Tak tohle slovo jsem už dávno neslyšela... Nejmladší generace nejspíš vůbec netuší "vocogou", ta prostřední snad mátožně a jen babuchy si vzpomenou na doby rozpíchaných prstů a několikahodinové práce nad zašíváním roztrhaných ponožek. Jo, některé věci člověku ale vůůůbec nechyběj.
Jak jsem si na to vzpomněla? Můj synek mi tu zanechal svou loveckou vestu, kterou neprozřetelně položil na zadní sedadlo vedle své milované borderky. Neuvědomil si, že v jedné kapse má "ňamky" a jeho pejska je kvůli dlabanci schopná i vraždit. Natož vykousat díru do silné vesty...
Protože ale se nedalo záležitost řešit šicím strojem - znamenalo by to v podstatě část vesty rozpárat, zašít a pak zas celou sešít, tak jsem postupně všechny díry zalátala, respektive zaštupovala... Na to vrchní jsem pak lehce přišila vnitřní visačku s emblémem, takže to v podstatě vůbec není vidět. Ale - to nepíšu proto, abych se tu vytahovala, ale protože jsem se koukla, jestli náááhodou není třeba návod na štupování na youtube. Jen tak, pro zajímavost. A ejhle...
No - dámy, vy, které ještě znáte a případně ovládáte to precizní štupování, ty překrásné čtverečky, které netlačily, které naopak vyjadřovaly lásku... Jo, je to tak. Mně totiž, přesně tímto způsobem, vznikl docela zajímavý - no, jak bych to nazvala... zážitek. Kdysi dávno jsem coby sedmnáctka měla rande, měli jsme jít do Vltavy na čaje...
Jenže asi hodinu před mi můj drahý zavolal, že asi nebude moct přijít, protože nenašel jedny jediný ponožky, které by neměly díru na patě nebo na palci... Já, tehdy velmi zamilovaná a tancechtivá, jsem řekla, že nic se neděje, že tedy přijedu k nim a ponožky mu zašiju, že to je pro mne legrácka... (rodiče pochopitelně nebyli doma). OK, tak jsem přijela, Vašek mi předal dvě deflorované fusekle, já našla vhodné štupovačky, hbitě vyrobila překrásné čtverečky a už se jelo...
Jenže - všechno tohle mělo dost nepříjemnou odezvu. Venca pochopitelně doma nechal jako správný chlap sundané ponožky někde pohozené a jeho táta si opravdu čirou náhodou všiml toho vyspravení. "Máničko," zahalekal. "Náš mladej má ženskou a ta ho musí určitě fakt děsně milovat! Podívej se na tu nádheru... ty mi ponožky maximálně nějak sdrátuješ, ale tohle je určitě holka správně vychovaná..." No, od té chvíle jsem byla pro jeho maminku ta potvora, co jí kazí kredit, a tuhle do rodiny určitě neeee...
A tak se chci zeptat:
umíte to ještě někdo?
d@niela
Štupovat nějak krásně neumím, ale drátuju dětem pravidelně ponožky i punčocháče, protože jinak bychom se nedoplatili...
Moje ségra, ta byla ještě vynalézavější. Díru na černé ponožce obšila po obvodu bílou režnou nití předním stehem a pak to stáhla a zaculíkovala a měla hotovo.
Kdysi jsem v TV zaslechla, že mistrem ve štupování je herec David Matásek, dokonce to potvrdil a ke štupování používal naběračku....
V šuplíčku mám, stejně jako Milene, krásný dřevěný hříbeček a pytlík se štupovačkami opravdu všech barev. Pamatuji na noční služby a pohotovosti, kdy se v nemocnici ve volném čase štupovalo. Všechny jsme štupovaly, mnohé pletly nebo šily. Ono to štupování svým způsobem bylo i zábavné, takové malé tkaní...
Ani nevím, jestli se dnes štupovačky ještě dají sehnat.A co se dělá při pohotovostech dnes
