Otevřu dveře do čekárny a můj pohled spočine na prázdné židli. Dobelhám se k ní, ale pak si to rozmyslím. Raději budu stát. Z představy, že si sednu na něco tvrdého, a to doslova, se mi postaví všechny chlupy na těle. Cože? Řekla jsem chlupy? „Pojďte se posadit,“ poklepává rukou na prázdnou židli nějaká paní, která nemůže odtrhnout pohled od mé namodralé nateklé nohy. „Děkuji moc, ale já prostě nemůžu,“ pousměju se a opravdu - má noha je to poslední, co mě trápí.
Druhá, zdravá noha začíná bolet taky od toho, jak drží celou mojí váhu, a já začínám kňučet. Horko k tomu taky moc nepřidává. Potím se. A kňučím.
„Pustím vás přede mě, slečno.“ Ozývá se pán, co je na řadě. Musí být na mě žalostný pohled.
Poděkuji a odskáču imaginárního panáka rovnou do ordinace. S každým skokem přichází tiché zaúpění. Doktor si nasadí brýle, zeptá se mě na jméno a rodné číslo. Zběsile něco ťuká do počítače. Pak se otočí na své židli a sepne ruce. Jeho zrak spočine na mé noze. „Tak povídejte. Co se vám stalo?“
A mně se v tu ránu před očima promítne celý včerejší večer. Hladká pokožka až dva měsíce, hlásala tenkrát reklama na voskové pásky ve všech časopisech a televizi. Hmmm, léto se blížilo a moc se mi zamlouvalo, že své nenáviděné kamarádky žiletky na nějaký čas odložím. Připravená jsem byla na sto procent. Protože pásky byly vhodné na delší chloupky, tak jsem se na nějakou dobu vzdala šatiček a kraťásků. Zarostlá jsem byla jak opička. Ale co. Celé léto se pak nebudu trápit holením.
Natěšená s několika krabičkami v ruce jsem byla připravená na večer, kdy svou srst jednou provždy, tedy na pár měsíců, strhnu ze svého těla. A večer přišel. Ovšem nečekala jsem, že to bude jeden z mých nejdelších večerů v životě. Byl to ten typ vosků, co se používá za studena. Totiž, třete proužky v dlaních, dokud se nezahřejí, oddělíte od sebe a pak si je přiložíte a rychle strhnete. Jak jednoduché, ne? Hmm, to hravě zvládne i malé dítě. Vytáhla jsem první papírek, třela dlaněmi, dokud nebyl horký, nalepila a trhla. Paráda. Po chvilce byla má lýtka bez chlupů, hladká a krásná. A tak jsem přešla k severnější části svého těla. Když mám teď hladké nohy, proč ne i klín?
Boj proti chlupům začal a já se cítila jako profík. Dlaně mě už bolely od zdlouhavého zahřívání papírků, tak mi bleskl hlavou geniální nápad, že papírky nahřeji fénem. Jo, chytrá holka já jsem... Dobrá, svlékla jsem si kalhotky a jednu nožku položila na okraj záchodové mísy, abych měla dostatečný prostor na nalepení. Pořádně vosk nahřála, odlepila proužek a přitiskla ho podél třísel tak šikovně, že víc jak půlka mi přikrývala můj „poklad“ a pásek končil u vnitřní části mé hýždě. Zhluboka jsem se nadechla a trhla.
„Dopr…e!“ Vykřikla jsem a noha mi sklouzla do záchodu. Před očima mi běhalo tisíce teček a já si v jedné chvíli myslela, že jsem oslepla a ještě si k tomu zlomila nohu. Po chvilce, když se mi zpět vrátil zrak a přestalo hučet v hlavě, jsem opatrně vytáhla pochroumanou nohu ze záchodu. V jedné ruce jsem držela onen pásek a druhou rukou jsem se snažila osušit nohu. Bolela jak čert. Ale bolest nohy ve srovnání s tím, co mě ještě čekalo, byla minimální. Postavila jsem se a ouvej. Něco lepkavého jsem cítila mezi nohama. S hrůzou se podívala na papírek. Žádné chlupy.
„Kde jsou sakra ty chlupy? Problesklo mi hlavou. A pak nastala panika.
„Panebože!!!“ „Kde je vosk?“ Rukou jsem si zajela mezi půlky a nahmatala lepkavou, ještě pořád teplou hmotu. „Já se slepila!!!!“ Brečela jsem.
To bude dlouhý večer. Běžela jsem, tedy odšourala se do kuchyně pro láhev vodky. Při mé cestě za umrtvujícím lékem se všechno slepilo dohromady ještě víc a já si pomyslela, že už v životě nebudu mít žádný sex. Vrátila jsem se zpátky na místo činu, lokla si pořádně z láhve a přemýšlela nahlas, co dál. Popadla jsem krabičku a znovu pročítala návod.
„Nedoporučuje se používat na citlivá místa, jako podpaží, oblast bikin a horní ret…“ Sakra. Jak to, že jsem to neviděla?! Pozdě. „Dobře, co rozpouští vosk?“ Uvažovala jsem nahlas. „Teplo.“
Napadl mě znovu fén, ale po představě, že mě vezou slepenou a ještě s popáleninami na pohotovost, jsem svůj první nápad zavrhla. Břicho mi začalo nervozitou kručet a já se modlila k Bohu, že TEĎ opravdu není ta vhodná chvíle.
Po chvilce mě napadl další úžasný nápad. Horká voda! Jasně, horká voda nahřeje vosk a já ho ručníkem setřu.
Napustila jsem si vanu a ponořila se dovnitř. Po chvilce ve vařící vodě jsem se začala rozpouštět já, ale vosk však byl pořád na svém místě. Ručníkem jsem se tu neplechu snažila otřít. Vosk jsem však rozmazávala okolo, chlupy se lepily a neuvěřitelnou bolestí jsem brečela ještě víc. Následoval další lok vodky. Vedro v koupelně a alkohol vykonal své a z brekotu jsem přešla do hysterického smíchu. To se může stát opravdu jenom mně!!!
Můj pohled padl na krabičku papírových kapesníků, které jsem si začala přikládat na inkriminovaná místa. Mozek mi už asi úplně přestal díky bolesti a alkoholu fungovat, protože si to si to jinak nedokážu vysvětlit. Samozřejmě, že se kapesníky přilepily na vosk a nešly sundat. Teď už nejen slepená, zoufalá, ale i opelichaná s asi zlomenou nohou a s nulovou hrdostí, jsem si dala druhé kolo vany. Znovu se osušila, kapesníky plavaly ve vaně, vosk však stále držel na svém místě.
„Ok.“ Zavolat na zákaznickou linku výrobku jsem ve chvilce zavrhla. „Dobrý den, mám slepenou pipinu i zadek voskem, který jsem nahřívala fénem a nevím, co s tím?“
To byla ta poslední možnost. Pro srandu operátorům můžu být i potom. Proto jsem vytáhla svůj starý elektrický depilátor, zatnula zuby a jela. Tu neuvěřitelnou bolest bych nikdy nepřála nikomu.
„Dýchej, dýchej!“
Lok vodky. Vrrrrr. Stop. Křik. Další lok vodky. Vrrrr. Stop. Vyčištění slepeného depilátoru. Lok vodky. Vrrrr. …Zvířecí řev, který musel probudit všechny sousedy…vrrr, lok vodky… Zničený slepený depilátor. „Ahoj, mé milované kamarádky žiletky!!“
Totálně na mol, konečně bez chlupů a fungujícího mozku, s buňkami totálně umrtvenými, že kdyby mi chtěli amputovat obě nohy zaživa, necítila bych ani ň, jsem zbytek doholila žiletkami. Odplazila jsem se v bavlněných bombarďákách, napudrovaná půlkou balení dětského zásypu a s „krasotinkou“ o dvě čísla větší, do postele. Připadala jsem si jak po divoké noci s rojem včel.
„Co se vám stalo?“ Opakoval doktor svou otázku, když jsem neodpovídala.
„Ale, uklouzla jsem na schodech….“
Vosk, brazilská depilace, trhání chloupků...
slova, ze kterých mi dodnes tepe klín a cuká noha.
I při psaní tohoto fejetonu mi stály všechny, i ty žiletkou oholené, chlupy na těle...
https://www.youtube.com/watch?v=zu2OudlyvRA&wide
Prý na chirurgii, to mně dostalo!
Pak tam zaclání lidem, co to opravdu potřebují. V úterý jsem byla v Praze a pánovi, co sebou seknul v Chotkových sadech, jsem volala rychlou a včera dalšímu. Ten první podezření na infarkt, druhý asi zlomená holení kost, protože uklouzl na blátě. To počasí nám teda dává.
"Nejdříve to začalo v podpaží, no a potom hurá dolů. Když se mi Růža takto předvedla poprvé, já si kluci připadal jako pedofil, a čuměl jsem na tu holou kačenku jak Bulhar do mlátičky.
Povídám. "Růžo co si sní provedla, to je kvůli hygieně"?
Ona, že ne. Že je to móda.
Historie holení intimních míst sahá až do starého Egypta, kde vyholené pohlaví patřilo k bontonu urozených žen, které napodobovaly manželky faraóna. Ve starém Řecku pak vyholování sloužilo ke zdůraznění krásy, jak mužské tak ženské postavy.
V pozdější době bylo vyholování oblíbené především ve Francii, kde bylo velmi módní nemít na těle jediný chloupek. Praktikovali to především muži u dvora. V pařížských lázních dokonce sloužily dvořanům k těmto účelům speciálně vyškolené lazebnice.
Když jsem začala chodit se svým mužem - cyklistou, vadily mi jeho oholené cyklistické nohy, připadal mi jako had.Kamarádka na základce, která byla od přírody málo osrstěná až holá, mi byla nepříjemná na dotyk. No, dnes se holím také, popravdě řečeno, není moc už třeba, ono to tolik neroste jako zamlada. Ovšem nedivila bych se, kdyby vědci, zejména pak američtí, v dohledné době přišli na to, jak je ochlupení důležité, ba nezbytné a jeho absence přivádí organismus člověka do velkých zdravotních nebezpečenství
Když dávám na misky vah módu, estetiku a proti tomu zdraví, rozumnej člověk má předem jasno. Při holení se porušuje kůže, dělají se oděrky a to je přímá cesta do těla pro infekci. Jasně že to zdravý tělo přežije většinou bez újmy, jenom plýtvá zbytečně energií kvůli nesmyslu. No a to se sčítá, jako všechno, co v životě člověk dělá. Jako mladej se to nepozná, až jako starej se to sečte . . . jenom kvůli módě hloupých lidí, kteří to samozřejmě mají dobře zdůvodněný reklamou :-).
Jen tady u tohohle článku jsem nepochopil, proč se o tom takhle detailně rozepisovat.
Někde jsem četla, že nic člověka tak nepobaví jako cizí neštěstí. Jsme to ale tvorové škodolibí....
Mmchd, kdysi jsem u kosmetičky vyzkoušela vosk na nohy - přední holeň, kde to není až tak citlivý, a děkuju, stačilo. Nedám dopustit na žiletky. Naštěstí mi to neroste až tak moc, takže jednou za tejden mi to stačí.
Ale plácat si vosk na pipinu by mě fakt nenapadlo, vždyť to je asi ta nejcitlivější část těla...
Vzpomínám si, jak v televizi kdysi na tuhle šílenost běžela reklama, kde slečna tak nenápadně sugestivně říkala: "A to se chcete celý život holit jako chlapi?"
"Jo, rozhodně jo", odpovídám za sebe.
Jinak k tomu holení intimních částí - podpaží holím proto, že neoholený mi fakt připadá hnusný. A pipinu tak napůl - dole jo, nahoře ne, protože úplně oholená bych si připadala jako oškubaný kuře. A dole je to praktický kvůli hygieně.
Současnýmu je úplně šumák, jak jsem nebo nejsem oholená, hlavně že je to funkční.....
A z předchozích jsem natrefila jen na jednoho pitomce, kterej trval na tom, že musím být úplně dohladka, protože jinak se mu to nelíbí a nic nebude. No, tak nebylo. Poslala jsem ho o dům dál.
Cizí neštěstí potěší vždycky. K nám domů měl přijít představit se ségřin budoucí manžel. A ségřinka provedla přípravy. Natupírovala vlasy, namatlala si mejkap a také chtělo pro něho krásně vonět. Ze zrcadlové galerky vzala mámin skleněný flakón s parfémem a rozprašovačem a začala to na sebe cákat. A dovršilo to tím, že poodtáhla kalhotky a foukla tam dávku. Amant zvoní a ségra lítá po bytě a řve:"To to pálí, to to pálí!"
No zvladla jsem tohle muceni nakonec ziva, ale muj system z toho musel mit naprosty sok. Uz nikdy mi totiz chlupy znovu nenarostly.Musim teda rict ze mi to nechybi.
Nani to ovsem recept jak se zbavit chlupu nadobro. Pro kazdeho to funguje uplne jinak..
PA
Podle tvého postoje by si lidi ani neměli stříhat vlasy a holit vousy, protože "Kdyby tam ty chlupy neměly být, tam by je tam příroda přece nenechala růst". Tak že bychom chodili všichni zarostlí jak v pravěku?
Nepřestává mě stále udivovat tvůj neochvějný názor, že pokud někdo něco dělá (si myslí) jinak než ty, tak je prostě hlupák.
A dotaz na závěr: ty sám sis nikdy v životě neholil vousy na obličeji?
Vyholená podpaždí dokážou omezit nepříjemné následky pocení. Ty, kvůli kterým bývá ranní cesta do práce adrenalinovým zážitkem: na jak dlouho dokážeme zadržet dech? Páchne však ne přímo sám pot, ale teprve když se začne rozkládat vlivem všudypřítomných bakterií.
A prosté mytí nestačí,na zasolené chlupy nestačí ani deodoranty a pokud někdo holduje pivu, česneku ,cibuli, nebo jiným aromatickým poživatinám, tak to všechno je cítit z rozkládajícího se potu.
Polárko, to, co jsi zažila, je arabská depilace přírodní cestou. Voni ty holky černý, jsou dost často i fousatý a srst mají i na zádech, prsou i rukou. Tak na to mají svůj recept, jak se toho zbavit a postupně to funguje i doživotně, protože se poruší vlasové folikuly. Jenže recept je patentovaný.
Arabská receptura depilační hmoty - datle, fíky, citronová šťáva, bylinky patentovaná receptura ověřená staletími. Naprosto přírodní, chloupky jsou díky bylinkám jemnější a mizí.A s pokrokem přišla náhrada - laserové odstranění.
Vousy si holí chlapi ze zvyku, od té doby, co vynalezli dostatečně ostré nástroje, třeba břitvu. Stříhání a holení vlasů je něco jiného, to je ovlivněno módou, iracionálním jednáním.
Jako mladej jsem se holil, protože jsem napodoboval zvyky dospělých, že to je normální. Ale je to jen uměle nastavená zvyklost, jak má vypadat muž, který umně využívají výrobci holítek a kosmetiky :-). U žen je to stejný, jenom jednodušší, ty ve svý pošetilosti a marnivosti naletí módě sebe hloupější hned.
