Amsterdam. Tam potkate snad lidi ze vsech koutu sveta. Bile, cerne, hnede, sikmooke, potetovane, zahalene v sari, turbany na hleve, zahalene, polonahe, ciste, spinave, bezdomovce, proste vseho chut......Den straveny v Amsterdamu je jako den na divadle. Kdyz obejdu obchody, projdu kvetinovy a zeleninovy trh, tak si dam venku na terase kavu a jen se kocham "tim" co projde okolo, to je neuveritelne, ze vubec neco takoveho existuje, k tomu poulicni muzikanti, chaoz chodcu, tramvaji, aut a tisice lidi na kolech, zmatek, ktery proste funguje. Maminka na kole, jedno dite vzadu, druhe vepredu, ze strany zavesene hole na dite, na riditkach ji visi taska jak vlevo tak vpravo, ja bych to proste nedokazala, povazuju to za sebevrazdu, ale to je v Amsterdamu, popravde receno v Holandsku normalni. Po takto stravenem dnu, jsem zase rada doma v klidu.
červenec 02, 2018 16:40
|