FOTŘÍK - 114
Čtvrtek, 15 září 2016
Prázdniny jsou za námi, tak se můžeme s úsměvem a písní na rtech poohlédnout na dobu, kdy školy a školky nefungují. Začínalo to ráno, v 6:00: Čeněk: "Taťko, už je ráno, vstávej. Já: "Co si ty za člověka proboha? Spi." Čeněk: "Taťko, venku svítí sluníčko, musíme na výlet." Já: "Je ještě brzo. Výlety mají ještě zavřeno." Čeněk už oblečenej (nevím, kdy to stihnul): "Taťko, musíme jet."

 

 

 

 

 


 

 

Takže takhle ne. Rozhodl jsem se, že toho permoníka na kokainu prostě unavím, i kdybych měl chcípnout. Vzal jsem ho na výlet. Výšlap na nedalekou zříceninu. Na internetu proklamovali, že otevřeno denně od 8:00 do 17:00. Když jsem se doplazil úplně zpocený (Čeněk doskákal a doběhnul) do toho krpálu, nápis na zavřených vratech zříceniny: "Otevřeno denně od 8:00 do 17:00. V pondělí zavřeno." Dával tušit, že se výlet moc nepovedl.

 

Čeněk: "A taťko, jsou vevnitř hradu rytíři?"

Já: "Nevím, je zavřeno."

Čeněk: "A proč?"

 

Následnou hodinu přeskakuju, protože to byl nekonečný rozhovor typu "A proč.", kdy výsledek byl takový, že Čeněk začal brečet, protože se těšil na rytíře. Nakonec to dopadlo tak, že jsem byl rytíř já (měl jsem klacek a na hlavě lopuch jakože helmu) a Čeněk mě coby drak svinským krokem hnal dolů z krpálu, jako že mě zapálí ohněm.

 

Na úpatí kopce, po dvaceti minutách běhu, se o mě pokoušela mrtvička. Přeci jenom nejsem nejmladší, mám mírnou nadváhu a začínám plešatět. Na běh nejsem stavěný.

 

Následně jsme jeli na koupaliště. To dítě jedno malý tam pořád někde pobíhalo. To byl základ. Aby pořád běhalo. Když si chtěl sednout na deku, tak jsem mu řekl, že je ještě potřeba utíkat támhle dozadu. Tak tam běžel. Děti jsou tak naivní…

 

Po koupálku se najedl a pak jsme šli pěšky přes půl města do olympijské vesnice. Tam pobíhal, hrál florbal, jezdil na koloběžce, no prostě se nezastavil. Domů jsme šli oklikou, abych ho dorazil. Doma od šesti do devíti skákal na posteli a byl chobotnice.

 

Pak se navečeřel, šel do sprchy, šel spát. To, že šel spát, znamená, že v pyžamu skákal na posteli a byl chobotnice. To už jsem byl nevrlý a rázně a důrazně jsem mu připomněl, že je unavený a že musí spát. Názorně jsem si vedle něho lehnul, aby viděl, jak se má spát. Posléze chobotnice skákala už po mě. Usnul asi o půl dvanáctý.

 

 

Dneska ráno v šest:

 

Čeněk: "Taťko vstávej, už je ráno. Musíme na výlet."

 

No tak, doprdele, z čeho je to dítě vyrobený?

To jako nepotřebuje spát? To to jako nejde unavit?

 

 

DOMINIK LANDSMAN

http://fotruv-denik.blog.cz/

 

 

 

 

 

Komentáře
Milý otče Dominiku, : mamča
to toho tvora nesmíš prolévat Redbullem a krmit kaloricky vydatnou krmí. Pár dní na suchém chlebu a bramborách mu jenom prospěje... smilies/grin.gif
A Ty si zvyšuj fyzičku, bude hůř ! smilies/cheesy.gif
září 16, 2016 08:01

Powered by Azrul's Jom Comment
busy