S humorem každému připomínám, že jsem se dostala do poslední třetiny svého života, v sedmdesáti je to neoddiskutovatelný fakt, i když mnozí mě nabádají, že je to trochu morbidní. Není. Vím, ale oni nevědí. A tak se zabývám různými činnostmi, které mě napadají a tělo dovolí; protože co si budeme povídat, duch zůstává zaseknutý někde v postpubertálním věku, ale tělo zrazuje (jak u koho, že).

Sice cvičím, abych nezrezivěla, ale čas se nedá zastavit. A proto je třeba to vše přijmou s humorem a nestěžovat si. Nedávno jsem se přestěhovala do „pečovatelského domu“, myslím na to, že jednou už fakt nebudu moct. Řekla jsem si: potkám tam lidi stejného věku, bude veselo. Nebylo. Hovory o nemocech a neduzích, lékařích, lécích – to opravdu není moje parketa, i když bych taky mohla přispět svou troškou do mlýna. Nepovažuji takovou konverzaci za podnětnou.

Televizní seriály mě taky neberou a co kdo, kde v baráku - sice taky vyslechnu, nechám si vysvětlit „která/ý  to je“, o kom je řeč, ale moc se nezdržím, to jenom ze slušnosti, abych nebyla považována za nafoukanou.

Velice brzy si mě spousta nájemníků všimla, že sbírám poházené papírky na trávníku před domem, byla jsem pochválena a od té doby mě zdraví. Dokud se svižně ohnu, beru to jako cvičení (horší to bude až mi rupne v zádech), ale to pořeším, až se to stane.

A taky jsem se vrhla na internet, abych se trochu pobavila a přišla na něco nového, podnětného pro nezaměstnanou důchodkyni. Nějakou podivnou cestou jsem zabrousila na web jedné seznamky. Projížděla jsem, jak to tam chodí a kdo tam je. Uznala jsem, že není od věci to vyzkoušet.

Dávnou zkušenost jsem měla z doby kdy na SEZNAMU, byla  ještě  „seznamka“, ale nic podstatného jsem tehdy nenašla a tak jsem s experimenty skončila.

Nahledala jsem vhodné fotografie, sice abych neoslňovala, ale podala obraz, s kým má protistrana tu čest. Mám třicet kilo nadváhy, ale nenaříkám, mám svoje kila ráda a s humorem každého neurvalce odpálkuju. Mám postavu spíš „hrušky“ než „jabka“, takže výrazné pozadí.

Ale i s touhle postavou se v létě narvu do bílých kalhot a pestrých triček, takhle mi to vyhovuje, nevypadám jako stará mladá, ale tmavé barvy nosím jenom do divadla (a to ještě v zimě).

V profilu jsem zdůraznila, že mám ráda historii (Přemyslovce a tak), ráda trávím čas u vody - ať už mořské nebo říční, nejsem rodinný typ, takže dětičky a vnoučátka néééé a chci jen pokecat. Páni, to pozadí způsobilo úplnou lavinu nabídek mladíků všeho věku (zajímavé starší ročníky se nechytaly).

Na některé podněty se dalo vtipně reagovat, v další diskuzi, když se to nedalo ukočírovat jak jsem chtěla já, a začalo to houstnout, tak jsem to utnula (výhoda internetu) a bylo po hehe. A najednou se tam objevil Casanova.

Pouhou jednou větou: „Dobrý den, moc Vám to sluší… – se spustila konverzace, chvílema lechtivá, ale dalo se to ukočírovat na otázky a odpovědi všedního dne.

Bylo jasné, že to není žádný nadržený blb, který nemyslí mozkem, ačkoliv k mému věku velmi mladý. Balil mě, a krásně. Jsem realistka a znám své meze, ale panstvo, nějak jsem je v tom ajfru potratila… Najednou přišlo něco, co jsem už neočekávala a tak jsem si řekla, nejde o život. Samozřejmě skončilo to po týdnu nádherného balení, pár setkáními a pak třešničkou na dortu. Podle zákona „jednou je nikdy, dvakrát je zvyk“ tak jsem v tomhle věku nikdy.

A tak se už neozval, což je dobře (nemít letité zkušenosti, tak se z toho hroutím a bombarduju ho otázkama). Je to profesionál a balí zas nějakou jinou. Ale nabudil mne k aktivitě, protože můj úsměv na lidi už začal být takový nějaký naučený; teď je rozzářený, čehož si všimli i bývalí kolegové, kteří mě obvykle brali jako inventář.

Nějaký závěr z toho? Nic mě nenapadá, ale začala jsem zase psát. Ne že by v těch letech nebylo o čem, ale nějak chyběla invence. A nezpůsobila to třešnička na dortu!

ZDENA

Ale Nono, vždyť ona tam píše: : d@niela

a tak jsem si řekla, nejde o život. Samozřejmě skončilo to po týdnu nádherného balení, pár setkáními a pak třešničkou na dortu. Podle zákona „jednou je nikdy, dvakrát je zvyk“ tak jsem v tomhle věku nikdy.

:-)) no, takže jednou... A I když jen jednou, tak je to fajn a je jí fajn - a přejme jí rozzářený úsměv. Třeba bude další :-)))

červen 01, 2016 10:32

Nono, : *deeres*

já bych to neřešila. Prostě to byl jeden z těch, co si dělají zářez na pažbu.
I já mám svůj věk a už jsem na tenhle typ také někdy narazila.
Většinou se bavím, ale jednou mne tenhle týpek fakt dostal. Dokud jsem bydlela v Praze a u nás jezdila tramvaj 17, tak jsem občas s ní jela do Branika u nádraží vystoupila a pokračovala podél vody do Komořan. Tam za jezem jsou takové plácky,s dobrým vstupem do vody, kde se lidé chodí koupat a opalovat. Já se tedy vysvlékla do plavek, šla si se psy nejdříve zaplavat a pak jsem se flákla na deku. Za nějakou dobu ke mně přišel mladík, měl tak půlku mého věku, začal se bavit a docela jsme se i bavili. Po chvíli pravil:" Jdu na to!", nenuceně se kompletně svlékl a odešel si zaplavat. Koukala jsem jak bluma. Ale mělo to pokračování, vylezl z vody přilehl na deku a pořád ještě nahatý, jak ho pánbůh stvořil, pokračoval v balící konverzaci. Já taky, protože jsem nechtěla zvolat:"Císař nemá šaty!"

červen 01, 2016 10:34

To začíná docela zajímavě .... : Martina P.

A jak to pokračovalo?
Piš, nenapínej - byla třešnička?

červen 01, 2016 10:38

Martino P., : *deeres*

jestli to je na mne, tak jsem nenápadně vyklidila pole, s odůvodněním, že už je pozdní hodina a doma mně pláčou vnoučata.
A jestli zavolal na telefonní číslo, co jsem mu dala,tak to nevím. Číslo nebylo moje.

červen 01, 2016 11:04

Jo, je to roztomilé, : Sidon

když po tom všem snažení, aby se vytvořil ten požadující dojem, že se to všechno koná jenom proto, že se hledá čistá láska, tak z toho nakonec pak vyhřezne, že šlo jen o tu "třešničku".

Jinak bych rád doporučil (nejenom Zdeně), aby si přečetla poučení o rozkoši, neboli Kámasútru, zvláštěpak část - hlava druhá - Milování.
Možná by tam mohla být odpověď na to, proč byla ta třešnička jenom jedna.

červen 01, 2016 18:45

... : *deeres*

Já, když jdsem to tady tak četla, tak jsem si vzpomněla na jednoho svého někdejšího kolegu. Kluk krátce po gymplu u mně nastoupil do oddělení a protože si chtěl přivydělat, udělal si ještě zkoušky na dílnu na halový jeřáb, kde měl pracovat v přesčasech, jako brigádník v době dovolených. Zkoušky proběhly v pohodě. Ale dlouho jeřábníka nedělal. Ve směně se střídal s jeřábnicí, která byla cca metráková, ale i přesto dokázala vylézt po desetimetrovém žebříku nahoru do řídící kabiny. Tam hocha přimáčkla svými vnadami na řídící páky a začala mu radit, jak má správně pracovat. Hoch to vyhodnotil jako sexuální harašení a protože jí nechtěl poskytnout ani jednu třešničku, přestal brigádničit.

červen 02, 2016 10:29

Zdeno : kim

Tvůj životní postoj zřejmě je. Kdo nepíchá ten nežije. Vnoučatům bys opravdu neměla co nabídnout, tak se nedivím, že o ně nestojíš. Jinak nic ve zlým. Prostě rovnoprávnost mají už nejen opilé řidičky a řidiči, ale sexuchtiví dědci a babky. No já ti fandím.

červen 02, 2016 11:16

NĆ, ty jsi tedy fakt číslo:))) : Eva

Nad tvým zvoláním: nejsem třešničkářem babiček! jsem se válela smíchy
Ač tedy sama babička v záběhu, mi to vůbec fakt neva

červen 02, 2016 13:32

NČ, : *deeres*

vedle, jak ta jedle. To byl kluk, jak cumel a když šel do závodní jídelny na oběd, tak holky už na něj stály frontu. Na něj i na oběd. Prostě tam číhaly, kterou si zrovna utrhne. A on si to uměl užít.
O metrákovou a 50letou bábu neměl zájem, akorát, že v tý kabině nebyla možnost, jak se jí zbavit, zacpala východ a žebřík a on neměl jinou šanci, než brigádu položit.

červen 02, 2016 15:53