SEZNAMKA – MŮJ ŽIVOT |
Pondělí, 18 červenec 2016 | |
![]()
Tu část ženského pokolení, která má tendenci zahnízdit, vyškrtl ze svého okruhu zájmu a vrhl se na starší dámy; zatím. Byl na seznamce inkognito (bez fotky a s málo informacemi o sobě) a vybíral si z nabídky dam. Já nic nehledala, jen jsem se rozhlížela a nevěděla co chci (teda věděla, ale bylo dost nepravděpodobné, že by se to ozvalo). Někdo doporučil „štěstí.cz“, tak holt jsem tam honem musela. Leckdo ze zájemců na seznamce mi to vyčítal, ovšem nebyla jsem netýkavka, bavila jsem se, pokud to mělo jakous-takous úroveň.
On začal, jestli se smí rozhlížet se mnou, a že by řek, že on už našel. A tak slovo dalo slovo a chtěl se sejít. Tak dokonale jsem rozhlídnutá ještě nebyla a tedy jsem ho stále odkazovala do patřičných mezí s tím, aby si našel ke svému věku někoho přijatelnějšího.
Ne, nedařilo se mi to. I když věděl, že vedu hovory se staršími zájemci, pořád se vracel a byl přesvědčen, že to musím být zrovna já, kterou položí na krovky (protože tam o to jde každému, teda fakt každému, který se mi přihlásil). Přiznal, že oslovil víc dam, ale žádná není tak vtipná a milá jako já, a že je mu se mnou alespoň takhle fajn. A že bych to měla zkusit a podobné chytrosti.
Na seznamce je týden do první schůzky dost dlouhá doba, ale souhlasit po čtrnácti dnech vysilujích písemných hovorů a svádění byl velice dobrý tah.
![]()
Setkání bylo dohodnuto na oběd do KFC. On věděl, jak vypadám (podle fotek na profilu) já ne, takže bych šla na rande naslepo. Jenže někde uprostřed písemné konverzace se stalo, že jsme nějak prorazili nedůvěru a vyměnili jsme si telefonní čísla. Já neSMSkuju. On tu potřebu měl. Bylo to sice milé, ale na mě moc nezvyklé a romantické. Došlo i na výměnu mejlových adres (pod plnými jmény) s tím, že doplním fotky, kapku odhalenější a on pošle svoji fotku; ale to jsem odmítla, chtěla jsem překvapení, ať už bude jakékoliv (i když podle hlasu jsem ho zařadila do školky). A tady jsem zabodovala já.
Jakmile se jednou objevíte na netu, zanecháte tam viditelnou stopu. A tak po pár kliknutích jsem ho našla i s fotkou. Takže na rande naslepo jsem šla s vlastním scénářem. Jestli tohle přežije, tak mě na ty krovky snad i dostane.
Přišla jsem v dojednaný čas, stoupla si do fronty na kuřecí křidélka se salátem, ani jsem se moc nerozhlížela. Byl tam. Přišel a postavil se za mě, jestli dovolím. V tom jsem se otočila a zvolala: „Ježkovy voči, Tome, kde se tu bereš, už jsem tě neviděla sto let. Bože ty jsi nám vyrost… Pojď, obejmi mě!“ - a vrhla jsem se mu do náruče.
Byl kapku konsternovaný, ale když jsem mu pošeptala do ucha – „aspoň se trochu braň a červenej“ – málem mě rozdrtil. U stolu jsme se pak bavili tím, co se stalo a co by bylo kdyby… Ale nevoněli jsme si, takže zatím mám krovky v pořádku.
ZDENA
Komentáře
... : *deeres*
Hned jsem věděla, kdo to napsal.
![]() V někdejších dřevních dobách, kdy já byla mladá a moje tetička, povahou podobná autorce, něco kolem šedesátky. Tetička měla ještě navíc kolem metráku váh,y na výšku sotva metr padesát, prostě kulička. Internetová seznamka neexistovala, ale něco podobného ano. Inzeráty v novinách a časopisech. Tetka upřednosťovala Mladý svět, protože s dědky se nehodlala bavit. Seznámila se a pilně si dopisovala, vždycky poslala i fotku. Jasně, že ne svojí, ale mojí. Já nic netušila, až do té doby, než mne vyvlekla do Čecháku, posadila na lavičku a pak nutně se musela pro něco vrátit domů. Ke mně přišel nějakej cizej kluk a začal se se mnou důvěrně vybavovat a když jsem nechápala, co to plácá, ještě vytáhl mojí fotku. A tak to prasklo. červenec 19, 2016 09:31
deeres : Zdena
to je skvělé, taky jsme takhle blbli za mlada. Ale teď se teda bavím. A podivnou shodou okolností jsem se potkala s manažerem seznamky na netu a tak vyprávěl co tam je a jak to chodí. To jsem zírala a ono to "štěstí" patří taky jim. Tak teď jsem informovanej blbec.
červenec 19, 2016 17:19
... : *deeres*
To blbla tetka, mělo to tu vadu, že když si dopisovala, tak nebyla anonymní. A ten chlapec přijel odněkud z venkova a rovnou se chtěl ženit. A protože tetka byla číslo, tak to nechala na mně, ať si to s ním vyřídím. Tetka si ho vzít nemohla a já nechtěla.
![]() červenec 20, 2016 09:28
Tak to nemá chybu : Zdena
a taky jsme psaly Sally jestli pamatuješ, každou blbost jsme s ní probíraly. No holt puberťačky.
červenec 20, 2016 09:51
Zdeni, : *deeres*
jasně, že jo! Sally byla Jiřina Hanušová, vydala také knížku Hubneme pohybem, aneb co Venuše věstonická nevěděla. Někde jí určitě ještě mám, jsou tam totiž dodnes bezva kalorické tabulky, neboť jouly ještě neexistovaly. Sama se jí také řídila, když se jí nedařilo dopnout sukni, bylo jí to ale houby platné, nakonec zemřela, bylo jí pouhých 60 let.
Jednou z nejslavnějších rubrik časopisu Mladý svět byla Dopis pro Sally. Pod přezdívkou Sally se „ukrývala“ publicistka a psychoterapeutka Jiřina Hanušová. Nejspíš jí vrchní Kudlanka znala osobně. červenec 20, 2016 12:24
to jsme si : Zdena
kudle pěkně pokecaly. Jsi bezva. Nejspíš jsme holky hravý.
červenec 21, 2016 15:27
|