Dnes ráno si mi postěžovala kamarádka, že se jí nepovedlo jídlo, na kterém hodně záleželo. A tak se mě zeptala, jestli jsem taky někdy něco špatně neuvařila nebo neupekla. Velice odhodlaně jsem tvrdila, že ne. Vařím dlouho, vařím ráda a docela úspěšně. No, ale pak jsem si přeci jen vzpomněla…(To už mi dávno nebylo šestnáct.) 
Jednou jsem pro jednu paní dělala dort pro jejího vnoučka. Upekla jsem krásnouvelkou podkovu, byla i hezky nazdobená, srdce se prostě smálo. Už zbývalo jen ji dát na tác a odnést. Jenže - tác jsem si dala na jídelní stůl a z kuchyňské linky, kde jsem ji zdobila, jsem ji potřebovala tedy přenést na stůl. Jednalo se snad sotva o necelé dva kroky…
No, a takřka před položením na tác se mi podkova rozlomila na několik kusů, popadalo to všechno na zem….
Chtělo se mi brečet, chtělo se mi nadávat. Dcera s manželem se nevěřícně koukali, smáli se, litovali mne, a posléze si vzali talíře a ty trosky posbírali.
Nakonec se muž od mé dcery sebral a jel shánět podobný dort. Kupodivu, podařilo se mu sehnat taky podkovu, ale ty peníze, které jsem si "vydělala mým pečením" jsem vlastně celé investovala do té kupované. Ale co, ty moje „děti“ se blaženě cpaly a prý to bylo moc dobré.....
A ještě si vzpomínám na jeden zážitek…
Jako svatební dar (ke druhé svatbě) jsem dostala papiňák. OK, tak jsem dala vařit hovězí polévku. Papiňák si pěkně pobrukoval, já si nastavila minutku a šla na lodžii pověsit vyprané prádlo. A najednou jsem zaslechla ránu, jakoby někdo otevřel šampus.
Šla jsem se podívat do pokojíčku, jestli něco nevyvádějí děti, ale ty byly hodné. Zabrousila jsem tedy do kuchyně - a tam bylo „vymalováno“. Z papiňáku vyletěla ta píšťalka a dírkou se procpala zelenina… Mrkev a petržel přilepený ke stropu, a ještě z toho visel pórek jako provázek…
Takže tak. Jak vidět - nikdo učený z nebe nespadl, a já hodně dlouho měla z tohoto hrnce respekt.
HANKA TULIPÁN
Když je řeč o papiňáku, tak si vždycky vzpomenu na svojí někdejší kolegyni. Papiňáky tehdy moc nebyly, vozili jsme si šílené parostroje z Maďarska. A tahle kolegyně je jednou objevila v Bílé Labuti a hned jeden zakoupila.
Už druhý den ho tam šla reklamovat, že je vadný a netěsní. Prodavačka jí marně přesvědčovala, že asi s ním neumí zacházet, ale ona trvala na tom, že je vadný a že ho chce vrátit.
Prodavačka to nevzdala a vzala jí i s hrncem dozadu do šatny, naplnila hrnec vodou, zavřela, postavila na jednoplotýnkový vařič a tam dlouho a dlouho čekaly, než se začne něco dít. A konečně, tlak v hrnci stoupl, nadzvedlo se těžítko a hrnec začal syčet a upouštět páru. To byla vítězná chvíle pro mojí kolegyni: "Vidíte, já vám to říkala, je vadný. Netěsní!"
Reklamaci jí neuznali.
