V sobotu jsem byla v Kovárech. Petrklíče i hlaváčky jsou v
plném květu. Ale asi dlouho už nevydrží, jestli bude pokračovat to letní
počasí. Mají pořád ještě dost poupat, ale dávám jim tak ještě deset dnů. Šla
jsem tam se psy a dcerou, původní plán byl, že tam půjdeme pěšky a nazpátek z
Okoře pojedeme autobusem.
Jenže Dana brblala, že se nechce vracet zpátky na Okoř a tak jsme šly pěšky i zpátky. A nakonec z pěti kilometrů jich bylo patnáct, protože je všude řepka a musely jsme to křižovat po silnicích, v tom upalováku to byl hnus.
A Dana mně celou cestu nadávala a vyhrožovala, že už v životě nikam se mnou nepůjde. A asi to tak bude, protože na kole se bojí, tak ho prodala a drandí na koloběžce. Psa prý bude mít v košíku, ale setrvale ho má spíše u mne.
Na brodu, když se jde na Okoř,
udělali moc hezký proutěný můstek,
tak už se na Okoř nemusí brodit, jako kdysi.
Před několika lety jsme tam šly s kámoškama, ze Zákolan na Okoř, a zrovna bylo po záplavách a přetekl rybník v Okoři. A to mně zase nadávaly holky, když se brodily bahnem, bylo to brzy na jaře a přitom docela hodně osvěžující koupel … (Nechápu je všechny.)
DEERES
Jinak nevim. Na Okoři jsem jednou byl s jednou beruškou, to už je dýl. Ona moc chtěla vidět, jaká tam je ta cesta, jako žádná zésta. Nikdy prej žádnou zéstu neviděla. Ale jeli jsme po asfaltce, tak ani já jsem si žádný zésty nestačil všímnout.
Pak jsme to tam nějak prolezli; no, zřícenina, šutry, schody. Skutečně největší dojem na mě udělala skvělá vepřová pečeně s HK dole v hospodě ve vsi. Pivo nevim, beruša neměla řidičák, tak jsem nemohl.
Brázdíš na všechny strany. Mě zlobí koleno, vazy. Tak teď moc nevyrážím, spíš vůbec. Na Okoři jsem byla někdy v r. 2008. Příbuzní z Prahy mne vzali na Přední Kopaninu (rotunda), Levý Hradec, Roztoky, Okoř a Nelahozeves (snad nejlepší prohlídka zámku , jakou jsem kdy zažila). Uvnitř hradu na Okoři jsme nebyli, ale zaujala mi ta černá barva kamenného zdiva, až trochu strašidelný. Moc se mi líbil mlýn těsně za Okoří.
Jinak v Okoři žil Petr Hapka.
Na zámku v Nelahozevsi se vdávala dcera, mám to vlakem pár stanic, stejně tak do Veltrus,pár kroků do lesa v Přední Kopanině a na druhou stranu i na Levý Hradec.
Park ve Veltrusech je po povodních konečně opraven a smí se tam se psi. Ale na svatbu v zámku v Nelahozevsi je nepustili, ani jako nejbližší rodinné příslušníky. Byli moc smutní, moc tam chtěli a kvíleli na nádvoří.
Mio, máš pravdu prohlídka je tam skvělá, na stavbě i vybavení zámku Harrachové rozhodně nešetřili, předháněli se s rodem Lobkowiců, kteří byli majiteli zámku v Roudnici nad Labem, kdo že je na tom lépe. A na interierovém vybavení nelahozevského zámku to je vidět.
NČ, vepřovou tam mají stále jedlou.
