Internet je nejen studnice všeho moudra, ale i úžasné zábavy. Plno si toho můžete vyhledat, plno vám toho pošlou kamarádi. To, co teď budete číst, je z té druhé hromádky. Tohle poslal hodnej kámoš Michal. A předem upozorňuju, že byste to neměli číst, pokud je poblíž váš šéf. Asi by se divil, co se to stalo, proč že se v práci tak řehocete :-)))
Kamarád Richard, toho času statný třicátník, něco špatného snědl. Trávil s novým kamarádem průjmem dny i noci na WC, a to po tři kalendářní dny. Pomalu dehydroval, a když už cítil, že zřetelně slábne, seznal, že by si měl přinejmenším postěžovat své obvodní lékařce. Cestu na středisko předem vyloučil, protože věděl, že by po cestě určitě vyloučil do kalhot... Chudák. Takže jí zatelefonoval a popsal (z WC) detailně svou nezáviděníhodnou situaci s tím, že nezapomněl oznámit, odkud právě volá. Asi proto, aby přidal svému utrpení na dramatičnosti. Dožadoval se napsání léků na dálku, a že mu je máma zajde vyzvednout. Doktorka však odmítla.
A že ho prostě musí vidět, že to není žádná sranda, a že mu musí provést výtěr z konečníku a zjistit tak, zda se nejedná o nějakou závažnou infekci. Kdyby tak byla bývala věděla...
Richardovi tedy nezbylo, než se podřídit. Doma nastřádal jakýs takýs náskok proti dalšímu průjmovému záchvatu delším posezením na WC. Mezi půlky nacpal froté ručník s motýlky, sedl do auta, a vyrazil za vyšetřením. Asi to nebyl ručník, ale velká osuška, soudě dle toho, že v autě se dotýkal hlavou střechy.
Plná čekárna. Ríša sedí, a v duchu prosí, ať všichni rychle zemřou, jinak se z osušky stane plínka...
A to už z ordinace vychází korpulentní sestra: "Vy jste pan Š.? Tak pojďte, ať se nestane nehoda, to by nám tady ještě scházelo, viďte ?" Richardovi zčervenaly mírně odstávající uši a vstoupil do jámy lvové.
"Pane Š., stáhněte si kalhoty, předkloňte se, a uděláme ten výtěr", vyžaduje spolupráci lékařka.
"Paní doktorko, tohle fakt nedám, už ten předklon bude nebezpečný a vniknutí špejle s vatou do konečníku, tak to už vůbec ne!"
"Sestro, dělejte, a Vy se, pane Š., předkloňte! Mám plnou čekárnu lidí!"
Nyní budu reprodukovat Richardova slova. "Tak jsem stáhl kalhoty a trenýrky, vytáhl z nich ručník, předklonil se jako skokan na lyžích těsně před odrazem, a čekal. Sestra vzala špejli s vatou, odchlípla jednu řitní půlku, a druhou rukou mi vrazila špejli do p*dele... A ze mne okamžitě vystříkl průjmový gejzír, který, nedbaje překážek a částečně sterilního prostředí ordinace, si razil cestu všemi směry. Samozřejmě byl provázen zvukem trhající se peřiny. Pos*al jsem sestru, zdravotní karty rozložené na stole, včetně kalendáře, doktorku a její nasazené brýle, a také samozřejmě i sebe..."
Nastalé ticho rušilo jen Richardovo blekotání, že se moc omlouvá. Pak také sestra, jež bezmocně překládala zdravotní dokumentace, bědujíc', že neví, co má s pos*anými kartami vůbec dělat. A ještě sakrující lékařka, která v umyvadle pucovala svoje stolicí znečištěné brýle a hlavně obličej...
Ríša si rychle vytírá vlastní osuškou zadnici, natahuje kalhoty a s pozdravem „Na shledanou“ zbaběle utíká ze zdravotnického zařízení. Tak tohle je fakt k uzoufání...
Epilog
Richard byl do večera bez průjmu. To asi ten šok. Po čase poslal maminku pro svou zdravotní kartu a změnil obvoďáka. Sestra jí kartu bez protestu vydala, což je docela pochopitelné...
MICHAL
na internetu ulovil
a protože je hodnej,
tak pro všechny poslal
(Nic tak člověka nepotěší, jako cizí neštěstí, ale pokud nejde o život, jde o h0wn0...
) Bylo mně i mojí kámošce asi šestnáct a kámoška začala randit s klukem, který byl z jednovaječných dvojčat. Na mne naléhala, že uděláme dvojrande, ona půjde s Lubošem a mně nabrkne Mirka. Některou neděli jsme šli na výlet za Prahu. U rybníka v Bořanovicích jsme narazili na hrušku hniličku. Já hrušky moc nemusím a hniličky už vůbec. Ale Luboš s Mirkem se hruškami cpali, jak zjednaní. My jsme jim říkali, aby to nejedli, marná snaha. U rybníka jsme se vykoupali a pak jsme tam chvíli blbli a honili se a najednou, jeden z nich udělal prd a už to bylo. Ještě, že tam byla ta voda.
Víckrát jsme pak neviděly ani Luboše ani Mirka.
Sedí si takhle s kalhotama u kolen v kadibudce a pozoruje srdíčkem ve dveřích panoramatické výhledy do kraje. Když vtom zavane vítr a chatrné dveře kadibudky se otevřou dokořán. Vzhledem k právě konané činnosti nepřichází v úvahu, že by vstal a dveře zase zavřel. A jak tam tak sedí a koná, po cestě sousedící s pozemkem prochází oddíl pionýrů se svým vedoucím. Všichni do jednoho udělali "vlevo hleď", a protože to byla dítka řádně vychovaná, všichni jednotlivě trůnícího kamaráda způsobně pozdravili…
