A občas u toho sakruju, ale to asi by dělal každej. Přiřezávám si totiž poličky do kuchyňskýho "ostrůvku". Kdysi jsem si ho nechala udělat, ale šikovní "pat-a-matové" to zprasili tak, že každý otvor má jiný rozměr. Tedy - cca plus minus půl centimetru až centimetrů pět. Byly v tom police, na nich nádobí a bylo to super. Jenže - čas nazrál a já, nemaje co jinýho co na práci (prosím, nesmějte se), rozhodla jsem se ostrůvek zkrášlit obkladem.

      Samo pořízení obkladů by bylo na několikadílnou reportáž, ale povedlo se, drahý synek mi potřebný "matryjál" z obchodu domů dovezl, drahý (sice jinak, ale taky) řemeslník obložil a teď přišly na pořad dne ony fochy. 

      Jak už jsem psala, ty šteláře jsou absolutně podle ruského vzoru: "ja rysovál, i ono slučílos" - takže jinej rozměr nahoře, jinej o pět centimetrů níž, a aby se to nepletlo, tak po tom obložení je i ta šířka jiná - všude. Nahoře, dole, uprostřed... Takže je nutno police řezat víceméně kudrnatě...

       A tak si říkám: jak to, že některý ženský maj tu kliku, že mají u sebe či kolem sebe tvora - majitele "šikovných českých ručiček"?

      Já měla doposud kliku na kecálisty. Jo, bylo s nimi občas příjemně, zábava, dali se poslouchat, ale každej hřebík jsem si musela někam vrazit sama.

      Tak tu řežu, měřím, řežu... a sakruju. 

       Kdyby vás zajímalo, jak nám oběma (tedy Kajoukovi a mně) je? Tak  oba jsme celkem ólrajt. Pesánek už - mimo fleků od desinfekce - je docela fit. A já v podstatě taky. Když pominu takový malichernosti, jako nosokap, bolokrk či furtokašel. Holt, člověk musí mezi lidi a i když se snažím, tak se mne nejspíš nějaká ta slabá zmršenina nastuzení přeci jen chytla.

       Dělám si na to úžasnej lék - kafe z kafovaru od kluka, kterej jsem před lety dostala k Vánocům a už dlouhou dobu tu stál opuštěný. Doposud jsem pila kafe jen rozpustný, neb to je zcela beznámahový, ale když mi jeden řemeslník touto tekutinou opovrhl, s tím, že vyvařený fusekle on nepije, tak jsem se zas rozhodla pro zprovoznění kávovaru. Je to po dlouhý době novinka, sice pracnější (nasypat do sejtka, uhňohňat, vložit, zašmrdlat, urovnat, nalejt vodu, páč tam stopro od minule nejni, nahřát, pustit, hlídat, zavřít, vyndat zasr-sejtko, vyklopit lógr, osladit kafe), ale - novinky sou novinky, až to bude stařinka, vymyslim něco novýho.

       A jak říkám - v mezičase si v předsíni řešu fochy.... Ve dvě jdeme spolu s Kayou ke kadeřnici. Výjimečně mojí. On mne doprovází, neb musím hlídat jeho prázdnej fusak. Ale je hodnej... nedrbe, nelíže... Jen průběžně oblejzá všechny svoje pelechy, chvilku tady, chvilku tam. Podle toho, kde je menší kravál... Tohle je v závětří před vchodovejma dveřma.

Ve dvě zasednu u kadeřnice,

držte mi palce.

d@niela